MSPH 91 INS 3705/2025 29 NSČR 19/2026-A-37 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hany Ptáčkové v insolvenční věci dlužníka Crane Health & Beauty s. r. o., se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách 2288/72, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 06032222, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 3705/2025, o insolvenčním návrhu věřitele Langmeier & Co., insolvenční správci v. o. s., se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 07860498, jako insolvenčního správce Diversity Capital a. s., identifikační číslo osoby 05099374, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2025, č. j. MSPH 91 INS 3705/2025, 1 VSPH 1136/2025-A-30, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 24. června 2025, č. j. MSPH 91 INS 3705/2025-A-20, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). [3] Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Miroslava Sládka (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje především z ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 105 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, když má několik věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců. Konkrétně jde o: [1] pohledávku insolvenčního navrhovatele (Langmeier & Co., insolvenční správci v. o. s., insolvenčního správce dlužníka Diversity Capital a. s.) ve výši 250 000 EUR a 300 Kč, [2] pohledávku České republiky ve výši 315 813 Kč, [3] pohledávku Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dale jen „finanční úřad”) ve výši 264 660,38 Kč. 4. Pohledávky insolvenčního navrhovatele (na vydání bezdůvodného obohacení) a České republiky (na zaplacení soudního poplatku) jsou doloženy rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „obvodní soud“) ze dne 27. března 2024, č. j. 10 C 290/2023-60 (dále jen „rozsudek“), který nabyl právní moci dne 24. dubna 2024 a stal se vykonatelným 30. dubna 2024. Skutečnost, že dlužník napadl rozsudek a usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku, mimořádným opravným prostředkem (žalobou pro zmatečnost), není pro rozhodnutí významná. Pohledávku finančního úřadu uvedl dlužník v seznamu závazků. 5. Domněnku své platební neschopnosti dle 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona dlužník nevyvrátil. 6. S rozhodnutím o úpadku spojil insolvenční soud (v souladu s § 148 odst. 1 insolvenčního zákona) i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (jenž je osobou, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku oddlužením a která nesplňuje podmínky reorganizace podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona) a „související výroky“. 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2025, č. j. MSPH 91 INS 3705/2025, 1 VSPH 1136/2025-A-30, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. června 2025 v (odvoláním napadených) bodech I. a II. výroku. 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 3 a § 136 odst. 1 insolvenčního zákona, se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu, dle kterých: [1] Aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele a četnost věřitelů je dána rozsudkem; pohledávky odvozené z pravomocného a vykonatelného rozsudku nelze považovat za sporné. Bez významu pro napadené rozhodnutí je, že pohledávky vznikly na podkladě stejného rozsudku, s nímž dlužník nesouhlasí, pokud jeho vykonatelnost nebyla odložena. [2] Dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, domněnku své platební neschopnosti nevyvrátil. [3] Dlužník je v úpadku, zároveň jsou splněny podmínky pro spojení rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je přípustné rozhodnout o úpadku ve formě platební neschopnosti toliko s odkazem na jediné soudní rozhodnutí, z nějž pouze je dovozována mnohost věřitelů dlužníka, ohledně kterého panují „objektivní, zřetelné a důvodné pochybnosti“ o tom, zda materiálně nabylo právní moci a vykonatelnosti, a proti němuž je podána žaloba pro zmatečnost? 10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku (coby rozsudku pro uznání). III. Přípustnost dovolání 11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (25. února 2025) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) insolvenční zákon v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení je v posouzení účinků právní moci soudního rozhodnutí, jímž věřitel dokládá splatnou pohledávku za dlužníkem, v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou, od níž nemá důvod se odchýlit ani na základě argumentace přednesené v dovolání. 13. Posouzením účinků právní moci soudního rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 108/2011 (dále jen „R 108/2011“). V R 108/2011 Nejvyšší soud ozřejmil, že účinky právní moci soudního rozhodnutí, jež se projevují tím, že je již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem (formální právní moc), a dále závazností výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelností (materiální právní moc), zůstávají odkladem vykonatelnosti rozhodnutí nedotčeny a že pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze označit za spornou (za nedoloženou v intencích § 105 insolvenčního zákona) jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém soud (dokonce) povolil odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Napadené rozhodnutí (jež vychází z materiální právní moci zkoumaného rozsudku) je s těmito závěry v souladu. 14. Mezemi nastavenými pro insolvenční řízení zkoumání sporných skutečností týkajících se pohledávek insolvenčního navrhovatele a dalších věřitelů (které osvědčují podmínku mnohosti věřitelů dlužníka) se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněném pod číslem 14/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 14/2011“). Závěr napadeného rozhodnutí o osvědčení zkoumaných pohledávek věřitelů je souladný i se závěry R 14/2011. 15. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání především okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání usnesení (výroku) o prohlášení konkursu. 16. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o zjištění úpadku dlužníka. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč., jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu