3 Tdo 281/2026-341 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. 67 To 244/2025-273, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 134/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 3 T 134/2024-217, uznal obviněného D. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným v bodě I. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II. přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: I. dne 9. 9. 2023 okolo 14:13 hod. v Praze XY, přestože před jízdou požil alkoholické nápoje, přijel jako řidič osobního motorového vozidla VW Caddy, RZ XY na adresu XY, kdy toto vozidlo zaparkoval na parkovišti u restaurace XY, přičemž následně provedeným vyšetřením hladiny alkoholu v krvi obžalovaného byla zjištěna v jeho krvi přítomnost alkoholu ve výši 2,52 g/kg, a zároveň znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo stanoveno (zpětným výpočtem, který vycházel z laboratorně naměřené koncentrace 2,52 g/kg alkoholu v krvi metodou plynové chromatografie), že koncentrace alkoholu v krvi obžalovaného se pohybovala v době řízení vozidla v rozmezí 2,88 – 3,12g/kg alkoholu v krvi, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně ovládat motorová vozidla, II. následně v čase okolo 15:13 hod. z vozidla obžalovaný vystoupil, přišel k vozidlu Opel Corsa, RZ XY, otevřel dveře u spolujezdce a požadoval po poškozeném I. M. peníze, poškozený mu řekl, že žádné peníze nemá a nic mu nedá, obžalovaný poškozenému vulgárně nadával a poté odešel do svého vozidla, kdy se vzápětí vrátil se skleněnou láhví a touto lahví rozbil zadní sklo u vozidla Opel Corsa, poté se obžalovaný vrátil ke svému vozidlu, a následně se opět vydal k vozidlu Opel Corsa, kdy začal poškozenému vulgárně nadávat, že je „ posraný černý cizinec, buzerant a Ukrajinec“ a že kvůli němu je v Čechách špatně, a snažil se poškozeného napadnout kopnutím, poškozený před obžalovaným couval a poté utekl do prostor restaurace XY, kam jej obžalovaný následoval, poškozenému dále vulgárně nadával a vyhrožoval mu fyzickým napadením, poté zvedl pravou ruku v úmyslu udeřit poškozeného do obličeje, poškozený ránu vykryl a následně v sebeobraně udeřil obžalovaného do obličeje, obžalovaný po úderu od poškozeného padl směrem dozadu a poškozený jej udeřil ještě třikrát, následně poškozený obžalovaného na zemi zaklekl a snažil se jej uklidnit, po chvíli poškozený obžalovaného pustil a poté oba dva opustili restauraci XY. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 15 000 Kč ve 30 denních sazbách ve výši 500 Kč jedné denní sazby. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému I. M. na náhradě škody částku 5 600 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o vině a trestu citovaného rozsudku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2025, č. j. 67 To 244/2025-273, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným skutkem uvedeným v bodě I., který kvalifikoval shodně jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, byť upravil skutkovou větu, pokud jde o koncentraci alkoholu v krvi, a to v rozmezí 2,17 – 2,41 g/kg alkoholu. Za sbíhající se přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad II. bod rozsudku soudu I. stupně) uložil podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil výkon tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb ve výši 500 Kč jedné denní sazby, celkem tedy ve výši 15 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu napadl ve výroku o vině přečinem uvedeným v bodě I., a také ve výroku o trestu, coby výroku na výroku o vině závislém. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný primárně namítá, že odvolací soud změnil skutková zjištění, aniž by provedl ekvivalentní dokazování. V tomto ohledu namítá, že závěr soudu prvního stupně ohledně koncentrace alkoholu v krvi obviněného, která se pohybovala v době řízení vozidla v rozmezí 2,88 – 3,12 g/kg, je nesprávný, protože soud vycházel z nesprávné části závěrů znaleckého posudku, tzv. mezivýpočtu (viz bod 17. dovolání). Podle názoru obhajoby relevantní údaj vychází z jiného sloupce znaleckého posudku, který uvádí koncentraci alkoholu v krvi obviněného ve 14:13 hod. po odečtení cmax. Tento posudek v čase 14:30 uvádí hodnoty pod 1 g/kg, tj. pod hranicí trestnosti. 6. Odvolacímu soudu dále obviněný vytýká, že vycházel z jeho výpovědi z přípravného řízení, kde uvedl, že vypil pouze jednu láhev vína a jeho výpovědi z hlavního líčení, kde uvedl, že kromě zmíněného vína vypil i další alkohol, neuvěřil a považoval ji za přizpůsobenou závěrům znaleckého posudku. 7. Dovolatel dále rozporuje postup odvolacího soudu, který podle jeho názoru provedl přepočet výpočtu alkoholu v krvi, aniž by specifikoval, jakým matematickým postupem revidoval výpočet ze znaleckého posudku, když se navíc jedná o odbornou otázku. I v případě přezkumného řízení došel obviněný k závěru, že odvolací soud nesprávně četl znalecký posudek a stejně jako soud prvního stupně pracoval s mezivýpočtem. Obviněný proto shledává extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými závěry. 8. Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. 67 To 244/2025-273, v jeho výroku I. a ve výroku o trestu z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a podle § 265l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze věc v tomto rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 10. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolatel by mohl namítat porušení ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. a § 263 odst. 7 tr. ř. odvolacím soudem, ale jedině ve svůj neprospěch, neboť podle jeho názoru odvolací soud změnil skutková zjištění ve prospěch obviněného, neboť snížil zjištěné množství alkoholu v krvi z 2,88 – 3,12 g/kg na 2,17 – 2,41 g/kg. Nicméně by se jednalo o procesní námitku v neprospěch dovolatele, která neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. 11. Ke zjištění množství alkoholu v krvi v době řízení vozidla státní zástupce konstatuje, že dovolatel vychází z jiného skutkového stavu, než jak jej zjistily soudy, mylně se domnívá, že soudy uvěřily jeho obhajobě a odvolací soud se spletl při výběru údaje ve znaleckém posudku. Státní zástupce vysvětlil, proč se odvolací soud nemýlí ohledně výše alkoholu v krvi, která se vztahuje k vypití láhve vína až po jízdě, jak k této hodnotě odvolací soud dospěl, aniž by sám něco odečítal či používal mezivýpočet. 12. Nevěrohodnost obhajoby je podle státního zástupce soudy dovozena jednak ze změn výpovědí dovolatele v průběhu řízení a tvrzených ztrát paměti dovolatele, byť byl schopen stále zpřesňovat požité množství následně vypitého alkoholu. 13. Podle státního zástupce je podstatou skutku to, zda dovolatel řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a jaké množství alkoholu měl v krvi v době, kdy svou jízdu ukončil. Naopak není významné, kolik alkoholu vypil po jízdě. Znalecké dokazování extrémní pití po jízdě vyvrací. 14. Státní zástupce je přesvědčen, že dovolatel mohl spatřovat rozpor mezi znaleckým posudkem a jeho doplňky a skutkovými zjištěními o hladině 2,17 – 2,41 g/kg alkoholu v krvi, neboť odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku neodkázal na konkrétní zdroj této hodnoty, kterým je první dodatek znaleckého posudku. Proto podané dovolání odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, nicméně dovolání je zcela zjevně neopodstatněné, protože mezi uvedeným znaleckým dodatkem znaleckého posudku a skutkovým zjištěním odvolacího soudu o hladině alkoholu v krvi není žádný rozpor, tím méně zjevný. 15. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 19. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 22. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání 23. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje námitky toliko skutkové povahy, které směřuje (pouze) proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl obviněný uznán vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel formálně uvádí, že se dovolává i proti výroku o trestu, coby výroku závislém na výroku o vině, nicméně žádné konkrétní námitky neuvádí. Předmětem dovolacího přezkumu tak s ohledem na absenci jakékoliv dovolací argumentace obviněného tento výrok být nemohl (při absenci vad ve výroku o vině, které by zakládaly povinnost přezkoumat i výrok o trestu – viz dále v tomto usnesení). 24. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněného musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí také připomenout, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Tak tomu je i v této trestní věci, neboť obviněný v podaném dovolání opakuje tu argumentaci, kterou uplatňoval před oběma soudy, a to s výhradou námitky týkající se údajného zjevného rozporu mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a jejich odůvodněním se závěry znaleckého posudku. Tato námitka obviněného bude vypořádána níže v tomto rozhodnutí. 25. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu. 26. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 27. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný uplatňuje první variantu reklamovaného dovolacího důvodu, tedy je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními jde tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 28. Tato obecná východiska je pak nutno konfrontovat s podstatou dovolacích námitek obviněného. Obviněný v rámci uvedeného dovolacího důvodu v jeho první variantě namítá, že soudy byla v rozporu s provedeným dokazováním nesprávně zjištěna hodnota alkoholu v jeho krvi v době jízdy, a tím došlo k nesprávnému vyvození jeho trestní odpovědnosti přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného jsou skutkové závěry soudů v tomto ohledu v rozporu jednak s jeho výpovědí, jednak se závěry znaleckého posudku z obor zdravotnictví, odvětví toxikologie. 29. K takto pojatým námitkám obviněného ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu a jeho rozporu s provedenými důkazy musí Nejvyšší soud předně uvést, při plném respektu ke způsobu obhajoby, který obviněný zvolil, že dovolací argumentace obviněného je zjevně účelovou polemikou se způsobem hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů, a to jak uvedeného znaleckého posudku, tak i jeho (v průběhu trestního řízení se měnící) obhajobou (v otázce množství požitého alkoholu a času jeho konzumace). Takové dovolací argumentaci obviněného tak Nejvyšší soud jakoukoli relevanci z hlediska dovolacího řízení přiznat nemůže a v této podobě se tato argumentace s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí. 30. Pokud se Nejvyšší soud zaměřil na dovolací argumentaci obviněného ke skutkovým rozporům, které mají podle jeho názoru vyplývat z provedeného dokazování, pak došel ke zjištění, že dovolatel vychází z jiného skutkového stavu, než jak jej zjistily a do skutkové věty promítly oba nižší soudy. Je totiž zřejmé, že obviněný vychází ze skutkové verze, že pil alkohol až po jízdě, a to konkrétní jím uváděné množství alkoholu a opomíjí to, že soudy v uvedených otázkách zjistily a odůvodnily jiné skutečnosti, a to zejména, že alkohol požil před jízdou. Je zjevné, že v tomto ohledu se obviněný domáhá toho, aby klíčovým vstupem do znaleckého zkoumání byl jím uváděný údaj o druhu a množství alkoholu z jeho výpovědi z hlavního líčení, kde uvedl, že po jízdě v době od 14:13 hod. do 15:20 hod. vypil ve stojícím vozidle 1 láhev vína, 4 piva a malou láhev vodky. 31. Při vědomí uvedené dovolací argumentace obviněného však Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, a to ve shodě s názorem soudů nižších stupňů, že za klíčové pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je zjištění, zda obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a jakou míru alkoholu měl v době ukončení jízdy, tedy ve 14:13 hod. (při vědomí toho, že v 17:14 hod. byla u obviněného zjištěna hladina alkoholu v hodnotě 2,52 g/kg, což je zjištěním nesporným), nikoliv to, jaké množství alkoholu vypil po jízdě. 32. Přesto se i touto otázkou soudy zabývaly a hodnotily výsledky znaleckého zkoumání, ze kterého k této argumentaci obhajoby ohledně požívání alkoholu až po jízdě vyplynulo, že pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by musel dovolatel vypít extrémní množství alkoholu v krátké době, aby dosáhl v čase 17:14 hod. naměřené hladiny 2,52 g/kg. Nelze však již přisvědčit obhajovací argumentaci obviněného, že znalecké dokazování potvrzuje tuto jeho verzi skutkového děje, neboť znalci naopak považují tvrzení obviněného o extrémní konzumaci za nepravděpodobné. Uvedený závěr pak logicky ve spojení se zjišťovanými změnami ve výpovědích obviněného k požitému množství alkoholu vedl soudy k posouzení této jeho obhajoby jako nevěrohodné, s čímž se lze zcela ztotožnit. 33. Podstatné však je, bez ohledu na to, že oba soudy verzi obhajoby o extrémním pití až po jízdě neuvěřily, že znaleckým zkoumáním bylo nade vši pochybnost prokázáno, že obviněný konzumoval alkohol již před jízdou. Ze znaleckých posudků totiž nelze nijak dovodit, že by obviněný pil alkohol pouze po jízdě, respektive že by až po jízdě vypil podstatnou část jím uváděného alkoholu. 34. Nejvyšší soud považuje za podstatné znovu zdůraznit, že podstatou skutku, který byl obviněnému kladen za vinu a kterým je napadenými rozhodnutími uznán vinným, je zjištění, zda řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu či nikoliv a jaké množství alkoholu měl ve své krvi v okamžiku, kdy jízdu ukončil. V tomto směru dospěly oba nižší soudy ke shodným (s výhradou dále uvedenou) skutkovým závěrům, které se mohly stát podkladem pro právní posouzení jednání obviněného. Oba soudy, při vypořádání se s obhajobou obviněného (viz výše v tomto usnesení) a současně dokazováním provedeným v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. učinily správné závěry o tom, že obviněný řídil ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, a to tím, že před jízdou požil návykovou látku. Soud prvního stupně se s hladinou alkoholu v době ukončení jízdy vypořádal v bodě 11. odůvodnění svého rozhodnutí, odvolací soud v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně na podkladě odvolání obviněného v bodech 9. a 10. odůvodnění svého rozsudku. 35. Je ale skutečností, že odvolací soud dospěl k jinému, a to pro obviněného příznivějšímu závěru, když změnil hladinu alkoholu v krvi obviněného v čase 14:13 hod. na 2,17 – 2,41 g/kg. Jakkoliv je zjevné, že tímto způsobem došlo ze strany odvolacího soudu k určité dílčí změně v popisu skutkových zjištění rozhodných pro právní kvalifikaci přisouzeného jednání, je třeba zdůraznit, že tyto změny ve skutkových zjištěních se právní kvalifikace jednání obviněného nemohly nijak dotknout, neboť jeho trestní odpovědnost posuzovaným trestným činem nastává již od zjištění hladiny 1 promile (1 g/kg), která vždy a u všech vylučuje způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1215/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007). 36. Nelze však obviněnému přisvědčit v tom směru, že by k této změně odvolací soud dospěl tím, že by přisvědčil, byť dílem, obhajobě obviněného, či se spletl při výběru údajů uvedených ve znaleckém posudku ohledně různých možných variant ovlivnění obviněného alkoholem. Nejvyšší soud připomíná, že znalecké zkoumání v této trestní věci učinilo výpočty pro všechny zvažované verze, tedy, že obviněný před jízdou nepil vůbec, že po jízdě vypil jednu láhev vína nebo že pil pouze před jízdou. Je zřejmé, že odvolací soud z důvodů v odůvodnění jeho rozhodnutí podrobně rozvedených vyloučil jak variantu extrémního pití alkoholu ze strany obviněného po jízdě, tak i tu variantu, ke které se přiklonil soud prvního stupně, tedy, že obviněný pil alkohol pouze před jízdou, a přiklonil se k té variantě znaleckého posudku, která se vztahuje k vypití láhve vína až po jízdě se závěrem, že v době ukončení jízdy byla hladina alkoholu v krvi obviněného v rozmezí 2,17 – 2,41 g/kg. 37. Jakkoliv by tedy bylo možno připustit, že obviněný v rámci první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, tedy znaleckým posudkem a jeho doplňky a skutkovým zjištěním odvolacího soudu o hladině alkoholu v krvi obviněného ve výši 2,17 – 2,41 g/kg, nejedná se o námitku opodstatněnou. Nelze totiž dát obviněnému za pravdu v tom, že odvolací soud dospěl k uvedeným hodnotám úvahami mimo závěry znaleckého posudku samostatným matematickým postupem, že by od hodnot zjištěných znaleckým zkoumáním něco odečítal, případně používal tzv „mezivýpočet“, jak obviněný tvrdí (viz např. bod 28. dovolání). Lze ale připustit, při vědomí toho, že odvolací soud v bodě 10. odůvodnění svého rozsudku na konkrétní zdroj této hodnoty výslovně neodkázal, že bylo namístě v zájmu přezkoumatelnosti důvodů vedoucích ke změně skutkových zjištění poukázat na příslušnou pasáž znaleckého posudku, o kterou změnu ve skutkových zjištěních (založenou na tom, že při respektování zásady in dubio pro reo vycházel z požití jedné láhve vína po jízdě) opíral (tedy odkaz na tabulku v prvním dodatku znaleckého posudku). 38. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud postupoval správně, když ve prospěch obviněného vycházel z jiné, znalecky dovozené nižší hodnoty koncentrace alkoholu v krvi, konkrétně 2,17 až 2,41 g/kg, která odpovídá jedné požité láhvi vína zkonzumované po ukončení jízdy, kterážto byla zajištěna na místě činu. Naproti tomu nepodložené závěry obviněného, dílem vycházející ze špatné interpretace znaleckého posudku a jeho dodatku, dílem z jiného skutkového stavu, nemohou obhajobě posloužit, neboť se jedná o tvrzení, která nemají oporu v řádně provedeném dokazování. 39. K námitce obviněného (poněkud nekoncepčně uvedené v návětí bodu I./2. dovolání, nikoli v argumentační části dovolání) o neprovedení „ekvivalentního dokazování“ ze strany odvolacího soudu, Nejvyšší soud uvádí, že k porušení práva obviněného na obhajobu a spravedlivý proces by z hlediska porušení ustanovení § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. ř. ze strany odvolacího soudu došlo především tehdy, pokud by šlo o změnu v neprospěch obviněného. Tak tomu však v této trestní věci není, neboť odvolací soud změnil skutková zjištění ve prospěch dovolatele, když dílem uvěřil jeho obhajobě o vypití láhve vína až po jízdě, a proto snížil zjištěné množství alkoholu v jeho krvi z 2,88 – 3,12 g/kg na 2,17 – 2,41 g/kg. Podstatné je navíc i to, že se jedná o změnu, která nemá žádný význam pro právní posouzení hodnoceného skutku, neboť ten je trestný již od hladiny 1 g/kg alkoholu v krvi. Odkazuje-li proto dále obviněný na podporu této své námitky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 722/2017, jedná se o poukaz nepřiléhavý. V uvedeném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud připustil dovolací význam porušení vázanosti odvolacího soudu skutkovými zjištěními soudu prvního stupně pouze tehdy, pokud by odvolací soud svévolně změnil skutek tak, aby jednání nebylo trestným činem, a se závěrem, že východiskem právního posouzení skutku [v době rozhodnutí podle platného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dnes podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná v daném případě soudem prvního stupně. Lze tedy uzavřít, že uvedená námitka obviněného je procesní námitkou neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu navíc směřující v jeho neprospěch. V. Způsob rozhodnutí 40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy proto, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu