3 Tdo 372/2026-429 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2025, č. j. 7 To 225/2025-365, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 141/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 14. 7. 2025, č. j. 17 T 141/2024-324, uznal obviněného R. L. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným ze spáchání pod bodem 1. výroku rozsudku zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod body 2. a), b) přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2. a) přečinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod body 2. a), c) přečinu soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a pod bodem 2. c) přečinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. 2. Těchto trestných činů se obviněný dopustil tím, že: ad. 1.: „v přesně nezjištěný den v měsíci květnu roku 2020, v obci XY, okres XY, v domě č.p. XY, se pokusil donutit k pohlavnímu styku poškozenou – dceru AAAAA (pseudonym), když poté, co ji po cestě z nákupu, kde si koupil i kondomy, pozval k sobě domů na ‚panáka‘ a poskytl jí alkoholický nápoj vodku s džusem ředěný v odhadovaném poměru 1:1, kterého na jeho pobízení, ať to vypije, že to srká jak vodu, tato spěšně vypila téměř 0,5 litru, pod jehož vlivem následně usínala a nebyla schopna se jakkoliv bránit, tedy využil její bezbrannosti a v obývacím pokoji si ji posadil na klín, líbal ji na ústa a strkal jazyk do jejích úst, načež ji následně v náručí odnesl do ložnice, kde ji položil na záda na postel, svlékl jí i sobě kalhoty a spodní prádlo, došel si pro kondom a lehl na ni se slovy, ať nespí, přičemž se poškozená v daný okamžik nebránila a plně neuvědomovala, zda došlo k souloži, po tomto ji otočil na břicho se slovy, že jí to zkusí strčit do zadku, jestli náhodou není po mámě a snažil se jí penisem proniknout do konečníku, což se mu nepodařilo,“ ad. 2.: a) „v období od měsíce listopadu roku 2022 do 2. 1. 2023 v obci XY, okres XY, i jinde na okrese XY, minimálně ve třech případech přiměl jako otec poškozenou – dceru AAAAA pod příslibem zejména materiálního plnění či jiných výhod, k pohlavnímu styku souloží, a to - v přesně nezjištěný den v měsíci listopadu roku 2022 v obci XY, okres XY, domě č.p. XY, když za ní přijel na základě její předchozí žádosti o peníze a popíjeli spolu jím přivezený alkoholický nápoj rum s kolou, ji začal v kuchyni osahávat, načež poté, co mu asi dvakrát řekla, že je to divné, když je její táta, jí se slovy, že jde jen o sex, v náručí odnesl do pokoje, kde ji položil na postel, líbal ji, vysvlékl jí i sobě kalhoty a spodní prádlo, nasadil si kondom a vykonal na ní soulož zezadu do pochvy, - dne 5. 12. 2022 nejpozději do 13:35 hodin v obci XY, okres XY, v domě č.p. XY kam ji pozval s tím, že jí napsal téhož dne v 12:25 hodin omluvenku do školy, poté, co spolu popili alkohol, v obývacím pokoji na gauči vysvlékl jí i sobě spodní díly ošacení, otočil ji na břicho a vykonal na ní soulož zezadu do pochvy s ejakulací na její záda, - dne 2. 1. 2023 v čase kolem 12:40 hodin, když cestoval kamionem z XY, kdy poškozená cestovala s ním, na přesně neurčeném místě zastavil, zatáhl v kabině kamionu záclony, řekl jí, ať se vysvlékne, což učinila svlečením od pasu dolů, sám si svlékl spodní díly oblečení a sedl si na postel, kde si ji přitáhl k sobě na klín čelem k sobě a vykonal na ni soulož do pochvy s ejakulací vedle do kapesníku,“ b) „v době kolem 16:00 hodin až 18:00 hodin dne 1. 1. 2023, v k.ú. obce XY, okres XY, na křižovatce ve směru od XY do XY, když vezl poškozenou – dceru AAAAA na její žádost domů od kamarádky z XY, okres XY, zastavil a v autě ji líbal na ústa a osahával ji na prsou přes oblečení, přičemž po chvíli svého jednání po vzájemném sdělení, že z toho nic nebude, sám zanechal,“ c) „v době kolem 18:00 hodin dne 28. 1. 2023 v obci XY, okres XY, v domě č.p. XY, kam přijel za poškozenou – dcerou AAAAA na základě její předchozí žádosti o peníze, v obývacím pokoji na pohovce sebe i poškozenou, kterou nejprve osahával na prsou a v rozkroku přes oblečení, vysvlékl ze spodních dílů oblečení, otočil ji na břicho a za použití kondomu na ní vykonal soulož zezadu po pochvy.“ 3. Za to byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a poškozená. O nich pak rozhodl Krajský soud v Brně tak, že usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. 7 To 225/2025-365, podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 7 To 225/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadl jím zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu a v návaznosti na něj i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně. 6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel nejprve uvedl, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož bylo dokazování provedeno v potřebném rozsahu a další důkazy navrhované u soudu prvního stupně byly nadbytečné. Tento závěr však nepovažuje za správný. Podle jeho názoru totiž v odvolání ze dne 20. 8. 2025, konkrétně na jeho stranách 3 až 5, navrhl provedení dalších důkazů, které v řízení před soudem prvního stupně nezazněly a které měly zásadním způsobem zpochybnit časové souvislosti u jednoho ze skutků. Pokud by byly tyto důkazy vyžádány a provedeny, nebylo by podle obviněného možné vyslovit odsuzující výrok a současně by tím byla zásadně zpochybněna věrohodnost poškozené. 7. Obviněný odvolacímu soudu dále vytkl, že ačkoli sám konstatoval podrobnost jeho odvolací argumentace, ani jedinou větou se nezabýval tím, proč nově navrhované důkazy neprovedl, a spokojil se jen s obecným odkazem na to, že soud prvního stupně dokazování provedl řádně a že jím odmítnuté důkazní návrhy byly dostatečně vypořádány. V této souvislosti dovolatel zvlášť poukázal na návrh na vypracování znaleckého posudku k jeho osobě z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie. Namítl, že pokud by se jednání popsané ve výroku o vině skutečně stalo, vykazovalo by znaky určité abnormality či úchylky a muselo by být zjistitelné objektivním znaleckým zkoumáním. V této souvislosti dovolatel též nesouhlasí s argumentem nalézacího soudu, že potřebu znaleckého zkoumání obviněného nenaznačil znalec PhDr. Sedlák, který se vyjadřoval k věrohodnosti poškozené. Podle dovolatele je s podivem, že se znalec s profesí psychologa vyjadřoval k potřebě zkoumání sexuálního chování obviněného, ačkoli jej nikdy neviděl, nebyl s ním v kontaktu a nemá vzdělání v oboru psychiatrie/sexuologie. Přesto soudy k tomuto dokazování nepřistoupily. Obviněný dodal, že znalecký posudek k jeho osobě byl jediným důkazem navrženým obhajobou v řízení před soudem prvního stupně, který byl odmítnut jako nepotřebný, zatímco v odvolacím řízení šlo o nové důkazy, jejichž potřeba vyplynula až z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Tím podle něj došlo ke zkrácení jeho práva na spravedlivý proces. 8. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. 9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a reagovala na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatele připomněla, že soudy nejsou povinny provést všechny navrhované důkazy, nýbrž jen ty, které jsou pro rozhodnutí nezbytné. Důkazní návrh lze podle ní odmítnout tehdy, jestliže skutečnost, kterou má prokazovat, nemá relevantní souvislost k předmětu řízení, jestliže důkaz postrádá vypovídací potenci, anebo jestliže je nadbytečný, neboť rozhodné skutečnosti již byly bez důvodných pochybností ověřeny či vyvráceny. Pro naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto nutné, aby šlo o důkazy podstatné a zároveň nedůvodně neprovedené. 10. K nyní projednávané věci uvedla, že z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že odvolací soud považoval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za prokázaný a další dokazování za nadbytečné. Takto se výslovně vyjádřil k návrhu na znalecký posudek vznesenému již v nalézacím řízení. Ve vztahu k důkazům navrženým v odvolání lze podle státní zástupkyně dovodit stejný závěr, byť jen implicitně. Odvolací soud se podle ní vypořádal se všemi odvolacími námitkami a uvedl, že i v obviněným namítaných časových možnostech mohl trestnou činnost spáchat tak, jak tvrdí poškozená. Z toho podle ní plyne, že navržené důkazy byly nejen nadbytečné, ale současně postrádaly vypovídací potenci. 11. Státní zástupkyně dále konkretizovala, že obviněný v odvolání navrhoval vyžádání zprávy od tehdejšího zaměstnavatele k tomu, zda byly dodané doklady řádně vyplněné a potvrzené, a zprávy od spediční firmy k tomu, zda a kdy byl dne 2. 1. 2023 na spedici. Tyto důkazy měly vyvrátit tvrzení poškozené, že téhož dne byla s obviněným na obědě. Podle státní zástupkyně však prokázání či vyvrácení této dílčí skutečnosti není podstatné pro skutková zjištění týkající se dílčího útoku, který se měl stát později téhož dne. Navržené důkazy proto nepovažuje za podstatné. 12. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 16. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 18. Podanému dovolání je třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno tento posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. 19. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 21. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání 22. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jím podané odvolání zamítnuto. Z argumentace obviněného je také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně, a to konkrétně proti výroku o vině a na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [při absenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. – viz body 18. a 19. tohoto usnesení]. Obviněný pak uplatňuje námitky skutkové a procesní povahy. 23. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že obviněný vytýká nižším soudům, že zamítly jeho důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku k jeho osobě z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie. Současně se ohrazuje proti postupu Krajského soudu v Brně, který opomenul provést v odvolání jím navrhované další důkazy, které v řízení před soudem prvního stupně nezazněly a které měly zásadním způsobem zpochybnit časové souvislosti u jednoho ze skutků, respektive, že se krajský soud s těmito důkazními návrhy obviněného nevypořádal. 24. Dovolací soud úvodem konstatuje, že obsahem dovolání obviněného jsou dílem námitky, které obviněný uplatňoval již v řízení před Okresním soudem ve Znojmě, zopakoval je v řízení před soudem odvolacím a soudy obou stupňů se již v odůvodnění svých rozhodnutí s námitkami obviněného dostatečným způsobem vypořádaly. Již z tohoto důvodu je zpravidla nutné dovolání označit za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Takovou námitkou je argumentace obviněného, že soud prvního stupně zamítl jeho důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku k jeho osobě z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie. Novou námitkou obviněného jsou již konstatované výhrady obviněného proti postupu Krajského soudu v Brně, který opomenul provést v odvolání jím navrhované další důkazy. 25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 26. Námitkou, že nižší soudy nedůvodně opomenuly obviněným navržený důkaz (konkrétně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie) se dovolatel formálně snaží vstoupit do třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která zachycuje vadu opomenutých důkazů; v tomto směru však neobstojí. Soudy o návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie, který obviněný uplatnil, rozhodly a své stanovisko řádně odůvodnily. 27. K tvrzené vadě opomenutých důkazů je potom v ryze obecné rovině nutno poznamenat, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné rozhodné skutkové okolnosti a je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi konkrétního procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda je nezbytné dosavadní dokazování ještě nějak doplňovat, a aby s přihlédnutím k obsahu dosud provedených důkazů posoudil, zda případné další důkazní návrhy procesních stran jsou důvodné, anebo naopak nemají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci podstatný význam. Stále platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Tento účel přitom v posuzované trestní věci nesporně naplněn byl. 28. Pokud snad obviněný chtěl naznačit, že nižší soudy zatížily svůj postup vadou spočívající v opomenutí důkazu, sluší se připomenout, že příslušná ústavněprávní doktrína, která má úzkou vazbu na ústavně garantované právo na obhajobu, má své konkrétní vyjádření ve třech základních povinnostech soudu. Těmi jsou 1) povinnost umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, 2) povinnost ústavně konformním způsobem vysvětlit důvody, pro které konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování případně nevyhověl, a to buď přímo při jednání nebo alespoň v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, a 3) povinnost zaujmout k obsahu jednotlivých provedených důkazů adresné stanovisko při jejich hodnocení (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo sp. zn. III. ÚS 173/02). 29. Obviněný však ve skutečnosti netvrdí a oprávněně ani nemůže tvrdit, že Okresní soud ve Znojmě a posléze i Krajský soud v Brně jeho návrh na doplnění dokazování bez dalšího „přešly“, resp. se k němu žádným způsobem nepostavily. O zamítnutí návrhu (znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie) bylo rozhodnuto přímo v hlavním líčení dne 14. 7. 2025, a to procesním usnesením, které není třeba písemně odůvodňovat (viz část protokolu z hlavního líčení na č. l. 318 spisu), a tento svůj postup pak soud prvního stupně transparentně vysvětlil v bodě 42. odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud se následně s námitkou opomenutého důkazu vypořádal v bodech 5. a 6. odůvodnění svého usnesení. Dovolatel nyní brojí v podstatě jen proti negativnímu, ale z ústavněprávního hlediska legitimně zdůvodněnému stanovisku obou soudů k nutnosti dále rozšiřovat stávající důkazní portfolio (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 569/03, sp. zn. IV. ÚS 570/03 nebo sp. zn. I. ÚS 118/09). Takové výhrady však samy o sobě za kvalifikované argumentační východisko, jež by bylo způsobilé založit úvahy o nutné revizi postupu soudů nižších stupňů a jejich rozhodnutí na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mít nelze. Argumentace dovolatele se tak s uplatněným dovolacím důvodem míjí. 30. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v kontextu nyní projednávané věci znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie/sexuologie, k osobě obviněného nepředstavoval důkaz podstatný pro rozhodná skutková zjištění. I kdyby totiž takový posudek dospěl k závěru, že obviněný netrpí sexuální deviací, parafilií ani jinou sexuologicky významnou odchylkou, samo o sobě by to nevylučovalo, že se jednání popsaného ve skutkové větě dopustil. Trestná činnost sexuální povahy není podmíněna existencí sexuologické abnormality pachatele. Navržený důkaz by proto nebyl způsobilý zpochybnit rozhodný skutkový základ věci, který soudy dovodily z výpovědi poškozené a z dalších na ni navazujících důkazů. 31. Dovolatel také namítl, že odvolací soud jako důkaz neprovedl zprávu od tehdejšího zaměstnavatele obviněného o tom, zda byly obviněným dodány řádně vyplněné a potvrzené doklady na spedici ze dne 2. 1. 2023 a zprávu od spediční firmy Rieck Projekt Kontrakt Logistik Mikulov s.r.o. Současně Krajskému soudu v Brně vytýká, že se k těmto návrhům v odůvodnění svého usnesení nikterak nevyjádřil. Je skutečností, že obhajoba v odvolání vznesla výše uvedený návrh na doplnění dokazování a Krajský soud v Brně se v odůvodnění svého rozsudku ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 7 To 225/2025, uvedeným důkazním návrhem výslovně nezabýval. Na první pohled se tak může jevit, že se v tomto směru mohl dopustit určitého pochybení. Dovolací soud však neshledává toto pochybení za natolik zásadní, aby byl na jeho základě nucen přistoupit ke kasačnímu rozhodnutí ve smyslu § 265k tr. ř. Platí totiž, že ne každý důkazní návrh, který zůstane ze strany soudu nevyslyšen, nelze a priori považovat za nedůvodně neprovedený důkaz (tj. důkaz opomenutý). Nejvyšší soud připomíná, že nutnou podmínkou pro úspěšné uplatnění třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je, aby se jednalo o takové návrhy na doplnění dokazování, které by měly podstatný význam ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění konkrétních znaků trestného činu. Je nutno také připomenout, že dokonce ani zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění ještě samo o sobě nevede k závěru o porušení práva na spravedlivý proces. K porušení práva na spravedlivý proces nedochází ani v důsledku nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování práva na spravedlivý proces je založeno až tím, kdy neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 3 Tdo 647/2023). 32. V nyní projednávané věci však tento závažný deficit zjevně nenastal. Oba nižší soudy konstatovaly, že skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností, dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a z jejich odůvodnění plyne, že další navrhované důkazy (a to nejen obhajobou) považovaly za nadbytečné, když jejich případné provedení by bylo na úkor rychlosti řízení (srov. bod 42. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 4. až 6. odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Byť Krajský soud v Brně explicitně nezamítl obviněným v odvolání navržené důkazy a tyto důkazy v rámci svého odůvodnění výslovně nezmínil, což by bylo pro přezkoumatelnost jeho rozhodnutí ideální, je zřejmé, že tyto nepovažoval za podstatné, resp., že je, stejně jako obviněným navržený znalecký posudek, považoval za nadbytečné, a proto se jim (implicitně) rozhodl nevyhovět a odvolání obviněného zamítl. Výslovně přitom uvedl, že s ohledem na všechny ve věci provedené důkazy nevěří tvrzení obviněného, že se žádné trestné činnosti nedopustil, a naopak má za to, že bylo v časových možnostech dovolatele trestnou činnost spáchat tak, jak tvrdí poškozená (viz bod 5. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně). V tomto ohledu je podstatné to, že navržené důkazy navíc neměly směřovat přímo k samotnému skutkovému ději popsanému ve výroku o vině, nýbrž měly podle obhajoby zpochybnit dílčí časovou okolnost vztahující se k tomu, zda byla poškozená s obviněným téhož dne na obědě. I případné zpochybnění této dílčí okolnosti by však samo o sobě nevyvracelo skutkové zjištění, že k útoku došlo později téhož dne v kabině kamionu. Soud prvního stupně se časovým rámcem dne 2. 1. 2023 zabýval v bodě 36. odůvodnění svého rozsudku podrobně a vycházel přitom nejen z tvrzení poškozené, ale i z elektronické komunikace, aktivity řidiče a vozidla, časových možností přesunů a dalších listinných podkladů. Pokud má tedy soud za prokázané, že obviněný trestnou činnost dne 2. 1. 2023 spáchal, ba dokonce, že spáchaní této trestné činnosti bylo v jeho časových možnostech, je zřejmé, že navržené důkazy, které by měly prokázat, že obviněný byl zaměstnán i určitou jinou aktivitou než tou popsanou ve skutkové větě pod bodem 2. písm. a), jsou ze své podstaty nadbytečné a není důvod pro jejich provedení. 33. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nižší soudy realizovaly dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy pak tyto soudy hodnotily způsobem odpovídajícím požadavku § 2 odst. 6 tr. ř. S podstatnou částí námitek obsažených v dovolání se přitom již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vypořádal. Krajský soud v Brně pak rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě přezkoumal, přičemž nezaznamenal žádné, byť jen dílčí pochybení, kterým by soud prvního stupně své rozhodnutí zatížil, přičemž odvolání obviněného zamítl. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů proto (s výhradou dílčího formálního pochybení odvolacího soudu – viz body 31. a 32. výše) odpovídají požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř, resp. § 134 odst. 2 tr. ř. 34. Pokud se pak dovolatel v obecné rovině dovolává i toho, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, popř. že skutkový závěr soudů stojí na procesně nepoužitelných důkazech, je třeba uvést, že takovou vadu v dovolání ve skutečnosti nijak konkrétně nevymezil. Těžiště jeho argumentace spočívá výlučně v tvrzení, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, nikoli v označení konkrétního důkazu, který by byl procesně nepoužitelný, nebo konkrétního skutkového zjištění, které by z provedených důkazů nevyplývalo při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Dovolatel tak v této části toliko navazuje na svou předchozí polemiku s tím, jak soudy hodnotily výpověď poškozené a další provedené důkazy, zejména ve vztahu k útoku ze dne 2. 1. 2023. 35. V této souvislosti lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se časovými souvislostmi útoku ze dne 2. 1. 2023 zabýval velmi podrobně, a to zejména v bodě 36. odůvodnění svého rozsudku, kde vycházel z elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou, z údajů o aktivitě řidiče, plánovaných tras, časových možností přesunů i dalších listinných podkladů. Neomezil se tedy na pouhé převzetí tvrzení poškozené, nýbrž její výpověď zasadil do kontextu dalších důkazů a vysvětlil, proč ji považuje za věrohodnou. V bodě 41. odůvodnění svého rozsudku pak Okresní soud ve Znojmě uzavřel, že nemá důvod nevěřit verzi poškozené, zatímco obhajobu obviněného, podle níž k žádnému vytýkanému jednání nedošlo, vyhodnotil jako účelovou. 36. Odvolací soud na tyto závěry navázal v bodech 5. a 6. odůvodnění svého usnesení. Připomněl, že výpověď poškozené není osamoceným důkazem, ale je podporována výpověďmi dalších svědků, znaleckým posudkem k její osobě, lékařskými zprávami, zprávou psycholožky a dalšími listinnými důkazy. Současně uvedl, že přímé i nepřímé důkazy tvoří ucelený řetězec a že i námitky vztahující se k časovým okolnostem ve světle provedeného dokazování nemohou obstát. Krajský soud v Brně tedy nepřehlédl význam časových námitek obviněného, pouze jim nepřiznal takovou váhu, jakou jim on přikládá. Takový postup však nepředstavuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nýbrž standardní projev zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 37. Je proto třeba odmítnout i navazující námitku dovolatele, že zpochybnění jedné dílčí okolnosti vztahující se k útoku ze dne 2. 1. 2023 by samo o sobě vedlo ke zpochybnění věrohodnosti poškozené a tím i celého odsuzujícího výroku. Věrohodnost poškozené soudy neposuzovaly izolovaně podle jedné časové okolnosti, nýbrž ve vztahu ke všem provedeným důkazům. Okresní soud ve Znojmě se u poškozené velmi podrobně zabýval jak věrohodností obecnou (viz bod 22. odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě), tak věrohodností specifickou (viz body 23. až 32. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž dospěl k již výše zmíněnému závěru, že poškozená věrohodná je a že se obviněný dopustil trestné činnosti popsané ve skutkové větě. Pokud by dovolací soud přistoupil na takto pojatou argumentaci dovolatele, znamenalo by to opětovné hodnocení věrohodnosti poškozené a nahrazení skutkových závěrů soudů nižších stupňů vlastními závěry. K tomu však řízení o dovolání neslouží. Ani v této části proto dovolatel neoznačil vadu, která by byla způsobilá založit zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř a jeho námitky se tak s tímto dovolacím důvodem míjí. 38. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady pořiditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Avšak žádná z obviněným uplatněných vad nenaplnila zvolený dovolací důvod, a proto ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nemohl být naplněn. 39. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného se s deklarovaným dovolacím důvodem v podstatné části minuly a ve zbytku pak byly shledány zjevně neopodstatněnými. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu 40. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že ve většině se dovolací námitky obviněného nacházejí mimo jím uplatněný dovolací důvod a současně tyto námitky neodůvodňují naplnění jiných dovolacích důvodů, ve zbylé části se jedná o námitky neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu