KSPH 71 INS 11666/2023 29 NSČR 61/2026-B-51 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. K., zastoupeného JUDr. Ondřejem Bečvářem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS 11666/2023, o odměně insolvenčního správce, o dovolání insolvenčního správce Mgr. Jiřího Prokopa, se sídlem v Berouně, Pražská 212/38, PSČ 266 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2026, č. j. KSPH 71 INS 11666/2023, 1 VSPH 179/2026-B-36, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 8. ledna 2026, č. j. KSPH 71 INS 11666/2023-B-29, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Schválil zprávu insolvenčního správce o stavu řízení po zpeněžení majetku, který podléhá oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, a vyúčtování odměny insolvenčního správce v tam uvedeném znění (bod I. výroku). [2] Neschválil úhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení (insolvenčního správce) ve výši 7 139 Kč ve věci sp. zn. 77 ICm 1927/2024 a nákladů vynaložených na právní zastoupení ve výši 5 687 Kč ve věci sp. zn. 73 ICm 1928/2024 z majetkové podstaty dlužníka s tím, že tyto jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého (bod II. výroku). [3] Uložil insolvenčnímu správci, aby si z majetkové podstaty vyplatil zálohu odměny ve výši 3 388 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil insolvenčnímu správci, aby po odečtení zálohy odměny insolvenčního správce do 10 dnů od nabytí právní moci usnesení rozvrhl výtěžek zpeněžení ve výši 66 612 Kč jako mimořádnou splátku mezi nezajištěné věřitele a následně o tom podal soudu písemnou zprávu (bod IV. výroku). 2. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku (druhý výrok). 3. Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož argumentace směřuje ve prospěch závěru, že mu náleží rovněž náhrada nákladů vynaložených na právní služby, uvedených v bodě II. výroku usnesení insolvenčního soudu. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“). 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 7. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož dopadá limit právní úpravy přípustnosti dovolání určený ustanovením § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 153/2018, ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 113/2019, a ze dne 29. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 96/2021. 8. V poměrech projednávané věci se dovolatel (jako insolvenční správce) domáhá přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu dovolacím soudem (posuzováno podle obsahu dovolání) v rozsahu částek 7 139 Kč a 5 687 Kč, odpovídajících nákladům na právní zastoupení dovolatele v incidenčních sporech sp. zn. 77 ICm 1927/2024 a sp. zn. 73 ICm 1928/2024, ani dohromady nepřekračujících hranici 50 000 Kč stanovenou § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Zjevně přitom nejde ani o vztah ze spotřebitelských smluv, ani o vztah pracovněprávní. 9. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného usnesení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 6. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu