KSOL 16 INS 18902/2024 29 NSČR 44/2026-B-31 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. Ř., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou, se sídlem v Uničově, Masarykovo nám. 37, PSČ 783 91, vedené u Krajského soudu v Ostravě ˗ pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 18902/2024, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2025, č. j. KSOL 16 INS 18902/2024, 1 VSOL 483/2025-B-21, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 29. července 2025, č. j. KSOL 16 INS 18902/2024-B-14, Krajský soud v Ostravě ˗ pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) schválil zprávu insolvenční správkyně o přezkumu ze dne 5. června 2025 (bod I. výroku), rozhodl, že se nepřihlíží k námitkám věřitele LLENTAB, spol. s r.o. (bod II. výroku), neschválil oddlužení dlužníka (bod III. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek, který bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku). 2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu změnil v bodě III. výroku tak, že oddlužení dlužníka se neschvaluje pro nepoctivý záměr (první výrok), potvrdil je v části bodu IV. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (druhý výrok) a odmítl odvolání proti té části bodu IV. výroku, kterou insolvenční soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (třetí výrok). 3. Odvolací soud – cituje § 395 odst. 1 písm. a/ a odst. 2, dále § 405 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry označených rozhodnutí Nejvyššího soudu – ve shodě s insolvenčním soudem dospěl k závěru, podle něhož dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Zdůraznil, že v insolvenčním návrhu dlužník uvedl nepravdivé příjmy, nevykonává práci odpovídající jeho odbornosti a funkci jednatele a prokuristy vykonává bezplatně. Dohoda o pracovní činnosti uzavřená s JOBS.EU, s. r. o., byla ukončena a pozice v dohodě o pracovní činnosti (výpomoc/asistent prodeje) uzavřené s Kaufland Česká republika v. o. s. neodpovídá kvalifikaci dlužníka. Dne 1. března 2023 dlužník daroval ideální ½ podílu na nemovitostech manželce a netajil se tím, že tak učinil ve snaze narovnat své závazky vůči rodině. V době, kdy již měl závazky po splatnosti, se tak zbavil jediného hodnotného majetku. Tyto v řízení vyšlé skutečnosti společně naplňují důvodný předpoklad, že dlužník sleduje návrhem na povolení nepoctivý záměr. 4. Závěrem odvolací soud vysvětlil, že usnesení insolvenčního soudu změnil v bodě III. výroku, neboť v něm nebyl uveden důvod neschválení oddlužení dlužníka. 5. Proti prvnímu a druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě zrušil i rozhodnutí insolvenčního soudu. Dovolatel předkládá k zodpovězení tyto otázky: [1] Lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka ve skutečnosti, že dlužník v insolvenčním řízení nedosahuje příjmů, které uváděl v insolvenčním návrhu a které odpovídají jeho kvalifikaci? [2] Lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka ve skutečnosti, že dlužník před podáním insolvenčního návrhu uzavřel dohodu o zúžení společného jmění manželů, byť tímto jednáním nezkrátil uspokojení žádného z věřitelů? [3] Lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka ve skutečnosti, že dlužník před podáním insolvenčního návrhu převedl nemovitost na třetí osobu, byť tímto jednáním nezkrátil uspokojení žádného z věřitelů? 6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. 8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, oproti mínění dovolatele odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem při výkladu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), dále v usnesení ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněném pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017 (na něž přiléhavě odkazoval i odvolací soud). 9. Tyto závěry lze shrnout takto: [1] Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. [2] Již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 insolvenčního zákona je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení). Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 insolvenčního zákona), nýbrž i při posouzení zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona). [3] Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr, vychází z okolností (skutečností), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý záměr dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). [4] Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“. 10. Závěr odvolacího soudu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, nevybočuje z mezí shora označené (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud neshledává závěry odvolacího soudu [ve vazbě na skutková zjištění soudů nižších stupňů o tom, že dlužník nevykonává výdělečnou činnost odpovídající jeho odbornosti a vzdělání, popřípadě ji vykonává (jednatel a prokurista) bezplatně, a v době, kdy měl splatné závazky ve výši nejméně 1 500 000 Kč, daroval manželce ideální ½ polovinu nemovitostí] zjevně nepřiměřenými. Odvolací soud přitom zjištěné skutečnosti hodnotil souhrnně, když dovodil, že společně naplňují důvodný předpoklad nepoctivého záměru dlužníka. 11. Námitka dovolatele, že jeho závazky vznikly až po zúžení společného jmění manželů a případný výtěžek zpeněžení nemovitosti by připadl výlučně zajištěnému věřiteli, je při posuzování nepoctivého záměru dlužníka při podání návrhu na oddlužení nevýznamná. 12. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází Nejvyšší soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch, které v dovolání na podporu svých právních argumentů zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 13. Jestliže dlužník na základě smlouvy (ze dne 1. března 2023) daroval manželce ideální ½ nemovitostí, zbavil se majetku, který by jinak mohl být zpeněžen v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. K tomu, že je nutné striktně trvat na tom, aby dlužník věřitele nijak neomezil ve volbě způsobu oddlužení a že při podání návrhu na oddlužení je dlužník veden poctivým záměrem tehdy, nečiní-li kroky k tomu, aby takovou volbu věřitelům ztížil, omezil či znemožnil, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněné pod číslem 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 14. K argumentaci dovolatele o jeho aktivním přístupu při hledání zaměstnání s vyšším příjmem (přihlášky na inzerovaná pracovní místa ze dne 13. března 2026 a 23. března 2026) a o ustanovení jeho osoby opatrovníkem syna (12. února 2026) Nejvyšší soud nemohl přihlédnout (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). 15. K namítané „překvapivosti“ napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud poukazuje na to, že odvolací soud nezkoumal právní otázku s jiným výsledkem, než ke kterému dospěl insolvenční soud. Již insolvenční soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil nepoctivý záměr dlužníka, což (pouze) nepromítl do výrokové části rozhodnutí, přičemž odvolací soud tuto vadu napravil (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 91/2023). Proto dovolatel nemohl být rozhodnutím odvolacího soudu „překvapen“. 16. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku o prohlášení konkursu, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání usnesení (výroku) o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 6. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu