MSPH 93 INS 20212/2022 29 NSČR 37/2025-B-143 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Lezapari, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Bezová 1658/1, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27777855, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 20212/2022, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužníka Lezapari, s. r. o., zastoupeného Mgr. Klárou Hašovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2025, č. j. MSPH 93 INS 20212/2022, 1 VSPH 201/2025-B-107, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2025, č. j. MSPH 93 INS 20212/2022, 1 VSPH 201/2025-B-115, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 6. února 2025, č. j. MSPH 93 INS 20212/2022-B-102, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli DRAKES partners s. r. o. ve výši 52 251 439,41 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil insolvenčnímu správci dlužníka (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) odpovídající povinnosti (bod II. výroku). [3] Povolil vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 2 101 849,59 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud přitom vyšel z toho, že: [1] Zajištěný věřitel měl v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (Lezapari, s. r. o.) zjištěnou pohledávku ve výši 96 951 431,82 Kč, zajištěnou nemovitým majetkem ve vlastnictví dlužníka (a to pozemky parc. č. 373, 374/1, 374/2, 374/9, 374/10, 374/13, 374/14, 374/15, 374/17, 374/19, 374/109 a 377/3 zapsanými na listu vlastnictví č. 1825 pro katastrální území Oblekovice, obec Znojmo). [2] Předmět zpeněžení [z výše uvedených pozemků šlo o parc. č. 373, 374/1, 374/2, 374/9, 374/10, 374/13, 374/14, 374/15, 374/17, 374/19 a 377/3, zapsané v soupisu majetkové podstaty pod položkami č. 1 až 10 a 12 (dále též jen „nemovitosti“ nebo „pozemky“)] ocenil Ing. Michal Spousta ve znaleckém posudku ze dne 16. srpna 2024 jako soubor nemovitých věcí celkovou částkou 71 920 000 Kč. Znalecký posudek neobsahoval ocenění jednotlivých pozemků. [3] Pokynem ze dne 10. září 2024 (správně ze dne 5. září 2024) požadoval zajištěný věřitel zpeněžení nemovitostí jako celku veřejnou dražbou. [4] Předmětem dražby (konané 14. října 2024 a 15. listopadu 2024) byl soubor nemovitostí včetně součástí a příslušenství. [5] Nemovitosti byly vydraženy jako celek ve druhém kole veřejné dražby za částku 57 536 000 Kč. [6] Podáním z 20. ledna 2025 požádal insolvenční správce o souhlas s vydáním zajištěnému věřiteli výtěžku zpeněžení ve výši 51 327 879,75 Kč s tím, že náklady spojené se zpeněžením činí celkem 3 182 711 Kč (z toho odměna zprostředkovatele 2 876 800 Kč, náklady na vyhotovení znaleckého posudku 164 950 Kč a daň z nemovitostí 140 961 Kč), přičemž svou odměnu vyčíslil na 3 025 409,25 Kč. Vyložil, že nedošlo ke zpeněžení jedné položky majetkové podstaty, ale ke zpeněžení jednotlivých (jedenácti) pozemků, proto odměnu vypočítal samostatně za každý zpeněžený pozemek tak, že část výtěžku zpeněžení připadající na jednotlivý pozemek určil poměrně k ocenění podle znaleckého posudku. 3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 298 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů – dospěl k závěru, že návrh insolvenčního správce co do výpočtu odměny není správný a vedl by k jejímu účelovému navýšení. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že v projednávané věci nebyly zpeněžovány jednotlivé předměty zajištění, ale soubor pozemků určený jako celek k developerské výstavbě, který byl zpeněžen za souhrnnou cenu. 4. Insolvenční správce i zajištěný věřitel k nemovitostem přistupovali jako k funkčnímu celku a v souladu s pokynem zajištěného věřitele se veřejná dražba týkala celého souboru nemovitostí (neumožňovala samostatné vydražení jen některého pozemku). Též znalecký posudek stanovil jen hodnotu zpeněžovaného souboru nemovitostí a neurčil hodnotu jednotlivých pozemků. V řízení tak není žádný podklad, na jehož základě by bylo možné přiřadit část výtěžku zpeněžení či vynaložených nákladů k jednotlivým pozemkům. Obvyklá cena každého pozemku by musela odrážet jeho specifické vlastnosti, možnosti využití a umístění a není zřejmé, jak insolvenční správce jednotlivé pozemky ocenil. 5. Insolvenční soud tudíž (oproti návrhu insolvenčního správce) uzavřel, že zajištěnému věřiteli náleží částka 52 251 439,41 Kč (výtěžek zpeněžení neumožnil uspokojení v pořadí dalších zajištěných věřitelů), náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění činí 3 182 711 Kč (zajištěný věřitel souhlasil s jejich výší) a odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k uspokojení zajištěného věřitele (podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) činí 2 101 849,59 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty. 6. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2025, č. j. MSPH 93 INS 20212/2022, 1 VSPH 201/2025-B-107, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2025, č. j. MSPH 93 INS 20212/2022, 1 VSPH 201/2025-B-115: [1] Odmítl odvolání [v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (posuzováno podle obsahu odůvodnění)] (první výrok). [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z § 38 a § 298 insolvenčního zákona a z § 1 odst. 1, 2 a 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. – přitakal závěru insolvenčního soudu, že insolvenční správce při výpočtu odměny vycházel z nesprávného názoru, že mu náleží odměna za zpeněžení každého pozemku. Zdůraznil, že na zadání insolvenčního správce byl předmět zajištění (nemovitosti) oceněn znalcem jako celek (souhrnnou cenou za soubor nemovitostí) a z této ceny byla na pokyn zajištěného věřitele stanovena vyvolávací cena ve veřejné dražbě, jejímž předmětem byl soubor nemovitostí (veřejná dražba neumožňovala vydražení jednotlivých pozemků), který byl též jako celek vydražen jedním dražitelem. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu (doplněnému usnesením ze dne 1. dubna 2025) podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Jaký je výklad pojmu „funkční celek“ podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.? [2] Lze pojem funkční celek vykládat autonomně pro účely výpočtu odměny insolvenčního správce? [3] Která kritéria jsou určující pro závěr, že při zpeněžení jde o jediný předmět zajištění? [4] Jestliže více nemovitostí, tvořících předmět zajištění, bylo oceněno jedním znaleckým posudkem a zpeněženo v jedné dražbě, je tím založena právní fikce nebo nevyvratitelná domněnka, že tvoří funkční celek ve smyslu vyhlášky č. 313/2007 Sb. (a je tak vyloučeno určení odměny insolvenčního správce podle jednotlivých předmětů zajištění)? 9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (že došlo ke zpeněžení funkčního celku a nikoli jednotlivých předmětů zajištění), neboť neodpovídá objektivní povaze zpeněžovaných nemovitostí. Jde totiž o nemovitosti individuálně evidované v katastru nemovitostí, které nebyly spojeny žádným stavebním prvkem, technologickým celkem či jiným faktickým nebo právním vztahem, zakládajícím jejich hospodářskou propojenost. Každý pozemek tak tvoří samostatný předmět zajištění. Toliko formální spojení majetkových položek v návrhu dražby nebo ve znaleckém ocenění nezakládá právní ani hospodářský základ pro aplikaci výjimky z pravidla, podle něhož se odměna insolvenčního správce určuje z výtěžku zpeněžení každého (jednotlivého) předmětu zajištění. Výklad odvolacího soudu vytváří nepřípustnou fikci existence funkčního celku založenou výhradně na formálních znacích (ocenění více věcí jedním znaleckým posudkem a jejich prodej v rámci jednoho právního jednání). 11. Dovolatel namítá, že odvolací soud porušil jeho právo vlastnit majetek a jeho rozhodnutí je nepředvídatelné. Uvádí, že odvolací soud měl provést zjištění o technické, ekonomické nebo účelové propojenosti mezi zpeněženými nemovitostmi. Odvolací soud opomenul, že podstatou řízení ve smyslu § 298 insolvenčního zákona je posouzení, zda je určena správná výše výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli. Jestliže by byli insolvenční správci motivováni k ocenění a zpeněžení věcí odděleně, aniž by pro to existoval věcný důvod, vedlo by to (v rozporu s principem hospodárnosti podle insolvenčního zákona) ke zvýšení nákladů a k prodloužení insolvenčního řízení. Nejvyšší soud by měl sjednotit výklad § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. tak, aby v případě, kde chybí skutečné věcné propojení jednotlivých zpeněžovaných předmětů zajištění, nešlo vyvozovat existenci funkčního celku jen na základě formálních okolností zpeněžení (z jednoho znaleckého posudku a jedné dražby). III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka (23. prosince 2022) se podle části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. pro dané insolvenční řízení uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodech 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i při zkoumání přípustnosti dovolání. 14. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek, na jejichž zodpovězení spočívá napadené rozhodnutí, jde o věc dovolacím soudem v insolvenčních poměrech dosud beze zbytku neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 15. Nejvyšší soud se proto – v hranicích dovoláním vymezených právní otázek – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky č. 313/2007 Sb. v rozhodném znění: § 38 (insolvenčního zákona) (1) Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. (…) (7) Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis. § 1 (vyhlášky č. 313/2007 Sb.) (1) Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. (2) Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna od 0 - 1 mil. Kč 9 % od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč 90 000 Kč + 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč od 10 mil. Kč do 50 mil. Kč 450 000 Kč + 3 % z částky přesahující 10 mil. Kč od 50 mil. Kč do 500 mil. Kč 1 650 000 Kč + 2 % z částky přesahující 50 mil. Kč od 500 mil. Kč 10 650 000 Kč + 1 % z částky přesahující 500 mil. Kč. Pro účely této vyhlášky se za jednotlivý předmět zajištění považuje i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot. (…) 19. Vyhláška č. 313/2007 Sb. pojem funkční celek blíže nevymezuje. Insolvenční zákon tento pojem neobsahuje. 20. Odborná literatura k problematice funkčního celku tvořeného nemovitostmi (jako jednotlivého předmětu zajištění ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) uvádí, že za jednotlivý předmět zajištění se považuje i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot, tedy věc hromadná ve smyslu § 501 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vždy půjde o skutkové posouzení konkrétního případu, k němuž může být i prováděno dokazování. Odměna podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. se nepočítá pokaždé v základní sazbě 9 % z každé jednotlivé součásti „jednotlivého předmětu zajištění“, nýbrž z celkové částky dosažené zpeněžením všech součástí „jednotlivého předmětu zajištění“ (celku). Nemovité věci se pokládají za „jednotlivý předmět zajištění“, jestliže spolu funkčně souvisejí. Typicky jde o několik samostatných pozemků, tvořících jedno pole či jednu zahradu u rodinného domu (nejlépe společně oplocené). Je přitom nerozhodné, zda jsou všechny jednotlivé nemovité věci zapsány na jednom listu vlastnictví (věci z jednoho listu vlastnictví mohou tvořit více nesouvisejících funkčních celků, stejně jako může být jeden funkční celek tvořen nemovitými věcmi zapsanými na více listech vlastnictví, nacházejících se ve více katastrálních územích) [srov. JIRMÁSEK, Tomáš. § 1 (Odměna insolvenčního správce při konkursu). In: JIRMÁSEK, Tomáš. Odměna insolvenčního správce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 147, marg. č. 53–56.]. 21. V právních předpisech provádějících insolvenční zákon pojem funkční celek dále obsahuje již jen § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, podle něhož se za součást obydlí považuje také pozemek nezbytný k řádnému užívání obydlí a tvořící s ním funkční celek; takovým pozemkem může být zejména pozemek, na němž se obydlí nachází, pozemek zajišťující přístup k obydlí a související společně užívaný pozemek, zpravidla pod společným oplocením. 22. K funkčnímu celku ve smyslu § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 189/2019 Sb. se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 26. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 35/2021, uveřejněném pod číslem 34/2024 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 34/2024“), s tím, že výčet možností, kdy pozemek tvoří s obydlím funkční celek, je v nařízení vlády č. 189/2019 Sb. příkladmý; není tedy vyloučeno, aby tímto pozemkem byla cesta, zahrada nebo dvůr. Existenci funkčního celku je nutno posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. V poměrech označeného rozhodnutí měl Nejvyšší soud pro závěr o naplnění znaků funkčního celku za rozhodné, že zahrada přiléhá ke stavebnímu pozemku (obklopuje jej) a je užívána společně s obydlím a stavebním pozemkem jako pozemkem souvisejícím (nadto pod společným oplocením). 23. Výkladem pojmu funkční celek se zabýval Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti také v souvislosti s jinými právními předpisy, a to s těmito závěry: [1] Pro poměry § 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, je pojmem „pozemky tvořící s nimi (s objekty komplexní bytové výstavby rozestavěnými k 31. prosinci 1992) jeden funkční celek“ třeba rozumět stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou, o niž jde, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 1026/96, uveřejněný pod číslem 16/1999 Sb. rozh. obč.). [2] Funkčním spojením zemědělského pozemku se stavbou umístěnou na sousedícím pozemku ve smyslu § 10 odst. 4 věty druhé zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. července 2016, se má na mysli stav, v němž stavba a zemědělský pozemek tvoří jeden funkční celek v širším smyslu, tj. stav charakterizovaný šířeji pojatou vzájemnou funkční provázaností pozemku a stavby, které tvoří vzájemně ucelený soubor. Tomuto pojetí odpovídá i situace, v níž by užívání stavby bez zemědělského pozemku, popřípadě užívání zemědělského pozemku bez stavby, nebylo nemožné, ale bylo by méně komfortní, tj. došlo by k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sp. zn. 23 Cdo 3708/2021 (na který odkazoval dovolatel). [3] Překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. I u pozemku požadovaného jako náhradní je proto nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek. Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3708/2021 (odstavec 39 odůvodnění) a judikaturu tam uvedenou. [4] Za součást uceleného areálu označil Nejvyšší soud pro účely restitučních řízení i pozemek sloužící jako odpočinková plocha sportovního hřiště, tedy pozemek, jehož vydání oprávněné osobě by nečinilo užívání ostatních nemovitostí v areálu nemožným, ale činilo by je méně komfortním. Zdůraznil též, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020, a rovněž rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3708/2021). [5] Ve stejných poměrech restitučních řízení Nejvyšší soud dovodil, že i když ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní a kterou může být i komunikace či místo pro odpočinek a relaxaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019, a též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3708/2021). 24. Závěry této (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu lze shrnout v tom smyslu, že v případě nemovitostí je pro jejich určení jako funkčního celku rozhodující jejich faktická či funkční souvislost (funkční provázanost). Zároveň je však zřejmé, že obsah pojmu funkční celek není v jednotlivých právních předpisech totožný a při jeho výkladu je nezbytné vždy přihlížet k účelu použitého právního předpisu. 25. Tudíž i v případě zpeněžování zajištěného majetku z majetkové podstaty v insolvenčním řízení (a na ně navazujícího určení odměny insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení postupem podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) je třeba pojem funkční celek vykládat do určité míry autonomně, s ohledem na účel insolvenčního řízení a jeho zásady, jež se projevují i v požadavcích na zpeněžování majetkové podstaty (srov. zejména § 1 písm. a/ a § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). 26. Vzhledem k zásadě rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů tak lze v tomto případě při posuzování funkčního celku zohledňovat i ekonomickou výhodnost jeho zpeněžení [tedy, zda je společné zpeněžení souboru nemovitostí (v souladu s pokynem zajištěného věřitele) nejlepším a nejvýhodnějším způsobem jejich zpeněžení]. V poměrech insolvenčního zpeněžování proto může být funkční provázanost nemovitostí dána také předpokládaným společným hospodářským využitím (pro něž má pro nabyvatele smysl nabýt vlastnictví k nim jako k celku). 27. Z tohoto důvodu se při posuzování nemovitostí jako funkčního celku pro účely určení odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. zohlední i průběh jejich zpeněžování. 28. Jestliže tedy insolvenční správce a dražebník nechají fakticky či funkčně propojené nemovitosti ocenit jako celek, zajištěný věřitel navrhne zpeněžit je jako celek a nabyvatel je jako celek vydraží, půjde zpravidla o funkční celek (i) pro účely určení odměny insolvenčního správce. 29. K tomu je však nezbytné doplnit, že i v poměrech vyhlášky č. 313/2007 Sb. se uplatní shora citovaný závěr R 34/2024, že existenci funkčního celku je nutno posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. 30. Shrnuto výše uvedené, pro určení souboru nemovitostí jako funkčního celku ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. je rozhodující (s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci) jejich faktická či funkční souvislost (funkční provázanost), která může být dána i předpokládaným společným hospodářským využitím a zejména ekonomickou výhodností zpeněžení takového majetku jako celku (na což lze usuzovat i z průběhu zpeněžování). 31. V projednávané věci při posouzení nemovitostí jako funkčního celku ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. vyšel insolvenční soud z toho, že zpeněžovaný předmět zajištění tvořil soubor pozemků určený jako celek k developerské výstavbě. Toto posouzení insolvenčního soudu (z něhož vyšel i soud odvolací) má oporu v obsahu insolvenčního spisu a nijak se neprotiví závěrům shora uvedeným. 32. Závěru, že nemovitosti tvoří funkční celek, ostatně odpovídá též způsob jejich ocenění dražebníkem objednaným znaleckým posudkem Ing. Michala Spousty, Ph.D. (nemovitosti byly oceněny jako celek jednou částkou), jakož i způsob jejich zpeněžení (jako soubor nemovitých věcí jednou veřejnou dražbou), jak též popsal odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí. 33. Jinak řečeno, v poměrech projednávané věci nemá ani Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že zpeněžované nemovitosti (soubor nemovitých věcí) tvořily funkční celek ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a soudy nepochybily, jestliže k nim takto přistupovaly při určení odměny dovolatele z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. 34. K dovolacím námitkám, že by takový závěr mohl vést insolvenční správce k tomu, aby oceňovali a zpeněžovali věci odděleně, i kdyby pro to neexistoval věcný důvod, což by vedlo ke zvýšení nákladů a k prodloužení řízení (srov. zejména odstavec 43 a následující dovolání), Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolatel nemůže (úspěšně) argumentovat ve prospěch svého právního názoru důsledky jednání contra legem (dovolatelem namítané jednání by bylo ve zjevném rozporu s povinnostmi insolvenčního správce podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona). 35. Přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu konečně netrpí ani dovolatelem namítanou vadou, jež měla spočívat v jeho „překvapivosti“. 36. O tzv. překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu v poměrech dané věci nejde již proto, že otázkou posouzení nemovitostí jako funkčního celku ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. se zabýval již insolvenční soud a odvolací soud se s jeho právním posouzením ztotožnil. Dovolatel tudíž mohl být ve svých očekáváních toliko zklamán, nikoli překvapen. Za popsaného stavu by napadené rozhodnutí mohlo být „překvapivé“ pouze pro účastníka nedbalého obecného právního principu „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva); srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněného pod číslem 32/2013 Sb. rozh. obč. 37. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné a jelikož ze spisu se nepodávají ani vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl jako nedůvodné (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu