3 Tdo 174/2026-441 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 5 To 261/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 117/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze 22. 5. 2025, č. j. 8 T 117/2024-281, byl podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), zrušen celý výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 3 T 2/2025-110, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2025, jakož i další výroky na něj obsahově navazující a při vázanosti skutkovými zjištěními uznal J. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 1. – 4. výroku o vině, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 5. – 7. výroku o vině, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 8. – 9. výroku o vině a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 10. – 12. výroku o vině, a to na podkladě skutkového stavu podrobně popsaného ve skutkové větě výroku o vině. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným společnostem Penny Market s.r.o., IČO 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, částku 2.823,85 Kč a částku 1.129,54 Kč, Kaufland Česká republika v.o.s., IČO 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 – Břevnov, částku 3.099 Kč a částku 3.119,60 Kč, a DECASPORT s.r.o., IČO 28972350, se sídlem Türkova 1272/7, 149 00 Praha 4 – Chodov, částku ve výši 8.144 Kč. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Sephora s.r.o., IČO 26491788, se sídlem Rybná 682/14, 110 00 Praha 1 – Staré Město, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2025, č. j. 8 T 117/2024-281, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 261/2025-376, a to tak, že k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek daných § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak , že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil celý výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 3 T 2/2025-110, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2025, jakož i další výroky na něj obsahově navazující, a při vázanosti skutkovými zjištěními tam obsaženými uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 1. – 4. výroku o vině, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 5. – 7. výroku o vině, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 8. – 10. výroku o vině a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku pro jednání popsané pod body 11. – 12. výroku o vině, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2023, č. j. 1 T 31/2023-63, který nabyl právní moci dne 4. 8. 2023, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odstavce 2 trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a k trestu propadnutí věci, a to batohu značky Husky, kdy výrok o vině a trestu z tohoto trestního příkazu byl následně zrušen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2023, č. j. 1 T 37/2023-68, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2023, a jímž byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odstavce 2 trestního zákoníku ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 220 hodin a k trestu propadnutí věci, a to batohu značky Husky, kdy trest obecně prospěšných prací nevykonal, přičemž výrok o vině a trestu z těchto obou trestních příkazů byl následně zrušen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 5. 2024, č. j. 39 T 90/2023-108, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2024, č. j. 3 To 312/2024-165, který nabyl téhož dne právní moci, a kterým byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odstavce 2 trestního zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců a k trestu propadnutí věci, a to batohu značky Husky, přesto 1. dne 31. 3. 2024 v době od 18:30 do 18:45 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Penny Market v zištném úmyslu z regálu odcizil 5 ks balení kávy zn. Tchibo Espresso Milano Style o hmotnosti 1 kg v hodnotě 564,77 Kč/ks, a to tím způsobem, že odcizené zboží uschoval do tašky a s takto odcizeným zbožím prošel přes pokladní zónu, aniž by za něj zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Penny Market s.r.o., IČO 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, škodu odcizením ve výši 2.823,85 Kč, 2. dne 6. 4. 2024 v době od 19:03 do 19:07 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Penny Market v zištném úmyslu odcizil z prodejní plochy 2 ks balení zrnkové kávy v hodnotě 564,77 Kč/ks, a to tím způsobem, že zboží uschoval do plátěné tašky a s takto odcizeným zbožím prošel pokladní zónou, aniž by za zboží zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Penny Market s.r.o., IČO 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, škodu odcizením ve výši 1.129,54 Kč, 3. dne 28. 4. 2024 v 17:20 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Albert v zištném úmyslu odcizil 19 ks konzerv tuňák ve slunečnicovém oleji v hodnotě 149,90 Kč/ks a 7 ks konzerv Tuňák Natura v hodnotě 214 Kč/ks, a to tím způsobem, že zboží uschoval do tašky a s takto odcizeným zbožím prošel pokladní zónou, aniž by za něj zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Albert Česká republika s.r.o., IČO 44012373, se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5 –Jinonice, škodu odcizením ve výši 4.346,10 Kč, 4. dne 15. 5. 2024 v 16:30 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v obchodním centru XY v prodejně Albert v zištném úmyslu odcizil 4 ks balení pracích tablet zn. Persil DC COLOR v hodnotě 799 Kč/ks, a to tím způsobem, že zboží uschoval do tašky a prošel pokladní zónou, aniž by zboží zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Albert Česká republika s.r.o., IČO 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, škodu odcizením ve výši 3.196 Kč, 5. dne 9. 8. 2024 v době kolem 19:45 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Kaufland odcizil láhev Don Papa Masskara 40% 0,7 l v hodnotě 1.099,90 Kč, láhev Bumbu Original 40% 0,7 l v hodnotě 999,90 Kč a láhev Pyrat XO Res 40% 0,7 l v hodnotě 999,90 Kč tak, že toto zboží uschoval do svého batohu a bez zaplacení prodejnu opustil, čímž způsobil společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČO 25110161, škodu v celkové výši 3.099,70 Kč, 6. dne 18. 8. 2024 v době kolem 13:25 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Albert odcizil 2 láhve El General 40% v hodnotě 999 Kč/ks, láhev Don Pappa Massk v hodnotě 1.199 Kč a láhev Don Pappa Baroko v hodnotě 1.199 Kč tak, že toto zboží uschoval do své tašky a bez zaplacení prodejnu opustil, čímž způsobil společnosti Albert Česká republika s.r.o., IČO 44012373, škodu v celkové výši 4.396 Kč, 7. dne 18. 8. 2024 v době kolem 15:30 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Kaufland odcizil láhev Bumbu Original 40% 0,7 l v hodnotě 999,90 Kč, láhev Pyrat XO Res 40% 0,7 l v hodnotě 999,90 Kč a 2 láhve Pampero Expec 40% 0,7 l v hodnotě 559,90 Kč/ks tak, že toto zboží uschoval do svého batohu a bez zaplacení prodejnu opustil, čímž způsobil společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČO 25110161, škodu v celkové výši 3.119,60 Kč, 8. dne 26. 10. 2024 v době od 17:00 hodin do 17:30 hodin ve XY na ulici XY na prodejní ploše obchodu Decathlon odcizil 2 trička značky Trek 900 Merino velikosti M v hodnotě 1.799 Kč za kus, bundu značky Travel 500 3IN1 velikosti M v hodnotě 2.499 Kč, balení hracích šipek S900 v hodnotě 549 Kč a 2 balení hracích šipek S940 Soft V4 v hodnotě 749 Kč za kus, a to tak, že si zboží uschoval do svého batohu a následně s ním prošel skrze turnikety u pokladní zóny, aniž by za zboží zaplatil, a společnosti DECASPORT s.r.o., IČO 28972350, se sídlem Türkova 1272/7, Chodov, 149 00 Praha 4, způsobil odcizením škodu v celkové výši 8.144 Kč, (převzato z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 3 T 2/2025-110) 9. dne 29. 10. 2024 kolem 18:45 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v obchodním centru XY v prodejně Sephora v zištném úmyslu odcizil 1 ks parfém Saint Laurent v hodnotě 4.150 Kč a 1 ks parfém Saint Laurent v hodnotě 3.790 Kč tak, že zboží uschoval do batohu a prošel pokladní zónou, aniž by zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Sephora s.r.o., IČO 26491788, se sídlem Rybná 682/14, Praha 1 –Staré Město, škodu odcizením ve výši 7.940 Kč, 10. dne 27. 11. 2024 v době okolo 19:30 hodin v Ostravě –XY na ulici XY v prodejně Action, ve zištném úmyslu si na prodejní ploše vzal z regálu 17 ks little joe vonných karet v hodnotě 42,90 Kč/ks, které uschoval pod svou bundu a s takto ukrytým zbožím bez jeho zaplacení prošel prostorem pokladen, načež byl zadržen pracovníkem ostrahy, čímž poškozené společnosti Action Retail Czech s.r.o. IČO 03439747 se sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 158 00 Praha 5, způsobil škodu v celkové výši 729,30 Kč, 11. dne 8. 12. 2024, v době od 14:49 hodin do 14:51 hodin, v Ostravě-XY, na ulici XY, prodejně společnosti Sinsay, odcizil dámský svetr tak, že zboží uschoval pod oděv, bez zaplacení prošel pokladní zónou, z prodejny odešel a tímto jednáním, odcizením věci způsobil společnosti LPP Czech Republic, s.r.o., IČO 26698714, se sídlem Praha, Prosecká 852/66 škodu ve výši 199 Kč, 12. dne 21. 12. 2024, v době od 19:24 hodin do 19:29 hodin, v Ostravě-XY, na ulici XY, prodejně společnosti Sinsay, odcizil 4 balení pánských boxerek tak, že zboží uschoval do batohu, bez zaplacení prošel pokladní zónou, z prodejny odešel a tímto jednáním, odcizením věci způsobil společnosti LPP Czech Republic, s.r.o., IČO 26698714, se sídlem Praha, Prosecká 852/66 škodu ve výši 956 Kč. 7. Za výše popsané jednání byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným společnostem Penny Market s.r.o., IČO 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, částku 2.823,85 Kč a částku 1.129,54 Kč, Kaufland Česká republika v.o.s., IČO 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 – Břevnov, částku 3.099 Kč a částku 3.119,60 Kč, a DECASPORT s.r.o., IČO 28972350, se sídlem Türkova 1272/7, 149 00 Praha 4 – Chodov, částku ve výši 8.144 Kč. 9. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Sephora s.r.o., IČO 26491788, se sídlem Rybná 682/14, 110 00 Praha 1 – Staré Město, odkázána svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. 10. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 5 To 261/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 407–413 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. 11. Obviněný brojil proti použití ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. ze strany soudů nižších stupňů, byť se sdělení obvinění jako důvod pro přerušení pokračujícího trestného činu týkalo jiné věci a bylo řešeno jinými orgány činnými v trestním řízení, než byly soudy v projednávané věci. Tato věc nebyla skončena ani v době vydání rozsudku odvolacího soudu. Soud prvního stupně chápal jako jeden skutek jednání pod body 8. – 9. a jako další skutek jednání pod body 10. – 12. Soud odvolací chápal jako jeden skutek jednání pod body 8. – 10. a jako další skutek jednání pod body 11. – 12. Pro oba soudy bylo dělícím momentem sdělení obvinění Policií ČR, KŘPMSK, ÚO Opava, ze dne 27. 11. 2024 ve věci vedené pod č. j. KRPT-219865-76/TČ-2024-070672, o němž však doposud nebylo pravomocně rozhodnuto. Soud prvního stupně se otázkou posouzení tohoto sdělení obvinění zabýval poměrně povrchně. Odvolací soud v reakci na námitky obviněného argumentoval tím, že klíčovým momentem není odsouzení za trestný čin, ale sdělení obvinění. Tímto se však odvolací soud nevypořádal s námitkou porušení presumpce neviny. Jeho závěr nadto může vést k neakceptovatelným závěrům spočívajícím ve zhoršení právního postavení osoby, jež byla zproštěna viny, pouze na základě sdělení obvinění, které následně nevedlo k pravomocnému odsouzení. Ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. je však podle obviněného potřeba vykládat v kontextu celého právního řádu včetně zásady presumpce neviny. Přerušení pokračování v trestném činu totiž může vést k tomu, že bude ukládán trest úhrnný za několik trestných činů namísto trestu za jediný trestný čin, jen pokud na základě takto zahájeného trestního stíhání bude pachatel pravomocně uznán vinným. S tímto požadavkem však jsou soudy obou stupňů v diametrálním rozporu. Okresní soud v Opavě, který řeší věc, na základě které došlo soudy k přerušení pokračování v trestném činu, doposud nerozhodl o vině obviněného a zjevně absurdně vyčkává rozhodnutí v právě projednávané věci, kdy tímto přístupem dochází ke zcela absurdní situaci, nerespektující principiální nesouměřitelnost pravidel zakotvených v ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. a § 12 odst. 12 tr. ř., podle nichž je presumpce neviny pravidlem principiálním a zásada přerušení pokračování trestního stíhání pravidlem technickým, jež musí být vykládáno právě v intencích principu druhého. Pokud by řízení, na základě kterého bylo přerušeno pokračování v trestném činu, skončilo zproštěním obviněného obžaloby, vedlo by to patrně k nenapravitelné situaci, v níž by průběžné procesní rozhodnutí, které neskončilo odsouzením, mělo extrémně negativní dopad na právní kvalifikaci jiné věci, čemuž má bránit právě zásada presumpce neviny. Soud prvního stupně měl tedy vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci v současné době vedené u Okresního soudu v Opavě, nikoliv naopak. Postup soudů v projednávané věci zcela popřel význam presumpce neviny, kdy mechanicky aplikovaly institut přerušení pokračujícího trestního stíhání k nepříznivému a neměnnému následku, tj. ke zmnožení trestných činů, za které byl obviněný odsouzen bez ohledu na to, jestli toto trestní stíhání bylo důvodně zahájeno či nikoliv. 12. Obviněný brojil i proti závěrům soudů nižších stupňů a zejména soudu prvního stupně, že došlo k přetržení pokračování trestného činu krádeže mezi útoky z 15. 5. 2024 a 9. 8. 2024, jakož i mezi útoky z 18. 8. 2024 a 26. 10. 2024. Neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že časové prodlevy 12 týdnů a 2 dnů i 9 týdnů a 6 dnů jsou příliš dlouhé na to, aby vyhověly institutu pokračování v trestné činností podle § 116 tr. zákoníku. K tomu odkázal na závěry Nejvyššího soudu z usnesení ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1129/2019, kdy v této věci Nejvyšší soud akceptoval naplnění pojmu blízké časové souvislosti dobu přibližně 4 měsíců. S ohledem na to byly podle obviněného jednoznačně dány podmínky pokračování v trestné činnosti, neboť postup soudu prvního stupně je rozporný se stabilizovanou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Ke svým námitkám obviněný dodal, že v projednávaném případě není namístě případná aplikace § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., a to ze dvou důvodů. Za prvé poukázal na změnu ustanovení § 205 odst. 1 tr. zákoníku od 1. 1. 2026, kdy by byl nově ohrožen trestem v maximální výměře 24 měsíců. Jeví se tak jako pravděpodobné, že by mu při využití prohlášení viny byl uložen trest nižší nežli stávajících 18 měsíců. Jako druhý důvod uvedl vyřešení právně významné otázky, která v dosavadní praxi Nejvyššího soudu nebyla dostatečně řešena. 14. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 To 261/2025-376, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2025, č. j. 8 T 117/2024-281, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 3. 2. 2026, sp. zn. 1 NZO 47/2026. 16. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že ač jsou jeho námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze se s nimi ztotožnit. 17. K namítané nesprávné aplikaci ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. státní zástupce připomněl, že krádeže páchané obviněným v projednávané věci v období od 31. 3. 2024 do 21. 12. 2024 a krádeže z věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, Územního odboru Opava, 2. oddělení obecné kriminality pod ČVS: KRPT-219865/TČ-2024-070672, páchané v období od 28. 6. 2024 do 13. 9. 2024, se zjevně časově překrývají. Dovolatel převzal usnesení podle § 160 tr. ř. ve věci vedené Územním odborem Opava nejdříve dne 27. 11. 2024 ve 22:57 hodin, čímž bylo zahájeno trestní stíhání. Srovnáním charakteru krádeží ve věci vedené Územním odborem Opava a krádežemi v projednávané věci je zřejmé, že u nich přichází v úvahu posouzení některých krádeží jako jednoho skutku z hlediska hmotněprávního (nikoli však procesního, neboť ohledně těchto dílčích útoků byla trestní řízení vedena zvlášť). Převzetí zmiňovaného usnesení mělo za následek přerušení pokračování v trestném činu mezi dílčím útokem ad 10., jenž byl spáchán dne 27. 11. 2024 v době okolo 19:30 hodin, a dílčím útokem ad 11., jenž byl spáchán dne 8. 12. 2024 v době od 14:49 do 14:51 hodin. S postupem odvolacího soudu se proto státní zástupce zcela ztotožnil. K namítanému porušení principu neviny pak státní zástupce uvedl, že k porušení této zásady nedošlo. Sdělení obvinění lze totiž chápat jako kvalifikované informování obviněného o tom, že jeho jednání je protiprávní, nejedná se však o rozhodnutí o vině a trestu. Pokračuje-li pak obviněný v takovém jednání, činí tak s vědomím, že je pro obdobné jednání již trestně stíhán. Není proto důvodu v takovém případě poskytovat obviněnému beneficium spočívající v posouzení jednotlivých dílčích útoků trestného činu jako jediného trestného činu z hlediska hmotného práva. To, že trestní stíhání nebylo pravomocně skončeno, je přitom podle státního zástupce nerozhodné. Námitka obviněného tak zcela postrádá opodstatnění. 18. K námitce obviněného stran posouzení útoků optikou pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že není pochyb o tom, že jednotlivé dílčí útoky naplňují v souhrnu skutkovou podstatu trestného činu krádeže přinejmenším podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí v předmětu útoku. Stran závěru o posouzení blízké časové souvislosti se státní zástupce zcela ztotožnil s posouzením provedeným odvolacím soudem. V zásadě totiž nelze stanovit konkrétní časovou hranici mezi jednotlivými útoky, v daném případě odcizování spotřebního zboží v obchodech. Státní zástupce zdůraznil, že pro posouzení této podmínky je nutné vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti. U trestných činů, ke kterým není třeba dlouhodobé přípravy, se tato doba pohybuje zpravidla v délce několika dní až týdnů, u trestné činnosti, ke které je třeba na další útok náročnější přípravy, se mezičasy pohybují až v řádu měsíců. Pokud je vzata do úvahy nepříliš vysoká sofistikovanost trestné činnosti obviněného, čas potřebný k přípravě dalšího dílčího útoku, tak je podle státního zástupce potřebné souhlasit s tím, že více než dvouměsíční přetržky v páchání trestné činnosti vylučují, aby byl ve vztahu k útokům po těchto přetržkách dán poměr pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Ani této námitce tak státní zástupce nepřiznal opodstatnění. 19. Nad rámec uvedeného poté státní zástupce dodal, že není rozhodně vyloučeno, že ve věci vedené v rámci Policie ČR, Územního odboru Opava, soudy v budoucnu případně dospějí k závěru, že některé další dílčí útoky bude nutné z hmotněprávního hlediska zahrnout i do skutků, pro něž byl dovolatel pravomocně uznán vinným v této trestní věci, což se může projevit i z hlediska časové působnosti trestních zákonů, čehož se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku zřetelně domáhá. 20. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř jako dovolání zjevně neopodstatněné. Z tohoto důvodu považoval za zbytné se vyjadřovat k argumentaci obviněného stran případného užití ustanovení § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 22. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 5 To 261/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 23. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. 24. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou základních alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 25. První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného projednal, kdy následně rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě tedy nepřichází v úvahu. Obviněný v podaném dovolání poukazuje na uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy poukazuje konkrétně na dovolací důvod uvedený pod písm. h) tr. ř. Jelikož však nedošlo k zamítnutí či odmítnutí odvolání obviněného, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na projednávanou věc nedopadá. 26. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, lze uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 27. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usneseních Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). 28. Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). 29. Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obviněný v podaném dovolání nijak nerozporoval správnost skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Brojil toliko proti způsobu aplikace ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. a § 116 tr. zákoníku. Svými námitkami se pak domáhal, aby jeho jednání spočívající v celkem dvanácti útocích popsaných ve výrocích o vině v rozsudcích obou soudů bylo posouzeno zjednodušeně řešeno jako jediný trestný čin a nikoliv jako 4 samostatné trestné činy. 30. Nejprve je třeba pro přehlednost uvést, že odvolací soud, který v celém rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a znovu rozhodnul o vině a trestu obviněného, dospěl k závěru, že obviněný se celkem dvanácti útoky dopustil celkem 4 skutků, konkrétně 4 trestných činů krádeže. Prvního skutku se dopustil útoky popsanými pod body 1. – 4. výroku o vině v období od 31. 3. 2024 do 15. 5. 2024, druhého skutku útoky pod bodem 5. – 7. výroku o vině v období od 9. 8. 2024 do 18. 8. 2024, třetího skutku útoky pod bodem 8. – 10. výroku o vině v období od 26. 10. 2024 do 27. 11. 2024 a čtvrtého skutku útoky pod body 11. – 12. výroku o vině v období od 8. 12. 2024 do 21. 12. 2024. 31. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že obviněný byl uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, tím, že se jí zmocní, způsobí na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. 32. Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. 33. Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. U tzv. pokračujících trestných činů se trestná činnost pachatelů skládá z řady dílčích aktů či spočívá v udržování protiprávního stavu, a tvoří jeden trestný čin, a trvá po delší dobu. Stádium následující po pokusu trestného činu není jednorázovým aktem, ale je rozloženo na delší časový úsek, jehož začátkem je moment dokonání trestného činu (okamžik, kdy jsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu) a koncem moment ukončení či dokončení trestného činu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1666). 34. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány: a) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku (objektivní souvislost). 35. Obviněný v podaném dovolání rozporoval pouze závěr soudů obou stupňů, že časové přetržky mezi dílčími útoky v délce 12 týdnů a 2 dnů [dílčí útoky ze dne 15. 5. 2024 (bod 4. výroku o vině) a ze dne 9. 8. 2024 (bod 5. výroku o vině)] a 9 týdnů a 6 dnů [dílčí útoky ze dne 18. 8. 2024 (bod 7. výroku o vině) a ze dne 26. 10. 2024 (bod 8. výroku o vině)] jsou natolik dlouhé, že je nutné dospět s přihlédnutím k okolnostem daného případu k závěru o přerušení blízké časové souvislosti jako jedné z imanentních podmínek pro pokračování v trestném činu (srov. bod 9. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 36. Časovou souvislost, k níž se vztahuje argumentace obviněného, nelze sice přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů. Z hlediska naplnění formálního znaku „blízká časová souvislost“ pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku) je nutno vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu. Nejvyšší soud se k problematice časové souvislosti vyjádřil např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, publikované pod č. 32/2004 ve Sb. rozh. tr., kde uvedl, že „půjde-li o majetkovou trestnou činnost, pak, za splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení § 116 tr. zákoníku, lze ohledně tohoto znaku obecně vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula doba několika měsíců.“ Tak dlouhý časový rozestup však bude spíše výjimečný a bude odůvodněn specifickými okolnostmi daného případu, zpravidla se bude jednat o několik dnů či týdnů. Oproti dřívější praxi bude časová souvislost zpravidla přerušena, jestliže pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1666–1671). Nejvyšší soud ve shora citovaném usnesení poukazoval na to, že časový rozestup mezi dílčími útoky trval nejvýše necelé čtyři měsíce. Na rozdíl od nyní projednávané věci, kde obviněný v nepoměrně kratších intervalech odcizoval zboží z obchodů v řádech stokorun až nižších tisícikorun, se pachatel ve zmiňované věci obohacoval vysokými finančními částkami, z čehož soud tehdy vyvodil logické prodlužování přestávek mezi dílčími útoky až do doby, kdy trestnou činností nabyté peníze spotřeboval a pro finanční tíseň v páchání trestné činnosti pokračoval. Poměrně dlouhá přetržka v páchání trestné činnosti tak byla odůvodněna okolnostmi daného případu odlišnými od právě projednávané věci. Uvedené pak lze shrnout s tím, že nelze arbitrárně stanovit dobu, která by se dala univerzálně považovat za vyhovující podmínce blízké časové souvislosti. Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech daného případu jako např. náročnosti provedení útoku, nutnosti přípravy, času k tomu potřebnému a sofistikovanosti provedení. 37. V projednávané věci je obviněnému kladeno za vinu jednání spočívající v odcizování spotřebního zboží, alkoholu a oblečení v obchodech během otevírací doby, a to zpravidla uschováním zboží do tašky či batohu a jejich odnesení z prodejen bez zaplacení, kdy způsoboval škodu v řádech stokorun či jednotek tisíc. Jednalo se o činnost nevyžadující žádnou složitou či časově náročnou přípravu ani sofistikovanost provedení, kterou bylo možno realizovat v krátkých časových intervalech v řádu dnů, týdnů nebo jednoho měsíce (a v případě ostatních útoků posouzených jako pokračování v trestném činu tomu tak skutečně bylo). Časové přetržky mezi útoky popsanými ve výroku o vině pod bodem 4. (15. 5. 2024) a bodem 5. (9. 8. 2024) v trvání 12 týdnů a 2 dnů (téměř třech měsíců) na straně jedné a mezi útoky popsanými ve výroku o vině pod bodem 7. (18. 8. 2024) a pod bodem 8. (26. 10. 2024) v délce 9 týdnů a 6 dnů (tedy více než dvou měsíců) jsou v charakteru trestné činnosti příliš dlouhé na to, aby bylo možno uvažovat o naplnění jedné z podmínek pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, a to objektivní souvislosti, konkrétně blízké časové souvislosti mezi jednotlivými útoky. Závěry soudů obou stupňů z těchto důvodů proto považuje Nejvyšší soud za správné, vyhovující stabilizované judikatuře, a námitky obviněného v tomto ohledu naopak za neopodstatněné. 38. Ačkoliv jednání pod body 8. až 12. naplňují veškeré hmotněprávní podmínky pokračování v trestné činnosti, jak byly popsány výše, a to včetně blízké časové souvislosti, tak nelze tyto útoky považovat za útoky v rámci jednoho skutku a jednoho trestného činu krádeže. V takovém postupu totiž brání procesní pojetí skutku tak, jak je specifikováno v trestním řádu. Je totiž třeba poukázat na ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., které říká, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Uvedené ustanovení stanovuje, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je sdělení obvinění, kterým se rozumí zahájení trestního stíhání podle § 160 tr. ř. či návrhu na potrestání coby ekvivalentu. Je tak umožněno odděleně projednat dílčí útoky (§ 12 odst. 12 tr. ř.) pokračování v trestném činu, aniž by bylo nutno vyčkávat kompletního objasnění všech v úvahu přicházejících útoků, které tvoří pokračování v trestném činu, anebo aniž by v případě, kdy dojde, z jakéhokoli důvodu, k pravomocnému rozhodnutí o části pokračujícího trestného činu a je třeba rozhodnout i o zbytku, bylo nutné zrušit předchozí pravomocné rozhodnutí v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků. Rozhodující je okamžik, kdy podezřelému bylo obvinění skutečně sděleno. Za sdělení obvinění je tak třeba považovat až okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. obviněnému, nikoli např. okamžik, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání písemně vyhotoveno nebo nabylo právní moci (srov. § 160 odst. 7, § 140 a § 141 odst. 4; srov. R 49/1997-II.). I když tedy trestná činnost po sdělení obvinění plynule navazuje na předchozí, netvoří obě části jeden trestný čin. Novým skutkem ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. se tak rozumí i jednání, které by, nebýt dřívějšího sdělení obvinění, bylo dílčím útokem téhož pokračujícího trestu činu (srovnej Šámal, P. a kol, Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 259–261 a v soudní judikatuře přiměřeně např. rozsudek ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 4 Tz 101/2002, uveřejněný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 24/2003-T 556). 39. Obviněný se ve své podstatě dožaduje takového náhledu na ustanovení § 12 odst. 11, 12 tr. ř., podle kterého by bylo aplikovatelné pouze tehdy, pokud byl již pachatel odsouzen za trestnou činnost, která je mu kladena za vinu v usnesení o zahájení trestního stíhání (návrhu na potrestání). Námitka obviněného v tomto směru nemůže obstát, jak uvedl i odvolací soud v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku. Stejný závěr se podává jak z jazykového výkladu ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., tak z veškeré odborné literatury i stabilizované judikatury (z nedávných rozhodnutí lze poukázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 3 Tdo 399/2025). Pokud obviněný namítá, že takovým postupem je porušena zásada presumpce neviny, nelze mu přisvědčit. Usnesením podle § 160 tr. ř., kterým je zahajováno trestní stíhání, není vyslovena vina ani není uložen trest, obviněný je v něm pouze upozorněn, že jednání, které je mu kladeno za vinu, je závadové a v případě, že se bude takového jednání dopouštět dále, bude posouzeno jako další skutek, tedy jako další trestný čin. Pokud po zahájení trestního stíhání obviněný pokračuje v obdobné trestné činnosti, děje se tak už s vědomím, že je pro podobnou trestnou činnost stíhán. Jak již bylo uvedeno výše, není rozhodné, že trestní řízení v jiné věci nebylo pravomocně skončeno, protože rozhodné jsou naopak účinky zahájení trestního stíhání vůči obviněnému. 40. Z obsahu spisového materiálu se podává, že usnesení podle § 160 tr. ř. Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Opava, 2. oddělení obecné kriminality, ve věci vedené pod sp. zn. KRPT-219865/TČ-2024-070672 (na č. l. 224, svazek I.) bylo obviněnému doručeno při jeho zadržení dne 27. 11. 2024 nejdříve v 22:57 hodin, tedy po spáchání dílčího útoku popsaného pod bodem 10. výroku o vině, jehož se dopustil téhož dne mezi 19:24 a 19:29 hodin. Převzetí usnesení podle § 160 tr. ř. obviněný potvrdil vlastnoručním podpisem. Jednalo se v zásadě o totožnou trestnou činnost, tedy odcizování různorodého zboží v prodejnách v období od 28. 6. 2024 do 13. 9. 2024, která byla shodně kvalifikována jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný tak v době páchání skutků pod bod 11. a 12. výroku o vině již musel bezpečně vědět, že je stíhán v jiné věci za totožnou trestnou činnost. Pokud tedy odvolací soud posoudil jeho jednání pod body 11. a 12. výroku o vině jako další skutek právě s ohledem na výše zmíněná ustanovení § 12 odst. 11, 12 tr. ř., tak mu nelze ničeho vytknout. Ani této námitce obviněného nelze přiznat opodstatnění. 41. S ohledem na to, že Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného důvodnými, nepovažoval za nezbytné se vypořádávat s argumentací obviněného odrazující od případného rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. IV. 42. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný J. K., odmítl. 43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu