3 Tdo 285/2026-264 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 55 To 295/2025, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 78/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 9. 2025, sp. zn. 3 T 78/2025, byl M. H. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázán podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 23. 3. 2025 v době kolem 17:10 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů po ulici XY v XY, okres XY, vlastní osobní motorové vozidlo značky Kia Sorento, registrační značky XY, kde u domu č. p. XY nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem, aktuálnímu zdravotnímu stavu, vlastnostem vozidla, a při průjezdu mírnou pravotočivou zatáčkou vyjel s vozidlem vpravo mimo vozovku na mokrou travnatou plochu, kde dostal smyk, ve kterém přejel přes celou šíři vozovky vlevo mimo komunikaci, kde narazil do rohu drátěného oplocení domu č. p. XY ve vlastnictví J. V., a dále do rozvodné skříně ve vlastnictví CETIN a.s., IČO: 04084063, a poté s vozidlem pokračoval dále v jízdě, kde u domu č. p. XY postupně čelně narazil do přední části kolmo k vozovce zaparkovaného osobního motorového vozidla značky Ford Fiesta, registrační značky XY, ve vlastnictví M. P., které bylo následkem nárazu odhozeno a zadní částí narazilo do u domu uloženého kovového odpadu, a následně do levého boku kolmo k vozovce zaparkovaného osobního motorového vozidla značky Dacia Dokker, registrační značky XY, ve vlastnictví Jesenická domácnost s. r. o., IČO: 21022411, které bylo následkem nárazu odhozeno a narazilo pravým bokem do levého boku vedle zaparkovaného osobního motorového vozidla značky Peugeot 308, registrační značky XY, ve vlastnictví GDF spol. s r.o., IČO: 47151901, čímž došlo ke způsobení hmotných škod na všech zúčastněných vozidlech, na kovovém oplocení domu č. p. XY a na rozvodné skříni společnosti CETIN a.s., přičemž dechovou zkouškou na alkohol, provedenou na místě hlídkou Policie České republiky přístrojem Alcotest 7510 Dräger, byly v jeho dechu zjištěny v 17:52 hodin, v 18:07 hodin a v 18:14 hodin hladiny alkoholu ve výších 1,34 g/kg, 1,10 g/kg a 1,25 g/kg, kdy dále odborným rozborem, provedeným metodou plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou, byla u něj zjištěna koncentrace alkoholu v krvi, kterou dobrovolně poskytnul ve 20:22 hodin, ve výši 0,89 g/kg, přičemž znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bylo prokázáno, že koncentrace ethanolu v krvi obžalovaného dne 23. 3. 2025 v 17:10 hodin byla s největší pravděpodobností dána rozmezím 0,82 g/kg až 0,98 g/kg, a vozidlo řídil, přestože byl příkazem Městského úřadu Svitavy, odboru dopravy, ze dne 28. 1. 2025, č. j. MUSY/8366/2025/OD/maj, které nabylo právní moci dne 19. 2. 2025, postižen za přestupek podle § 125c odstavec 1 písmeno c) zákona o silničním provozu pokutou ve výši 7 000 Kč a zákazem činnosti, spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, na dobu šesti měsíců, s účinností od nabytí právní moci rozhodnutí, a které mu bylo doručeno do jeho datové schránky a kterého si tak byl vědom. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 50 (padesát) celých denních sazeb ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých), celkem tedy 50 000 Kč (padesát tisíc korun českých), v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč (pět tisíc korun českých). Výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 (třicet) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené CETIN a.s., IČO 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9, Libeň, na náhradě škody částku 28.447,27 Kč. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 9. 2025, sp. zn. 3 T 78/2025, podal obviněný odvolání směřující do výroku o uloženém trestu. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 55 To 295/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 7. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 55 To 295/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 243–246 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 8. Obviněný namítá, že soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu. Byl tak porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o presumpci neviny a zásada in dubio pro reo. V této souvislosti obviněný bez bližší argumentace cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11. Má za to, že soudy dostatečně nezohlednily učiněné prohlášení viny. Jedná se o institut, který je soud povinen zohlednit jako polehčující okolnost při ukládání druhu a výše trestu. Uvedl, že dobrovolně prohlásil svou vinu, projevil značnou dávku sebereflexe, vše řádně vysvětlil a projevil upřímnou lítost, a tím, že soudy jeho prohlášení viny nezohlednily, narušily jeho právo na obhajobu, kdy způsob jeho obhajoby byl ze strany soudů ignorován. 9. Dále obviněný namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest zákazu činnosti, když mu byl uložen ve stejné výši, v jaké byl stanoven i trestním příkazem. Při jeho ukládání soud nezohlednil jeho prohlášení viny, jeho dosavadní bezúhonnost a jeho postoj k věci. 10. S ohledem na uvedené obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 55 To 295/2025, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 9. 2025, sp. zn. 3 T 78/2025, zrušil a věc vrátil k rozhodnutí soudu prvního stupně. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 3. 2026, sp. zn. 1 NZO 215/2026. 12. Státní zástupce úvodem zopakoval dosavadní průběh řízení. Následně uvedl, že z obsahu formulace užité obviněným lze dovodit, že uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tř. ř., neboť odkazuje na nesprávné právní posouzení věci. Obviněný však tak činí jen příkladmo, když nepředkládá žádné námitky, které by měly ryze hmotněprávní povahu. Námitky týkající se nesprávného stanovení druhu nebo výměry trestu, včetně tvrzeného nesprávného zhodnocení kritérií podle § 37 až § 39 tr. zákoníku a posouzení polehčujících okolností podle § 41 tr. zákoníku, totiž nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný však ve svém dovolání namítá právě tato pochybení, když se domáhá výraznějšího zohlednění svého prohlášení viny a dosavadní bezúhonnosti jako polehčujících okolností. Obviněný v dovolání nebrojí proti splnění zákonných podmínek pro uložení peněžitého trestu a trestu zákazu činnosti, což by případně bylo možné posuzovat například v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jestliže by šlo o námitku zřejmé nedobytnosti peněžitého trestu (rozhodnutí č. 9/2018 Sb. rozh. tr.), místo toho pouze vyjadřuje nesouhlas s přísností uložených trestů, a proto opět stojí mimo rámec uplatnitelných dovolacích důvodů. 13. Pokud obviněný vyjadřuje nespokojenost s tím, že mu Okresní soud v Šumperku v odsuzujícím rozsudku uložil shodnou výměru trestu, jaká byla stanovena již trestním příkazem, proti němuž podal odpor, státní zástupce uvedl, že pouhé podání odporu proti trestnímu příkazu nezakládá žádné subjektivní právo obviněného na mírnější trest. Trestní řád takovou garanci neposkytuje. Konání hlavního líčení po podání odporu znamená pouze to, že soud projedná věc v plném rozsahu, přičemž úvahy o druhu a výměře trestu zůstávají i nadále výsledkem soudního uvážení, které vychází z komplexního posouzení všech rozhodných okolností případu i osoby pachatele. Tvrzení obviněného přitom neodpovídá skutečnosti. Trestním příkazem mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání 3 let (36 měsíců), zatímco v odsuzujícím rozsudku činí tento trest pouze 30 měsíců, tedy o 6 měsíců méně. Nelze tedy hovořit o zpřísnění. Zároveň lze poukázat na bod 5. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku, z něhož vyplývá, že soud zohlednil prohlášení viny obviněným, a to i v rovině individualizace ukládaného trestu. Pokud současně došlo k nepatrnému navýšení peněžitého trestu oproti původnímu trestnímu příkazu, stalo se tak se souhlasem obviněného, a navíc pouze ve výši jedné denní sazby, což umožnilo úměrné snížení navazujícího trestu zákazu činnosti. Pokud obviněný akcentuje svou dosavadní bezúhonnost, jde o jednu z běžných polehčujících okolností, nikoli o skutečnost, která by sama o sobě odůvodňovala mírnější trestní sankci. Avizované okolnosti však obviněný staví do popředí, aniž by reflektoval existenci přitěžujících okolností, zejména výši způsobené škody a skutečnost, že se dopustil opětovného řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu (byť tehdy bez trestněprávního postihu). Tyto faktory se nutně musely promítnout také do druhu a výměry uloženého trestu. 14. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 55 To 295/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 17. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným a uložil mu tresty. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 18. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 19. Obviněný v dovolání poukázal nejprve na všechny dovolací důvody, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř, aby následně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest zákazu činnosti, kdy nebylo zohledněno jeho prohlášení viny. Nejvyšší soud v ustálené rozhodovací praxi setrvale poukazuje na to, že dovolání je specifickým a přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zákonný důvod přitom nemůže být jen deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022). 20. Námitky obviněného jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho rámci je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. 21. Je možno uvést, že teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39, § 41 či § 42 tr. zákoníku (polehčující a přitěžující okolnosti, obecné zásady pro ukládání trestu), a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl obviněným uplatněn, a s ohledem na jím přednesenou argumentaci (soud nedostatečně zohlednil polehčující okolnosti, zejména jeho prohlášení viny) je zjevné, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo. 22. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný. To právě obviněný prostřednictvím svých námitek tvrdí, když shledává jemu uložený trest zákazu činnosti za nepřiměřeně přísný. 23. Obviněnému byl ukládán peněžitý trest v celkové výši 50 000 Kč, kdy denní sazba byla stanovena částkou 1 000 Kč, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 30 měsíců. Uvedené tresty byly obviněnému uloženy při splnění zákonných podmínek (§ 67, § 68, § 73 tr. zákoníku). Stran trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel lze uvést, že tento byl obviněnému uložen v souvislosti s trestnou činností spáchanou v dopravě, resp. při řízení motorového vozidla (§ 73 odst. 1 tr. zákoníku). Pokud obviněný tvrdí, že před soudem prohlásil vinu a tato polehčující okolnost nebyla zohledněna při ukládání trestu zákazu činnosti, o čemž podle něho svědčí zejména to, že výměra tohoto trestu byla shodná jako výměra, která mu byla stanovena trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 3 T 78/2025, takováto námitka neobstojí. Zaprvé, trestním příkazem mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání 36 měsíců (3 roků), tedy o 6 měsíců více než odsuzujícím rozsudkem (30 měsíců), zadruhé soud prvního stupně při jeho ukládání neopomněl prohlášení viny učiněné obviněným, jak se podává z bodu 5. odůvodnění rozsudku. „Po projednání věci soud zohlednil vyjádření obžalovaného, který uvedl, že se ke svému jednání v plném rozsahu doznal, což vyústilo k prohlášení vinny obžalovaného, dále že svého jednání lituje. Obžalovaný tak dle názoru soudu prokazuje, že si je vědom škodlivosti svého protiprávního jednání a nebezpečí, kterému vystavil nejen svou osobu, ale i další účastníky silničního provozu a osoby ve svém okolí. S ohledem na tuto skutečnost soud přistoupil, za souhlasu obžalovaného, k poměrnému navýšení peněžitého trestu ve výši jedné denní sazby, kdy má za to, že společenská škodlivost jednání obžalovaného jeho prohlášením vinny mírně poklesla, kdy současně soud poměrným způsobem ponížil navazující trest zákazu činnosti.“ Uvedenou skutečnost vyhodnotil výslovně jako polehčující okolnost ve smyslu ustanovení § 41 písm. l) tr. zákoníku (bod 4. odůvodnění rozsudku). Tato námitka navíc stojí zcela mimo jakékoli dovolací důvody, neboť podání odporu proti trestnímu příkazu není spojeno s žádnou zárukou, že v rámci projednání věci bude obviněnému uložen mírnější trest, či s existencí jakékoli benevolence stran ukládání trestů obecně. 24. Nad rámec uvedeného je namístě třeba doplnit, že v případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jak je tomu v projednávané věci, by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). 25. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. V usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, Nejvyšší soud uvedl, že „zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem k zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřující vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak za předpokladu, že jde opatření k demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky“ (k tomu přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). 26. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že v rámci procesu individualizace trestu vycházel z kritérií pro ukládání trestů zakotvených v § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a zcela dostatečným způsobem svůj závěr zdůvodnil (srov. body 3. až 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Zohlednil nejen prohlášení viny obviněného, jak rozvedeno výše, ale i všechny okolnosti spáchání přečinu, výši způsobené škody, a rovněž skutečnost, že obviněný má celkem 9 záznamů pro různá přestupková jednání na úseku dopravy a opětovně řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (v době spáchání činu měl vysloven zákaz činnosti z důvodu řízení vozidla pod vlivem alkoholu). Odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožnil (body 11. až 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). „Ani v kombinaci s peněžitým trestem nelze trest zákazu činnosti označit za nepřiměřeně přísný. Pro uložení výraznějšího trestu zákazu činnosti pak hovoří rovněž i výše zmiňovaná kritéria – způsobená dopravní nehoda, způsobená škoda a vliv alkoholu na chování obžalovaného, když okolnostem případu zcela jednoznačně odpovídá ukládaný trest zákazu činnosti ve výměře 30 měsíců, a to i z pohledu jiných obdobných případů. Trest zákazu činnosti je přiměřeným i při zohlednění přijatého prohlášení viny a dalších polehčujících okolností na straně obžalovaného“ (bod 13. usnesení odvolacího soudu). 27. Nejvyšší soud neshledal, že by se obecné soudy uložením trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v délce 30 měsíců zpronevěřily požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti při ukládání trestních sankcí. Trest ve výměře 30 měsíců nelze v žádném případě hodnotit jako nepřiměřeně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený a zasahující do ústavně zaručených práv dovolatele. IV. 28. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody, kdy obhájce jménem obviněného neuplatnil ani jednu námitku, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. H. odmítl. 29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu