KSBR 31 INS 27182/2019 73 ICm 2952/2022 29 ICdo 49/2024-174 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. Lukáše Holého, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, jako insolvenčního správce dlužníka A. A., proti žalovaným 1) Tomko a partneři, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Řipská 1676/25, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 01696262, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. M., zastoupenému Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, PSČ 120 00, a 2) Petra Clinic health s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24184331, zastoupenému JUDr. Markétou Sitkovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 937/30, PSČ 360 01, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 2952/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. M., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 27182/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2023, č. j. 73 ICm 2952/2022, 14 VSOL 299/2023-132 (KSBR 45 INS 27182/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho právního zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 27. března 2023, č. j. 73 ICm 2952/2022-67, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (tehdy A. A., dále též „A. A.“) domáhal určení, že kupní smlouva o prodeji a koupi nemovitých věcí, uzavřená mezi prvním žalovaným (Tomko a partneři, v. o. s., jako insolvenčním správcem dlužnice J. M.) jako prodávajícím a druhým žalovaným (Petra Clinic health, s. r. o.) jako kupujícím, zveřejněná v insolvenčním rejstříku „pod číslem“ KSBR 45 INS 27182/2019-B-89 (dále jen „kupní smlouva“), je neplatná (bod I. výroku). [2] Uložil A. A. zaplatit na náhradě nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 20 090,84 Kč a druhému žalovanému částku 20 764,81 Kč (body II. a III. výroku). 2. Po stránce skutkové vyšel insolvenční soud z toho, že: [1] Usnesením ze dne 14. srpna 2020, č. j. KSBR 45 INS 27182/2019-A-21, insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a prohlásil konkurs na její majetek. Dne 30. června 2021 první žalovaný sepsal do majetkové podstaty dlužnice (mimo jiné) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY, a to bytovou jednotku č. XY, nacházející se v bytovém domě XY č. p. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY, stojící na pozemku p. č. XY, a podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 1077/27785, v katastrálním území XY (dále jen „bytová jednotka“ nebo „majetek“ či „nemovitosti“). [2] Dne 12. května 2022 uzavřeli první žalovaný (jako prodávající) a druhý žalovaný (jako kupující) kupní smlouvu, v níž se prodávající zavázal převést na druhého žalovaného bytovou jednotku za dohodnutou kupní cenu ve výši 16 350 000 Kč. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 16. května 2022. V insolvenčním rejstříku byla kupní smlouva zveřejněna 18. července 2022 (B-89). [3] K návrhu prvního žalovaného dle § 225 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), insolvenční soud usnesením ze dne 16. prosince 2021, č. j. 74 ICm 3251/2021-75, vyslovil souhlas se zpeněžením bytové jednotky. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení odmítl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. dubna 2022, č. j. 74 ICm 3251/2021, 14 VSOL 79/2022-125 (KSBR 45 INS 27182/2019). [4] Usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. 74 ICm 3251/2021-38, insolvenční soud odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení bytové jednotky z majetkové podstaty dlužnice. 3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu § 289 odst. 3 insolvenčního zákona podána ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění kupní smlouvy v insolvenčním rejstříku. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy a oba žalovaní jsou (jako strany kupní smlouvy) ve věci pasivně legitimováni. Postup žalobce, který se žalobou domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, je správný. Bytová jednotka byla zpeněžena mimo dražbu a elektronická dražba, kterou byla bytová jednotka zpeněžena, není veřejnou dražbou. 4. K námitkám žalobce insolvenční soud uvedl, že první žalovaný nepostupoval při prodeji bytové jednotky mimo dražbu v rozporu s § 225 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť v době uzavření kupní smlouvy, byl souhlas soudu dle § 225 odst. 5 insolvenčního zákona pravomocný (účinný). Není podstatné, že v době zahájení procesu výběru zájemce první žalovaný souhlas neměl, neboť „započetí“ procesu výběru zájemce není obsahem pojmu „nakládání s nemovitou věcí“. K tomu odkázal na závěry Nejvyššího soudu v „rozhodnutí č. j. 24 Cdo 3147/2021-103“ (správně rozsudku ze dne 16. září 2022, sp. zn. 24 Cdo 3147/2021). Námitka žalobce, že souhlas se zpeněžením bytové jednotky měl vydat insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti, přičemž rozhodnutí o udělení souhlasu odvolací soud po uzavření kupní smlouvy zrušil, není významná. V době uzavření kupní smlouvy a jejího „zavkladování“ první žalovaný souhlasem soudu disponoval. Námitky žalobce o nepřiměřeně nízké kupní ceně jsou bezvýznamné, jelikož výše sjednané ceny nemá vliv na platnost kupní smlouvy. 5. K odvolání A. A. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem: [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil A. A. zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení prvnímu žalovanému částku 10 573,60 Kč a druhému žalovanému částku 18 600,89 Kč (druhý a třetí výrok). 6. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování označenými listinami, cituje § 225, § 283 odst. 1 a § 293 insolvenčního zákona, dále § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a vycházeje z označené judikatury Nejvyššího soudu, dospěl k následujícím závěrům: 7. Skutková zjištění insolvenčního soudu jsou správná. Správné jsou i jeho závěry o včasnosti žaloby a aktivní i pasivní legitimaci účastníků. 8. Na rozdíl od insolvenčního soudu, který při posuzování postupu prvního žalovaného při prodeji bytové jednotky vyšel z pojmu „nakládání s nemovitou věcí“ s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3147/2021, se odvolací soud zabýval „definicí“ zpeněžení majetkové podstaty obsažené v § 286 odst. 1 insolvenčního zákona. Bytová jednotka byla zpeněžena prodejem mimo dražbu, což je zákonem dovolený způsob zpeněžení. Kupní smlouva splňuje formální a obsahové náležitosti ve smyslu § 2079 a § 2128 o. z. 9. Pro závěr o důvodnosti námitky žalobce o porušení zákazu zpeněžení dle § 225 odst. 4 insolvenčního zákona je určující, zda elektronická aukce je zpeněžením ve smyslu § 283 odst. 1 věty první insolvenčního zákona. Podle odvolacího soudu je účelem elektronické aukce zajistit výběr nejvhodnějšího kupce, respektive nejvýhodnější nabídku koupě. Vyhlášení aukce není nabídkou ve smyslu § 1732 o. z. Konáním elektronické aukce dne 18. listopadu 2021 nedošlo k právnímu jednání, kterým by prvnímu žalovanému vznikl závazek převést vlastnické právo a druhému žalovanému závazek zaplatit kupní cenu. Ke vzniku těchto závazků došlo až uzavřením kupní smlouvy dne 12. května 2022, kdy první žalovaný disponoval souhlasem soudu se zpeněžením. Konání elektronické aukce nebylo zpeněžením majetku, první žalovaný tedy neporušil zákaz jeho zpeněžení dle § 225 odst. 4 insolvenčního zákona. 10. Závěr insolvenčního soudu o bezvýznamnosti námitky žalobce, dle které byla kupní cena ve smlouvě nepřiměřeně nízká, je správný. I kdyby byla kupní cena nepřiměřeně nízká, nezpůsobilo by to neplatnost kupní smlouvy. Námitka žalobce, že rozhodnutí o udělení souhlasu se zpeněžením bytové jednotky vydal nepříslušný soud (a nemá právní účinky), je opožděná, když řízení bylo koncentrováno k 27. březnu 2022 a uplatněnou námitkou se odvolací soud nezabývá z úřední povinnosti (netýká se přezkoumávaného rozhodnutí). II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v jeho prvním výroku a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 12. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Jaké úkony může insolvenční správce konat po dobu zákazu dle § 225 odst. 4 insolvenčního zákona, respektive jaké jsou limity zákazu nakládání s nemovitostí dle § 225 odst. 4 insolvenčního zákona? [2] Je elektronická aukce způsobem provádění prodeje mimo dražbu? 13. Dovolatel namítá, že odvolací soud se omezil pouze na posouzení pojmu zpeněžování majetkové podstaty, přičemž § 225 odst. 4 insolvenčního zákona obsahuje i zákaz nakládání s nemovitostí. Insolvenční zákon počítá se širším zákazem dispozic s nemovitostmi, než vyložil odvolací soud, který zákaz vztáhl jen na okamžik podpisu kupní smlouvy. Dále dovolatel rozvádí důvody, které podle jeho názoru podmiňují a limitují možnosti prodeje majetku prostřednictvím elektronické aukce. Zdůrazňuje přitom i to, že v případě změny postoje prvního žalovaného (kdyby odmítl uzavřít kupní smlouvu) by mohlo dojít ke vzniku škody, která by šla (včetně nákladů spojených se zpeněžováním) k tíži majetkové podstaty dlužnice. Není pravdou, že proběhlá aukce prvního žalovaného nezavazovala. První žalovaný nepostupoval odpovědně ve prospěch majetkové podstaty a porušil zákaz stanovený v § 225 odst. 4 insolvenčního zákona, když s nemovitostmi nakládal. 14. Dovolatel argumentuje rovněž tak, že pojem zpeněžování majetku je třeba chápat šířeji. Proces zpeněžování není možné zúžit pouze na akt podpisu kupní smlouvy. Dále poukazuje na pokyn zajištěného věřitele a tvrdí, že i tento věřitel chápe proces zpeněžování komplexně a elektronická aukce je jednou z podstatných náležitostí prodeje mimo dražbu. Dalším důvodem, proč je elektronická aukce nedílnou součástí komplexního procesu zpeněžování, je úhrada nákladů aukce, které jsou (budou) zahrnuty do nákladů spojených se zpeněžováním. 15. První žalovaný ve vyjádření především namítá, že dovolání podal insolvenční správce A. A., který v době podání dovolání nesepsal nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka A. A. Dovolání by tedy mělo odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou. K věci samé odkazuje na správné závěry odvolacího soudu. Připomíná, že kupní smlouvu uzavřel v době, kdy trvaly účinky souhlasu insolvenčního soudu podle § 225 odst. 5 insolvenčního zákona. 16. V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 30. října 2023, č. j. KSBR 38 INS 77/2019-A-123, zjistil úpadek dlužníka A. A. (původního žalobce), prohlásil konkurs na jeho majetek a jeho insolvenčním správcem ustanovil jmt insol, v. o. s. Usnesením ze dne 12. července 2024, č. j. KSBR 58 INS 77/2019-B-23, insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení JUDr. Lukáše Holého (novým) insolvenčním správcem dlužníka A. A. Nejvyšší soud k této změně přihlédl i při označení žalobce v záhlaví tohoto rozhodnutí. 17. Na tomto místě je nutno odmítnout námitku prvního žalovaného, že insolvenční správce dlužníka A. A. není osobou oprávněnou podat dovolání (pro absenci soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníka A. A. v době podání dovolání). Dispoziční oprávnění k majetku v majetkové podstatě ve smyslu § 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona nelze ztotožňovat s procesními úkony insolvenčního správce; procesní úkony se liší od právních jednání (jednání podle práva hmotného). Insolvenční správce dlužníka A. A. je osobou oprávněnou k podání dovolání v této věci. III. Přípustnost dovolání 18. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 19. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky zpeněžování majetkové podstaty prodejem mimo dražbu ve vazbě na § 225 odst. 4 insolvenčního zákona jde o věc dovolacím soudem neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 20. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení odvolacím soudem. 21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 23. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona: Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Podle § 225 insolvenčního zákona od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno (odstavec 4). Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě (odstavec 5). Dle § 283 odst. 1 insolvenčního zákona se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen. Podle § 286 insolvenčního zákona lze majetkovou podstatu zpeněžit a/ veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b/ prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c/ prodejem majetku mimo dražbu, d/ v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce (odstavec 2). Podle § 289 insolvenčního zákona prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku (odstavec 1). Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku (odstavec 2). Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře (odstavec 3). Podle § 293 insolvenčního zákona jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odstavec 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odstavec 2). 24. Citovaná ustanovení insolvenčního zákona platila ve výše uvedené podobě (pro věc rozhodné) již v době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (21. listopadu 2019) a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změny. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (14. srpna 2020) a k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. se pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka a pro spory jím vyvolané uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. 25. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním předestřené problematice následující závěry. 26. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že uplatněným dovolacím důvodem je vázán, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V projednávané věci není dovoláním nijak zpochybněn (a dovolacímu přezkumu tedy nepodléhá) právní závěr odvolacího soudu o aktivní a pasivní legitimaci účastníků řízení, ani závěr, podle něhož je kupní smlouva platnou smlouvu, přičemž ani (případná) nepřiměřeně nízká kupní cena nemá význam pro posouzení její platnosti. 27. Podstata dovolací argumentace spočívá v tvrzení dovolatele, že kupní smlouva je neplatná, jelikož první žalovaný (coby insolvenční správce dlužnice) porušil zákaz zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, nebo zákaz s ním jinak nakládat, obsažený v § 225 odst. 4 insolvenčního zákona. Potud namítá, že elektronická aukce, jež předcházela uzavření kupní smlouvy, představuje zpeněžení majetku, neboť je nedílnou součástí komplexního procesu zpeněžování nemovitosti. 28. Pro posouzení důvodnosti dovolání je podstatné vymezení jednotlivých úkonů prvního žalovaného, insolvenčního soudu i žalobce z hlediska časové posloupnosti (viz obsah insolvenčního spisu). Tyto lze shrnout následovně. Zajištěný věřitel (UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., dále jen „UniCredit“) udělil prvnímu žalovanému pokyn ke zpeněžení bytové jednotky prodejem mimo dražbu (konkrétně formou elektronické aukce) podáním ze dne 3. května 2021 (B-26). Vyrozumění o zahrnutí majetku do majetkové podstaty dlužnice ze dne 29. června 2021 bylo žalobci doručeno 14. července 2021. Elektronická aukce se konala 18. listopadu 2021. Dne 16. listopadu 2021 žalobce podal žalobu o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku 24. listopadu 2021 (C3-1). Usnesením ze dne 16. prosince 2021, č. j. 74 ICm 3251/2021-75 (pravomocným 5. ledna 2022), insolvenční soud (v řízení o vylučovací žalobě) vyslovil souhlas se zpeněžením (mimo jiné) bytové jednotky, a to před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení odmítl (jako nepřípustné) odvolací soud usnesením ze dne 26. dubna 2022, č. j. 74 ICm 3251/2021, 14 VSOL 79/2022-125 (KSBR 45 INS 27182/2019). Usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. 74 ICm 3251/2021-38, insolvenční soud (mimo jiné) odmítl žalobu o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice (pro opožděnost). Dne 12. května 2022 uzavřeli první žalovaný s druhým žalovaným kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky, jejíž právní účinky vkladu nastaly ke dni 16. května 2022. Usnesením ze dne 22. června 2022, č. j. 74 ICm 3251/2021, 14 VSOL 79/2022-159 (KSBR 45 INS 27182/2019) [pravomocným 7. července 2022], odvolací soud usnesení insolvenčního soudu (mimo jiné) změnil tak, že se žaloba neodmítá. Žalobu o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty insolvenční soud zamítl rozsudkem ze dne 2. března 2023, 74 ICm 3251/2021-324, který odvolací soud potvrdil rozsudkem ze dne 25. října 2023, č. j. 74 ICm 3251/2021, 14 VSOL 228/2023-380 (KSBR 45 INS 27182/2019) [tato rozhodnutí nabyla právní moci 16. listopadu 2023]. 29. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že insolvenční správce dlužníka je správcem cizího majetku, konkrétně majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek, a má povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 36 insolvenčního zákona). Při zpeněžení zajištění předpokládá insolvenční zákon existenci pokynu zajištěného věřitele směřující ke zpeněžení zajištění. Podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákona takový pokyn zavazuje insolvenčního správce dlužníka pro účely zpeněžení zajištění a vylučuje z možnosti udělit pokyn zajištěného věřitele, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí, a podle § 293 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona jeho udělení vylučuje u zajištění postup podle § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněný pod číslem 62/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 30. V dané věci je zásadní, že věřitel UniCredit, v jehož prospěch bylo zřízeno zástavní právo k bytové jednotce, udělil pokyn k jejímu zpeněžení prodejem mimo dražbu. Ve vztahu k zákazu zpeněžení nemovitosti dle § 225 odst. 4 insolvenčního zákona je nutno uvést, že tvrzení prvního žalovaného, že v době konání elektronické aukce neměl povědomí o podání vylučovací žaloby, opatřil si souhlas soudu se zpeněžením bytové jednotky a (dokonce) vyčkal rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání žalobce proti usnesení o udělení souhlasu, mají oporu v obsahu spisu (i v insolvenčním rejstříku) a nepostrádají logiku. První žalovaný ani nemohl důvodně předpokládat, že by žaloba mohla být podána, jelikož (při jeho přesvědčení o řádné výzvě) lhůta k podání vylučovací žaloby v době konání elektronické aukce již měla uplynout. 31. Výše popsané skutečnosti (v bodech 28. a 30.) odrážejí jistá specifika dané věci, zejména s přihlédnutím k nestandardnímu průběhu řízení o vylučovací žalobě, jakož i k tomu, že žalobce nebyl řádně poučen o možnosti podat vylučovací žalobu; pro posouzení platnosti kupní smlouvy jsou však nevýznamná. 32. Jelikož kupní smlouva byla uzavřena v květnu 2022 (kdy nastaly též právní účinky vkladu vlastnického práva) a řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice skončilo zamítnutím žaloby pravomocně dne 16. listopadu 2023, nelze pominout to, že v době uzavření kupní smlouvy bylo řízení o vylučovací žalobě ve fázi, kdy žaloba byla odmítnuta pro opožděnost (nepravomocným usnesením ze dne 6. prosince 2021). Přitom předpoklad pro to, aby mohl insolvenční správce přistoupit ke zpeněžení majetku podstaty, ohledně něhož byla podána vylučovací žaloba (§ 225 odst. 1 insolvenčního zákona), plyne z § 225 odst. 4 insolvenčního zákona, které určuje, že před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě lze ke zpeněžení majetku přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. K tomu viz např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. 29 Cdo 380/2020. 33. Jelikož elektronická aukce se konala (18. listopadu 2021) dva dny po zahájení řízení o žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty (16. listopadu 2021), zbývá se vypořádat s otázkou, zda elektronická aukce je zpeněžením majetku či jiným nakládáním s tímto majetkem ve smyslu § 225 odst. 4 insolvenčního zákona (jak tvrdí dovolatel). 34. K povaze elektronické aukce lze uvést, že elektronická aukce není na rozdíl od veřejné dražby zákonem vymezeným pojmem (viz § 2 písm. a/ zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v rozhodném znění). Je tudíž nutné vyjít z jejího účelu, kterým je transparentním způsobem zjistit zájemce o koupi (nájem nebo pacht) s cílem dosáhnout co nejvyšší úplaty. 35. Elektronická aukce směřuje k tomu, aby byli zjištěni vhodní zájemci o uzavření kupní smlouvy. S vítězem aukce (jenž nabídne nejvyšší částku) je následně zahájeno jednání o uzavření kupní smlouvy. 36. Elektronická aukce není zvláštním způsobem uzavření smlouvy ve smyslu § 1771 o. z., není ani veřejnou dražbou (nyní dle zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách), ani veřejnou dražbou dle zvláštních předpisů. 37. Z povahy a účelu elektronické aukce je zjevné, že představuje prostředek (způsob) zjištění a vyhledání případných zájemců o koupi předmětu aukce, který předchází zpeněžení (nejde o zpeněžení jako takové), a z téhož důvodu nemůže být považována ani za jiné nakládáni s majetkem. 38. V poměrech dané věci lze shrnout, že elektronická aukce provedená v souvislosti s prodejem majetku mimo dražbu podle § 286 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, není zpeněžením majetku, ani jiným způsobem nakládání s tímto majetkem ve smyslu § 225 odst. 4 insolvenčního zákona. 39. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, přičemž vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti, se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 40. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou odůvodněny § 163 insolvenčního zákona, § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo zamítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení. V případě prvního žalovaného tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání z 11. března 2024), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném k datu podání vyjádření činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit prvnímu žalovanému k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 41. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, když úspěšnému druhému žalovanému žádné tyto náklady podle obsahu spisu nevznikly. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 30. 4. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu