MSPH 76 INS 2994/2017 29 NSČR 29/2026-B-163 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Prague Consulting Group spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Filmařská 1154/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27879259, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2994/2017, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání Ing. Tomáše Zůzy, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2025, č. j. MSPH 76 INS 2994/2017, 1 VSPH 1048/2025-B-144, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. října 2025, č. j. MSPH 76 INS 2994/2017, 1 VSPH 1048/2025-B-146, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 8. července 2025, č. j. MSPH 76 INS 2994/2017-B-127, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zprostil Ing. Tomáše Zůzu (dále jen „T. Z.“) funkce insolvenčního správce (I. výrok), insolvenčním správcem ustanovil Kopřiva-Horák v. o. s. (II. výrok) a zproštěnému i nově ustanovenému insolvenčnímu správci uložil ve výroku specifikované povinnosti (III. až V. výrok). 2. K odvolání T. Z. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v I. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti II. až V. výroku (druhý výrok). 3. Oba soudy vyšly zejména z těchto zjištění: [1] Usnesením ze dne 9. května 2017 (A-20) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil T. Z. [2] T. Z. informoval insolvenční soud, že výhradním účtem majetkové podstaty dlužníka bude účet vedený u Sberbank CZ, a. s. (dále jen „banka S“) pod č. 4211133119/6800 (viz zpráva z 24. července 2017, B-4), dále že vzhledem k mimořádné situaci u banky S bude nadále jako účet majetkové podstaty využíván pouze bankovní účet č. 304991245/0300 vedený u ČSOB, a. s. (dále jen „banka Č“) [viz zpráva z 10. března 2022, B-88], že v důsledku odebrání bankovní licence banky S došlo k zablokování všech finančních prostředků majetkové podstaty dlužníka ve výši 14 178 437,31 Kč (viz zpráva z 28. června 2022, B-90) a že došlo k výplatě z garančního fondu ve výši 2 499 500 Kč (viz zpráva z 23. září 2022, B-91). [3] Přihláškou P-565 ze dne 24. října 2022 přihlásil T. Z. coby insolvenční správce dlužníka do insolvenčního řízení vedeného na majetek banky S u Městského soudu v Praze pohledávku ve výši 10 545 235,75 Kč s úroky z prodlení ve výši 724 785, 58 Kč (celkem 11 270 021,33 Kč). Uvedl účet č. 304991245/0300 a v důvodech vzniku pohledávky tvrdil, že pro účely insolvenčního řízení dlužníka byl zřízen zvláštní účet majetkové podstaty č. 4211006718/6800 u banky S, že k rozhodnému dni (28. února 2022) byl na uvedeném účtu zůstatek 13 024 835,71 Kč a dne 25. července 2022 došlo k výplatě částky 2 499 500 Kč. [4] Přihláškou P-563 ze dne 24. října 2022 přihlásil T. Z. coby insolvenční správce dlužníka BANCCAROS a. s. (dále jen dlužník „B“) do insolvenčního řízení na majetek banky S pohledávku ve výši 73 905 393,83 Kč s úroky z prodlení ve výši 4 368 927,06 Kč (celkem 78 274 320,89 Kč). Uvedl účet č. 304993929/0300 a v důvodech vzniku pohledávky tvrdil, že pro účely insolvenčního řízení dlužníka byl zřízen zvláštní účet majetkové podstaty č. 4211006718/6800 u banky S, že k rozhodnému dni (28. února 2022) byl na uvedeném účtu zůstatek 76 265 612,58 Kč a dne 25. července 2022 došlo k výplatě částky 2 499 500 Kč. [5] T. Z. informoval insolvenční soud, že z důvodu absence úročení na účtu u banky Č byl po dohodě se zástupcem věřitelů zřízen další účet majetkové podstaty dlužníka, a to účet č. 1000340474/5800 u J&T BANKY, a. s. (dále jen „banka J“), na nějž byly převedeny volné finanční prostředky, které nejsou potřeba pro chod insolvenčního řízení (viz zpráva z 29. prosince 2023, B-96). [6] V insolvenčním řízení banky S insolvenční soud usnesením ze dne 10. listopadu 2023 povolil částečný rozvrh; pod číslem 14578 je uveden věřitel T. Z., jemuž má být vyplaceno 80 228 098,10 Kč. T. Z. insolvenčnímu soudu sdělil, že na základě pravomocného rozhodnutí o rozvrhu došlo k výplatě 95 % zbývajícího zůstatku účtu zablokovaného u banky S (viz zpráva z 31. března 2025, B-101). [7] Z výpisu ze spořicího účtu u Air Bank a. s. (dále jen „banka A“) č. 2016829023/3030 ze dne 2. června 2025 (B-118) za období od 1. ledna 2023 do 1. června 2025 vyplývá, že jde o účet T. Z. jako fyzické osoby, přičemž počáteční zůstatek činil 506 423,63 Kč a konečný zůstatek 956 709,96 Kč. Dne 3. března 2024 na něj přišlo 45 000 Kč, dne 19. března 2024 suma z rozvrhu (80 228 098,10 Kč), dne 25. března 2024 odešla platba 50 000 Kč na běžný účet T. Z. u banky A č. 2016829015/3030, dále odcházely platby na běžný účet T. Z. u banky A a byly připisovány na spořicí účet T. Z. a dne 6. května 2024 odešla platba 77 400 000 Kč na běžný účet T. Z. u banky A. [8] Z výpisu z běžného účtu T. Z. u banky A ze dne 2. června 2025 (B-118) za období od 1. ledna 2023 do 1. června 2025 vyplývá, že jde účet T. Z. coby fyzické osoby, z něhož T. Z. hradil např. nákupy v Tescu, na benzínové pumpě, parkovné apod., že jeho počáteční zůstatek činil 20 177,51 Kč a konečný 9 019,46 Kč, dále že dne 6. května 2024 na něj přišla suma 77 400 000 Kč ze spořicího účtu T. Z. a téhož dne byla odeslána na běžný účet T. Z. u banky J č. 2700685601/5800. [9] Z výpisu z běžného účtu T. Z. u banky J ze dne 31. května 2024 (B-120) za období od 31. prosince 2023 do 31. května 2024 vyplývá, že jde o běžný účet T. Z. coby fyzické osoby, přičemž na něj za toto období bylo připsáno 159 239 681,82 Kč a odečteno bylo 159 238 888,64 Kč. Dne 7. května 2024 na něj přišla z běžného účtu T. Z. u banky A částka 77 400 000 Kč a dne 29. května 2024 z něj odešla částka 77 537 888,64 Kč s poznámkou BANCCAROS na účet u banky J č. 2700696757/5800 (běžný účet majetkové podstaty dlužníka B). [10] Z výpisu z termínovaného vkladu u banky J č. 3861255113/5800 ze dne 9. května 2024 (B-120), který dle sdělení T. Z. přináležel k běžnému účtu T. Z. u banky J, vyplývá, že dne 9. května 2024 byla na termínovaný vklad T. Z. vložena z běžného účtu T. Z. u banky J částka 77 400 000 Kč. Z výpisu z termínovaného vkladu T. Z. ze dne 27. května 2024 (B-120) za období od 9. května 2024 do 27. května 2024 plyne, že 27. května 2024 byla provedena výpověď vkladu a finanční prostředky ve výši 77 537 888,64 Kč včetně připsaných úroků byly převedeny zpět na běžný účet T. Z. u banky J. [11] Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb pro právnické osoby a podnikatele ze dne 24. března 2023 vyplývá, že T. Z. coby insolvenční správce dlužníka uzavřel tohoto dne s bankou J smlouvu o vedení běžného účtu dlužníka č. 2700696781/5800. Na něj byla dne 5. června 2024 převedena z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka B částka 11 113 895,46 Kč, která byla dne 6. června 2024 převedena na účet č. 3861275114/5800. [12] Z výpisu z účtu č. 3861275114/5800 ze dne 6. června 2024 (B-120), který má být dle sdělení T. Z. druhým termínovaným vkladem k běžnému účtu vyplývá, že dne 6. června 2024 bylo z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky J převedeno 11 000 000 Kč na druhý termínovaný vklad dlužníka. Z výpisu z druhého termínovaného vkladu dlužníka ze dne 1. dubna 2025 (B-120) vyplývá, že k 1. dubnu 2025 se na tomto vkladu nacházela částka 11 317 550,46 Kč. [13] Z výpisu z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky J ze dne 4. dubna 2023 (B-120) vyplývá, že na něj přišla dne 4. dubna 2023 částka 2 350 000 Kč z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky Č. Z výpisu z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky J ze dne 11. dubna 2023 (B-120) vyplývá, že dne 11. dubna 2023 byla tato suma převedena na účet č. 3860970166/5800, který je dle sdělení T. Z. prvním termínovaným vkladem dlužníka k běžnému účtu majetkové podstaty dlužníka u banky J. [14] Podle výpisu z prvního termínovaného vkladu dlužníka ze dne 30. dubna 2025 (B-120) se k datu výpisu na vkladu nacházela částka 2 705 640,76 Kč. [15] Z výpisu z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky Č (B-119) za období od 1. ledna do 31. prosince 2023 vyplývá, že z něj dne 4. dubna 2023 odešla částka 2 350 000 Kč na běžný účet majetkové podstaty dlužníka u banky J. Z výpisu z běžného účtu majetkové podstaty dlužníka u banky Č (B-119) za období od 1. ledna do 31. května 2025 plyne, že se na něm aktuálně nachází částka 108 040 Kč. [16] Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2025 byl T. Z. zproštěn funkce insolvenčního správce dlužníka B. z důvodů nedbalého a nesvědomitého výkonu funkce a porušování zákonných i uložených povinností. 4. Odvolací soud, cituje § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, a odkazuje na § 7 písm. g/ a i/ vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 5. Závěr insolvenčního soudu, že T. Z. úmyslně disponoval s finančními prostředky dlužníka (smísenými s prostředky dlužníka B) bez vědomí věřitelského výboru a insolvenčního soudu a úročil je na svých soukromých účtech, je správný. Samotná tato zjištění postačují k závěru o zásadním (závažném) porušení povinností insolvenčního správce. 6. Jakkoli lze za jistých podmínek ospravedlnit postup T. Z., který neprotestoval proti údajům v rozvrhovém usnesení úpadce banky S (účet zde uvedený byl soukromým účtem T. Z.), měl T. Z. vyplacené prostředky okamžitě převést na příslušné účty dlužníků a informovat o tom soud i věřitelský výbor. Postup T. Z., který naopak na svých soukromých účtech „zhodnocoval“ smísené finanční prostředky dvou dlužníků (respektive po dobu čtyř měsíců je nepřevedl na jím ohlášené účty dlužníků, jejichž byl správcem), nelze než hodnotit jako hrubé porušení povinností insolvenčního správce. 7. Finanční prostředky netransparentně opustily majetkovou podstatu a připsáním na soukromý účet T. Z. se staly pohledávkou soukromé osoby vůči bance (které zjevně protiprávně deklaroval soukromý původ těchto prostředků, aby dosáhl vyššího úročení). V případě zdravotních indispozicí T. Z. by se finanční prostředky staly nedostupnými pro věřitele dlužníků a mohly by se stát i předmětem dědického řízení. Nelze vyloučit ani možnost úpadku instituce (banky, úvěrového družstva či jiné firmy), které správce finanční prostředky svěřil ke „zhodnocení“. Proto je zřejmé, proč zákonodárce požaduje, aby účty majetkové podstaty byly vedeny transparentně, a neponechává na libovůli insolvenčního správce, jak bude nakládat se svěřenými prostředky. Ministerstvo spravedlnosti v rámci dohledu nad insolvenčními správci též insolvenční správce upozorňuje na nutnost vést odděleně nejen svůj majetek od majetku dlužníka, ale i odděleně v různých insolvenčních řízeních. 8. Na výše uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani tvrzená absence zisku ve prospěch T. Z. Jestliže se T. Z. dovolává judikatury Ústavního soudu a účelu insolvenčního řízení (co nejvyššího uspokojení věřitelů), pomíjí, že účelu insolvenčního řízení má být dosaženo toliko v mezích zákona. Zhodnocení majetkové podstaty dlužníka však bylo dosaženo protiprávním způsobem. 9. Důvody pro zproštění T. Z. výkonu funkce insolvenčního správce jsou dány, když T. Z. závažným a úmyslným způsobem porušil důležité povinnosti uložené mu zákonem a insolvenčním soudem. Mírnější sankce nepřichází v úvahu. Na tom nemůže nic změnit ani stanovisko zástupce věřitelů, který postup T. Z. (zpětně) hodnotil jako souladný se zájmy věřitelů. 10. Proti té části výroku rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v I. výroku o zproštění funkce insolvenčního správce (poměřováno obsahem dovolání), podal T. Z. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání označené) judikatury Nejvyššího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. 11. Jako neřešenou dovolatel předkládá otázku, zda lze insolvenčního správce zprostit funkce pro krátkodobé a ojedinělé porušení povinnost trvající dva a půl měsíce z osmi let, které sám odstranil, když insolvenční správce porušil povinnosti v situaci, kdy měl za to, že naplňuje zákonnou povinnost (spravovat a zhodnocovat prostředky), přičemž nedošlo ke vzniku škody, ale k rozmnožení majetkové podstaty dlužníka, a správce se nikterak neobohatil a nebyla mu dosud uložena mírnější sankce. 12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí insolvenčního i odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že se nezprošťuje funkce insolvenčního správce, nebo rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 13. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že v dané věci nebyly splněny předpoklady pro zproštění funkce insolvenčního správce, neboť funkci vykonával řádně po dobu osmi let, vymohl nadstandardní plnění pro věřitele přesahující 10 000 000 Kč a pochybil pouze na konci insolvenčního řízení při disponování s prostředky dlužníka. Nehodlal nikoho poškodit nebo zvýhodnit, „závadný stav“ trval pouze dva a půl měsíce a dovolatel jej sám odstranil. Proto měl insolvenční soud dovolateli uložit pořádkovou pokutu dle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona. Namítá, že zproštění funkce insolvenčního správce je prostředkem ultima ratio a lze pochybovat o jeho účelnosti v samotném závěru insolvenčního řízení. 14. Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, popřípadě zamítnout jako nedůvodné. Zdůrazňuje, že způsob, jakým dovolatel mlčky nakládal s peněžními prostředky, které neoddělil důsledně od majetku jiných, a udržování takového stavu po dobu více než dvou měsíců, s tím, že kolizi nijak neozřejmil a zatajil ji před insolvenčním soudem a věřitelským orgánem, nesvědčí o odborné péči dovolatele. Zproštění insolvenčního správce funkce není podmíněno uložením pořádkové pokuty. 15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění a pro posouzení přípustnosti dovolání ve vazbě na výklad § 32 insolvenčního zákona je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném (vzhledem k tomu, že o úpadku dlužníka rozhodl insolvenční soud 9. května 2017) do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. 16. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ohledně rozhodování o zproštění insolvenčního správce podle § 32 insolvenčního zákona. 17. Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní řádně povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo s § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. K tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2014“), a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněného pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“). 18. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce, rozhoduje insolvenční soud zpravidla po slyšení insolvenčního správce (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal ke skutečnostem, které by dle podnětů účastníků insolvenčního řízení či dle insolvenčního soudu mohly vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti, byly důvodem pro odvolání či zproštění funkce) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl odvolán z funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu (respektive doloženými účastníky insolvenčního řízení, insolvenčním správcem nebo opatřenými insolvenčním soudem). Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu neprodleně. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněné pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 19. Přitom platí, že § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněné pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále opět R 91/2014 a R 58/2016. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že (ne)jsou dány podmínky pro zproštění insolvenčního správce. K tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 20. V dané věci, kdy T. Z. po dobu více než dvou měsíců disponoval s finančními prostředky dlužníka tak, že je sloučil s finančními prostředky (jiného) dlužníka B, bez vědomí věřitelského orgánu a insolvenčního soudu je úročil na svých soukromých účtech a po dobu čtyř měsíců tyto prostředky nepřevedl na účty dlužníků, závěr odvolacího soudu, podle něhož jednání T. Z. dosáhlo intenzity závažného porušení povinností insolvenčního správce, nevybočuje z mezí shora označené (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k závěru o zproštění T. Z. funkce insolvenčního správce, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání. 21. K poukazu dovolatele na judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší soud dodává, že i Ústavní soud konstantně dovozuje, že jakkoliv zproštění funkce insolvenčního správce představuje nepřísnější sankci, neexistuje přesný výčet všech případů, v nichž by měl soud vůči insolvenčnímu správci takto přísně postupovat. Míra pochybení a jeho důsledky jsou vždy výsledkem individuálního posouzení insolvenčním soudem. Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. října 2021, sp. zn. III. ÚS 2119/21. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 5. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu