KSPL 58 INS 15233/2023 29 NSČR 41/2026-B-34 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka I. B., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 58 INS 15233/2023, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2025, č. j. KSPL 58 INS 15233/2023, 3 VSPH 403/2025-B-23, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 17. února 2025, č. j. KSPL 58 INS 15233/2023-B-10, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]: [1] Rozhodl, že dlužník (I. B.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (I. výrok). [2] Schválil zprávu o přezkumu (II. výrok). [3] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a uložil dlužníku, aby insolvenčnímu správci (Smrčka a Kubálek v. o. s.) vydal z titulu (svého) vlastnického práva ke zpeněžení majetek náležející (a sepsaný) do majetkové podstaty, a to: 1) spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální poloviny k označeným 3 pozemkům (z nichž na jednom stojí rodinný dům) nacházejícím se v obci XY, katastrální území XY (dále jen „spoluvlastnický podíl na nemovitostech“), 2) „finanční prostředky“ na označeném běžném účtu u Air Banky a. s., v aktuální výši, 3) „finanční prostředky“ na označeném běžném účtu u Fio banky, a. s., v aktuální výši, a určil, že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení označený osobní automobil, „neboť by se jeho zpeněžením nedosáhlo uspokojení věřitelů“ (III. výrok). 2. Insolvenční soud odůvodnil III. výrok poukazem na § 398 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vysvětlil, že povinnost vydat ke zpeněžení osobní automobil neuložil dlužníku proto, že zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení věřitelů, jelikož náklady spojené se zpeněžením by přesáhly výtěžek zpeněžení. 3. K odvolání dlužníka proti té části III. výroku, kterou insolvenční soud uložil dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení spoluvlastnický podíl na nemovitostech, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. prosince 2025, č. j. KSPL 58 INS 15233/2023, 3 VSPH 403/2025-B-23, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadené části. 4. Odvolací soud – vycházeje z § 398 odst. 3 a 6, § 406 odst. 3 písm. e/, odst. 4 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 5. Spoluvlastnický podíl na nemovitostech uvedl dlužník v seznamu majetku, odhaduje jeho hodnotu na 1 milion Kč. Insolvenční správce dlužníka pak tento majetek, který neslouží k zajištění (oceněný znaleckým posudkem na částku 1.850.000 Kč, takže by umožnil uspokojení věřitelů), zahrnul do majetkové podstaty dlužníka. Na spoluvlastnický podíl na nemovitostech se tedy nevztahuje výjimka ve smyslu § 398 odst. 6 věty první insolvenčního zákona, jež by vylučovala jeho postih v rámci schváleného způsobu oddlužení dle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona. 6. Odvolací soud nepřehlédl, že obsah odvolání by bylo možné posoudit jako návrh na vynětí spoluvlastnického podílu na nemovitostech ze soupisu majetkové podstaty, jímž však nebylo možné se zabývat, neboť dlužník právo dle § 226 insolvenčního zákona neuplatnil bezodkladně poté, co se měl a mohl dozvědět o tom, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech byl zapsán do soupisu jeho majetkové podstaty. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě je rozhodována „nedostatečně jednotně“, konkrétně otázky: Je insolvenční soud při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty povinen uložit dlužníku vždy bez dalšího vydání veškerého majetku náležejícího do majetkové podstaty ke zpeněžení, nebo může vzhledem k zásadě proporcionality a k účelu oddlužení, zohlednit individuální okolnosti případu, zejména lze-li očekávat dostatečné uspokojení věřitelů prostřednictvím splátkového kalendáře? 8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je změnil v tom duchu, že sám vyhoví požadavku, aby spoluvlastnický podíl na nemovitostech nebyl vydán ke zpeněžení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu má dovolatel závěr odvolacího soudu, že insolvenční soud je povinen uložit (bez dalšího) zpeněžení majetku, který náleží do majetkové podstaty, není předmětem zajištění a nepodléhá výjimce podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, především za formalistický a neodpovídající účelu oddlužení. 10. Insolvenční správce ve vyjádření má dovolání za nedůvodné a navrhuje je odmítnout, případně zamítnout. III. Přípustnost dovolání 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka 29. listopadu 2023, takže s přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. se pro dané insolvenční řízení uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. 13. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podávají následující závěry: 14. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je základní povinností dlužníka (vedle pravidelného splácení pohledávek věřitelů z příjmů dlužníka) vydat insolvenčnímu správci veškerý majetek náležející do majetkové podstaty k jeho zpeněžení. Insolvenční zákon (ani jiné právní předpisy) neupravuje žádná další kritéria (kromě uvedených v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) pro uplatnění výjimky z obecné povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněného pod číslem 93/2022 Sb. rozh. obč., nebo důvody usnesení ze dne 26. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 35/2021, uveřejněného pod číslem 34/2024 Sb. rozh. obč. [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 15. Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); srov. např. odstavec 19 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 49/2025. 16. Na výše shrnutých závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. dubna 2026 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu