3 Tdo 204/2026-565 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2025, č. j. 10 To 298/2025-525, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 66/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. 1 T 66/2025-454, uznal obviněného V. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 22. 8. 2024 v 14:25 hodin, na dálnici č. XY v km 22,5 v katastru obce XY, okres XY, jako řidič osobního vozidla Renault Twingo, reg. zn. XY, porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů tím, že při své jízdě v pravém jízdním pruhu dálnice vedoucí na XY, se při jízdě plně nevěnoval řízení, nesledoval plně situaci v provozu na pozemních komunikacích, nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem a dostatečně nevnímal před sebou jedoucí osobní automobil AERO, reg. zn. XY, řidiče J. P., nedokázal vzhledem k malé vzdálenosti za pomalu jedoucím vozidlem Aero včas zastavit své vozidlo, ani nedokázal vyhodnotit a reagovat na vzniklou situaci tak, že by pokračoval v jízdě ve svém pruhu a pomalu jedoucí vozidlo by minul s dostatečným bočním odstupem, a narazil do levé zadní části před ním jedoucího vozidla Aero, a to na rozhraní pravého jízdního a odstavného pruhu a při tomto střetu Z. P., spolujedoucí na předním sedadle vozidla Aero, utrpěla závažná poranění a na následky přetržení mozkového kmene na místě nehody zemřela. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen zaplatit náhradu škody ve výši 25.327,50 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2012 Sb. ve výši repo sazby České národní banky platné pro 1. kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů ročně z částky 25.327,50 Kč od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a poškozenému J. P. nahradit škodu ve výši 47.090 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozený J. P. odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit na náhradě nemajetkové újmy pozůstalým poškozeným J. P. částku ve výši 200.000 Kč, L. P. (nar. XY) částku 200.000 Kč, L. P. (nar. XY) částku 150.000 Kč, A. P. částku 150.000 Kč, K. P. částku 150.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se byli uvedení poškození se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky citovaného rozsudku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2025, č. j. 10 To 298/2025-525, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil z podnětu odvolání obviněného a poškozených ve výroku o vině, trestu a ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy. Nově rozhodl o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let. Dále rozhodl, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 16.885 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2012 Sb. ve výši repo sazby České národní banky platné pro 1. kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů ročně z částky 16.885 Kč od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení a poškozenému J. P. částku 31.393 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl dále zavázán zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným J. P. částku 433.410 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. P. se zbytkem nároků na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození L. P. (nar. XY), L. P. (nar. XY), A. P. a K. P. s nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání státní zástupkyně a poškozených L. P. (nar. XY), L. P. (nar. XY), A. P. a K. P. zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu napadl pouze ve výroku o vině, byť explicitně uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném rozsahu (ve všech jeho výrocích). Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný namítá, že oba soudy nižších stupňů pochybily při hodnocení jednotlivých důkazů provedených před nalézacím soudem, protože skutková zjištění neodpovídají obsahu důkazů. Konkrétně upozorňuje na znalecký posudek Ing. Štrobacha a jeho výslech před soudem, výslech obžalovaného, poškozeného P. a dalších svědků havárie. 6. Pod námitku zjevného rozporu subsumoval dovolatel nesprávné určení tzv. předstřetové rychlosti vozidla poškozeného a vytvoření tzv. neočekávané překážky na silnici. 7. Dovolatel nesouhlasí s tím, že výpověď poškozeného je podle znalce technicky přijatelná a výpověď obviněného ohledně zaregistrování vozidla poškozeného na poslední chvíli naopak negoval. Ve znalecké výpovědi shledává obviněný i další pochybení, která se týkají nesprávně určené konstrukční rychlosti vozidla poškozeného a přítomnosti dalšího vozidla bílé barvy v nehodovém ději, jehož existence nebyla vyvrácena žádným důkazem. Obviněný je přesvědčen, že nelze učinit závěr o viníkovi dopravní nehody, aniž by byl proveden crash test. Dovolatel nesdílí názor znalce na délku časového úseku manévru nahlédnutí do zpětného zrcátka – do bočního zrcátka – do boku kvůli tzv. mrtvému úhlu. Domnívá se, že řádné provádění rozhledových manévrů může objektivně trvat 3 sekundy. 8. Dokazování zůstalo podle obviněného nedokončené, neboť nebyl proveden revizní znalecký posudek, který by odstranil pochybnosti vyplývající z výpovědi znalce a jeho znaleckého posudku, který považuje obhajoba za vnitřně rozporný s nesprávnými závěry. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplňuje dovolatel tvrzením porušení prevenční povinnosti stanovené § 2900 občanského zákoníku a povinnosti zajistit bezpečnost převážené osoby ve smyslu § 5 odst. 1 písm. i) zákona o provozu na pozemních komunikacích. V důsledku nezohlednění porušení těchto dalších dvou povinností ze strany poškozeného, musí být jeho spoluzavinění vyšší než 50 %, jak ji určil odvolací soud. 10. Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem, že se obviněný zprošťuje obžaloby, protože se skutek nestal. 11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 12. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že argumentace dovolatele neodpovídá avizovanému zjevnému rozporu skutkových zjištění a provedeného dokazování. Státní zástupce nedovodil, která skutková zjištění jsou v rozporu, s kterým důkazem a jakou okolnost měl posoudit znalec v navrhovaném revizním posudku. Nenachází význam varianty nehodového děje s bílým vozidlem ve vztahu k naplnění znaků souzeného přečinu, stejně tak v čem spočívá význam tvrzené nesprávně určené předstřetové rychlosti vozidla poškozeného a jak jinak měla být neoprávněná jízda poškozeného na dálnici hodnocena než jako neočekávaná překážka. Státní zástupce se domnívá, že všechny tyto nejasnosti podání dovolatele vznikly tím, že dovolání je opřeno i o argumentaci obsaženou v dřívějších podáních dovolatele. 13. Státní zástupce se taktéž vyjádřil k reviznímu znaleckému posudku, jehož neprovedení považuje za správné, neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se soud s tímto návrhem obhajoby adekvátně vypořádal a zároveň z obsahu dovolání nevyplývá, jaké konkrétní věcné vady dovolatel posudku Ing. Štrobacha vytýká. Závěrem této části státní zástupce konstatuje, že dovolání dovolacímu důvodu neodpovídá. 14. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatuje, že dovolatel uvedl další dvě povinnosti, které měl poškozený podle jeho názoru porušit [obecnou prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku a povinnost zajistit bezpečnost přepravované osoby podle § 5 odst. 1 písm. i) zákona o provozu na pozemních komunikacích]. 15. Byly detekovány skutečnosti, o nichž není mezi dovolatelem a odvolacím soudem sporu a zároveň státní zástupce vypíchnul okolnost, která je oběma stranami vnímána odlišně – míra spoluzavinění, kterou se dovolatel snaží zvýšit na straně poškozeného odkazem na další porušené povinnosti. S tím však státní zástupce nesouhlasí a své stanovisko opírá o komparaci obecných a zvláštních povinností a uvádí případy jejich užití při dovozování zavinění u dopravních nehod. 16. Státní zástupce je přesvědčen, že odvolací soud správně a spravedlivě určil míru zavinění obviněného a poškozeného. Proto hodnotí námitky dovolatele proti právnímu posouzení skutku jako zjevně neopodstatněné. 17. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 21. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání 26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů uvedených v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, které sice formálně směřují proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, ve skutečnosti však obviněný uplatňuje toliko námitky ve vztahu k výroku o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Předmětem dovolacího přezkumu tak s ohledem na absenci jakékoliv dovolací argumentace obviněného (bez dalšího) nemohly být další výroky rozsudku, tedy výroky o trestu, o náhradě nemajetkové újmy a o náhradě škody. 27. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněného musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí také připomenout, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Tak tomu je i v této trestní věci, neboť obviněný v podaném dovolání opakuje tu argumentaci, kterou dílem uplatňoval již před soudem prvního stupně, komplexně pak před odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že soudy prakticky na všechny námitky obviněného reagovaly správným a odpovídajícím způsobem, bude Nejvyšší soud v dalších částech tohoto svého rozhodnutí, ve kterých bude reagovat na jednotlivé námitky obviněného, na tyto závěry soudů nižších stupňů současně odkazovat. 28. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu. 29. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 30. S ohledem na obsah dovolání obviněného je zřejmé, že obviněný rozporuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, neboť tento převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, ta však neodpovídají obsahu provedených důkazů (konkrétně pak poukazuje na znalecký posudek Ing. Štrobacha, doplněk jeho posudku a jeho znalecký výslech, výslech obviněného, výslech poškozeného P. a dalších dvou svědků havárie). Dovolací argumentace obviněného dále směřuje proti neprovedení navrhovaného důkazu, konkrétně dovolatel uvádí revizní znalecký posudek. Tento důkazní návrh učinil i v řízení před odvolacím soudem. 31. Je tedy z výše uvedeného zřejmé, že obviněný uplatňuje první a třetí variantu tohoto dovolacího důvodu, tedy je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, respektive ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované důkazy. 32. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 33. Tato obecná východiska je pak nutno konfrontovat s podstatou dovolacích námitek obviněného. Obviněný v rámci uvedeného dovolacího důvodu v jeho první variantě namítá, že byla nesprávně určena tzv. předstřetová rychlost vozidla poškozeného a akcentuje zásadní vliv tzv. neočekávané překážky na silnici (vozidlo poškozeného) na závěry posudku Ing. Štrobacha, která výrazně ztížila reakci obviněného. Dovolatel také vyslovil nesouhlas s hodnocením výpovědí obviněného a poškozeného, když poukázal na nesprávně stanovenou konstrukční rychlost vozidla poškozeného, nesprávně analyzovaný nehodový děj s ohledem na to, že poškozený se neměl s jeho vozem na dálnici vůbec pohybovat a nezahrnutí dalšího vozidla (bílé barvy) do nehodového děje, jehož existence nebyla podle obviněného vyvrácena. Výsledky crash testu považuje za významné pro určení viníka dopravní nehody. Nesouhlasí ani se závěry znalce k otázce délky časového úseku nahlédnutí do zpětného zrcátka, bočního zrcátka a další nahlédnutí do boku kvůli tzv. mrtvému úhlu. Závěrem svých dovolacích námitek ke skutkovému stavu uvádí, že dokazování zůstalo nedokončené, neboť s ohledem na výtky obhajoby k dokazování bylo třeba provést navrhovaný revizní posudek. 34. K těmto námitkám proti zjištěnému skutkovému stavu Nejvyšší soud uvádí následující. Dovolací argumentaci obviněného je třeba označit za pouhou polemiku s rozsahem dokazování a způsobem hodnocení důkazů provedeným soudy nižších stupňů. Vzhledem k tomu, že námitky spíše odrážejí dovolatelovu subjektivní představu o způsobu hodnocení důkazů, nemůže jim Nejvyšší soud přisvědčit, respektive není zde prostor pro mimořádný zásah dovolacího soudu do správně a úplně zjištěného skutkového stavu. 35. Z podaného dovolání, respektive argumentace ke skutkovým rozporům, které mají podle názoru obviněného vyplývat z provedeného dokazování, nelze dovodit podstatu námitek dovolatele, neboť argumentace obviněného je konstruována „vytrháváním“ jednotlivých soudy učiněných skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování (zejména ze znaleckého dokazování), aniž by obhajoba nabídla logické a podložené argumenty a relevantní důkazy, které skutková zjištění soudů rozporují. Tyto vlastní nepodložené závěry obviněného však nemohou obhajobě posloužit, neboť se jedná o tvrzení, která nemají oporu v řádně provedeném dokazování. Naopak soudy nižších stupňů postupovaly zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., ze skutkových zjištění vyvodily logické závěry, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž tyto své závěry odůvodnily. Soud prvního stupně se s podstatou nehodového děje vypořádal v bodech 9. až 13. odůvodnění svého rozhodnutí, kde vyložil předstřetovou rychlost vozidla poškozeného, stejně tak relevantně zjistil konstrukční rychlost historického vozidla poškozeného, střetovou rychlost vozidla obviněného i poškozeného, konstatoval, že poškozený porušil příslušný zákon, když se svým historickým vozidlem vjel na dálnici. Vyjádřil se i k neočekávané překážce na silnici v podobě vozidla poškozeného, pro jejíž boční vyhnutí byl dostatek prostoru, čímž by nebyla ohrožena ostatní vozidla, přičemž se zabýval i otázkou délky časového úseku provádění tzv. rozhledových poměrů. Odvolací soud pak věnoval náležitou pozornost přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. body 14. až 19. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího) a dospěl k jinému, pro obviněného příznivějšímu závěru, když změnil právní kvalifikaci skutku, a to s ohledem na jinou míru spoluzavinění poškozeného, kterou určil na 50 % (oproti soudu prvního stupně, který měl za to, že poškozený se na nehodovém ději podílel jen ve 25 % – srov. bod 18. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud tedy zohlednil nezodpovědné, protiprávní a hazardní jednání poškozeného a významně zvýšil míru spoluzavinění poškozeného na nehodovém ději. Tento soud také logicky zdůvodnil, proč považoval závěry znalce Ing. Štrobacha za správné a konstatoval, že námitky dovolatele se ani nevztahují a ve své podstatě ani nezpochybňují to, jakým způsobem došlo ke střetu vozidel. Zásadní pro rozhodnutí ve věci je to, že poškozený neoprávněně vjel svým historickým vozem na dálnici a obviněný nedokázal vzhledem k jeho malé rychlosti a vzdálenosti na toto vozidlo reagovat (srov. bod 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tuto skutečnost dovolatel ve svém podání nijak nerozporuje a nenabízí ani důkazy, které by svědčily o něčem jiném. 36. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soudy podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Za rozpor totiž nelze označovat prostý nesouhlas obviněného se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem. Této polemice dovolatele tak nelze přiznat žádné opodstatnění. 37. Další námitka obviněného se týká rozsahu provedeného dokazování s tím, že ve věci nebyl nedůvodně proveden důkaz, který obhajoba opakovaně navrhovala, konkrétně revizní znalecký posudek. 38. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům vzneseným obhajobou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Soud je odpovědný za zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a k tomu je povinen provést dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění všech rozhodných skutečností. Na druhou stranu, pokud soud důkaznímu návrhu nevyhoví, musí vysvětlit, proč tak učinil. Zásadně lze zamítavé stanovisko odůvodnit třemi okruhy argumentů – navrhovaný důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). 39. Dovolatel je přesvědčen, že svojí argumentací zpochybnil závěry posudku Ing. Štrobacha, a proto měl odvolací soud zadat nový revizní posudek, a pokud tak neučinil, pak zůstalo dokazování neúplné. Nejvyšší soud je však přesvědčen, že byť je dovolatel subjektivně přesvědčen o úspěšném zpochybnění znaleckých závěrů Ing. Štrobacha, nelze z obsahu dovolání rozpoznat konkrétní vady vytýkané znaleckému posudku, které by odůvodňovaly zadání nového revizního posudku. 40. Odvolací soud zcela správně odůvodnil (srov. bod 15. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) odmítnutí tohoto důkazní návrhu, a to ve shodě se závěry soudu prvního stupně, který se zabýval tímto návrhem obhajoby a logicky se s ním vypořádal (srov. bod 11. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně). Oba soudy považovaly provedení tohoto důkazu za nadbytečné, neboť znalec Ing. Štrobach relevantně vysvětlil průběh dopravní nehody, zabýval se všemi významnými faktory a jeho závěry korespondují s dalšími důkazy provedenými ve věci. Obhajoba přitom nepředložila žádný opoziční znalecký posudek, který by závěry znalce Ing. Štrobacha vyvrátil, v důsledku čehož by bylo možné se reálně zabývat přibráním nového znalce k podání revizního znaleckého posudku. 41. Lze tedy uzavřít, že oba soudy nižších stupňů učinily úplné a správné skutkové závěry, kterých se obviněným uplatněné skutkové námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohly nijak dotknout, neboť se tyto námitky částečně nachází zcela mimo uvedený dovolací důvod a částečně jsou neopodstatněné. 42. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku. Konkrétně dovolatel uvádí porušení prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku ze strany poškozeného, neboť poškozený jel polovinou vozidla v odstavném pruhu a druhou polovinou pak v pravém jízdním pruhu, čímž zvýšil riziko možné dopravní nehody. Nadto obviněný uvádí i porušení povinnosti stanovené § 5 odst. 1 písm. i) zákona o provozu na pozemních komunikacích, protože poškozený nezajistil bezpečnost přepravované osoby. Podle jeho přesvědčení je proto míra spoluzavinění vyšší než odvolacím soudem konstatovaných 50 %. 43. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164]. 44. Pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí, že z hlediska dovolatelem sporované otázky spoluzavinění poškozeného, soud prvního stupně dovodil porušení ustanovení § 35 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích (dále jen z. s. p.), čímž se poškozený účastnil na dopravní nehodě v míře 25 %, s právním závěrem, že se jedná o přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud k odvolání obviněného zaujal jiný právní názor, neboť dovodil vyšší spoluvinu poškozeného v míře 50 %, neboť vnímal význam pochybení na straně poškozených výrazněji, což se následně odrazilo v právním závěru odvolacího soudu, který skutek právně kvalifikoval (pouze) jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. 45. Pokud dovolatel navršuje další zákonné povinnosti, které poškozený porušil, a tím se snaží dovodit vyšší míru spoluzavinění na jeho straně, Nejvyšší soud musí takovou obhajovací argumentaci odmítnout, neboť v posuzované věci žádný prostor pro další zvyšování míry spoluzavinění poškozeného není. Je tomu tak proto, že poškozeným porušená povinnost podle § 35 odst. 1 z. s. p. je zvláštní povinností, která má aplikační přednost, neboť dopadá na konkrétní situaci v nehodovém ději. Naopak obecná povinnost ve smyslu prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku se dovozuje tam, kde není konkrétní právní úprava, která se vztahuje na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (vzájemný vztah konkrétní zákonné či smluvní povinnosti a prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku byl již rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešen viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1427/2001 nebo sp. zn. 25 Cdo 3378/2006, z nichž vyplývá, že prevenční povinnost má subsidiární povahu). Stejným způsobem pak lze postupovat i při úvaze obviněného o přičtení k tíži poškozeného druhé zmíněné obecné povinnosti zajistit bezpečnost přepravované osoby podle § 5 odst. 1 písm. i) z. s. p., neboť oba účastníci dopravní nehody byli účastníky provozu na pozemní komunikaci [viz § 2 písm. a) z. s. p.], tudíž jejich práva a povinnosti jsou primárně upraveny v z. s. p. Ze soudní praxe vyplývá, že k dovození zavinění postačí dovodit porušení konkrétní povinnosti upravené z. s. p. Míra zavinění obou zúčastněných na dopravní nehodě byla správně určena mimo jiné právě porušením povinnosti podle § 35 odst. 1 z. s. p. na straně poškozeného, který tímto protiprávním jednáním významně přispěl ke vzniku dopravní nehody a jejího závažného následku. Není tedy třeba zjišťovat a zohledňovat podpůrné obecné povinnosti, když v tomto konkrétním případě existuje zvláštní povinnost vyplývající z konkrétní právní úpravy vztahující se na uvedený nehodový děj, jehož protiprávnost se posuzuje. Zde je třeba si uvědomit, že strategie obhajoby spočívající ve vršení porušených povinností by neprospívala ani samotnému obviněnému, na jehož straně by se stejně tak hromadily další a další porušené obecné povinnosti stanovené různými právními předpisy. 46. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že jednání obviněného naplnilo skutkovou podstatu podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozené Z. P. z nedbalosti způsobil smrt. Uvedená právní kvalifikace skutku plně reflektuje míru spoluzavinění obou účastníků dopravní nehody, tedy 50 % obviněný – 50 % poškozený. 47. Zároveň Nejvyšší soud dochází ke stejným právním závěrům jako v jiné judikované trestní věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 4 Tdo 157/2023-508), v níž byla taktéž řešena míra zavinění obviněného a poškozeného, v podstatě za stejných skutkových okolností. V posuzovaném případě byla řešena situace, kdy řidič motorového vozidla výskyt „překážky“ (mopedu s poškozeným) ve svém jízdním pruhu během několika dlouhých vteřin vůbec nezaznamenal, ačkoli mu v tom nebránily výhledové poměry ani nepřehledná situace v silničním provozu, a narazil do této překážky takřka bez jakékoli předchozí reakce. Jinými slovy, závěr soudů nižších stupňů, že dovolatel v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. b) z. s. p. nedostatečně sledoval situaci na pozemní komunikaci před sebou, vinou tohoto pochybení prudce narazil do mopedu poškozeného jedoucího před ním, a ten byl v důsledku kolize katapultován ze sedla mimo pozemní komunikaci, se jeví jako logický. I zde přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pomalá rychlost vozidla (mopedu) poškozeného nebyla důvodem nesprávného úsudku obviněného, který by náhle zjistil, že se nejedná o běžnou rychlostí jedoucí motocykl. Důvodem naopak byla momentální nekoncentrace obviněného na řízení. Přestože se i poškozený dopustil minimálně dvou významných přestoupení pravidel silničního provozu, nelze jeho nezodpovědnému chování přisoudit až takový význam, aby bylo možno tvrdit, že jeho hazardní kousek v podobě jízdy na mopedu po komunikaci, kde se s ním vůbec pohybovat neměl, nadto se špatně upevněnou helmou, byl nejdůležitější či dokonce výlučnou příčinou tragédie, které obviněný neměl sebemenší možnost zabránit, byť se odpovídajícím způsobem koncentroval na řízení. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud v této věci vyhodnotil míru zavinění u obviněného i poškozeného ve výši 50 %. 48. Nejvyšší soud proto konstatuje, že námitky obviněného proti právnímu posouzení sice lze podřadit pod zvolený dovolací důvod, nejsou však opodstatněné. V. Způsob rozhodnutí 49. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy proto, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 24. 3. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu