KSUL 85 INS 1685/2023 29 NSČR 15/2025-B-96 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka MONUMENTAL TRUST BOHEMIA, s. r. o., se sídlem ve Slavětíně, Sokolská 207, PSČ 439 09, identifikační číslo osoby 25 69 86 72, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 85 INS 1685/2023, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání dlužníka a S. W., obou zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024, č. j. KSUL 85 INS 1685/2023, 6 VSPH 1029/2024-B-69, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 30. dubna 2024, č. j. KSUL 85 INS 1685/2023-B-42, ve znění (opravného) usnesení ze dne 10. května 2024, č. j. KSUL 85 INS 1685/2023-B-44, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužníka (AKNT, v. o. s.) vydal zajištěným věřitelům [č. 1 ‒ INTERTOUR, spol. s. r. o. (dále jen „věřitel I“), č. 10 ‒ Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, č. 14 – České správě sociálního zabezpečení a č. 17 Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj] výtěžek zpeněžení (označeného) nemovitého majetku dlužníka [dále jen „předmět zajištění“ nebo „(označené) nemovitosti“] ve výši 1.307.462,02 Kč, a to ve výši 100 % přihlášených zajištěných pohledávek (výrok I.), schválil náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění ve výši 77.621,50 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, a náklady spojené se správou předmětu zajištění ve výši 2.193,- Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (výrok II.), určil odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení v částce 119.918,14,- Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, a povolil insolvenčnímu správci výplatu zálohy na odměnu v této výši (výrok III.) a uložil insolvenčnímu správci, aby vydal výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům, zapsal do upraveného seznamu přihlášek k jednotlivým pohledávkám věřitelů, jaké částky na ně byly vyplaceny, a ponechal případnou hyperochu na účtu majetkové podstaty dlužníka (výrok IV.). Usnesením ze dne 26. listopadu 2024, č. j. KSUL 85 INS 1685/2023, 6 VSPH 1029/2024-B-69, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. dubna 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 10. května 2024, v bodě I. výroku. Odvolací soud – odkazuje na § 5, § 201 odst. 1 písm. a) a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – vyšel ve shodě se soudem insolvenčním z toho, že věřitel I přihlásil do insolvenčního řízení dílčí pohledávku za dlužníkem ve výši 1.200.000,- Kč, která byla zajištěna zástavním právem k (označeným) nemovitostem; pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 30. června 2023; insolvenční správce pohledávku uznal a nepopřel ji ani žádný z přihlášených věřitelů. V daných poměrech neshledal odvolací soud důvod, pro který by „výjimečně“ odepřel věřiteli I „zákonem předvídané vymožení pohledávky“ přiznané pravomocným soudním rozhodnutím (rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 50 Cm 24/2005-106, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. 11 Cmo 29/2009-193, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2010, č. j. 23 Cdo 4924/2009-219; jde o rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě věřitele I proti dlužníku o zaplacení částky 1.200.000,- Kč s příslušenstvím), když nešlo o případ, kdyby po zjištění pohledávky nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř), a jímž by došlo k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sp. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněné pod číslem 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 23/2024“). Současně odvolací soud uzavřel, že řízení o žalobě dlužníka proti věřiteli I na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 50 Cm 24/2005 (vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 586/2010) je ve fázi, kdy soud prvního stupně rozhoduje o tom, zda obnovu povolí či nikoli; takové řízení nemá charakter výjimečnosti, pro který by mělo být tomuto věřiteli s vykonatelnou pohledávkou, jež byla v insolvenčním řízení řádně zjištěna, odepřeno právo na její vymožení. Přitom ani případný úspěch v první fázi řízení o obnovu řízení „nic neříká“ o existenci pohledávky věřitele I za dlužníkem; vydání výtěžku zpeněžení (označených) nemovitostí zmíněnému věřiteli za této procesní situace nepředstavuje „zcela zjevnou“ nespravedlnost. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužník a S. W. dovolání, které mají za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky (posuzováno podle obsahu dovolání), zda v poměrech projednávané věci by vydání výtěžku zpeněžení věřiteli I vedlo k porušení základních principů právního státu, respektive ke zcela zjevné nespravedlnosti, když by byla uspokojována neexistující pohledávka tohoto věřitele. Dovolatelé snáší argumenty ve prospěch závěru o splnění předpokladů formulovaných Nejvyšším soudem v R 23/2024 a požadují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení., Insolvenční správce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno je (v obecné poloze co do splnění předpokladů pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli I) v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž: 1) Je-li zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení řádně zjištěna, pak okolnost, že případně probíhá (pravomocně neukončené) trestní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů, na nichž spočívá existence zjištěné zajištěné pohledávky, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona (k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli), pro který je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 2) I tam, kde pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (jelikož ji při přezkumném jednání nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů), jakož i tam, kde (zajištěnému) věřiteli insolvenční soud následně (již) odsouhlasil plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona, nelze vyloučit, že věřiteli bude výjimečně odepřeno plnění na jeho pohledávku, jestliže v insolvenčním řízení po zjištění pohledávky a po odsouhlasení plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenční řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti . Srov. např. R 23/2024. O tom, že se shora citované závěry (obdobně) prosadí i v poměrech projednávané věci (v tom směru, že probíhající řízení o žalobě na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 24/2005, nemůže být důvodem pro nevydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli I), nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud. K nutnosti restriktivního výkladu tzv. výjimek srov. např. obecně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023, sen. zn. 29 ICdo 65/2022, uveřejněné pod čísly 93/2022 a 53/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. března 2023, č. j. 47 Cm 586/2010-769, zamítl žalobu na obnovu řízení; usnesení bylo doručeno dlužníku 13. března 2023 a ten proti němu podal dne 28. března 2023 odvolání; následně byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Vrchní soud v Praze vrátil spis Krajskému soudu v Praze bez rozhodnutí o odvolání, s tím, že usnesením ze dne 24. března 2023, č. j. KSUL 85 INS 1685/2023-A-20, zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek; řízení ve věci sp. zn. 47 Cm 586/2010 tak bylo přerušeno (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 4. 2025 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu