3 Tdo 152/2026-1378 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný Martin Hanzlík proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 9 To 307/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 115/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Martina Hanzlíka odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 1 T 115/2024, byl Martin Hanzlík (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem II. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „ tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v období od 2. března 2022 do 2. června 2022, jako tehdejší jednatel obchodní společnosti SH Dent, s.r.o., IČO: 40762882, se sídlem Navigátorů 613/19, Praha, nyní CYTREX GROUP s.r.o. (dále jen „SH Dent, s.r.o.), po předchozí obchodní spolupráci při dodávání zdravotnického materiálu v místě podnikání obchodní společnosti v Sedlčanech, osobně či prostřednictvím zaměstnanců společnosti SH Dent, s.r.o., objednával u obchodní společnosti MAPO medical s.r.o., IČO: 27753760, zboží a objednaná plnění v celkové hodnotě 192.532,57 Kč přijímal, přestože si byl přinejmenším vědom toho, že dodané zboží nebude obchodní společnost SH Dent, s.r.o., schopna zaplatit, neboť společnost SH Dent, s.r.o. byla k datu 31. 8. 2021 předlužena, neboť měla více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšoval hodnotu jejího majetku, a od 25. 2. 2022 již neměla možnost čerpat ani krátkodobé provozní úvěry a obžalovaný se již rozhodl na přelomu února a března 2022 společnost prodat SH Dent, s.r.o., a to konkrétně objednávkami podrobně specifikovaným v bodech II.1. – 11. výroku o vině, čímž způsobil obchodní společnosti MAPO medical s.r.o., IČO: 27753760, se sídlem Olomoucká 3896/114, 796 01 Prostějov, škodu ve výši 192.532,57 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. 3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. 4. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena kolektivního statutárního orgánu obchodních společností a družstev založených za účelem podnikání na dobu 2 (dvou) let. 5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti MAPO medical s.r.o., IČO: 27753760, se sídlem tř. Kosmonautů 1338/1c, Olomouc, částku ve výši 192.532,57 Kč. 6. Pod bodem I. výroku o vině byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Prostějově pro skutek spočívající v tom, že v období od 10. listopadu 2021 do 28. února 2022, jako tehdejší jednatel obchodní společnosti SH Dent, s.r.o., IČO: 40762882, se sídlem Navigátorů 613/19, Praha, nyní CYTREX GROUP s.r.o. (dále jen „SH Dent, s.r.o.), po předchozí obchodní spolupráci při dodávání zdravotnického materiálu v místě podnikání obchodní společnosti v Sedlčanech, osobně či prostřednictvím zaměstnanců společnosti SH Dent, s.r.o., objednával u obchodních společností MAPO medical s.r.o., IČO: 27753760, a DAHLHAUSEN CZ, spol. s r.o., IČO: 63493179, zboží a objednaná plnění v celkové hodnotě 549.059,43 Kč přijímal, přestože si byl přinejmenším vědom toho, že dodané zboží nebude obchodní společnost SH Dent, s.r.o., schopna zaplatit, neboť měla k datu 24. listopadu 2020 více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto neplnila po dobu delší než 3 měsíců a byla k datu 31. 8. 2021 předlužena, neboť měla více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšoval hodnotu jejího majetku, a to v případě 9 objednávek podrobně specifikovaných ve zprošťujícím výroku, čímž měl společnosti DAHLHAUSEN CZ, spol. s r.o., způsobit škodu ve výši 110.826,86 Kč, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 7. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost MAPO medical s.r.o., IČO: 27753760, se sídlem tř. Kosmonautů 1338/1c, Olomouc, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost DAHLHAUSEN CZ, spol. s r.o., IČO: 63493179, se sídlem Knínická 1577/8, 664 34 Kuřim, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 9. Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 1 T 115/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroků o vině, trestu a náhradě škody. 10. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 9 To 307/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 11. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 9 To 307/2025, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 1356–1358 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a mimo to namítl porušení pravidla in dubio pro reo, zásady presumpce neviny a porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 12. Obviněný v podaném dovolání zpochybnil posouzení subjektivní stránky trestného činu podvodu. Namítl, že soudy svůj závěr o úmyslném podvodném jednání založily na řetězci nepřímých indicií a hodnotících úvah. V zásadní otázce, zdali při objednání a odebírání zboží jednal s úmyslem nezaplatit, však skutková zjištění nevyplývají z důkazů způsobem vylučujícím rozumné pochybnosti. Závěr soudů, které stanovily zlomový okamžik datem 2. 3. 2022, je odůvodněn pouze ex post toliko konstrukcí, a nikoliv důkazně podloženou událostí prokazující změnu vnitřního postoje obviněného k plnění závazků. Dovození přímého úmyslu především z ekonomické situace společnosti a dispozic s obchodním podílem společnosti není podle obviněného dostatečné. Takové okolnosti totiž bez dalšího neprokazují, že v době objednávek či odběrů předvídal nebo chtěl způsobit škodu na straně dodavatele. Obviněný dále kritizoval paušální způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho obhajobou, že věřil v možnost úhrady závazků a jednal v očekávání finančního či jiného řešení. I pokud by bylo podle dovolatele možné přijmout závěr o nepříznivé finanční situaci společnosti, tak není možné bez dalšího přijmout závěr o splnění subjektivní stránky přečinu podvodu. Úmysl se musí vztahovat k okamžiku jednání, kdy byl poškozený uveden v omyl nebo mu byla zamlčena podstatná skutečnost. Napadená rozhodnutí však nahrazují prokázání podvodného jednání úvahami, které mohou odůvodnit kritiku obchodního či etického jednání, avšak bez jasného důkazu o vnitřním vztahu obviněného k nezaplacení coby následku nepostačují k závěru o podvodném úmyslu. V situaci, kdy nebylo možné dovodit jeho vinu pro část časově blízkého období (a proto byl obžaloby částečně zproštěn), tak bylo nutné tím spíše závěr o úmyslu v případě jednání navazujícího přesvědčivě odůvodnit, což se však nestalo. 13. Dále obviněný rozporoval výsledky provedeného dokazování, ze kterého podle něj rozhodně nevyplývá, že by v rozhodném období od 2. 3. 2022 do 2. 6. 2022 objednával u společností MAPO medical s.r.o. (dále jen „společnosti MAPO medical“) a DAHLHAUSEN CZ, spol. s r.o. (dále jen „společnost DAHLHAUSEN CZ“) s úmyslem objednané zboží nezaplatit (pozn. společnost DAHLHAUSEN CZ není součástí výroku o vině pod bodem II.). Nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že činil jednoznačné a faktické kroky k tomu, aby mohla společnost SH Dent, s.r.o. (dále jen „společnost SH Dent“) dostát svým závazkům. Sám se zadlužil ve prospěch společnosti půjčkou ve výši 800.000 Kč a zapůjčené peníze vložil zpět do společnosti SH Dent. Pokud by byl skutečně podvodníkem, nepochybně by se sám nezadlužoval za účelem podpory společnosti SH Dent. 14. Je proto přesvědčen, že postupem soudů obou stupňů došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť nepřímé důkazy, na kterých soudy vystavěly výrok o vině, nejsou dostatečně usvědčující, netvoří ucelený řetězec důkazů, na nichž lze založit jeho vinu. 15. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, č. j. 9 To 307/2025-1347, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 8. 2025, č. j. 1 T 115/2024-1323, zrušil, a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 16. Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu zvážil odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k trestu zákazu činnosti a navazujícím povinnostem. 17. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 18. 2. 2026, sp. zn. 1 NZO 80/2026. 18. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, poukázal na to, že obviněný ve svém dovolání nevyjádřil zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů jako třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze zpochybnil výsledky provedeného dokazování. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, když v napadených rozhodnutích neshledal snahu soudů podpořit nedůvodně verzi obžaloby. Naopak má za to, že jejich závěry jsou opřeny o logické argumenty podpořené výsledky provedeného dokazování. K porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio reo tak podle státního zástupce nedošlo. 19. K námitce obviněného zpochybňující existenci zavinění u přečinu podvodu státní zástupce uvedl, že způsob, jakým obviněný uplatnil svoji námitku, neodpovídá jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani žádnému jinému důvodu dovolání. Přesto však doplnil, že závěr o naplnění subjektivní stránky vyplývá jak z charakteru a způsobu jednání obviněného vyjádřeného ve skutkově větě, tak i z ostatních okolností a zejména pak z neodvratnosti následku v podobě vzniku větší škody na majetku poškozené společnosti. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, z jakých důkazů hodnocených v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vycházel při formulaci skutkových zjištění a jak skutková zjištění právně posoudil. Tyto závěry považuje státní zástupce za přesvědčivé a jednoznačné, přičemž nevzbuzují důvodné pochybnosti o naplnění zákonných znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky. 20. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 22. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 9 To 307/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 23. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 24. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným a uložil mu tresty. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 25. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 26. Je namístě rovněž upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný totiž ve většině vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení a rovněž i v rámci řádného opravného prostředku, tedy takové, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů. 27. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno uvést, že tento je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 28. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 29. Přestože obviněný deklaroval v podaném dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak toliko formálně konstatováním, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu (zejména subjektivní stránky – úmyslu) jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, případně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ve svém podání však neuvedl žádnou argumentaci odpovídající některé z výše uvedených variant namítaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud v ustálené rozhodovací praxi setrvale poukazuje na to, že dovolání je specifickým a přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň je třeba, aby deklarovaným dovolacím důvodům, které nemohou být uplatněny jen formálně, vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022). 30. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že rozhodná skutková zjištění jsou logicky korektním způsobem dovozena z provedeného dokazování. Obviněný ostatně ani nerozporuje, že by konkrétní skutková zjištění učiněné soudem z některého z provedených důkazů nevyplývala, ale pouze paušálně považuje dokazování za nedostatečné pro závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu kladeného mu za vinu. 31. Argumentace obviněného jak v podaném dovolání, tak v podstatě v průběhu celého trestního řízení, spočívá ve zpochybnění jeho zavinění od okamžiku uzavření předmětných obchodů či přejímky objednaného zboží. Podle obviněného nelze na podkladě skutkových zjištění o finančním stavu společnosti v předmětné době či jeho jednání o odprodeji společnosti SH Dent dospět k závěru o tom, že jednal v podvodném úmyslu, jak činí soudy nižších stupňů. 32. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, lze uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 33. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). 34. Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). 35. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že obviněný byl uznán přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak větší škodu. 36. Podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 100.000 Kč. 37. Objektem trestného činu je tu cizí majetek. Objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. 38. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. 39. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný (může ji provést kdokoli, např. dítě), a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost. Přitom postačí, že omyl byl jen jedním z důvodů takové majetkové dispozice, nemusí být tedy důvodem jen jediným. Jde vlastně o kauzální nexus (příčinný vztah), který spojuje omyl či neznalost podstatných skutečností na straně podvedené osoby a způsobení škody poškozenému na jedné straně a obohacení pachatele či jiné osoby na druhé straně (srov. R 5/2002-I.). 40. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění, kdy naplnění obligatorního znaku skutkové podstaty tohoto přečinu v rámci dovolání obviněný zpochybnil. Pachatel musí mít podvodný úmysl – úmysl uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet mu podstatné skutečnosti a způsobit tak na cizím majetku škodu a sebe nebo někoho jiného obohatit – již v době, kdy uvádí jinou osobu v omyl, využívá jejího omylu nebo jí zamlčuje podstatné skutečnosti a kdy dochází k jeho obohacení či k obohacení jiné osoby (srovnej Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2658, marg. č. 10.). 41. Nejvyšší soud doplňuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. 42. Zavinění je vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a b) na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. 43. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. 44. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky srovnej Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 340, 341). 45. Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). 46. Právě tak postupovaly soud prvního stupně i soud odvolací, když z okolností objektivní povahy a provedeného dokazování dovodily, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když mu muselo být již v době objednání zdravotnického materiálu v období od 2. 3. 2022 do 2. 6. 2022 zjevné, že společnost SH Dent (později přejmenována na společnost CYTREX GROUP s.r.o.) nebude schopna své závazky vypořádat, a s tímto vědomím zboží od poškozené společnosti MAPO medical odebíral. Dlužno dodat, že soud prvního stupně postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo značně restriktivně a obviněného částečně zprostil obžaloby za obdobné jednání časově předcházející rozhodnému okamžiku. Nespokojil se pouze s tím, že společnost byla v úpadku již od 31. 8. 2021, ale jako rozhodné období, od kterého obviněný musel vědět, že společnost nebude schopna dostát svým závazkům, stanovil konec února 2022, kdy společnost přišla o možnost alespoň v teoretické rovině financovat svůj provoz a hradit své závazky prostřednictvím úvěrů. Neopomněl ani skutečnost, že obviněný vložil do společnosti na konci roku 2021 800.000 Kč prostřednictvím půjčky společníka a přijal závěr, že koncem roku 2021 měl zájem o udržení společnosti (srov. bod 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Naproti tomu na konci února 2022 společnost přišla o možnost být úvěrována v důsledku neschopnosti banky Sberbank CZ plnit své závazky a poskytovat úvěry (podle prohlášení ČNB od 25. 2. 2022). Úvěrový rámec společnosti ve výši 6.181.192,22 Kč se pak podle závěrů znaleckého posudku od konce února neměnil, což vypovídá o rezignaci vedení společnosti na další pokus o zabezpečení řádného fungování společnosti. K tomu poté přistupuje zjištění, že se obviněný na přelomu února a března 2022 (tedy ve sledovaném období) rozhodl namísto řešení situace společnosti formou likvidace nebo insolvence převést společnost na jinou osobu zprostředkovanou Petrem Dostálem, fungujícího jako tzv. „bílý kůň“, k čemuž pak následně došlo. Pokud tedy obviněný po ztrátě možnosti společnosti hradit své závazky (jakkoliv lze pochybovat o ekonomickém smyslu financování společnosti úvěry) objednával a odebíral zdravotnický materiál, činil tak s vědomím, že za něj společnost nebude moci zaplatit. O jeho úmyslu svědčí i jeho následná činnost po odebrání a neuhrazení zboží. O převedení společnosti nikoho neinformoval, ani své dodavatele, ani své zaměstnance a ani svou rodinu. Krátce před samotným převedením obchodního podílu dne 19. 5. 2022 společnost zbavil jejího jediného hodnotného majetku, z jehož prodeje mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky společnosti, a to skladových zásob v účetní hodnotě 1.329.034 Kč (podle obviněného v tržní hodnotě 800.000 Kč). Ty skončily v dispozici společnosti Petra Simajchla, kam obviněný přešel do role prokuristy, a která byla přejmenována na SH Dent, s.r.o., se zřejmým cílem využít jména společnosti, podnikat ve stejném oboru bez odpovědnosti za závazky původní společnosti SH Dent I. Soud prvního stupně své úvahy shrnul v bodech 18. – 20. odůvodnění svého rozsudku s tím, že na podkladě řetězce nepřímých důkazů je nutné dospět ve vztahu ke zboží objednanému a odebranému po 2. 3. 2022 k závěru, že obviněný jednal vědomě v úmyslu přímém ze zištné pohnutky ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud poté „neshledal vady v řízení a v rozhodnutí soudu prvního stupně, s rozsudkem ve výroku a v odůvodnění se ztotožnil, zamítl odvolání obviněného, protože je nedůvodné.“ S hodnocením soudů obou stupňů stran rozporovaného závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na podrobné odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně. 47. Obviněný rovněž v rámci dovolání akcentoval skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo. K tomuto lze uvést, že v postupu soudů obou stupňů není možno spatřovat namítané porušení zásady in dubio pro reo, neboť odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze opomenout, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. 48. Nejvyšší soud přitom neopomíjí, že musí respektovat závazky, které pro něho plynou z norem vyšší právní síly, resp. že je jeho povinností reagovat na garance poskytované obviněnému Listinou základních práv a svobod, stejně jako Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť Nejvyšší soud je jako článek soudní soustavy zavázán k ochraně základních práv (čl. 4 a 95 Ústavy České republiky). 49. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného opodstatněnými, resp. dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami, kdy část námitek vyhodnotil jako pod uplatněné dovolací důvody nepodřaditelné. 50. Obviněný v podaném dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon trestů, které mu byly uloženy, zejména pak trestu zákazu činnosti. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že žádný takový návrh nebyl ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně učiněn (§ 265h odst. 3 tr. ř.), a zároveň Nejvyšší soud neshledal důvod k postupu podle § 265o tr. ř., tj. k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem. IV. 51. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný Martin Hanzlík, odmítl. 52. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 6. 5. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu