KSBR 58 INS 12434/2022 29 NSČR 20/2025-B-285 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Bopal Czech s. r. o., se sídlem v Brně, Tenorova 3437/28, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 29 20 71 77, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 58 INS 12434/2022, o návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání zástupce věřitelů Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2024, č. j. KSBR 58 INS 12434/2022, 4 VSOL 361/2024-B-194, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. května 2024, č. j. KSBR 58 INS 12434/2022-B-148, k návrhu zástupce věřitelů (Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj) zprostil společnost Burián & Penka, insolvence, v. o. s., (dále jen „insolvenční správce“) funkce insolvenčního správce dlužníka (Bopal Czech s. r. o.) [výrok I.], ustanovil společnost Insolvenční a správcovská v. o. s. novým insolvenčním správcem dlužníka (výrok II.), uložil zproštěnému insolvenčnímu správci povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady související s výkonem funkce a v (označené) lhůtě podat insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a vyúčtovat odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku [výroky III. a IV.], nově ustanovenému insolvenčnímu správci uložil (označené) povinnosti [výrok V.] a určil, že účinnost rozhodnutí nastává zveřejněním v insolvenčním rejstříku [výrok VI.]. Insolvenční soud ‒ vycházeje z obsahu (insolvenčního) spisu, odkazuje (mimo jiné) na § 32, § 36, § 209 odst. 1, § 211, § 217 odst. 1, § 218 odst. 1, § 219 a § 230 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na § 6, § 7 písm. g), f) a k), § 10 písm. a) a b), § 11 písm. a), b) a d) a § 13 vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k těmto závěrům: 1) Není důvodná námitka insolvenčního správce, podle níž nebyl řádně slyšen, neměl adekvátní lhůtu k vyjádření a ve věci nebylo nařízeno jednání; insolvenční správce mohl reagovat na (níže vytýkaná) pochybení při konání schůze věřitelů (dne 15. března 2024), měl k dispozici návrh zástupce věřitelů na zproštění funkce a ve věci se mohl vyjádřit až do okamžiku vydání rozhodnutí; nařizovat jednání bylo nadbytečné, když o návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce se rozhoduje na základě obsahu spisu. 2) Celé insolvenční řízení (již od podání insolvenčního návrhu) doprovází „boj dvou znepřátelených skupin“ [bývalých uživatelů (označených) nemovitostí v katastrálním území Skalice nad Svitavou (dále jen „areál“), a (označené) skupiny věřitelů], které „se vzájemně napadají a řeší si prostřednictvím insolvenčního řízení, jednotlivých návrhů či jen přípisů své individuální problémy, které nijak nepřispívají k řádnému chodu insolvenčního řízení, řádnému výkonu funkce insolvenčního správce a možnosti maximálního uspokojení všech (sic?) věřitelů“. 3) Insolvenční správce porušil své povinnosti, když: a) prováděl liknavě soupis majetkové podstaty, b) nezacházel s majetkem v majetkové podstatě tak, aby byl zhodnocen, c) při správě tohoto majetku došlo k jeho znehodnocení a ztrátě a d) neposkytoval řádnou součinnost zástupci věřitelů. K porušení povinností insolvenčním správcem insolvenční soud zdůraznil, že: a) Do soupisu majetkové podstaty sepsal insolvenční správce movité věci, u nichž není patrné, zda tyto skutečně viděl či vyšel pouze z tvrzení či soudu nedoložených podkladů, které měly osvědčovat jejich existenci. Není zřejmé, proč byla řada věcí (položky 93 až 101 movitého majetku a položky 1 až 10 ostatního majetku) sepsána až 3. května 2023; insolvenční správce si areál po jeho převzetí neprohlédl, neučinil žádnou fyzickou inventuru a sepsal do soupisu majetkové podstaty i věci, jejichž existenci si neověřil. Movitý majetek (viz položky shora) byl identifikován (jen) obecně, bez bližšího označení (registračním, evidenčním nebo inventárním číslem či bližším popisem); takový soupis brání tomu, aby bylo možné zjistit, jaký konkrétní majetek byl do majetkové podstaty zahrnut; současně brání třetím osobám řádně se domáhat jeho vynětí ze soupisu majetkové podstaty. Insolvenční správce majetek neocenil, ačkoli tak byl povinen již při zápisu věcí do soupisu majetkové podstaty (nebo bezodkladně poté); tuto povinnost měl splnit a teprve následně měl řešit, z jakých prostředků bude ocenění hrazeno. Opodstatněná nebyla ani reakce insolvenčního správce, podle níž ocenění věcí (zatím) nedává smysl, když není patrné, zda byl majetek do soupisu majetkové podstaty sepsán po právu. Jinak řečeno, insolvenční správce liknavě prováděl soupis majetkové podstaty, když do ní zahrnul i věci, jejichž existenci řádně neověřil, provedl soupis způsobem, z něhož není patrné, jaké konkrétní věci byly do majetkové podstaty sepsány, a sepsaný majetek neocenil, ač mu to zákon ukládá. b) Důsledkem liknavého postupu insolvenčního správce bylo, že sepsaný majetek nepřinášel prospěch pro majetkovou podstatu. Insolvenční správce nevyužil nabídky předchozích uživatelů areálu, kteří měli o jeho další užívání zájem, přičemž následně, aniž k tomu měl pokyn zajištěného věřitele či insolvenčního soudu, vypsal výběrové řízení, jehož podmínky nedodržel. Uzavření smlouvy o nájmu areálu je rozporné se zásadou odborné péče, když ze smlouvy není patrné, jaký konkrétní majetek (vyjma nemovitých věcí) je předmětem nájmu; movité věci byly vymezeny (jen) způsobem ‒ „movité věci, které slouží k provozu areálu a které se v něm nacházejí“ (vyjma nefunkčních věcí dle přílohy č. 1.). c) Insolvenční správce nedostál povinnosti chránit majetek sepsaný do majetkové podstaty před znehodnocením (zničením, poškozením či odcizením). Přes skutečnost, že byl areál hlídán ostrahou, za kterou insolvenční správce „utratil“ značné finanční prostředky z účtu majetkové podstaty, došlo k poškození strojního zařízení a „mnoho věcí bylo odcizeno“. Smlouvu na ostrahu areálu i pojistnou smlouvu na areál uzavřel bez souhlasu zajištěných věřitelů či soudu. Dále insolvenční správce nesprávně nakládal s finančními prostředky na účtu majetkové podstaty. Neměl-li na tomto účtu dostatek finančních prostředků k úhradě přednostních (zapodstatových) pohledávek (zejména své odměny a hotových výdajů), nemohl uspokojovat pohledávky věřitelů (za ostrahu a pojištění areálu). d) Insolvenční správce neplnil termíny stanovené insolvenčním soudem pro předkládání zpráv (zprávu, jež měla být předmětem jednání 15. března 2024, předložil s šestidenním zpožděním) a dostatečně neposkytoval součinnost zástupci věřitelů, který po svém zvolení do funkce (na schůzi věřitelů konané dne 15. března 2024) požádal dne 4. dubna 2024 insolvenčního správce o sdělení skutečností souvisejících s řádnou správou majetkové podstaty a následně dne 8. dubna 2024 podal návrh, aby byl insolvenční správce zproštěn funkce. Vzhledem k míře porušování povinností insolvenční soud zprostil insolvenčního správce funkce a ustanovil nového insolvenčního správce, který okamžitě zjedná nápravu. Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 11. října 2024, č. j. KSBR 58 INS 12434/2022, 4 VSOL 361/2024-B-194, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se insolvenční správce nezprošťuje funkce (první výrok) a odmítl odvolání insolvenčního správce proti výrokům II. až VI. usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). Ve vztahu k měnícímu výroku odvolací soud – vycházeje z § 32 insolvenčního zákona – (ve shodě s insolvenčním soudem) předeslal, že: 1) insolvenční soud po právu rozhodl bez slyšení insolvenčního správce, když důvody, pro které zástupce věřitelů podal návrh, aby byl zproštěn funkce, jsou osvědčovány obsahem insolvenčního spisu a insolvenční správce se k nim vyjádřil, a 2) v insolvenčním řízení dochází k zásadním rozporům mezi dvěma „znepřátelenými skupinami“, kde na jedné straně stojí bývalí uživatelé areálu a na druhé straně skupina věřitelů, což nesporně ovlivňuje činnost insolvenčního správce v řízení a ztěžuje plnění jeho povinností, když každá z těchto skupin buď negativně posuzuje činnost insolvenčního správce nebo (nově ustanoveného) zástupce věřitelů. Dále odvolací soud dospěl k následujícím závěrům: a) Insolvenční správce v odvolacím řízení doložil písemná vyjádření všech zajištěných věřitelů v tom smyslu, že veškeré kroky při nakládání s areálem od doby jeho soupisu do majetkové podstaty konzultoval se zajištěnými věřiteli a jeho postup byl v souladu s jejich pokyny; zajištění věřitelé rovněž odsouhlasili jeho postup týkající se nakládání s areálem. Současně měl za věrohodně popsaný i důvod, pro který insolvenční správce neponechal areál v nájmu stávajícího nájemce. Insolvenčnímu správci vytkl (jen) to, že po změně podmínek využití areálu (poté, kdy došlo k poškození majetku v areálu a znemožnění výroby v něm) nevypsal nové výběrové řízení na jeho nájem. b) Insolvenční správce sjednal (se souhlasem zajištěných věřitelů) smlouvu o pojištění areálu a jeho ostraze; „pouhý řádný soupis nemohl zabránit škodám na majetku“. Přesto je zde pochybnost, zda insolvenční správce podal trestní oznámení u Policie České republiky (a zdokumentoval rozsah poškození či odcizení majetku). c) Jde-li o soupis majetkové podstaty, tento je soustavně insolvenčním správcem doplňován (§ 217 odst. 1 insolvenčního zákona), majetek je v soupisu identifikován v jednotlivých položkách buď registračními značkami vozidel, případně označením jednotlivých věcí jejich evidenčním či výrobním číslem; u jednotlivých položek je uvedeno, že jde o vlastnictví dlužníka. Identifikace tímto způsobem není uvedena u položek pod bodem V. (ostatní majetek); povaha tohoto majetku však další identifikaci komplikuje (viz bod 17. důvodů usnesení odvolacího soudu). Insolvenční správce správně sepsal do majetkové podstaty majetek, u něhož z předložené dokumentace, podkladů od exekutora a dalších listin vyplývalo, že jde o majetek dlužníka; navrhl-li (následně) vynětí (části) majetku z majetkové podstaty, pochybil v tom, že neuvedl, jaké kroky učinil k jeho dohledání. d) Vzhledem k probíhajícímu incidenčnímu sporu o vyloučení nemovitého majetku z majetkové podstaty není možno po dobu řízení majetek zpeněžovat či jinak s ním nakládat (§ 225 odst. 4 insolvenčního zákona). Znalecké ocenění majetku provedené v současné době by nemohlo být (pro dobu po skončení řízení o vylučovací žalobě v případě úspěchu insolvenčního správce) relevantním podkladem pro zpeněžení; nelze pominout ani stanovisko zajištěných věřitelů, podle něhož by nebylo znalecké ocenění areálu v současné době účelné a hospodárné. Proto odvolací soud uzavřel, že se insolvenční správce sice dopustil porušení povinností, ovšem tato pochybení (ani ve svém souhrnu) neodůvodňovala zproštění funkce podle § 32 insolvenčního zákona. S přihlédnutím k průběhu insolvenčního řízení (viz rozpory mezi bývalými uživateli areálu a skupinou věřitelů, včetně jejich stanovisek, z nichž lze dovozovat námitky podjatosti jak ve vztahu k insolvenčnímu správci, tak ve vztahu k nově ustanovenému zástupci věřitelů), k (ne)provádění dostatečné dohledové činnosti insolvenčním soudem, jakož i k tomu, že v průběhu insolvenčního řízení nepřistoupil insolvenční soud k žádnému sankčnímu opatření ve vazbě na způsob výkonu funkce insolvenčním správcem, odvolací soud usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že se insolvenční správce funkce nezprošťuje. Proti usnesení odvolacího soudu podal zástupce věřitelů dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek (dosud podle jeho názoru Nejvyšším soudem nezodpovězených) týkajících se povinnosti insolvenčního správce v případě pochybností osvědčit, že při výkonu své funkce postupoval s odbornou péčí v zájmu co nejvyššího uspokojení věřitelů, jakož i nutnosti v zájmu řádného průběhu insolvenčního řízení zprostit insolvenčního správce funkce v případě přetrvávajících pochybností o jeho odbornosti a poctivosti. Dovolatel s poukazem na § 32 odst. 1, § 36 odst. 1 a § 230 insolvenčního zákona a (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu podrobně popisuje okolnosti, v nichž spatřuje porušení povinností insolvenčním správcem v insolvenčním řízení [viz např. jeho jednání bez souhlasu zajištěných věřitelů či insolvenčního soudu, zpětvzetí popření „mnohamiliónové“ zajištěné pohledávky, podmínky jím vyhlášeného výběrového řízení na pronájem areálu, (ne)plnění povinností „vítězným nájemcem“ a jeho důsledků (včetně nevymáhání smluvní pokuty insolvenčním správcem), liknavý postup při soupisu majetku, (ne)ocenění majetku tvořícího předmět zajištění přes pokyn insolvenčního soudu, nepodání včasné zprávy o stavu insolvenčního řízení a pozdní reakce na žádost zástupce věřitelů o sdělení informací a doložení písemností], a zdůrazňuje, že odvolací soud tato porušení buď pominul nebo je nedůvodně bagatelizoval. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu a potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zproštění insolvenčního správce funkce. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Nejvyšší soud předesílá, že na řešení dovolatelem formulovaných právních otázek napadené rozhodnutí (bezprostředně) nespočívá; odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož insolvenční správce sice (v rozsahu blíže konkretizovaném) porušil (dílčí) povinnosti (viz shrnutí obsažené v bodu 20. jeho odůvodnění), ale zdůraznil, že nešlo o pochybení takové povahy, aby odůvodňovala zproštění insolvenčního správce funkce. Oproti tomu dovolatel nejprve sám konstatuje, že v řízení přetrvávají pochybnosti o odbornosti a poctivosti insolvenčního správce, a následně dovozuje povinnost insolvenčního správce osvědčit, že postupoval v insolvenčním řízení s odbornou péčí v zájmu co nejvyššího uspokojení věřitelů. Z toho pohledu jde o otázky akademické a tudíž nezpůsobilé založit přípustnost dovolání (srov. obecně např. bod 27. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2024, sp. zn. 30 Cdo 1521/2024). Vzhledem k dalšímu obsahu dovolání [viz argumentace vztahující se k dovolatelem tvrzeným pochybením insolvenčního správce ve vazbě na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu] je však zřejmé, že dovolatel zpochybňuje i správnost právního závěru odvolacího soudu o nesplnění předpokladů pro zproštění insolvenčního správce funkce; ani pro řešení této otázky však neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným. Judikatura Nejvyšší soudu je totiž ustálena v následujících závěrech: 1) Ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, a sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněná pod čísly 48/2016 a 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2016“ a „R 58/2016“). Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že (ne)jsou dány podmínky pro zproštění insolvenčního správce (v tom směru, že korekce závěru odvolacího soudu přichází v úvahu jen tehdy, jde-li o závěr zjevně nepřiměřený). Srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům v tomto směru se Nejvyšší soud přihlásil (při výkladu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona) např. v usneseních ze dne 29. listopadu 2023, sen. zn. 29 NSČR 197/2022, a ze dne 18. května 2026, sen. zn. 29 NSČR 29/2026. 2) O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle § 32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu. Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenční správce při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti nebo prostřednictvím insolvenčního spisu) a neděje-li se tak, jsou případné nedostatky postupu insolvenčního správce patrny právě již z insolvenčního spisu. Srov. opět důvody R 48/2016 a R 58/2016. 3) Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo s § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Srov. již důvody usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněného pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a opět důvody R 48/2016 a R 58/2016. 4) Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit. V poměrech projednávané věci Nejvyšší soud nemá důvod hodnotit úvahu odvolacího soudu o tom, že (jím konstatovaná) porušení povinností insolvenčním správcem (ve spojení s dalšími skutečnosti plynoucími z obsahu insolvenčního spisu, včetně soudy obou stupňů zmíněných „specifik“ daného insolvenčního řízení) nedosahuje intenzity, která by vedla (měla vést) k rozhodnutí podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona, jako zjevně nepřiměřenou (vyžadující korekci ve smyslu změny napadeného usnesení a zproštění insolvenčního správce funkce). Je tomu tak proto, že: a) při „nakládání“ s areálem postupoval insolvenční správce v souladu s pokyny zajištěných věřitelů (viz skutkový závěr odvolacího soudu, který nepodléhá dovolacímu přezkumu); b) dovolatel se omezil na „pouhé“ konstatování, podle něhož insolvenční správce „nenechal“ vypracovat znalecký posudek podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona, aniž jakkoli zpochybnil závěr odvolacího soudu o tom, že vzhledem k probíhajícím incidenčním sporům o vyloučení majetku z majetkové podstaty by šlo o znalecké ocenění, které by nebylo (ani v případě úspěchu insolvenčního správce v těchto řízeních) využitelné pro následné zpeněžení zajištěného majetku; c) insolvenční správce sjednal k majetku zapsanému do soupisu majetkové podstaty pojistnou smlouvu a smlouvu o ostraze majetku (obecně) ve shodě se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 NSČR 167/2017, uveřejněném pod číslem 73/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech rozsudku ze dne 25. března 2026, sp. zn. 29 Cdo 3260/2023; d) dovolatel ve vztahu k soupisu majetkové podstaty (nesprávně) nerozlišuje mezi povahou a důsledky samotného soupisu (včetně označení majetku v něm) [srov. opět důvody rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3260/2023] a zjištěním, zda se sepsaný majetek v areálu nachází (či vůbec existuje); e) výhrady dovolatele k výběrovému řízení, snížení nájemného a „nepožadování“ smluvní pokuty (ve vazbě na nevyužití možnosti odmítnout případný pokyn zajištěných věřitelů) pomíjejí zejména specifika daného insolvenčního řízení a následně zjištěné „nedostatky“ předmětu výběrového řízení (areálu, o jehož nájem šlo); f) insolvenční soud není při výkonu dohlédací činnosti oprávněn uložit insolvenčnímu správci, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud při posuzování důvodů pro zproštění insolvenčního správce funkce výslovně přihlásil např. v R 58/2016). Konečně Nejvyšší soud (bez vazby na shora uvedené a s vědomím omezení plynoucího z § 241a odst. 6 o. s. ř.) dodává, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 10. prosince 2024, č. j. KSBR 58 INS 12434/2022-B-216, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. dubna 2015, č. j. KSBR 58 INS 12434/2022, 4 VSOL 118/2025-B-253, byla insolvenčnímu správci uložena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč; důvodem bylo porušení povinností insolvenčním správcem spočívající v nevypsání nového výběrového řízení na nájem areálu (viz i shora zmíněné poškození majetku v areálu). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu