MSPH 88 INS 15797/2022 218 ICm 59/2024 29 ICdo 42/2025-104 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Brandys Project s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na dolinách 1272/41, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04626419, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Insolvence Group v. o. s., se sídlem v Praze 10, Na výsluní 201/13, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 07342764, jako insolvenčnímu správci dlužníka Property Estate Management s. r. o., o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 218 ICm 59/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Property Estate Management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 15797/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 218 ICm 59/2024, 101 VSPH 489/2024-78 (MSPH 88 INS 15797/2022), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 218 ICm 59/2024, 101 VSPH 489/2024-78 (MSPH 88 INS 15797/2022), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 3. května 2024, č. j. 218 ICm 59/2024-42, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení finančních prostředků ve výši 62 460 169,68 Kč nacházejících se na bankovním účtu žalobce vedeném u České spořitelny, a. s., č. 4671778399/0800, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Property Estate Management s. r. o. (bod I. výroku) a rozhodl náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Žalobce (Brandys Project s. r. o.) byl v období od 16. srpna 2017 do 19. září 2020 jediným společníkem dlužníka (Property Estate Management, s. r. o.). Jediným jednatelem obou společností byl od 13. dubna 2017 do 7. ledna 2020 Zdeněk Zýka (dále jen „Z. Z.“). [2] Dne 30. června 2017 měla být uzavřena úvěrová smlouva mezi společnostmi ALKA Consulting Ltd. (dále jen „společnost A“) coby věřitelem, žalobcem coby dlužníkem a společností BK London Capital Ltd. (dále jen „společnost B“) coby agentem zprostředkovávajícím platbu, na jejímž základě se společnost A měla zavázat k poskytnutí úvěru ve výši 64 000 000 Kč. Insolvenční soud však dospěl k závěru, že smlouva nikdy nebyla řádně uzavřena (byl zfalšován podpis Z. Z. a za společnosti nejednaly oprávněné osoby). [3] Společnost B převedla na účet dlužníka částku 62 460 169,68 Kč. [4] Dne 4. října 2017 byla ze zrušeného účtu insolvenčního dlužníka vedeného u Raiffeisenbank a. s. tato částka převedena na vnitřní účet Raiffeisenbank a. s. a následujícího dne (5. října 2017) byly tyto prostředky převedeny na účet žalobce vedený u České spořitelny, a. s., jako zůstatek ze zrušeného účtu. [5] Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 2. listopadu 2017, č. j. KRPA-293853-7/TČ-2017-000097-HK, byly finanční prostředky na účtu žalobce zajištěny jako výnos z trestné činnosti podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). [6] Žalobce utvrzoval dlužníka, že má vůči dlužníku dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. července 2017. Svůj dluh vůči dlužníku tvrdil žalobce ještě v rámci stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ze dne 15. září 2020. Teprve 8. dubna 2022, v odporu proti platebnímu rozkazu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 27 C 158/2021, uvedl, že nárok z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 16. července 2017 neexistuje a že může jít o bezdůvodné obohacení žalobce. [7] Dne 3. října 2022 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka, dne 28. února 2023 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správce dne 19. prosince 2023 zahrnul do soupisu majetkové podstaty dlužníka finanční prostředky ve výši 62 460 169,68 Kč na bankovním účtu žalobce, přičemž tyto prostředky již byly zajištěny v trestním řízení. Po řádném vyrozumění o zahrnutí prostředků do soupisu majetkové podstaty dlužníka podal žalobce vylučovací žalobu. 3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že žalobce nedoložil (neprokázal) jeho právo, které by vylučovalo soupis peněžních prostředků na účtu žalobce. K námitce promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení uvedl, že se dlužník o bezdůvodném obohacení a o tom, kdo se obohatil, dozvěděl až 8. dubna 2022, právo na vydání bezdůvodného obohacení tedy nebylo promlčeno k datu podání žaloby (10. ledna 2024). O případ uvedený v § 2997 odst. 1 větě druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nejde, neboť žalobce ani netvrdil, že by šlo o vědomé plnění nedluhu. 4. K námitce žalobce, že nelze sepsat peněžní prostředky na účtu vedeném bankou, ale pouze pohledávku za bankou, insolvenční soud uvedl, že podmínkou pro soupis je označení majetku takovým způsobem, který umožňuje jeho identifikaci. Tato podmínka je podle insolvenčního soudu splněna mj. proto, že finanční prostředky byly zajištěny Policií České republiky a jsou zcela jasně oddělitelné a rozpoznatelné od ostatních peněžních prostředků na bankovním účtu. Soud měl za to, že takto přesně určitelné peněžní prostředky na bankovním účtu lze sepsat. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 6. Odvolací soud dospěl k závěru, že peněžní prostředky na účtu žalobce nelze sepsat do majetkové podstaty dlužníka. Majiteli účtu totiž nenáleží finanční prostředky na účtu, ale pouze právo majitele účtu vůči peněžnímu ústavu na výplatu peněžních prostředků na účtu [jde tak o „jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“ ve smyslu § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. 7. Zároveň soupisu předmětných prostředků podle odvolacího soudu bránila skutečnost, že usnesením Policie České republiky ze dne 2. listopadu 2017 byly zajištěny podle § 79a a násl. trestního řádu jako výnos z trestné činnosti. Podle § 79e odst. 3 trestního řádu totiž lze v průběhu trestního řízení nakládat se zajištěným výnosem z trestné činnosti pouze se souhlasem státního zástupce v přípravném řízení nebo předsedy senátu v řízení před soudem. Žalovaný takový souhlas neobdržel (ani netvrdil, že o něj požádal); jde tak o další „jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“ ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá (posuzováno podle obsahu) na vyřešení dvou otázek procesního práva, které dovolacím soudem dosud nebyly řešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 9. Dovolatel argumentuje, že předmět soupisu byl dostatečně a jednoznačně identifikován tak, že nikdo nemohl mít pochybnosti o tom, co je faktickým obsahem soupisu. Poukazuje na totožnou formulaci ve vyrozumění o soupisu a v usnesení Policie České republiky o zajištění finančních prostředků, přičemž posouzení odvolacím soudem má za přepjatě formalistické. Podle dovolatele povede přístup odvolacího soudu pouze k tomu, že dovolatel obratem provede soupis pohledávky žalobce vůči bance a věc bude projednávána znovu v rámci dalšího řízení. Dovolatel namítá překvapivost napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud jej neseznámil se svým jiným právním názorem a neumožnil mu adekvátně reagovat. Poukazuje rovněž na rozdílné posuzování totožného předmětu v trestním a insolvenčním řízení, kdy v trestním řízení je na zajištěné prostředky pohlíženo jako na majetek žalobce, kdežto v občanském soudním řízení jsou finanční prostředky majetkem banky. 10. Ve vztahu k argumentaci odvolacího soudu ohledně zajištění finančních prostředků v trestním řízení dovolatel brojí výhradně vůči aplikaci § 79e odst. 3 trestního řádu. Namítá, že sepsání věci není převodem nebo zřízením práva k zajištěné věci, ke kterým je nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů, že za takovou evidenci nelze považovat insolvenční rejstřík a že nejde o soupis konstitutivní, ale deklaratorní. Samotným sepsáním věci podle dovolatele není ohrožen účel a realizace zajištění v trestním řízení, přičemž o osudu zajištěných věcí nebylo v trestním řízení ještě definitivně rozhodnuto. Naopak neprovedení soupisu by mohlo ohrozit práva osob stojících mimo trestní řízení. 11. Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí a namítá, že ani pohledávku žalobce vůči bance by nebylo možné sepsat do majetkové podstaty dlužníka. Do soupisu majetkové podstaty by bylo možné pojmout pouze pohledávku dlužníka vůči žalobci a tuto následně vymáhat, což dovolatel činí v jiném řízení. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení první z dovoláním otevřených právních otázek (identifikace majetku sepsaného do majetkové podstaty) je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění, jež nedoznalo změn ode dne zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka) a trestního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn ode dne vydání usnesení policejního orgánu o zajištění finančních prostředků, vyjma § 79e odst. 2 trestního řádu, u nějž byla ve větě první zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností ke dni 1. října 2020 zrušena část věty za středníkem). 17. Podle § 218 odst. 1 insolvenčního zákona se majetek náležející do majetkové podstaty zapisuje do soupisu samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde překážka dočasné povahy bránící řádné identifikaci sepisovaného majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně po jejím odpadnutí. 18. Podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. 19. Podle § 79e odst. 2 trestního řádu s věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s touto věcí v exekučním nebo insolvenčním řízení anebo ve veřejné dražbě nakládáno k uspokojení pohledávky státu. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění. 20. Podle § 79e odst. 3 trestního řádu, je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. 21. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 225 insolvenčního zákona (srov. za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je ustálena v závěru, že i v poměrech insolvenční úpravy patří k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (excindační žalobě), to, že: [1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka. [2] Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty. [3] Žalovaným je insolvenční správce. [4] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen). [5] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že „právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí“ nebo že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“. 22. K (ne)možnosti sepsat finanční prostředky na bankovním účtu banky činí Nejvyšší soud následující závěry: 23. Odvolací soud považoval pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku za významné, jakou povahu mají finanční prostředky uložené na běžném účtu u banky. Potud se odvolací soud nemýlí v tom, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, podle něhož peněžní prostředky uložené na běžném účtu nejsou majetkem majitele účtu, nýbrž se jejich vkladem stávají majetkem banky, která běžný účet zřídila; oprávnění majitele účtu na výplatu zůstatku peněžních prostředků pak představuje toliko pohledávku majitele účtu za bankou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3315/2012). Výše uvedené závěry však nejsou (oproti mínění odvolacího soudu) pro výsledek daného sporu určující. 24. Insolvenční zákon v § 218 odst. 1 stanoví, že není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Jde přitom o stěžejní požadavek, který musí insolvenční správce respektovat při sestavování soupisu majetkové podstaty. 25. V projednávané věci žalovaný jako insolvenční správce dlužníka sepisovaný majetek nesprávně označil jako „finanční prostředky ve výši 62.460.169,68 Kč na bankovním účtu č. 4671778399/0800 vedeném u České spořitelny na společnost Brandys Project s. r. o.“, ačkoliv správné označení by obsahovalo informaci o tom, že jde o pohledávku z (konkrétně specifikovaného) účtu žalobce za označenou bankou v určité výši. Tato nepřesnost však nezakládá vadu soupisu, která by vyvolávala pochybnost o tom, o jaký majetek (majetkovou hodnotu) šlo. Ostatně pochybnosti o tom, že do soupisu majetkové podstaty byla pojata majetková hodnota představovaná pohledávkou za bankou, neměli účastnící řízení ani insolvenční soud. 26. K důsledkům formální záměny identifikace finančních prostředků či pohledávky za bankou, která vede běžný účet, v soupisu majetkové podstaty srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 76/2017. 27. Lze tak uzavřít, že (formálně) nesprávné označení finančních prostředků v soupisu majetkové podstaty na bankovním účtu namísto správného označení pohledávky za bankou (ohledně kterého trvá povinnost insolvenčního správce zhojit takové vady soupisu) není samo o sobě „jiným důvodem“ pro vyloučení takto označeného majetku ze soupisu majetkové podstaty ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona. 28. K významu zajištění „finančních prostředků“ v trestním řízení pro zahrnutí pohledávky do soupisu majetkové podstaty pak Nejvyšší soud uvádí následující: 29. Podle odvolacího soudu bránila sepsaní pohledávky z bankovního účtu žalobce do majetkové podstaty dlužníka skutečnost, že finanční prostředky na předmětném účtu zajistil policejní orgán v trestním řízení jako výnos z trestné činnosti, respektive jejímu sepsání bránila omezení uvedená v § 79e trestního řádu. Ačkoliv odvolací soud odkazuje na § 79e odst. 3 trestního řádu, jeho opis zákonných omezení „nakládání“ se zajištěným výnosem z trestné činnosti v rámci insolvenčního řízení svědčí o aplikaci § 79e odst. 2 trestního řádu, když zahrnutí pohledávky z bankovního účtu do majetkové podstaty dlužníka považuje zjevně za „nakládání“ se zajištěnou věcí podle odstavce 2 označeného zákonného ustanovení, nikoliv za „převod“ nebo „zřízení práva“ k zajištěné věci, k nimž je nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů podle odstavce 3 téhož ustanovení. 30. Uvedené pochybení v označení aplikované normy je nesprávným právním posouzením věci, které způsobilo, že se procesně neúspěšný žalovaný nemohl v rámci dovolacího řízení náležitě domáhat dovolacího přezkumu, když v dovolání – zjevně veden (opakovaným) odkazem odvolacího soudu na § 79e odst. 3 trestního řádu – konstruuje svoji argumentaci výhradně ve prospěch závěru, že soupis finančních prostředků (pohledávky za bankou) do majetkové podstaty není převodem vlastnického práva nebo zřízením práva k majetku, ke kterým je vyžadován zápis v evidenci podle jiného právního předpisu. 31. Již z tohoto důvodu nemůže napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani v této části odůvodnění obstát. 32. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud považuje za vhodné vyjádřit se k tomu, zda některá z omezení uvedených v § 79e odst. 2 či 3 trestního řádu skutečně brání zahnutí finančních prostředků (pohledávky za bankou) do soupisu majetkové podstaty. 33. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem dovolatele, že pojetí věci do soupisu majetkové podstaty není převodem ani zřízením práva k zajištěné věci, k nimž zákon vyžaduje zápis do příslušné evidence. Ustanovení § 79e odst. 3 trestního řádu tak na zahrnutí věci do soupisu majetkové podstaty nedopadá. 34. Stejně tak nelze považovat sepsání věci za nakládání se zajištěnou věcí ve smyslu § 79e odst. 2 trestního řádu. Soupisem věci insolvenční správce dává najevo, že s věcí hodlá nakládat jako se součástí majetkové podstaty. Samotným zahrnutím do soupisu majetkové podstaty však s věcí (zatím) nijak nenakládá. Zajištění věci v trestním řízení přitom nemůže být překážkou, aby se v civilněprávní rovině zkoumalo, kdo má k věci vlastnické či jiné právo. To vyplývá i ze skutečnosti, že rozhodnutím o zajištění věci v trestním řízení ještě není definitivně rozhodnuto o osudu zajištěné věci (zajištění může být omezeno či zrušeno). Ostatně souběh zajištění věci v trestním řízení a jejího zahrnutí do majetkové podstaty předpokládá též insolvenční zákon (srov. § 227 či § 283 odst. 3). Zajištění věci v trestním řízení nezpůsobuje bez dalšího zánik účinků již provedeného soupisu (věc se stále pokládá za sepsanou) a samo o sobě nevytváří ani překážku pro soupis věci do majetkové podstaty. 35. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). 36. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). 37. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu