3 Tdo 247/2026-1601 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. O. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 5 To 36/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 53 T 39/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. O. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 53 T 39/2021, byl T. O. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil se spoluobviněným D. D. jednáním spočívajícím v tom, že po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu 2020 v bydlišti obžalovaného D. D. v bytě číslo 23, v XY, vyrobili pomocí stolního počítače zn. TNT, bez výrobního čísla, na tiskárně zn. HP, sériového čísla CN3AE1C16Q, a) nejméně 18 ks bankovek nominální hodnoty 1 000 Kč různých sériových čísel, konkrétně: - 1 kus bankovky nominální hodnoty 1 000 CZK, sériového čísla G12 265943, vzor 2008, typ 427, číslo v typu 1, - 1 kus bankovky nominální hodnoty 1 000 CZK, sériové číslo G12 265943, vzor 2008, typ 427A, číslo v typu 1, - 8 kusů bankovek nominální hodnoty 1 000 CZK, shodného sériového čísla G12 265943, vzor 2008, typ 427B, s čísly v typu 1–8, - 6 kusů bankovek nominální hodnoty 1 000 CZK, bez sériového čísla, vzor 2008, typ 427C, s čísly v typu 1–6, - 1 kus bankovky nominální hodnoty 1 000 CZK, sériové číslo G12 265943, vzor 2008, typ 427D, číslo v typu 1, - 1 ks bankovky nominální hodnoty 1 000 CZK, bez sériového čísla, vzor 2008, typ 427E, číslo v typu 1, b) nejméně 41 kusů bankovek nominální hodnoty 200 Kč shodného sériového čísla G35 078122, vzor 1998, konkrétně: - 13 kusů bankovek nominální hodnoty 200 CZK, typ 1868, s čísly v typu 1–13, - 4 kusy bankovek nominální hodnoty 200 CZK, typ 1868A, s čísly v typu 1–4, - 20 kusů bankovek nominální hodnoty 200 CZK, typ 1868B, s čísly v typu 1–20, - 2 kusy bankovek nominální hodnoty 200 CZK, typ 1868C, s čísly v typu 1–2, - 2 kusy bankovek nominální hodnoty 200 CZK, typ 1868D, s čísly v typu 1–2, část z nich pomocí 2 kusů řezacích nožů se žlutou a černou rukojetí vyřízli z papíru, a na některých bankovkách užitím 1 kusu textilní fixy bílé barvy zn. Marabu a 1 ks Permanent fixy bílé barvy zn. Centropen vytvořili vodoznak, a některé takto vyrobené padělané peníze v úmyslu získat majetkový prospěch uvedli do oběhu minimálně takto: obžalovaný T. O. - dne 12. 10. 2020 v 16:20 hodin v prodejně potraviny „XY“ v XY udal do běhu 1 kus bankovky nominální hodnoty 200 CZK, sériového čísla G35 078122, vzor 1998, jako bankovku pravou tak, že s ní zaplatil nákup cigaret obsluze prodejny T. M. H. D., která padělek nerozpoznala a přijala do tržby, - dne 16. 10. 2020 v 19:20 hodin v areálu obchodního domu Kaufland v prodejně GECO v XY udal do oběhu 1 ks bankovky nominální hodnoty 200 CZK, sériového čísla G35 078122, vzor 1998, jako bankovku pravou tak, že s ní zaplatil cigarety zn. Marlboro obsluze prodejny J. Č., která padělek rozpoznala a do tržby nepřijala, - dne 20. 10. 2020 ve večerních hodinách na přesně nezjištěném místě v XY, udal do oběhu 1 kus bankovky nominální hodnoty 200 CZK, sériového čísla G35 078122, vzor 1998, jako bankovku pravou tak, že s ní zaplatil objednávku pizzy kurýrovi společnosti XY D. B., který padělek nerozpoznal a přijal do tržby, obžalovaný D. D. - dne 12. 10. 2020 v 16:21 hodin v prodejně potraviny „XY“ v XY udal do oběhu 1 kus bankovky nominální hodnoty 200 CZK, sériového čísla G35 078122, vzor 1998, jako bankovku pravou tak, že s ní zaplatil láhev pití a cigarety obsluze prodejny T. M. H. D., která padělek nerozpoznala a přijala do tržby. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to řezacího nože žluté barvy, textilního fixu bílé barvy zn. MARABU a Permanent fixy bílé barvy zn. CENTROPEN. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození: - GECO, a.s., IČO 63080737, se sídlem Praha 8, Pod Čimickým hájem 190/11, - T. D. D., - Albert Česká republika, s.r.o., IČO 44012373, se sídlem Praha 5, Jinonice, Radlická 520/117, - MAKRO Cash & Carry ČR s.r.o., IČO 26450691, se sídlem Praha 5, Stodůlky, Jeremiášova 1249/7, - R. H. odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. D. 6. Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 53 T 39/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu napadeného rozhodnutí jeho se týkajících. 7. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 5 To 36/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 8. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 5 To 36/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 1547–1548 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. 9. Obviněný namítl, že v době soudního řízení trpěl závažnými zdravotními obtížemi, které mu objektivně bránily v účasti na soudním jednání a v plném využití jeho práva na obhajobu. Tyto obtíže byly s časovým odstupem diagnostikovány lékařským vyšetřením, které prokázalo zánětlivé zúžení ve spoji po stomii, což dokládá lékařskou zprávou. Porušení práva na řádnou a účinnou obhajobu spatřuje v přístupu jemu ustanoveného obhájce, který odmítl vypracovat dovolání i případnou ústavní stížnost, a nechal jej, aby si sám vypracoval žádost o odklad výkonu trestu, a to navzdory nepříznivému zdravotnímu stavu dovolatele. 10. Dále obviněný namítá nesprávný postup odvolacího soudu, který dvakrát odročil z důvodu nepříznivého zdravotního stavu dovolatele veřejné zasedání, při třetím termínu však již odročení neumožnil, ačkoli byl dovolatel i nadále zdravotně indisponován. Předsedkyně senátu kontaktovala toliko praktického lékaře, který neměl v té době kompletní a aktuální informace o skutečném zdravotním stavu dovolatele. Přestože omluvu soudu doručil včas, nebyla tato předsedkyní senátu uznána jako dostatečná. Bezprostředně před jednáním jej předsedkyně senátu telefonicky kontaktovala, přičemž během tohoto hovoru byl vystaven nepříjemnému a tlak vyvíjejícímu způsobu komunikace, kdy měl jen omezený prostor se vyjádřit. Přestože uvedl, že další lékařské zprávy doloží, neboť zdravotní obtíže byly reálné a závažné, k této skutečnosti nebylo přihlédnuto. V důsledku vyvíjeného tlaku a obavy z předvedení k soudu ve špatném fyzickém i psychickém stavu tak byl nucen nechat jednání proběhnout bez své osobní účasti a vyjádřit se tak pouze prostřednictvím ustanoveného obhájce, čímž mu bylo zásadně omezeno právo na přímou obhajobu. 11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 5 To 36/2025, a to z důvodu porušení jeho práva na obhajobu a dalších závažných procesních vad, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání. 12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 26. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 33/2026. 13. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedla, že obviněným uplatněné námitky lze pod jím užité dovolací důvody podřadit, nicméně se jedná o námitky neopodstatněné. Uvedla, že z dostupných spisových materiálů vyplývá, že k výměně obhájce obviněného došlo opakovaně, například z rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově ze 25. 7. 2024, sp. zn. 53 T 39/2021, a to z důvodu, že předcházející advokát byl vyškrtnut ze seznamu advokátů. Další obhájce obviněného zpracoval odvolání a byl účasten u veřejného zasedání a další obhájce poté zpracoval dovolání. Z toho vyplývá, že opravné prostředky, jak řádné, tak mimořádné, a to odvolání i dovolání obviněný podával prostřednictvím svých obhájců. Není tedy patrno, že by bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. Pokud jde o námitky obviněného stran jeho přítomnosti u veřejného zasedání, pak rovněž z protokolu o veřejném zasedání, který byl za účelem vyjádření k námitkám obviněného opatřen, je patrno, že obviněný byl řádně vyrozuměn o konání veřejného zasedání, přičemž třikrát bylo toto veřejné zasedání odročeno na žádost obviněného, po čtvrté bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, který byl zastupován svým obhájcem. Další skutečnosti, které obviněný tvrdí ve svém dovolání, nevyplývají ze žádného listinného důkazu, který byl v rámci vyjádření k dovolání k dispozici. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání nebylo zjištěno. 14. Státní zástupkyně tak dospěla k závěru, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 5 To 36/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 17. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. 18. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. 19. Jedná se o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. § 36 tr. ř. a § 42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou, vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. 20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je však svým vymezením užší, neboť jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (R 48/2003, R 23/2007-II., NS 17/2002-T 413 a NS 19/2003-T 455). Současně má Nejvyšší soud za to, že výklad tohoto dovolacího důvodu nelze pojímat čistě restriktivně, a že tedy pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou splněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Naplnění tohoto dovolacího důvodu nicméně nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. NS 19/2003-T 455 a TR NS 17/2005-T 806). 21. Obviněný naplnění dovolacího důvodu spatřuje ve způsobu, jakým byla ze strany ustanovených obhájců vedena jeho obhajoba, resp. že ustanovený obhájce odmítl vypracovat dovolání či ústavní stížnost a nechal jej vypracovat si sám žádost o odklad výkonu trestu. Takové námitky však svým obsahem uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Uvedené skutečnosti nelze ani žádným způsobem ze spisového materiálu ověřit. 22. Pokud jde o zastoupení obviněného v rámci trestního řízení, je možno uvést, že v projednávané věci se ze spisového materiálu podává, že obviněný byl u hlavních líčení konaných ve dnech 28. 4. 2021 (protokol č. l. 1210–1214 spisu), 14. 6. 2021 (protokol č. l. 1225 spisu), 22. 6. 2021 (protokol č. l. 1235 spisu), 23. 5. 2022 (protokol č. l. 1286 spisu), 3. 10. 2022 (protokol č. l. 1316–1320 spisu), 19. 6. 2023 (protokol č. l. 1345–1346 spisu), 27. 6. 2023 (protokol č. l. 1349–1349 spisu), 11. 7. 2023 (protokol č. l. 1351–1352 spisu), 13. 11. 2023 (protokol č. l. 1364–1365 spisu), 14. 11. 2023 (protokol č. l. 1366–1368 spisu), a 20. 2. 2021 (protokol č. l. 1388–1393 spisu), resp. u všech nařízených hlavních líčení, zastoupen JUDr. Zdeňkem Žouželkou. Ten následně zaslal okresnímu soudu žádost o zrušení ustanovení datovanou dnem 8. 4. 2024, a opakovanou žádost datovanou dnem 11. 6. 2024, a to z důvodu ukončení advokátní praxe. Opatřením Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 7. 2024 bylo této žádosti vyhověno a obviněnému byl ustanoven nový obhájce JUDr. Milan Telecký (č. l. 1436 spisu). Ten vypracoval ve věci obviněného odvolání (č. l. 1454–1455 spisu) a účastnil se i nařízeného veřejného zasedání konaného dne 19. 8. 2025 (protokol o veřejném zasedání č. l. 1495–1496 spisu). Pro účely dovolacího řízení obviněný udělil plnou moc JUDr. Janu Kollárovi (č. l. 1549 spisu), který následně sepsal dovolání. 23. Z uvedeného se podává, že obviněný byl po celou dobu řízení řádně zastoupen obhájcem, a to i pro podání jak řádných, tak mimořádných opravných prostředků. Právo obviněného na obhajobu tak nebylo žádným způsobem porušeno. 24. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Poněkud odlišně jsou poté trestním řádem stanoveny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a podmínky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.). 25. Obviněný ve svém dovolání deklaroval naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. argumentací založenou na tom, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání odvolacího soudu, kterého hodlal využít, přestože svou plánovanou neúčast z důvodu nepříznivého zdravotního stavu z již nařízeného veřejného omluvil včas a řádně takovými objektivními skutečnostmi, které odůvodňovaly jeho odročení. Tuto jeho argumentaci sice lze považovat z hlediska zvoleného dovolacího důvodu za právně relevantní, avšak postrádá opodstatnění. 26. Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro přítomnost při hlavním líčení (§ 202 tr. ř.). Toto ustanovení se pro veřejné zasedání neuplatní ani za použití § 238 tr. ř., neboť ustanovení o hlavním líčení se přiměřeně použijí jen na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, zatímco přítomnost osob u veřejného zasedání upravují odchylně od hlavního líčení zejména ustanovení § 234 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2007, sp. zn. 11 Tdo 1457/2006). 27. Podle § 238 tr. ř. se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Obecné ustanovení § 234 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost účasti obviněného však lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl (tedy nepokládal jeho přítomnost u veřejného zasedání za nezbytnou a toliko mu umožnil se jej účastnit), nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., který stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002, ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, a ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Logický výklad (argumentum a contrario) shora citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti. 28. Obviněný se v době neveřejného zasedání nenacházel ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy postup podle § 263 odst. 4 tr. ř. nepřicházel v úvahu. 29. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. Předvoláním osoby tedy dává předseda senátu (samosoudce) najevo, že její účast u veřejného zasedání je nutná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést (§ 233 odst. 1 věta první tr. ř.). Vyrozuměním osoby pak dává předseda senátu (samosoudce) obviněnému možnost účastnit se veřejného zasedání, přestože dospěl k závěru, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání není nezbytná. 30. Ze spisového materiálu se podává, že veřejné zasedání bylo nařízeno na den 22. 5. 2025, přičemž o jeho konání byli obviněný i jeho obhájce řádně a včas informováni. Obviněný dne 21. 5. 2025 zaslal odvolacímu soudu prostřednictvím e-mailu omluvu z účasti u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů a s tím související pracovní neschopnosti, k čemuž přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (č. l. 1464–1465 spisu). Soud dne 22. 5. 2025 veřejné zasedání odročil na 17. 6. 2025 (protokol o veřejném zasedání č. l. 1467 spisu). O konání odročeného veřejného zasedání byli obviněný i jeho obhájce včas a řádně vyrozuměni (doručenky č. l. 1469v spisu). Dne 16. 6. 2025 byla prostřednictvím datové schránky odvolacímu soudu doručena omluva obviněného, v rámci níž uvedl, že jeho pracovní neschopnost nadále trvá, k čemuž přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (č. l. 1471–1473 spisu). Soud následně veřejné zasedání odročil na neurčito z důvodu zjištění zdravotního stavu obviněného (protokol o veřejném zasedání č. l. 1475 spisu). Soud učinil opakované dotazy na praktického lékaře obviněného MUDr. Zdeňka Vlasáka (č. l. 1476 spisu). Ten k dotazu soudu dne 1. 7. 2025 uvedl, že obviněný je dle aktuálního zdravotního stavu schopen účasti na veřejném zasedání odvolacího soudu, byť může docházet ke kolísání zdravotního stavu (č. l. 1477 spisu). Veřejné zasedání bylo následně nařízeno na 15. 7. 2025, o čem byli jak obhájce, tak obviněný včas a řádně vyrozuměni vz. č. 14 (doručenky č. l. 1479v spisu). Dne 11. 7. 2025 byla soudu doručena omluva obviněného na nařízeném veřejném zasedání s tím, že mu nadále trvá pracovní neschopnost, k čemuž přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (č. l. 1480–1481 spisu). Dne 14. 7. 2025 byla soudu doručena další žádost obviněného o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, kdy k žádosti přiložil lékařskou zprávu z téhož dne a současně požádal, aby nebylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti s tím, že na osobní účasti trvá (č. l. 1483–1484 spisu). Ze záznamu na č. l. 1486 spisu se podává, že dne 14. 7. 2025 soud učinil opakované pokusy o telefonický kontakt s obhájcem obviněného, které nebyly úspěšné. Následně byl soudem telefonicky kontaktován přímo obviněný, kterému bylo sděleno, že jeho omluva je nedostatečná, neboť ani z lékařské zprávy zaslané téhož dne, ani ze sdělení ošetřujícího lékaře MUDr. Zdeňka Vlasáka se nepodává, že zdravotní stav dovolatele by byl setrvale takový, že by mu nedovoloval účast u veřejného zasedání. Dále mu bylo sděleno, že pokud do druhého dne svou omluvu nedoplní lékařskou zprávou, ze které by vyplývalo, že jeho zdravotní stav se akutně zhoršil tak, že vylučuje jeho účast u veřejného zasedání, proběhne veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. O obsahu tohoto telefonického hovoru byl následně informován i obhájce obviněného JUDr. Milan Telecký (č. l. 1487 spisu). Soud i přes nedostatečnou omluvu obviněného odročil veřejné zasedání na 19. 8. 2025 (protokol o veřejném zasedání č. l. 1488 spisu), kdy obviněný byl vyrozuměn o odročení veřejného zasedání a novém termínu jeho konání, a současně byl upozorněn na to, že napříště již soud nebude nedostatečnou omluvu akceptovat a omluva tedy musí být doplněna lékařskou zprávou, ve které bude jednoznačně uvedeno, že obviněný není schopen účasti u veřejného zasedání (záznam č. l. 1489 spisu). Dne 18. 8. 2025 obviněný zaslal soudu e-mail, v němž popsal svůj zdravotní stav (č. l. 1490–1491 spisu), na což reagoval soud sdělením, že se nejedná o řádnou omluvu (č. l. 1493 spisu). V rámci veřejného zasedání konaného dne 19. 8. 2025 bylo vydáno usnesení, že toto se bude konat v nepřítomnosti obviněného. Obviněný byl u veřejného zasedání zastoupen svým obhájcem JUDr. Milanem Teleckým. 31. Ze záznamů výše uvedených se podává, že obviněný byl o termínech veřejného zasedání toliko vyrozumíván (a to „vzorem č. 14“), kdy mu bylo zasíláno na jím uvedenou adresu. Jeho přítomnost u veřejného zasedání tedy soud neshledal nutnou. Přesto třikrát vyhověl jeho žádosti o odročení nařízeného veřejného zasedání, ačkoli již po druhém odročení obviněného upozornil, že stávající omluva není pro neúčast u veřejného zasedání dostatečná. Soud také z vlastní iniciativy opakovaně zjišťoval informace o zdravotním stavu obviněného, kdy kontaktoval jeho praktického lékaře MUDr. Zdeňka Vlasáka. Z jeho vyjádření či z přiložené lékařské zprávy vystavené dne 14. 7. 2025 se nepodává ničeho o tom, že by účast obviněného u veřejného zasedání byla vyloučena, resp. že by obviněný nebyl takového úkonu ze zdravotních důvodů schopen. Postupu odvolacího soudu tedy nelze ničeho vytknout. IV. 32. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný T. O., odmítl. 33. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu