KSPH 83 INS 18709/2022 73 ICm 3904/2023 29 ICdo 87/2024-73 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, se sídlem v Brně, U Červeného mlýna 570/3, PSČ 612 00, proti žalovanému P. P., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Říhou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Moulíkova 2239/3, PSČ 150 00, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm 3904/2023 (nyní sp. zn. 75 ICm 3742/2023), jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. P., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 18709/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2024, č. j. 73 ICm 3904/2023, 104 VSPH 105/2024-128 (KSPH 67 INS 18709/2022), takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 8. prosince 2023 se žalobce (V. K.) vůči žalovanému (P. P., dále též „dlužník“) domáhal určení, že má za žalovaným pohledávku z titulu nevrácené zápůjčky v celkové výši 5 410 740,04 Kč, z toho ve výši 4 594 564,06 Kč jako pohledávku zajištěnou a ve výši 816 175,98 Kč jako pohledávku nezajištěnou. Tvrdil, že jeho pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 21. června 2019, kterou přihlásil pod pořadovým číslem P5, dlužník popřel co do pravosti, pořadí (s tím, že je nezajištěná) a co výše (s tím, že skutečná výše je 1 Kč). Dále uvedl, že na základě výzvy insolvenčního správce ze dne 20. dubna 2023 podal již 16. května 2023 vůči dlužníku žalobu o určení vykonatelné pohledávky, o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Požadovaného určení se domáhá „z procesní opatrnosti znovu“ též s ohledem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 73 ICm 1738/2023-52 (kterým byla jeho žaloba odmítnuta). 2. Usnesením ze dne 11. ledna 2024, č. j. 73 ICm 3904/2023-58, insolvenční soud řízení zastavil (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 3. Insolvenční soud vyšel z toho, že žalobce se domáhá vůči dlužníku určení pravosti, výše a pořadí pohledávky z titulu nevrácené zápůjčky ve výši 5 410 740,04 Kč (také) v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 73 ICm 1738/2023, v němž byla žaloba podána dne 16. května 2023. Usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 73 ICm 1738/2023-52, insolvenční soud žalobu odmítl. Proti usnesení podal žalobce odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. 4. Insolvenční soud uzavřel, že v řízení vedeném pod sp. zn. 73 ICm 3904/2023 a sp. zn. 73 ICm 1738/2023 jde o stejné věci, neboť jsou zde totožní účastnící i stejný předmět řízení, čehož se žalobce sám dovolává. Jelikož dříve zahájené řízení sp. zn. 73 ICm 1738/2023 není dosud skončeno, je dána překážka litispendence podle § 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Později zahájené řízení je tedy nutno zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se řízení nezastavuje. 6. Odvolací soud vyšel při zkoumání podmínek řízení dále z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. 73 ICm 1117/2023 se žalobce domáhal vůči insolvenčnímu správci dlužníka a dlužníku určení, že má za dlužníkem zajištěnou pohledávku z titulu nevrácené půjčky v celkové výši 5 410 740,04 Kč. Usnesením ze dne 17. července 2023, č. j. 73 ICm 1117/2023-65, insolvenční soud věc ve vztahu mezi žalobcem a dlužníkem vyloučil k samostatnému projednání (jelikož dosud nebylo schváleno oddlužení). Usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 73 ICm 1738/2023-52, insolvenční soud žalobu odmítl jako podanou neoprávněnou osobou (dosud nenastaly účinky popření pohledávky dlužníkem). Usnesení napadl žalobce odvoláním, které vzal následně zpět; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. ledna 2024, č. j. 73 ICm 1738/2023, 105 VSPH 895/2023-63 (KSPH 67 (83) INS 18709/2022), odvolací řízení zastavil pro zpětvzetí odvolání. 7. Odvolací soud – odkazuje na § 7 větu první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále na § 83 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1 větu první a § 222 odst. 1 o. s. ř. a na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož v řízení vedeném pod sp. zn. 73 ICm 3904/2023 a sp. zn. 73 ICm 1738/2023 jde o stejné věci. Dále zdůraznil, že dle ustálené judikatury se překážka věci zahájené považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). V této věci bylo řízení o novém žalobním návrhu zastaveno (11. ledna 2024), usnesení o odmítnutí dřívějšího žalobního návrhu bylo vydáno 2. listopadu 2023 a pro zpětvzetí odvolání bylo odvolací řízení dne 31. ledna 2024 zastaveno; nebylo však pravomocně rozhodnuto ve věci samé (šlo o procesní rozhodnutí). Usnesení ze dne 2. listopadu 2023 nabylo podle § 222 odst. 1 o. s. ř. právní moci (dne 21. listopadu 2023), jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Jelikož překážka litispendence, pro kterou bylo zastaveno řízení vedené pod sp. zn. 73 ICm 3904/2023, odpadla a nebylo rozhodnuto ve věci samé, nebyly dány podmínky pro zastavení řízení. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla (podle jeho názoru) dovolacím soudem zodpovězena, jakož i právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Jako dosud neřešenou dovolatel formuluje otázku, zda je způsobilým rozhodnutím ve věci samé usnesení o zastavení řízení, když v rámci řízení o určení pravosti pohledávky žalobce nebylo vedeno řízení před soudem, a to z důvodu procesního zavinění žalobce. 10. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spatřuje dovolatel v řešení otázky, zda může žalobce, bez sankce zastavení řízení, podat žalobu o určení pohledávky v okamžiku, kdy řízení o jeho první žalobě o určení pravosti pohledávky za dlužníkem nebylo pravomocně skončeno. Potud dovolatel odkazuje na konkrétní závěry označených rozhodnutí Nejvyššího soudu. 11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 14. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, od nichž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci. 15. Co do závěru o stejné (téže) věci v řízení vedeném pod sp. zn. 73 ICm 3904/2023 a sp. zn. 73 ICm 1738/2023 a o překážce věci zahájené (litispendenci), jež brání pokračování v později zahájeném řízení, rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá závěrům obsaženým např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněném pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněném pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněném pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu nevybočuje ani závěr odvolacího soudu, že v době rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení řízení (usnesením ze dne 11. ledna 2024) bylo (již) usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí žaloby (ze dne 2. listopadu 2023) v právní moci (dne 21. listopadu 2023), neboť žalobce vzal proti němu podané odvolání zpět. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 6/2002, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3325/2013, uveřejněného pod číslem 98/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 17. Jestliže v poměrech projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou podanou dne 8. prosince 2023 a v dříve (16. května 2023) zahájeném řízení vedeném pod sp. zn. 73 ICm 1738/2023 insolvenční soud žalobu odmítl jako podanou neoprávněnou osobou (nerozhodl o věci samé) usnesením ze dne 2. listopadu 2023, jež žalobce napadl odvoláním, které vzal následně zpět a odvolací soud zastavil odvolací řízení (pro zpětvzetí odvolání) usnesením ze dne 31. ledna 2024, je závěr odvolacího soudu, že odpadnutí překážky litispendence nebrání pokračování v řízení, v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 29 Odo 788/2002, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že odpadne-li kdykoli v průběhu řízení námitka litispendence dříve, než bylo řízení zastaveno či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání odpadnuvší překážka pokračování v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak pro rozhodnutí soudu odvolacího. Tamtéž uzavřel, že pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) je rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu