MSPH 88 INS 22608/2021 29 NSČR 116/2024-B-167 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. P., zastoupené Mgr. Ivou Jermanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Lumiérů 579/36, PSČ 152 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 22608/2021, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2024, č. j. MSPH 88 INS 22608/2021, 4 VSPH 688/2024-B-78, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 24. dubna 2024, č. j. MSPH 88 INS 22608/2021-B-46, Městský soudu v Praze udělil insolvenčnímu správci (Buďveselová a partneři - insolvenční správce, v. o. s.) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Z. H. (dále jen „Z. H.“) ve výši 7 223 705,20 Kč. 2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 3. Odvolací soud, cituje § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 108/2021, uveřejněné pod číslem 10/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že žádný ze čtyř neskončených incidenčních sporů vedených v rámci insolvenčního řízení dlužnice (J. P.) nemá věcnou souvislost s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a jeho vydání tak nebrání. Z původně přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky (P4.1) zajištěného věřitele ve výši 9 070 000 Kč (jistina 4 535 000 Kč + příslušenství 4 535 000 Kč) bylo řádně zjištěno 7 223 705,20 Kč a dlužnicí částečně popřeno co do pravosti a výše 1 846 294,80 Kč, přičemž tento stav zůstal nezměněn i po částečném zpětvzetí části přihlášené pohledávky. 4. Ve vztahu k insolvenčnímu řízení vedenému na majetek bývalého manžela dlužnice (J. P., dále jen „J. P.“) u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 59 INS 1445/2018 odvolací soud konstatoval, že: [1] Insolvenční soud usnesením ze dne 31. května 2022, č. j. MSPH 59 INS 1445/2018-B-47, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce (JUDr. Josef Cupka) uspokojil zajištěného věřitele č. 1 Dexindra s. r. o. (dále též „společnost D“) částkou 4 145 572 Kč; toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2022, č. j. 6 VSPH 1002/2022-B-63 (MSPH 59 INS 1445/2018). [2] Insolvenční soud usnesením ze dne 9. srpna 2022, č. j. MSPH 59 INS 1445/2018-P1-11, jež nabylo právní moci dne 16. října 2022, podle § 18 odst. 1 insolvenčního zákona vyhověl návrhu společnosti D, aby do insolvenčního řízení na její místo vstoupil v plné výši její pohledávky jako věřitel Z. H. v rozsahu přihlášené pohledávky č. P1 (P1-1 a P1-2) v aktuální výši 29 296 523 Kč; právní mocí tohoto usnesení účast původního věřitele v tomto insolvenčním řízení skončila. [3] Podáním ze dne 6. března 2024 (B-72) insolvenční správce předložil upravený seznam přihlášených pohledávek, dle něhož byl na vykonatelnou zajištěnou úvěrovou pohledávku společnosti D (správně již Z. H.) P1-2 ve zjištěné výši 21 242 986 Kč vydán výtěžek zpeněžení předmětu zajištění ve výši 4 145 572 Kč (neuspokojena tak zůstává úvěrová pohledávka ve zbytku 17 097 414 Kč); směnečná pohledávka téhož věřitele P1-1 ve zjištěné výši 8 053 537 Kč nebyla uspokojována; celková výše dosud neuspokojených pohledávek tohoto věřitele tak činí 25 150 951 Kč (17 097 414 Kč + 8 053 537 Kč). 5. Odvolací soud uzavřel, že směnečná pohledávka zajištěného věřitele společnosti D, postoupená posléze na nového věřitele Z. H., ve výši 8 053 537 Kč nebyla v insolvenčním řízení J. P. uspokojována a že úvěr, jehož zaplacení bylo touto směnkou zajištěno, zůstal stále neuspokojen ve výši 17 097 414 Kč; zajišťovací směnka vystavená dlužníkem J. P. a avalovaná dlužnicí tak dosud „nezanikla“. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, požadujíc jeho zrušení. 7. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že nesprávně posoudil otázku dvojího plnění, kterého se zajištěný věřitel měl domáhat tím, že se po obdržení plnění na jistinu dluhu z úvěrové smlouvy v insolvenčním řízení vedeném na majetek J. P. domáhal téhož plnění z titulu zajišťovací směnky uplatněné v insolvenčním řízení dovolatelky. S odkazem na § 165 odst. 4 insolvenčního zákona namítá, že jistina a část úroků z úvěrové smlouvy byly již uhrazeny v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek J. P., částku odpovídající výši směnečné sumy v zajišťovací směnce tedy nelze vydat zajištěnému věřiteli, neboť směnka zajišťovala jistinu a úroky. 8. Zajištěný věřitel Z. H. ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, žádá o přiznání náhrady nákladů řízení. 9. Pro dovolací řízení je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění. 10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s (dále označenou) ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž: [1] Byla-li směnka vystavena jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky věřitele za dlužníkem, je pro uplatnění takové směnky zásadně určující obsah uzavřené směnečné smlouvy, jinak řečeno účastníky směnečného vztahu dohodnuté podmínky, za nichž lze vykonat práva ze zajišťovací směnky vůči dlužníku. Jestliže v tomto směru nebylo mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto nic jiného, je věřitel poté, co dlužník svůj kauzální závazek včas a řádně nesplní, především oprávněn uplatnit vůči dlužníku zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky, a to v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1367/2019, či již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) [2] Plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; věřiteli se však (ekonomicky vzato) může dostat jen jediné plnění na úhradu jeho pohledávky. Viz rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudků ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007 a ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011. [3] Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, a to aniž by docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení jejich zajištění. Pro postup podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž důvodem k přerušení nebo vyloučení dalšího postupu podle označeného ustanovení není skutečnost, že probíhá soudní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů pro vydání výtěžku zpeněžení. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013. [4] Je tomu tak proto, že při udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla řádně zjištěna, je insolvenční soud vázán výsledkem přezkumného jednání. Nedošlo-li po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka v insolvenčním řízení vypořádána (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněného pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 12. Odvolací soud se – vázán výsledkem přezkumného jednání – na základě námitek dovolatelky náležitě zabýval tím, zda po zjištění pohledávky nedošlo k jejímu zániku. Dospěl-li po zohlednění přihlášení pohledávky z úvěru do insolvenčního řízení vedeného na majetek J. P. a (zajišťovací) směnečné pohledávky do insolvenčního řízení vedeného na majetek dovolatelky k závěru, že přihlášená směnečná pohledávka, zjištěná ve výši 7 223 705,20 Kč, v projednávaném insolvenčním řízení (ani z části) nezanikla, neboť směnkou zajišťovaný dluh, odpovídající úvěrové pohledávce přihlášené do insolvenčního řízení na majetek J. P., zůstal i po jeho snížení v průběhu insolvenčního řízení zčásti ve výši 17 097 414 Kč neuhrazen, je taková úvaha odvolacího soudu v souladu s výše označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Ani dovolací soud nemá pochyb o tom, že v důsledku skutečností tvrzených dovolatelkou směnečná pohledávka zajištěného věřitele Z. H., přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dovolatelky, (byť jen zčásti) nezanikla. 14. I při zohlednění částečného uspokojení dluhu z úvěru (zajištěného směnkou) v insolvenčním řízení vedeném na majetek J. P. tak zůstává (nesporná) výše zjištěné směnečné pohledávky 7 223 705,20 Kč, což odpovídá částce, o jejímž vydání zajištěnému věřiteli rozhodl insolvenční soud. 15. K absenci výroku o náhradě nákladů řízení srov. § 170 písm. f/ insolvenčního zákona. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu