MSPH 57 INS 15604/2024 217 ICm 2511/2025 29 ICdo 91/2026-52 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) P. H. a b) P. H., obou zastoupených Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem, se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, PSČ 616 00, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Haně Müllerové, se sídlem v Plzni, Koterovská 633/29, PSČ 326 00, jako oddělené insolvenční správkyni dlužnice K. M., a 2) JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci téže dlužnice, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 217 ICm 2511/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice K. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 15604/2024, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2026, č. j. 217 ICm 2511/2025, 101 VSPH 1075/2024-29 (MSPH 57 INS 15604/2024), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 25. července 2025 se žalobci [a) P. H. a b) P. H.] domáhali vůči žalovaným [1) Mgr. Ing. Haně Müllerové, jako oddělené insolvenční správkyni dlužnice K. M. a 2) JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi, jako insolvenčnímu správci téže dlužnice] určení, že dílčí pohledávka žalobce a) ve výši 174.246,58 Kč a dílčí pohledávka žalobkyně b) ve výši 800.000,- Kč jsou po právu co do pravosti a výše. Usnesením ze dne 1. září 2025, č. j. 217 ICm 2511/2025-9, insolvenční soud vyzval žalobce, aby do patnácti dnů od doručení usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000,- Kč; současně je poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno, jakož i o tom, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, a že soud řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek zaplatit. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobců dne 2. září 2022, přičemž žalobci soudní poplatek nezaplatili. Usnesením ze dne 30. září 2025, č. j. 217 ICm 2511/2025-11, insolvenční soud zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Podáním ze dne 14. října 2025, doručeným téhož dne insolvenčního soudu, podali žalobci proti výše označenému usnesení odvolání. Podáním ze dne 17. října 2025, doručeným téhož dne insolvenčnímu soudu, žalobci navrhli, aby jim insolvenční soud prominul zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku; současně „upřesnili“, že jako žalovanou označují jen Mgr. Ing. Hanu Müllerovou (jako oddělenou insolvenční správkyni dlužnice pro incidenční spory), a doložili, že soudní poplatek (2x 5.000,- Kč) zaplatili dne 17. října 2025. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců usnesením ze dne 6. ledna 2026, č. j. 217 ICm 2511/2025, 101 VSPH 1075/2024-29 (MSPH 57 INS 15604/2024), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – cituje § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že v situaci, kdy žalobci na soudním poplatku za žalobu v soudem dodatečně poskytnuté lhůtě nezaplatili ničeho, není rozhodné, že výše poplatku byla ve výzvě insolvenčního soudu stanovena v nesprávné výši. Tento závěr lze učinit i v případě, kdy byli žalobci (nesprávně) vyzváni ke splnění poplatkové povinnosti společně a nerozdílně a nikoli každý zvlášť. Konečně zdůraznil, že soudem určená výše soudního poplatku (5.000,- Kč) byla nižší (pro žalobce příznivější), než jaké se „domáhají“. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které mají za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky, ohledně které není judikatura „absolutně jednotná“ a „uzavřená způsobem, který by vylučoval její korekci“, konkrétně, zda mechanická a bezvýjimečná aplikace § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích obstojí i v případech, kdy vede k nepřiměřeně tvrdému zásahu do práva účastníků na přístup k soudu, aniž by tím byl ohrožen legitimní účel soudního poplatku. Popisují důvod vzniku pohledávek za dlužnicí a zdůrazňují, že je insolvenční soud (nesprávně) vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,- Kč a tuto povinnost formuloval jako společnou a nerozdílnou; toto pochybení mělo za následek nejasnost v postupu účastníků a následné zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku, když žalobci nemohli v důsledku nesprávného a nejasného postupu soudu jednoznačně rozpoznat, jaká konkrétní povinnost jim byla uložena. Současně zdůraznili, že dodatečně soudní poplatek ve výši 2x 5.000,- Kč zaplatili. První žalovaná navrhla, aby „bylo dovolatelům vyhověno“. Druhý žalovaný konstatoval, že mu nepřísluší se k podanému dovolání vyjadřovat, když není v řízení pasivně legitimován. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž nezaplatí-li poplatník k výzvě soudu na soudním poplatku ničeho, soud rozhodne o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích bez zřetele k tomu, že výše poplatku byla ve výzvě soudu stanovena nesprávně. K tomu srov. např. v judikatuře Nejvyššího soudu usnesení ze dne 4. dubna 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, usnesení ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. 23 Cdo 2255/2021 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 7. prosince 2021, sp. zn. III. ÚS 3081/21), usnesení ze dne 28. března 2023, sp. zn. 30 Cdo 771/2023, jakož i usnesení ze dne 20. ledna 2026, sp. zn. 23 Cdo 316/2025, včetně další judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zmíněné v bodech 36. až 39. odůvodnění tohoto usnesení. Na shora uvedeném závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu