3 Tdo 272/2026-302 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 7. 2025, č. j. 55 To 180/2025-221, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 178/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 1 T 178/2024-156, uznal obviněného P. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 25. 5. 2024 v době od 15:00 do 15:12 hodin na úseku asi patnácti kilometrů v obcích a katastrech obcí XY, XY – místní část XY, XY a XY, vše okres XY, jako řidič osobního motorového vozidla zn. BMW X5 3.0D, RZ XY, majitelky H. T., nerespektoval zvukové a světelné výzvy motorizované policejní hlídky, směřující k zastavení jím řízeného automobilu a provedení jeho kontroly, a snažil se jí ujet, aby se tak vyhnul následkům svého protiprávního jednání, neboť si byl vědom toho, že se v tuto dobu nacházel pod vlivem metamfetaminu v koncentraci 610 ng/ml a amfetaminu v koncentraci 127 ng/ml, což bylo v případě metamfetaminu takové množství uvedené látky, které jej z bezpečného ovládání motorového vozidla vylučovalo, přičemž metamfetamin i amfetamin jsou psychotropní látky, zařazené podle zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění pozdějších změn zákonem č. 273/2013 Sb. do psychotropních látek dle nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb. do seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5, že trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 2. 2023 pod sp. zn. 3 T 32/2023, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2023, mu byl pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.1 tr. zákoníku uložen mimo jiné peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, který doposud neuhradil, a že trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 3. 2023 pod sp. zn. 4 T 66/2023, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2023 a jehož výrok o trestu byl zrušen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 6. 2023 pod sp. zn. 4 T 76/2023, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2023, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců, trvající do 15. 11. 2026, když v průběhu této jízdy nerespektoval základní pravidla silničního provozu a bezprostředně ohrožoval na životě, zdraví a majetku ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť při ní zejména trvale a vysoce překračoval nejvyšší dovolenou rychlost v obci i mimo ni, a pohyboval se přitom rychlostí až 158 km/hod. a v zóně s rychlosti omezenou na 30km/hod. až rychlostí 109 km/hod., ve čtyřech případech ve vysoké rychlosti nerespektoval dopravní značení a v křižovatkách nedal přednost v jízdě, v pěti případech přinutil řidiče protijedoucích vozidel k zastavení nebo prudkému snížení rychlosti a vyhnutí na krajnici, aby tak zabránili střetnutí s automobilem obviněného, a nejméně ve dvou případech v rychlostech 81 km/hod. a 129 km/hod. v obci ohrozil celkem šest chodců a cyklistů, z toho tři nezletilé děti, přičemž po dojetí na odlehlé místo v XY automobil odstavil a uprchnul, avšak následně byl příslušníky Policie ČR vypátrán a zadržen. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 272 odst. 1 za podmínek § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 za podmínek § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 (pěti) let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o trestu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 55 To 180/2025-221, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. Š. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu napadl ve výroku o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněný namítá, že soud prvního stupně přijal prohlášení viny, aniž by provedl potřebné dokazování a hodnocení přitěžujících okolností, které spatřoval v okolnostech průběhu jízdy. V tom shledává dovolatel extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem, respektive jeho prokázáním a právním závěrem o závažnosti skutku. 6. Odvolací soud podle obviněného převzal závěry soudu prvního stupně bez náležitého přezkumu, neboť ani on nedoplnil dokazování ke způsobu jízdy, intenzitě ohrožení či průběhu skutku. Soudy obou stupňů porušily zásady bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů a také postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 7. Dovolatel má za to, že soud nedostatečně zkoumal povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy, přičemž naopak polehčující okolnosti nejsou podle jeho názoru projeveny ve stanoveném trestu. 8. K závažnosti činu obviněný namítá, že nemůže být vysoká, protože nedošlo ke zranění žádné osoby, nevznikla škoda na majetku a nevznikla žádná nemajetková újma, což u trestného činu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, je významná polehčující okolnost, byť se jedná o ohrožovací delikt. 9. Dovolatel vyčítá soudu, že se nevypořádal s mírou spolupráce a doznáním obviněného, a naopak podcenil jeho předsevzetí k řádnému životu, která podle něj nejsou jen v hypotetické rovině. 10. Soudy tak porušily zejména ustanovení § 39 tr. zákoníku, zásady individualizace trestu, proporcionality, spravedlivého trestání a povinnost zvažovat mírnější alternativy trestu. 11. Úhrnný trest nepodmíněného odnětí svobody v délce 4 let nereflektuje podle dovolatele absenci následku, a naopak soud zohlednil údajnou intenzitu ohrožení, která však nebyla zjištěna dokazováním. V důsledku neprovedení důkazů a nesprávného hmotněprávního posouzení byl uložen zjevně nepřiměřený trest. Navíc je dovolatel přesvědčen o tom, že mohl být uložen některý z alternativních trestů, konkrétně uvádí podmíněný odklad výkonu trestu a podmíněný odklad výkonu trestu spojený s dohledem. 12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obě napadená rozhodnutí „ruší ve všech výrocích o vině“, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí. 13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k dovolacím námitkám. 14. Státní zástupkyně připomíná, že přiměřenost trestu může dovolací soud posoudit pouze ve dvou případech. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat. Státní zástupkyně pak k podpoře svých závěrů odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, z nějž vyplývá, že se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, s odkazem na citovaný dovolací důvod. Dále zmínila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, který striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý dovolací důvod. Tuto zásadu podle státní zástupkyně potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, s právní větou pod bodem III. A dále lze přiměřenost trestu posoudit zcela mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí, tedy by se jednalo o tresty výjimečné svou nespravedlností, např. jsou-li extrémně přísné, zjevně nespravedlivé a nepřiměřené. 15. Státní zástupkyně dále vyjmenovává tematicky souvztažná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, atd.), z nichž cituje příslušné pasáže za účelem analýzy případů, kdy došlo k zásahu dovolacího soudu do rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu uložení nepřiměřené sankce. 16. Posuzováno optikou provedené analýzy dochází státní zástupkyně k závěru, že v projednávaném případě oba soudy při rozhodování a přezkoumávání trestu respektovaly všechny zásady pro ukládání trestních sankcí zakotvených v ustanoveních § 37, § 38 a § 39 odst. 1 tr. zákoníku, přihlédly k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obviněného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Soudy správně poukázaly na povahu a závažnost trestného činu s tím, že obviněný svým jednáním ohrozil životy, zdraví i majetek většího počtu osob, s důrazem na intenzitu, s jakou byly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení obviněným. Svůj význam při volbě vhodného trestu měl i stav obviněného v době jízdy, skutečnost, že řídil přes uložený zákaz řízení motorových vozidel, mnohost trestných činů, jichž se dopustil i jeho deliktní minulost, která zahrnuje přestupky i trestné činy. Námitky dovolatele ohledně nezpůsobení následku jsou zcela liché zejména s ohledem na povahu zločinu obecného ohrožení. 17. Státní zástupkyně má za to, že trest uložený obviněnému je zcela přiléhavý všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů. 18. Meritorní rozhodnutí v této věci není podle ní zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhuje dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjadřuje tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. III. Přípustnost dovolání 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.22. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 27. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání 28. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. napadl usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek pouze ve výroku o trestu, byť v bodě V. dovolání (označený jako „Návrh na vydání rozhodnutí“) obviněný explicitně uvádí a navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí zrušil ve všech výrocích o vině. Z obsahu jeho dovolání je však zřejmé, že jeho veškerá argumentace nepochybně směřuje do výroku o trestu. 29. S přihlédnutím k dosavadnímu procesnímu průběhu v této trestní věci Nejvyšší soud uvádí, že obviněný výrok o vině svým dovoláním ani napadnout nemohl, neboť již své odvolání zaměřil pouze do výroku o trestu a odvolací soud přezkoumal pouze tento výrok, a tedy výlučně ve vztahu k němu se tak jedná o rozhodnutí ve věci samé ve druhém stupni ve smyslu § 265a tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003). Tato situace nastala s ohledem na to, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil vinu podle § 206c tr. ř. Podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravnými prostředky. Obviněný tedy ani nemohl podat odvolání do výroku o vině a stejně tak je tímto omezen i případný dovolací přezkum toliko na výrok o trestu (srovnej a contrario pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 327/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 925/2018). Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný ve vztahu k výroku o vině neuplatňuje ani námitky, kterými by zpochybňoval podmínky pro přijetí prohlášení viny podle § 206c tr. ř., respektive jakoukoli nezákonnost tohoto postupu. 30. Přestože obviněný uplatnil shora uvedené tři dovolací důvody, je třeba podanému dovolání z hlediska jeho náležitostí a ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. vytknout, že jednotlivé námitky, které souhrnně uvedl v dovolání pod bodem III. (Odůvodnění dovolání), nepodřadil pod jednotlivé jím uplatněné dovolací důvody, což nepřispívá ke srozumitelnosti a přezkoumatelnosti jeho dovolací argumentace. S určitou mírou zjednodušení spočívá dovolací argumentace obviněného v jeho výhradách vůči odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody, kdy má za to, že soudy dostatečně nezkoumaly povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry obviněného, jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy, a pokud do trestu zohlednily řadu přitěžujících okolností, pak již nepřihlédly k okolnostem polehčujícím. Obviněný se domnívá, že v důsledku neprovedení důkazů a nesprávného hmotněprávního posouzení mu proto byl uložen zjevně nepřiměřený trest. Obviněný je navíc přesvědčen o tom, že mohl být uložen některý z alternativních trestů, konkrétně uvádí podmíněný odklad výkonu trestu a podmíněný odklad výkonu trestu spojený s dohledem. 31. K prvnímu obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud s poukazem na již výše uvedené (viz bod 23. tohoto usnesení) uvést, že tento dovolací důvod se vztahuje toliko k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků (konkrétního) trestného činu. Je tedy zjevné, že důvody ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a případné vady důkazního řízení (v podobě zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, procesně nepoužitelných důkazů, nedůvodně neprovedených navrhovaných podstatných důkazů) se vztahují toliko k výroku o vině. Jestliže tedy dovolací argumentace obviněného směřuje výlučně proti uloženému trestu, pak uvedený dovolací důvod naplněn být nemohl. 32. Z hlediska dovoláním napadeného výroku o trestu pak považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné rovině konstatovat, že námitky směřující proti trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod lze uplatnit tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace obviněným namítána není a současně v nyní projednávané věci ani nenastala. Dále také platí, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. 33. Uplatňuje-li dále obviněný ve vztahu k výroku o trestu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak k tomuto Nejvyšší soud doplňuje, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání opět neuplatnil, a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou, neboť úhrnný trest byl obviněnému uložen při respektování všech zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku. 34. V návaznosti na to je nutné poukázat i na rozhodnutí Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 429/17, který byl publikován pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, uvedl, že „uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení. Nepřiměřenost trestu tak zásadně nemůže naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [podle dnešní právní úpravy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Ten by námitkami brojícími proti trestu mohl být naplněn jen tehdy, bylo-li by rozhodnutí o trestu nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nacházelo-li by se mimo zákonná kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu, či bylo-li by založeno na skutkovém stavu stiženém stejnou vadou, která by zakládala dovolací důvod, jednalo-li by se o otázku viny.“ Ani námitky takového charakteru nejsou obviněným v podaném dovolání uplatňovány a s ohledem na podobu a kvalitu odůvodnění obou napadených rozhodnutí takovéto vady (odůvodnění uloženého trestu odnětí svobody) Nejvyšší soud rovněž neshledává. 35. Lze tedy uzavřít, že v rámci dovolacích důvodů se tedy Nejvyšší soud jako soud dovolací přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku, jak se toho ve své podstatě uplatněnou dovolací argumentací obviněný domáhá. 36. Na straně druhé je skutečností, že k určitému průlomu do shora uvedeného závěru stran možnosti napadnout v rámci dovolání uložené tresty může dojít ve zcela výjimečných případech, a to v situacích, kde byly pachateli trestné činnosti uloženy takové tresty, které lze označit jako tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb). V právě projednávané trestní věci se však o takový výjimečný případ nepochybně (i z dále uvedených důvodů) nejedná. 37. Přestože obviněný v dále naznačeném směru v rámci svého dovolání vůbec neargumentoval, Nejvyšší soud rovněž není toho názoru, že obviněnému uložený úhrnný trest by byl trestem natolik přísným, nepřiměřeným a zjevně nespravedlivým, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe, a to i při zjištění, že obviněnému byl uložen trest (v trvání 4 let), tedy při spodní hranici zákonné trestní sazby, která podle ustanovení § 272 odst. 1 tr. zákoníku činí 3 až 8 let. Nejvyšší soud se naopak ztotožňuju nejen se zákonností uloženého trestu ale i s jeho přiměřeností. Současně se také ztotožnil s názorem odvolacího soudu prezentovaným v napadeném rozhodnutí, že v tomto konkrétním případě nebyly splněny podmínky pro použití ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť tento postup je podmíněn tím, že to odůvodňují poměry pachatele a povaha jím spáchané trestné činnosti, které by vedly k závěru, že lze dosáhnout jeho nápravy trestem kratšího trvání, což v nyní posuzované trestní věci právě s ohledem na závažnost jednání obviněného a jeho osobu nelze dovodit. 38. Soud prvního stupně důsledně vyložil důvody, které ho vedly k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na dobu 4 let (srov. bod 8. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak i odvolací soud se podrobně zabýval v rámci přezkumného řízení zákonnými podmínkami uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (srov. bod 10. a 11. odůvodnění usnesení soudu odvolacího). Oba soudy se shodly, že určující pro uložení výše uvedeného úhrnného trestu a jeho výměry je závažnost jednání a osoba obviněného, které byly v rámci zásady individualizace trestu hodnoceny. Individualizace trestu totiž zavazuje soudy ukládat takový druh a výměru trestu, který bude odpovídat všem okolnostem a zvláštnostem (konkrétního) případu. Nejvyšší soud k tomu dodává, že právní kvalifikace skutku stanovuje základní zákonné mantinely pro rozhodování o druhu a výměře trestu, a úkolem soudu je pak určit, které okolnosti obviněnému přitěžují a které polehčují, a následně na základě jejich vzájemného porovnání a vyvážení jejich významu určí konkrétní trest. V právě projednávané věci soudy dovodily, že zakázaná jízda obviněného mnohonásobně překračující povolenou rychlost, v denní době, pod vlivem návykových látek, které vylučovaly bezpečné ovládání motorového vozidla, v obci i mimo ni, kterou bezprostředně ohrožoval na životě, zdraví a majetku ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, tedy ohrožoval nejvýznamnější zájmy chráněné trestním zákoníkem, je natolik závažné, společensky škodlivé a mimořádně nebezpečné jednání, které nelze potrestat jiným, alternativním trestem. K porušení uvedených zájmů přitom nedošlo zejména díky včasné reakci ostatních účastníků provozu, kteří byli schopni rychle zareagovat na neočekávané nebezpečí, které svým protiprávním jednáním vyvolal dovolatel ve snaze uniknout policejní hlídce, při uvědomění si případných právních následků, tedy absence významných následků byla zcela mimo vůli dovolatele, a tedy není namístě označovat absenci poruchových následků jako polehčující okolnost. 39. Nelze ani přisvědčit námitce dovolatele ohledně neprokázání přitěžujících okolností, které se vztahovaly k průběhu jízdy. Na začátku hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2025 v trestní věci dovolatele prohlásil obviněný vinu ve smyslu ustanovení § 206c odst. 1 tr. ř. Z jeho prohlášení viny vyplývá, že je vinen spácháním všech skutků uvedených v obžalobě, a souhlasí s jejich právní kvalifikací. Součástí popisu skutku, k němuž prohlásil vinu je i detailní popis jeho nebezpečné jízdy, včetně bezprostředního ohrožení na životě, zdraví a majetku ostatních účastníků provozu, konkrétně ve čtyřech případech ve vysoké rychlosti nerespektoval dopravní značení a v křižovatkách nedal přednost v jízdě, v pěti případech donutil řidiče protijedoucích vozidel k zastavení nebo prudkému snížení rychlosti a vyhnutí na krajnici, aby tak zabránili střetnutí s automobilem obviněného, a nejméně ve dvou případech v rychlosti 81 km/hod. a 129 km/hod. v obci ohrozil celkem šest chodců a cyklistů, z toho tři nezletilé děti. Pokud tedy soud prvního stupně podle § 206c odst. 6 tr. ř. rozhodl, že prohlášení viny přijímá a zároveň v usnesení uvedl, že se dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, neprovede a bylo provedeno pouze ve zbylém rozsahu, tak vzhledem k těmto skutečnostem (dovolatel prohlásil vinu ve vztahu ke všem skutkům a skutkovým okolnostem uvedeným v obžalobě, včetně jejich právní kvalifikace) nebyl důvod k provádění jakéhokoli dokazování ve věci. Jeho tvrzení o extrémním nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem, respektive jeho prokázáním a právním závěrem o závažnosti skutku je tak nutno považovat za poněkud překvapivé. 40. Pokud dovolatel opět v rámci argumentace k nepřiměřenosti uloženého úhrnného trestu akcentuje skutečnost, že nedošlo ke zranění žádné osoby, nevznikla škoda na majetku, nevznikla žádná nemajetková újma, pak Nejvyšší soud ve shodě s názorem soudů nižších stupňů připomíná, že trestný čin obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku je ohrožovací delikt, který je dokonán již tím, že jednáním pachatele vznikne konkrétně a bezprostředně hrozící nebezpečí porušení chráněných zájmů, aniž by muselo dojít k poruše. Je skutečností, že následkem trestného činu obecného ohrožení je vydání lidí nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo vydání cizího majetku nebezpečí způsobení škody velkého rozsahu. Nelze tak přisvědčit obhajobě, že nezpůsobení poruchového následku je polehčující okolností. Pravdou je, že polehčující okolnosti se mohou obsahově týkat i následku, nicméně v projednávaném případě nelze hovořit o polehčující okolnosti, neboť obhajoba nesprávně vykládá následek trestného činu obecného ohrožení (spočívající podle jejího názoru v poruše objektu). 41. Odůvodněním obou napadených rozhodnutí pak nelze činit žádných výtek ani pokud jde o hodnocení povahy a závažnosti činu z pohledu jeho pachatele. Význam osoby pachatele pro stanovení povahy a závažnosti činu je především určen jeho vztahem k chráněným zájmům a hodnotám a osobními a povahovými vlastnostmi a s nimi souvisejícími důsledky. Závažnost činu bude zvyšovat například recidiva pachatele, spáchání více trestných činů, spáchání činu organizátorem, členem organizované skupiny či spolčení [ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 67–69. Dostupné na beck-online.cz]. Vzhledem k tomu, že obviněný má celkem 11 záznamů v rejstříku trestů za nejrůznější trestnou činnost, mimo jiné však i ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za které byl potrestán i alternativními tresty, které zjevně k nápravě nevedly, není namístě uvažovat o jeho nápravě právě těmito tresty nespojenými s odnětím svobody. Kromě trestné činnosti má dovolatel 16 záznamů v evidenční kartě řidiče, byly mu opakovaně ukládány sankce zákazu řízení motorových vozidel, přičemž aktuální zákaz mu končí 15. 11. 2026, některé z přestupků pak byly spáchány i v souvislosti s řízením pod vlivem návykových látek nebo při odmítnutí dechové zkoušky. 42. Nejvyšší soud připomíná, že pro posouzení nápravy pachatele je velmi významný celkový způsob jeho života a chování před spácháním trestného činu a jeho postoj ke spáchanému trestnému činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 331/2020). Zohlednit je třeba i pohnutky a příčiny spáchané trestné činnosti, sociální prostředí pachatele, jeho kriminální minulost, to, zda, respektive jakými trestními, popřípadě jinými sankcemi na něj již v minulosti bylo působeno. Při hodnocení recidivy pachatele z hlediska možnosti jeho nápravy musí soud přihlížet k povaze předchozí trestné činnosti, k odstupu doby od posledních odsouzení, k celkovému způsobu jeho života a k pohnutce jeho dalšího trestného činu, aby mohl učinit správný závěr o trestu. 43. Vycházeje z výše uvedených kritérií prognózy možnosti nápravy obviněného je dovolací soud ve shodě s názory soudů nižších stupňů, které nevidí možnost potrestání obviněného jinak než uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. 44. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že napadené usnesení odvolacího soudu netrpí vadou, která by naplňovala některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a současně jím ani nebyl uložen natolik nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý trest, aby to bylo v rozporu s ústavně zakotvenou zásadou proporcionality trestních sankcí. 45. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádné z obviněným uplatněných námitek nedosáhlo limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí 46. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu