3 Tdo 1130/2025-105 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 97/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, byl D. P. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoníku“) a přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 29. 6. 2024 v 09:00 hod. v obci XY na ul. XY u domu č. p. XY byl zastaven a kontrolován jako řidič jednostopého motorového vozidla, nezjištěné výrobní značky, VIN: XY bez RZ, byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, kdy k tomuto uvedl, že od vozidla žádné doklady nemá a ŘP odvezl na MěÚ Hustopeče, kdy provedenou lustrací bylo zjištěno, že bylo rozhodnutím MěÚ Hustopeče, odbor správních činností, pod č. MUH 39206/24/29 ze dne 19. 4. 2024, s nabytím právní moci dne 10. 5. 2024, pozastaveno řidičské oprávnění pro skupiny AM, B, B1, a dále rozhodnutím MěÚ Hustopeče, odbor správních činností, č. j. MUH/58080/24/29 ze dne 7. 6. 2024, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2024, odňato výše uvedené řidičské oprávnění podle § 94 odst. 1 písm. a) silničního zákona, byl dále vyzván k podrobení se odbornému měření na přítomnost alkoholu v dechu certifikovaným přístrojem Dräger ARFK-0252, kdy tomuto se dobrovolně podrobil v čase 09:07 hodin s pozitivním výsledkem 1.73 ‰ alkoholu v dechu, opakovaným měřením v čase 09:13 hodin s pozitivním výsledkem 1.81 ‰ alkoholu v dechu, s naměřenými hodnotami souhlasil a po poučení nežádal lékařské vyšetření, spojené s odběrem moči či krve, k požití alkoholu uvedl, že dne 28. 6. 2024 v době od 19:00 hodin do 24:00 hodin vypil asi 8x 0,5 l 11° piva, dále byl vyzván k podrobení se testu na přítomnost OPL, s využitím testovací sady DrugWipe 5SP, kterému se také dobrovolně podrobil v čase 09:15 hodin s pozitivním výsledkem na zakázané látky AMP/MET a OPI/COC, lékařské vyšetření odmítl, v době řízení motorového vozidla se tedy podezřelý nacházel pod vlivem alkoholu ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla, a dále v době výkonu zákazu činnosti, kdy o všech těchto skutečnostech věděl. 2. Za to byl obviněný podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 (sto) denních sazeb při stanovení denní sazby částkou 300 Kč, tedy v celkové výměře 30.000 Kč. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 (dvaceti) měsíců. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. V podaném dovolání namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně kvalifikovaly skutek, čímž byla porušena práva obviněného zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II ÚS 2142/11, který se zabývá výkladem pojmu „praktická důkazní jistota“, aniž by blíže upřesnil, proč by měl být ve vztahu k projednávané trestní věci významným či určujícím. 8. Dovolatel má za to, že v hlavním líčení nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití drog či alkoholu. Je přesvědčen, že byl odsouzen bez prokázání skutku a současně byla porušena zásada in dubio pro reo. Zasahující policisté shodně uvedli, že viděli pouze řidiče s nasazenou helmou, kterému nebylo vidět do obličeje. Nelze tedy nade vši pochybnost konstatovat, že se jednalo právě o dovolatele, zvláště za situace, kdy nebyla dopravní kontrola provedena ihned poté, co řidič ukončil jízdu. Policisté se nacházeli ve vzdálenosti 40–50 metrů a nemuseli řidiče vidět natolik dobře, aby jej byli schopni identifikovat bez jakýchkoliv pochybností. 9. Obviněný zjištěnou hladinu alkoholu při dechové zkoušce nejprve v hodnotě 1,73 ‰ a poté v hodnotě 1,81 ‰ připisuje alkoholu, který konzumoval předcházející den. Namítá, že nebyl proveden odběr krve pro přesnější zjištění míry ovlivnění alkoholem a nebyl zadán znalecký posudek pro ověření jeho tvrzení, že se jednalo o zbytkový alkohol. Poukaz na stoupající hranici alkoholu v dechu přitom není podle něj postačující. Nepodařilo se ani prokázat, že by požil jinou návykovou látku, konkrétně metanfetamin, tj. pervitin před tím, než usedl za volant, případně kdykoliv jindy. „Obviněný svojí výpovědí věrohodně objasnil“ (z podaného dovolání není však zřejmé co). 10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2024, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 11. 2025, sp. zn. 1 NZO 773/2025. 12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, státní zástupce poukázal na to, že obviněný v podaném dovolání opomněl uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoliv jeho dovolání směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž upozornil na to, že obviněný uplatnil téměř totožné námitky, které již byly obsahem jeho řádného opravného prostředku a se kterými se tedy již vypořádal odvolací soud. 13. K námitce obviněného zpochybňující prokázání totožnosti řidiče řídícího motocykl státní zástupce uvedl, že tato námitka není podřaditelná pod žádnou z variant obviněným uplatněných dovolacích důvodů. Jedná se o prostou polemiku s obsahem provedených důkazů. Nadto se jedná o námitku nedůvodnou. Obviněný byl ztotožněn zasahujícími policisty podle dobrovolně předloženého občanského průkazu a uvedením svého telefonního čísla. Jako nepřípadnou státní zástupce hodnotil i argumentaci údajně neprokázaným vlivem návykových látek při výkonu řidičského oprávnění. Policisté jej po opakovaném měření na přítomnost alkoholu v dechu s pozitivním a stoupajícím výsledkem poučili a vyzvali k lékařskému vyšetření, které by určilo přesnou hladinu alkoholu v krvi. Dovolatel však toto odmítl, a je tak podle státního zástupce nekorektní argumentovat neprovedeným testováním. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že argumentace obviněného tomuto dovolacímu důvodu ani v náznaku neodpovídá, neboť se omezuje pouze na rozporování skutkových zjištění soudu bez věcného základu. Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá ovlivnění alkoholem při řízení motorového vozidla poté, co mu bylo odňato řidičské oprávnění. Svým jednáním tak naplnil skutkové podstaty obou trestných činů kladených mu za vinu. Státní zástupce zdůraznil, že zodpovězení otázky, zdali se jednalo o alkohol zbytkový nebo nikoliv, nemá žádné hmotněprávní konsekvence. Vzhledem ke stoupající tendenci měření alkoholu v dechu lze mít za to, že tomu tak nebylo. 15. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 17. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 18. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 19. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 20. Nejvyšší soud v ustálené rozhodovací praxi setrvale poukazuje na to, že dovolání je specifickým a přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň je třeba, aby deklarovaným dovolacím důvodům, které nemohou být uplatněny jen formálně, vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele. V podaném dovolání obviněný deklaroval dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zákonný důvod přitom nemůže být jen deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022). 21. V posuzovaném dovolání obhájce jménem obviněného neuplatnil ani jednu námitku, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Domáhal se přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů a změny právní kvalifikace jen s poukazem na verzi skutkového děje podanou obviněným před soudem prvního stupně. Nepoukázal přitom na žádný konkrétní rozpor mezi skutkovými závěry, které soudy učinily, a provedenými důkazy, kterými je odůvodnily. Nenamítl ani, že by některý z důkazů, o které se soudy opírají, byl získán nezákonně nebo že soudy některý důkaz opomněly. Pouze uvedl, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že předmětný motocykl řídil on, nebylo objasněno jeho ovlivnění alkoholem, ani to, zda zjištěná hladina alkoholu nemá svůj původ v konzumaci z předchozího dne. 22. Takto koncipovaná argumentace nemůže bez dalšího založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 23. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 24. Pokud obviněný v podaném dovolání zamýšlel cílit na vady důkazního řízení spočívající ve zjevném rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů, tak je nutné připomenout, že zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. 25. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak dospěly k závěru, že předmětný motocykl řídil ve stavu vylučujícím způsobilost právě obviněný. Soudy vycházely především z výpovědí dvou zasahujících policistů, svědků T. K. a E. P., kteří jako službu konající policisté viděli obviněného na motocyklu přejíždět silnici, zaparkovat motocykl na chodníku a odejít do večerky. Policisté udržovali s obviněným až do jeho vstupu do večerky vizuální kontakt na vzdálenost 40–50 m. Po jeho vstupu do večerky se přesunuli před její vchod, kde vyčkali až obviněný vyjde. Za zmínku stojí, že k události došlo v 9:00 hodin, tedy za dobrých světelných podmínek. Není tak pochyb o tom, že policisté jasně rozeznali postavu obviněného, jeho oblečení i helmu a není tak důvod pochybovat o tom, zda jej viděli dostatečně dobře a byli schopni jej bez pochybností identifikovat. Při odchodu z večerky jej požádali o předložení dokladů od motocyklu a jeho osobních dokladů prokazujících jeho totožnost a oprávnění řídit motorová vozidla. Vzhledem k tomu, že obviněný vykazoval známky ovlivnění alkoholem, byl jimi vyzván k provedení dechové kontroly. Ta byla provedena přístrojem Dräger ARFK-0252, s opakovaným pozitivním výsledkem (v 9:07 hodin s výsledkem 1,73 ‰ a v čase 9:13 hodin s výsledkem 1,81 ‰). Následně byl proveden test na přítomnost omamných a psychotropních látek s využitím testovací sady DrugWipe 5SP, kterému se obviněný rovněž dobrovolně podrobil v čase 9:15 hodin s pozitivním výsledkem na přítomnost zakázaných látek. Následné výzvě policistů, aby se podrobil lékařskému vyšetření spojeným s odběrem biologického materiálu, nevyhověl. To však není na překážku závěru, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). O správnosti výsledku dechové zkoušky v daném případě nebyly dány pochybnosti a její výsledek tak mohl být považován za podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče alkoholem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1382/2017). 26. Námitka obviněného, že nebyl proveden odběr krve pro přesnější zjištění míry ovlivnění alkoholem a nebyl zadán znalecký posudek pro ověření jeho tvrzení, že se jedná o zbytek alkoholu z předchozího dne, je s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci zcela nepřípadná. Je zcela lhostejné, zdali obviněný dosáhl zjištěné hladiny alkoholu požitého téhož dne (o čemž vypovídá i stoupající tendence provedených měření), nebo se jedná o tzv. zbytkový alkohol z předchozího dne. Naměřené hodnoty zcela jasně prokazují, že obviněný řídil motorové vozidlo – motocykl ve stavu vylučujícím způsobilost, což je skutkové zjištění podstatné pro rozhodnutí, nikoliv to, jak se, případně kdy se do tohoto stavu dostal. Zcela stranou pak Nejvyšší soud ponechává skutečnost, že řídil motorové vozidlo, přestože věděl, že oprávnění k této činnosti mu bylo pravomocně odňato. 27. Obviněný tuto argumentaci uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento však obviněný uplatnil toliko formálně bez toho, aby pod tento dovolací důvod podřadil odpovídající argumentaci. Nejvyšší soud však, jak již bylo uvedeno výše, nemůže za obviněného domýšlet nebo utvářet podrobnou argumentaci. Nejvyšší soud toliko pro úplnost uvádí, že v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soudy nižších stupňů neshledal žádné nedostatky. Soud prvního stupně přesvědčivě odůvodnil právní závěr o tom, že se obviněný dopustil jak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, tak přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud se s ním zcela ztotožnil. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné k argumentaci soudů nižších stupňů cokoli dodávat. IV. 28. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný D. P., odmítl. 29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 2. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu