3 Tdo 1071/2025-342 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. R. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 114/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. R. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 19 T 114/2024, byl L. R. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 19/2020, ve sporu o proplacení finanční částky 592.145 Kč s příslušenstvím ze strany svého bývalého zaměstnavatele spol. Air Technology s.r.o., IČ: 25302248, se sídlem Čajkovského č. p. 4235, 695 01 Hodonín, po přípravném jednání konaném dne 20. 4. 2021, ve kterém byl soudem jako žalobce vyzván k doplnění svých skutkových tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda, kdy a jakým způsobem žalovaná strana spol. Air Technology s.r.o., IČ: 25302248 ve vztahu k jím uplatněným nárokům na „provize“ rozhodla o jejich přiznání, a o povinnosti označit k těmto svým tvrzením důkazy, dne 18. 5. 2021 předložil prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce Mgr. Libora Valenty, ve smyslu poučení z přípravného řízení, listinný důkazní prostředek ve formě e-mailové zprávy ze dne 20. 2. 2017 (evidované pod č. l. 210 soudního spisu) a dokument nadepsaný jako „Dohoda o paušální odměně – provizi a marži z obratu získaných zakázek“ ze dne 20. 2. 2017 (evidované pod č. l. 211 soudního spisu), přičemž si byl vědom, že jak e-mailová zpráva, tak uvedený dokument, majíc podstatný význam pro rozhodnutí soudu, jsou padělané, neboť bývalý zaměstnavatel s ním nikdy uvedenou dohodu neuzavřel, a jednal tak v úmyslu, aby tyto listiny v soudním řízení prokázaly oprávněnost jím požadovaných provizí a aby se takto domohl jejich vyplacení. 2. Za to byl obviněný L. R. podle § 347a odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [pozn. v rozsudku soudu prvního stupně je zjevná písařská chyba, kdy je uvedeno, že se trest ukládá „podle § 67 odst. a) tr. zákoníku“] a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40 (čtyřicet) denních sazeb při stanovení denní sazby částkou 1.000 (jeden tisíc) Kč, tedy v celkové výměře 40.000 Kč. 3. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku byly obviněnému stanoveny splátky peněžitého trestu v částce 10.000 (deset tisíc) Kč počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž byla doručena výzva k zaplacení peněžitého trestu, do zaplacení, vždy nejpozději do posledního kalendářního dne měsíce, v němž má být splátka zaplacena, přičemž jestliže by nezaplatil dílčí měsíční splátku včas, výhoda splátek peněžitého trestu by odpadla. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 19 T 114/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, podal obviněný L. R. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. V podaném dovolání se vymezil proti tvrzení odvolacího soudu, že obhajoba nepovažovala za nutné znalce vyslechnout, byť tvrdí opak. Obhajoba přitom opakovaně a konstantně požadovala vyslechnutí znalce, a to počínaje podáním ze dne 6. 2. 2024, kde navrhovala v reakci na doručení znaleckého posudku doplnění vyšetřování a výslech znalce Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M. Tento návrh výslovně opakovala u hlavních líčení ve dnech 3. 10. 2024 a 6. 2. 2025, kdy byl tento podstatný a zásadní důkazní návrh zamítnut. 8. Neprovedený výslech znalce obviněný považuje za zásadní, neboť proti znaleckému posudku měl obviněný řadu výhrad, které zopakoval i v podaném dovolání. První z těchto výhrad vůči znaleckému posudku bylo konstatování znalce, že s hlavičkou dokumentu mohlo být manipulováno, nikoliv, že jí manipulováno bylo. V souladu se zásadou in dubio pro reo bylo povinností soudu se přiklonit k verzi, že s dokumentem manipulováno nebylo. Dále obviněný poukazoval na úřední záznamy ze dne 5. 4. 2022 a ze dne 1. 8. 2022, ze kterých se podává, že nelze vytištěný e-mail řádně porovnat a odborně vyhodnotit s tím, že je s podivem, že to samé se znalecké kanceláři Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., podařilo. Rovněž se pozastavil nad tím, proč policejní orgán zadal zkoumání pouze hlavičky e-mailové zprávy, a nikoliv zprávy celé nebo její větší části. Dále v souvislosti se znaleckým posudkem namítl, že bylo kráceno jeho právo na obhajobu, neboť znalci nemohl před vypracováním znaleckého posudku položit otázky. Obviněný se vymezil i proti podkladům, ze kterých znalec vycházel. Tyto podklady předložil oznamovatelův bývalý obchodní partner a bez dalšího jim uvěřil. Nebylo přitom zřejmé, zda byly policejnímu orgánu a potažmo znalci předloženy úplné, autentické a neupravované podklady. V této souvislosti poukazuje na archiv elektronické pošty zaměstnankyně oznamovatele E. P., který nebyl policejnímu orgánu předložen s odůvodněním, že byl smazán, neboť již nebyla zaměstnankyní oznamovatele, což bylo vyvráceno výpověďmi svědků M. P. a P. M. i tím, že archiv e-mailové schránky obviněného předložen byl, i když rovněž nebyl zaměstnancem. Jako problematické obviněný vnímal i to, že předmětný e-mail zaslaný E. P. obviněnému a Ing. Petru Poláchovi ml. byl porovnáván jen s e-maily odeslanými dne 17. 2. 2017 z e-mailové schránky Ing. Petra Polácha st., přestože s ním obviněný nikdy e-mailem nekomunikoval. Nedává tak smysl srovnávat e-maily Ing. Polácha st. s různými osobami s e-mailovou komunikací mezi obviněným, Ing. Poláchem ml. a bývalou zaměstnankyní E. P. 9. Obviněný rovněž namítl nedůvodné neprovedení jím navrhovaných důkazů, kdy konkrétně poukázal na návrh na zadání revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., výslech kpt. Ing. Zdeňka Nešpora, pracovníka OKTE Brno, kriminalistická počítačová expertíza, podle kterého nelze předmětný vytištěný e-mail řádně porovnat a odborně vyhodnotit, vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, oddělení technické diagnostiky, podle které nelze pouze na základě předloženého vytištěného e-mailu nic zjistit a výslech paní O., asistentky jednatelů Air Technology s.r.o., která nahradila ve funkci svědkyni E. P., a která by se mohla vyjádřit k tomu, zda jí byly zpřístupněny veškeré soubory z počítače paní P. včetně e-mailové schránky a co případně obsahovala. 10. Obviněný se přitom neztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně, který deklaroval, že vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů, což zdůraznil i odvolací soud s tím, že nelze nařídit soudu prvního stupně, aby provedené důkazy, které náležitě zjistil a konstatoval, hodnotil s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Odvolací soud však nijak nezohlednil, že soud prvního stupně zcela pominul zásadu in dubio pro reo. 11. V další části dovolání obviněný rozebral jednotlivé důkazy, ze kterých soud prvního stupně vyvodil jeho vinu. Skutková zjištění, která soud na podkladě těchto důkazů učinil označil za zjevně rozporná s jejich skutečným obsahem. Pokud toto odvolací soud neučinil tak měl podle obviněného věnovat věci více pozornosti a lépe se dívat. 12. Předně obviněný rozporoval výslechy jednatelů oznamovatele Air Technology s.r.o., svědků Ing. Vladimíra Venhody, Ing. Petra Polácha, CSc., a Ing. Petra Polácha ml., které označil za nevěrohodné. Soud prvního stupně jim však uvěřil, i přesto, že právě tito svědci proti němu iniciovali trestní řízení a mají na jeho výsledku zájem. Zcela pominul, že tito svědci lhali, když tvrdili, že nelze předložit archiv elektronické pošty E. P., neboť byl smazán. To však bylo vyvráceno svědeckou výpovědí M. P., poskytovatele IT služeb, z níž vyplynulo, že žádný e-mailový účet mazán nebyl. Ani jeden ze svědků nadto nevypověděl, že by obviněný předmětnou listinu padělal nebo že by věděl, že je padělaná. Ing. Vladimír Venhoda vypověděl, že si nepamatuje podpis sporné dohody a že neví, zdali je dokument pravý. Ing. Petr Polách, CSc., k dohodě nevypověděl nic. Pouze Ing. Petr Polách ml. vypověděl, že takovou dohodu nikdy nevystavili. Stran tohoto svědka obviněný uvedl, že „nenávist vůči obžalovanému a jeho snaha o pomstu obžalovanému za to, že si dovolil vůči Air Technology s.r.o. vymáhat nějaké nároky byla/je dle obžalovaného hlavním důvodem, proč byl obžalovaný obžalován“. Tito svědci také uvedli, že Ing. Venhoda nikdy nepodepisoval pracovněprávní dokumenty, což bylo vyvráceno tím, že podepsal pracovní smlouvu obviněného. Přesto však soudy vyhodnotily nesprávně jejich výpovědi tak, že všichni popřeli, že by předmětnou dohodu s obviněným uzavřeli. 13. Údajné padělání předmětných dokumentů ani jeho povědomost o tom, že by měly být padělané, nevyplývá ani ze znaleckého posudku Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M. Z něj pouze vyplývá, že s hlavičkou e-mailu mohlo být záměrně manipulováno, nikoliv, že jí manipulováno bylo. 14. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 13 C 19/2020 soud prvního stupně zjistil, že byl v daném řízení předložen sporný e-mail a dohoda, a zdůraznil, že on i civilní soud mají na věc stejný názor, ač je tato skutečnost irelevantní. Soudy v trestní věci vycházely z toho, že předložené dokumenty měly pro civilní řízení podstatný význam. To však rozhodně bez jakýchkoliv pochybností prokázáno nebylo. 15. Konečně pak v rámci námitky zjevného rozporu provedeného dokazování a skutkových zjištění obviněný rozporuje skutečnosti dovozené soudy nižších stupňů z výpovědi svědkyně E. P. Ta vypověděla spontánně pouze to, že neví, že by poslala obviněnému spornou dohodu. Až na základě návodných otázek soudu prvního stupně pak uvedla, že většinou posílala dokumenty vložené do přílohy e-mailu a že e-mail neodpovídá formátu, který používala. Obsah její výpovědi je tak ve zjevném rozporu se závěry, které z ní soudy vyvodily. 16. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl, a to tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně změní a rozhodne o zproštění obviněného obžaloby. Pokud pro takový postup neshledá Nejvyšší soud důvod obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. 17. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2025, sp. zn. 1 NZO 908/2025. 18. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněného dovolacího důvodu, státní zástupce uvedl, že obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají jeho námitky tvrdící existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem výpovědí svědků, znaleckého posudku a obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 13 C 19/2020. Obviněný svými námitkami tento rozpor nevyjádřil, ale pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by vysvětlil, proč obsah důkazů neposkytuje vůbec podklad pro skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Jeho námitky jsou tak založeny na prosté polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními a nezakládají existenci jím uplatněného dovolacího důvodu ani žádného jiného. Stejně tak mu neodpovídají ani jeho námitky zpochybňující věrohodnost svědků, k čemuž státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1473/2017. Z výpovědí svědků Ing. Vladimíra Venhody, Ing. Petra Polácha, CSc., Ing. Petra Polácha ml. a E. P. podle státního zástupce vyplývá, že předmětnou dohodu buď nesjednali anebo s ní nebyli seznámeni, resp. si ji nevybavují, nikdo ji nepotvrdil. Z civilního spisu vyplývá, že sjednání předmětné dohody nebylo před soudem prokázáno. Ze závěru znaleckého posudku se pak podává, že e-mail s přílohou obsahující dohodu nemohl být odeslán ze schránky XY@airtechnology.cz. Závěr soudů učiněný na podkladě těchto důkazů, že předmětné předložené dokumenty jsou padělané, a že tyto padělky obviněný úmyslně předložil v řízení před soudem k prokázání svých údajných nároků vůči bývalému zaměstnavateli, není podle státního zástupce v rozporu s obsahem provedených důkazů, natožpak v rozporu zjevném. 19. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami, kterými obviněný brojil proti neprovedení jím navržených důkazů. Nejednalo se o důkazy podstatné z hlediska rozhodných skutkových zjištění. Na podkladě provedených důkazů bylo zjištěno, že předložil v civilním řízení důkazní prostředky, o nichž věděl, že jsou padělané, což nebylo potřebné prokazovat dalšími důkazy. Soudy přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazních prostředků. V řízení byl dostatečně prokázán skutkový stav, o kterém nevznikly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Proto ani navrhované další důkazní prostředky nemohly zvrátit či významně ovlivnit existující důkazní situaci, a tím i konečné rozhodnutí soudů. Nenastala tak situace, že by soudy nedůvodně neprovedly navrhované důkazy. 20. Státní zástupce nepřisvědčil ani výtkám obviněného vůči znaleckému posudku a návrhu na výslech znalce. Státní zástupce připomněl, že znalecký posudek byl proveden podle § 211 odst. 5 tr. ř. za splnění veškerých podmínek daných tímto ustanovením, a to včetně výslovného souhlasu státního zástupce a obviněného. Současně s tím byla splněna podmínka, že soud neměl pochybnosti o jeho správnosti a úplnosti. Postup soudu prvního stupně státní zástupce shledal správný a v souladu se zákonem. 21. K námitkám obviněného tvrdícím porušení jeho práva na obhajobu státní zástupce uvedl, že je nelze akceptovat. V dotčeném řízení nebylo podle státního zástupce porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když pouhé odlišné hodnocení důkazů obviněným oproti podané obžalobě bez dalšího neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, pravidla in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Státní zástupce označil jako nedůvodnou i námitku obviněného, že před vypracováním znaleckého posudku nemohl klást znalci otázky. V tomto ohledu připomněl státní zástupce oprávnění obviněného vznést námitky proti formulaci otázek zadávaných znalci ve smyslu § 105 odst. 3 tr. ř. Důvodnost takových námitek přezkoumá v přípravném řízení státní zástupce. Jsou-li uplatněny v opravném prostředku, posoudí je orgán rozhodující o opravném prostředku. Státní zástupce uvedl, že na podkladě spisového materiálu bylo zjištěno, že dne 6. 2. 2024 doručil obhájce policejnímu orgánu návrh na doplnění dokazování (včetně návrhu na doplnění znaleckého posudku). Dne 14. 2. 2024 bylo vyžádáno doplnění znaleckého posudku a znalci předloženy otázky formulované obviněným. K tvrzenému porušení práva na obhajobu tak nedošlo. 22. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 24. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 25. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který jej uznal vinným a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 26. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jejich podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 28. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 29. Obviněný namítl, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené podstatné důkazy, a to zejména výslech znalce Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku tohoto znalce, výslech kpt. Ing. Zdeňka Nešpora, vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, oddělení technické diagnostiky a výslech paní O. 30. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. 31. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 51/96 –svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006, nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02, číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). 32. Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 33. Sám obviněný v podaném dovolání nevznáší námitku tzv. opomenutých důkazů tak jak byla charakterizována výše, ale pouze vyjadřuje nespokojenost s rozsahem provedeného dokazování. Ze spisového materiálu se podává, že soud prvního stupně o návrzích na doplnění dokazování výslechem znalce Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., vypracováním revizního znaleckého posudku, výslechem kpt. Ing. Zdeňka Nešpora, vyjádřením Kriminalistického ústavu Praha, oddělení technické diagnostiky a výslechem paní O. řádně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 6. 2. 2025 a své rozhodnutí náležitě odůvodnil jak v hlavním líčení (protokol na č. l. 272–274), tak v samotném odsuzujícím rozsudku (srov. bod 13.), neboť je považoval za nadbytečné. Znalecký posudek byl čten s výslovným souhlasem stran podle § 211 odst. 5 tr. ř., soud jej považoval za přesvědčivý, přehledný a nezpochybněný. Neshledal proto důvod ani k výslechu znalce ani k reviznímu znaleckému posudku ani k výslechu kpt. Ing. Zdeňka Nešpora z OKTE nebo k tomu žádat vyjádření od kriminalistického ústavu. Měl za to, že ve spisovém materiálu je nashromážděn dostatek důkazů pro řádné rozhodnutí věci. Odvolací soud zcela přisvědčil postupu soudu prvního stupně, když v bodě 4. odůvodnění svého usnesení konstatoval, že „ani není třeba doplnit dokazování, jak obhajoba navrhovala v hlavním líčení, neboť nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně podrobně vysvětlil, proč tak není třeba učinit. Zvláště když obhajoba dala souhlas s přečtením znaleckého posudku v hlavním líčení, přičemž i odvolací soud v souladu s trestním řádem takto v hlavním líčení provedený znalecký posudek považuje za zcela dostatečný a nevyžadující revizi dalším znaleckým posudkem.“ 34. Co se týče návrhu na provedení důkazu na výslech znalce, tak Nejvyšší soud připomíná, že tento požadoval v hlavním líčení obhájce obviněného až poté, co státní zástupce i obviněný, který byl zastoupen advokátem, souhlasili ve smyslu § 211 odst. 5 tr. ř. se čtením znaleckého posudku. Takový návrh ovšem nezakládá námitku tzv. opomenutých důkazů (viz výše). Nejenže nalézací soud řádně odůvodnil, proč návrh na výslech znalce zamítl, ale znalecký posudek, jenž by měl přednést při výslechu, byl řádně proveden, jelikož důkaz znaleckým posudkem se buď provede osobním výslechem znalce nebo přečtením se souhlasem stran, jak bylo v této trestní věci učiněno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 8 Tdo 1189/2025). Již samotná dikce ustanovení § 211 odst. 5 tr. ř. napovídá, že písemný znalecký posudek je prováděn za splnění dalších podmínek místo výslechu znalce. Pro úplnost lze dodat, že byly splněny veškeré zákonné podmínky pro postup podle § 211 odst. 5 tr. ř. Vyjma již zmiňovaného výslovného souhlasu obviněného i státního zástupce uděleného zvláště k posudku i jeho doplňku, byl znalec řádně poučen ve smyslu ustanovení § 106 tr. ř., a zároveň nebyly dány pochybnosti o správnosti a úplnosti daného znaleckého posudku. Je tak namístě uzavřít, že znalecký posudek Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., byl proveden v souladu se zákonem. 35. K tomu Nejvyšší soud dodává, že obviněným navržené důkazní prostředky by nebyly způsobilé zpochybnit skutkový stav věci. Výslech kapitána Ing. Zdeňka Nešpora i požadované vyjádření kriminalistického ústavu měly podle obviněného objasnit okolnosti úředních záznamů z 5. 4. 2022 (konstatování Kriminalistického ústavu Praha) a 1. 8. 2022 (vyjádření OKTE zpracované kpt. Ing. Zdeňkem Nešporem), že nelze pouze na podkladě vytištěného e-mailu určit pravost listiny tam obsažené, které měly sloužit ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku. Prvně jmenovaný úřední záznam, tedy úřední záznam ze dne 5. 4. 2022 na č. l. 85 rekapituluje dotazy na pracoviště OKTE, obor písmoznalectví a následně na Kriminalistický ústav Praha, oddělení technické diagnostiky, stran otázky, zda by bylo možné podle fotografických kopií listin předložených obviněným v civilním řízení poskytnout podpis pana Venhody na předmětné dohodě ke zkoumání, nebo zda je to vzhledem k absenci originálu bezpředmětné. Sledovaná otázka tedy byla zcela odlišná oproti té, která byla položena znalci (zjištění manipulace s hlavičkou předloženého e-mailu). V případě úředního záznamu ze dne 1. 8. 2022, který taktéž shrnuje výsledky konzultace s pracovištěm OKTE Brno, konkrétně s kpt. Ing. Zdeňkem Nešporem, zda došlo v hlavičce e-mailu k pozměnění nebo manipulaci, uvedl kpt. Ing. Zdeněk Nešpor, že vzhledem k tomu, že není e-mail obsažen v získaném e-mailovém archivu společnosti Air Technology s.r.o., nelze jej řádně porovnat a odborně vyhodnotit, zda ke zmanipulování došlo. Podle něj to není na podkladě vytištěného e-mailu možné. K odlišnému názoru ovšem dospěl zmiňovaný znalecký posudek, který jasně deklaroval zvolenou metodiku, jakým způsobem a na podkladě jakých skutečností dospěl k prezentovaným závěrům. Jeho posudek nevzbudil pochyby o své správnosti ani v očích soudů nižších stupňů ani v očích Nejvyššího soudu. Jeho obsah nadto zcela koresponduje s ostatními důkazy provedenými ve věci, jak bude rozvedeno ve vztahu k námitkám obviněného směřujícím proti skutkovým zjištěním dále. 36. Ve zcela obecné rovině je možno uvést, že dokazování je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), jak tomu bylo v projednávané věci. Soudy důkazní návrhy obviněného neopomněly, shledaly je však nadbytečnými a své rozhodnutí řádně odůvodnily. Uvedené námitce tedy Nejvyšší soud nepřisvědčil. 37. Obviněný dále formálně vznesl námitku existence tzv. zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tedy první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. 38. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nicméně není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li právě o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení. Obviněný zpochybňuje především znalecký posudek Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M, výslechy jednatelů společnosti Air Technology s.r.o. – Ing. Vladimíra Venhody, Ing. Petra Polácha, CSc., a Ing. Petra Polácha ml., a závěry učiněné z výslechu E. P. a spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 13 C 19/2020. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. 39. Z předchozího odstavce tedy vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocením, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hodoníně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 40. K namítanému posouzení výpovědí jednatelů společnosti Air Technology s.r.o. jako věrohodných, je vedle výše uvedených omezení dovolacího přezkumu skutkových zjištění Nejvyšším soudem nutno zdůraznit i skutečnost, že hodnocení věrohodnosti svědka s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti náleží výlučně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který výslech daného svědka provedl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.). Skutečnost, že soud prvního stupně hodnotil věrohodnost těchto svědků způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům volného hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, proto zásadně nemůže založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 2023, sp. zn. 11 Tdo 932/2023). Soudy obou stupňů, a zvláště soud prvního stupně, si byly vědomy všech okolností, ve kterých obviněný spatřuje nedůvěryhodnost výpovědí těchto svědků. Samotná skutečnost, že trestná činnost obviněného zprostředkovaně mohla zasáhnout do majetkové sféry těchto svědků – jednatelů společnosti Air Technology s.r.o., není důvodem, proč by měl soud jejich svědectví automaticky považovat za nevěrohodné. Takovým důvodem ani nemůže být to, že oznámili trestnou činnost, která se dotýkala jejich společnosti. Za zcela nepřijatelnou je třeba považovat konstrukci obviněného, že poškozená osoba, která oznámila skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, je automaticky nevěrohodná. Obviněnému je kladeno za vinu předložení padělaných důkazních prostředků – e-mailové zprávy ze dne 20. 2. 2017 a dokumentu nadepsaného „Dohoda o paušální odměně – provizi a marži z obratu získaných zakázek“ ze dne 20. 2. 2017 v civilním sporu mezi společností Air Technology s.r.o., a obviněným vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 19/2020. O tom, zda taková dohoda byla uzavírána, jaké byly podmínky ve společnosti při stanovování odměňování zaměstnanců či spolupracovníků, kdo měl takové úkony v gesci a měl takové dohody podepsat, nemohly vypovídat jiné osoby než právě ty, které společnost řídily. Soud je povinen zjistit skutkový stav ve věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a hodnotit důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 2 odst. 6 tr. ř.). Právě takovým způsobem soud postupoval a dospěl k závěru, že výpovědi jednatelů společnosti Air Technology s.r.o., jsou na rozdíl od verze obviněného, kterou prezentoval jak v civilním, tak trestním řízení, podpořeny ostatními důkazy provedenými ve věci. Nelze proto pochybovat o jejich věrohodnosti ani správnosti závěrů, které byly i na podkladě jejich výpovědí ustanoveny. Skutkové závěry plně korespondují s obsahem provedeného dokazování. Významnými byly zejména výpovědi Ing. Vladimíra Venhody, který vypověděl, že pracovně právní dokumenty spíše nepodepisoval, neboť to nebylo součástí jeho agendy, ale pracovní smlouvu (na č. l. 64–66) nejspíše spolupodepsal. Připustil, že mohl podepsat i nějaké pracovněprávní dokumenty, ale vždy by to telefonicky konzultoval s Ing. Petrem Poláchem ml. (body 3. – 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Shodně jako Ing. Petr Polách, CSc. (body 5. – 6.) a Ing. Petr Polách ml. vypověděl, že personální agenda byla záležitostí právě Ing. Petra Polácha ml. 41. Ing. Petr Polách ml. popsal, jak byly odměňováni lidé na pozici obviněného, a že ten z hlediska sjednaných podmínek nijak nevybočoval. Popsal i konkrétní spolupráci s obviněným i roli jednotlivých jednatelů ve společnosti. On měl mimo jiné na starosti právě personální agendu. Uvedl, že dodatek prezentovaný obviněným u civilního sporu nevystavovali nikomu. V pracovních smlouvách byl upraven mechanismus o přiznávání mimořádných odměn, a toto ustanovení bylo vždy konstruováno tak, že mimořádnou odměnu může přiznat jednatel na základě ekonomických ukazatelů a výkonnosti firmy. Nebyl o žádném jiném dokumentu informován a neviděl ani důvod proč by takový dokument měl být vytvářen (srov. bod 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 42. Výpovědi jednatelů společnosti jsou poté podporovány jak obsahem soudního spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 13 C 19/2020, ze kterého se podává podstatná informace, že předmětné padělané dokumenty ze dne 20. 2. 2017 předložil obviněný prostřednictvím svého právního zástupce k prokázání svých tvrzení v soudním řízení, kde si nárokoval částku 592.145 Kč s příslušenstvím. Z rozhodnutí civilních soudů prvního i druhého stupně, na jejichž obsahy poukázal i trestní soud prvního stupně v bodě 19. odůvodnění svého rozsudku, se podává, že o autenticitě obviněným předložených dokumentů měly pochybnosti již tyto soudy. Jako podezřelé vnímal jednak úpravu a vzhled překládané dohody, tak především její obsah, který nebyl provázán s obsahem pracovní smlouvy, která byla podepsaná téhož dne. V neposlední řadě se civilnímu soudu jevilo jako „stěží uvěřitelné, aby ve sporu, jehož podstatou je zodpovězení, jak bylo sjednáno odměňování žalobce (obviněného), žalobce na existenci dodatečně ‚nalezené‘ dohody při podání žaloby zapomněl a narazil na ni dodatečně náhodně při procházení svých podkladů.“ Nejvyšší soud k tomu dodává, že se jeví jako nepravděpodobné, že by měl být téhož dne podepsán dodatek modifikující pracovní smlouvu, a přitom by jiný dodatek k pracovní smlouvě (modifikující dobu na kterou byla pracovní doba sjednána, to je na dobu neurčitou) předán (klasicky) fyzicky a nezasílán e-mailem a naproti tomu dodatek smlouvy, který nadto obsahově není s pracovním smlouvou logicky dostatečně provázán, by měl být zasílán e-mailem, přestože v dohodě samotné se hovoří o stejnopisech, ve kterých je smlouva vyhotovena, a které měly být stranám předány. Za pozornost stojí právě i skutečnost, že dokument, od kterého obviněný odvíjel svůj nárok neoznačil a nepředložil společně se žalobou, ale až následně po kvalifikované výzvě po přípravném jednání konaném dne 20. 4. 2021 [ve smyslu ustanovení § 114c odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. O tom, že se jednalo o podstatný důkaz nemůže být pochyb, neboť právě ten měl sloužit k prokázání existence jeho nároku. Bez této dohody totiž jeho nárok neměl právní základ. Nadto pokud by se jednalo o dokument nepodstatný pro civilní řízení, tak by jej obviněný k výzvě soudu zjevně nepředkládal. 43. Obviněný značnou část své argumentace věnoval zpochybnění znaleckého posudku Mgr. Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., LL.M., z oboru informační technologie, odvětví informační technologie (na č. l. 112–137) a jeho dodatku (na č. l. 156–157). V tomto znaleckém posudku dospěl znalec k závěru, že s hlavičkou zkoumaného dokumentu údajně zaslaného v rámci interní komunikace společnosti (e-mailu ze dne 20. 2. 2017, 8:56:40) mohlo být manipulováno. Právě proti slovu „mohlo“ se obviněný ostře opakovaně vymezil s odvoláním na zásadu in dubio pro reo. Zcela však pominul následující pokračování věty shrnující závěr znalce, kde konstatoval, že hlavička předmětného e-mailu „vykazuje nestandardní změny oproti běžnému stavu hlaviček softwaru MS Outlook. Hlavička obsahuje všechny standardní prvky, tj. datum, odesílatele, příjemce a předmět, avšak forma hlavičky a její zobrazení vykazuje znaky manipulace, a to především v oblasti ‚příjemce‘ a ‚data odeslání‘, kde se nachází text v rozporu s tím, jak fungují operační systémy a e-mail klienti“. Slovo „mohlo“ bylo patrně znalcem použito toliko z opatrnosti, když v dodatku znaleckého posudku znalec jednoznačně v odpovědi na otázku č. 1 položenou obviněným upřesnil, že „v případě využití standardního programového vybavení operačních systémů a kancelářského balíku MS Office (v české či anglické jazykové mutaci) není dle znalce možné, aby byl předmětný email odeslán.“ Pokud obviněný namítl, že byly pro srovnání použity e-maily Ing. Petra Polácha, CSc., se kterým primárně nekomunikoval, tak je vhodné poukázat na metodiku znalce a dílčí výsledky jeho zkoumání. Vycházel vyjma předložené kopie e-mailu i z archivu pošty obviněného (viz část posudku výčet vybraných zdrojů dat na str. 7 znaleckého posudku). Znalec porovnával standardní vnitropodnikovou komunikaci z čistě formálního pohledu za pomoci ve společnosti užívaného softwaru, nikoliv z pohledu obsahu. Mohl si tedy pro tento účel zvolit prakticky jakoukoliv osobu využívající e-mail společnosti, neboť zkoumal toliko e-mailové hlavičky vytvářené e-mailovým klientem. Jedním z jeho dílčích závěrů bylo, že vlastní pořadí položek v hlavičce zprávy neodpovídá uspořádání definovaném ve standardu RFC 2822 (str. 12 a 13 znaleckého posudku), dále pak, že v rámci výčtu adresátů nejsou jednotlivý příjemci odděleni speciálním znakem. Jako neobvyklou označil i chybějící mezeru v předmětu zprávy za příznakem RE. Poukázal i na jiný řez a velikost písma ve jméně Petr Polách (jeden z adresátů předmětného e-mailu) (str. 13–14 posudku) i na chybu při vyplnění data (místo uvedení February bylo nesprávně uvedeno Februar), což bez externího zásahu není možné, neboť tento údaj je vyplňován automaticky softwarem z jazykových knihoven nemajícím tuto chybu. Po zhodnocení všech těchto indicií dospěl v bodě 4.3.4 znaleckého posudku znalec k tomu, že „se s největší pravděpodobností nejedná o zprávu vytištěnou přímo z MS Outlooku ve verzích 2010.2013 ani 2016, naopak zpráva její znaky dodatečných úprav pomocí dalších nástrojů.“ 44. Nelze souhlasit s obviněným, že by byl zkrácen na svých právech tím, že mu nebylo umožněno položit znalci otázky. Ze spisového materiálu se podává, že po vypracování znaleckého posudku byl znalecký posudek zaslán obviněnému, resp. jeho obhájci. Ten na znalecký posudek reagoval podáním ze dne 6. 2. 2024 (na č. l. 151–152), ve kterém mimo jiné formuloval výhrady ke znaleckému posudku a otázky, které zamýšlel znalci předložit. Na toto podání reagoval policejní orgán žádostí o dodatek znaleckého posudku dne 14. 2. 2024 (na č. l. 154 spisu), kde tyto otázky předložil znalci, a na které znalec v dodatku znaleckého posudku (na č. l. 156–157) beze zbytku odpověděl. Do práva obviněného na obhajobu tedy rozhodně zasaženo nebylo. 45. Konečně nelze opomenout ani korespondující výpověď tehdejší zaměstnankyně společnosti paní E. P., která vypověděla, že si nepamatuje zaslání předmětného e-mailu. Obecně uvedla, že se dohody a různé dodatky předávaly osobně, a pokud se posílaly tak jednateli na zkontrolování. Ač si nevybavila, zda předmětný e-mail s dohodou posílala nebo nikoliv, tak se pozastavila nad formátem e-mailu, který nebyl obvyklý, neboť přílohy do těla e-mailu nevkládala. Pokud obviněný namítá, že k části výpovědi byla svědkyně vedena návodnými otázkami, tak s tímto hodnocením nemůže Nejvyšší soud po poslechu zvukového záznamu z hlavního líčení a přečtení protokolu o hlavním líčení souhlasit. 46. S hodnocením jednotlivých důkazů soudem prvního stupně se zcela ztotožnil i odvolací soud a konstatoval, že ve věci provedené důkazy obviněného usvědčují a zcela vyvracejí jeho obhajobu, zvláště když „jedině on je tou osobou, která na užití padělaných dokladů v civilním řízení měla zájem a očekávala profit v podobě úspěšnosti v uvedeném civilním sporu o nemalou částku.“ Poukázal rovněž na to, že se obviněnému podařilo náhodně dohledat dokumenty prokazující jeho tvrzený nárok až po výzvě soudu, ale následně je opět dohledat nemohl. To za situace, kdy svědci popřeli existenci takové dohody a její zaslání. Obdobně jako civilní soud se pak pozastavil nad tím, že „dne 20. 2. 2017 obžalovaný v sídle společnosti s jednatelem společnosti Ing. Venhodou uzavřeli písemnou dohodu o změně pracovní smlouvy, kdy od tohoto dne se pracovní poměr obžalovaného sjednává na dobu neurčitou, přičemž tato dohoda je oběma aktéry na místě podepsána. Je proto velmi nepravděpodobné a zcela nelogické, aby po uzavření tohoto dodatku pracovní smlouvy zaměstnavatel obžalovanému ještě téhož dne složitě prostřednictvím paní P. posílal e-mail a uzavíral s ním namítanou další Dohodu o paušální odměně. Pokud by tehdejší zaměstnavatel obžalovaného měl v úmyslu s obžalovaným tuto další dohodu též uzavřít, pak by se tak nepochybně stalo, na již zmíněném jednání téhož dne v sídle uvedené společnosti.“ 47. Na závěrech soudů nižších stupňů nemění nic ani možnost jednatelů zasahovat (mazat) e-maily či e-mailový archiv společnosti. Soud prvního stupně se k tvrzením obviněného vyjádřil v bodě 21. odůvodnění svého rozsudku, kdy připustil možnost jednatelů zasahovat do archivu e-mailových zpráv. Zdůraznil však, že pokud by předmětná dohoda existovala, pak musela existovat v listinné podobě, a podle znalce není možné, aby byl odeslán předmětný e-mail obsahující dohodu v případě standardního programového vybavení. Na tomto podkladě i podkladě dalších úvah nastíněných výše a vyplývajících z provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněným předložená Dohoda o paušální odměně – provizi a marži z obratu získaných zakázek ze dne 20. 2. 2017, která měla sloužit jako důkazní prostředek podporující jeho nárok uplatněný v civilním řízení vedeném před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 19/2020, je padělaná. 48. Přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná, nepravdivá či neúplná, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním jakýkoli rozpor, natožpak rozpor zjevný. IV. 49. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný L. R., odmítl. 50. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu