3 Tdo 426/2026-2095 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2025, č. j. 5 To 210/2024-2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 51/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2024, č. j. 4 T 51/2022-1572, jímž tento soud rozhodoval též o spoluobviněném P. G. bylo rozhodnuto tak, že se podle § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ruší výrok o vině pod bodem 1) a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 9 T 55/2022, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2023, dále se ruší výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 6 T 227/2022, který nabyl ve vztahu k obviněnému M. H. právní moci dne 18. 3. 2023, a spoluobviněnému P. G. právní moci dne 18. 7. 2023, dále se ruší výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 1 T 57/2021, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2022, dále se ruší výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 32 T 79/2022, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2022, dále se ruší výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 70 T 81/2022, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2023, jakož i všechny další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a zároveň bylo rozhodnuto tak, že M. H. (dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) je vinen pod bodem 25. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3. – 14., 17. – 18., 20. – 26. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, pod body 4., 6. – 14., 18., 20. – 26. přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 9. – 11., 17. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. 2. Za skutky popsané po uvedenými body a za sbíhající se skutky pod body 2. – 3. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 9 T 55/2022, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2023, právně kvalifikované jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (pod body 2. – 3.), dále jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2.), přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 3.), byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným, vyjmenovaným ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. 4 T 51/2022, náhradu majetkové škody. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že usnesením ze dne 4. 11. 2025, č. j. 5 To 210/2024-2017, podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. 4. Nejvyšší soud považuje z procesního hlediska za nutné poukázat na to, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 515/2025, vyhověl předchozímu dovolání obviněného. Toto dovolání obviněného bylo založené na jeho přesvědčení, že v době předchozího rozhodování odvolacího soudu o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, kdy odvolací soud rozhodoval dne 18. 11. 2024, se obviněný nacházel ve vazbě na území Polské republiky a veřejné zasedání tak nemohlo být konáno v jeho nepřítomnosti. O výše uvedené námitce o konání hlavního líčení v předčasném termínu tak rozhodoval odvolací soud opětovně nyní pravomocným usnesením ze dne 4. 11. 2025. Je zjevné, že proti tomuto usnesení odvolacího soudu směřuje nyní posuzované dovolání obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2025, sp. zn. 5 To 210/2024, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které neopřel o žádný dovolací důvod. Napadl jím zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu a v návaznosti na něj i všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. 6. Obviněný své dovolání zakládá na tvrzení, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na přípravu obhajoby. Současně výslovně uvedl, že si je vědom toho, že jím uplatněná námitka nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Namítl však, že Nejvyšší soud je rovněž orgánem ochrany ústavnosti a je povinen přihlédnout i k takovým vadám řízení, které sice nespadají pod zákonný dovolací důvod, avšak dosahují ústavněprávní intenzity. 7. Konkrétně obviněný vytkl soudu prvního stupně, že hlavní líčení dne 19. 2. 2024 proběhlo, aniž by byl o jeho konání vyrozuměn s rozumným předstihem, popřípadě s jakýmkoli předstihem, který by mu umožnil se na ně alespoň základně připravit. Uvedl, že dne 6. 2. 2024 mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení na den 1. 3. 2024, s tímto termínem počítal a na něj se připravoval. Namísto toho však byl dne 19. 2. 2024 z výkonu trestu odnětí svobody eskortován k soudu, aniž by byl o změně termínu vyrozuměn, a aniž by mu bylo sděleno, proč je k soudu eskortován. Až v soudní síni měl zjistit, že se jedná o hlavní líčení v jeho vlastní trestní věci. Zdůraznil, že s takovým postupem nebyl srozuměn, nesouhlasil s ním a prostřednictvím obhájce proti němu brojil již při hlavním líčení. Stejnou námitku učinil i hlavním bodem svého odvolání. Nesouhlasí s tím, jak ji vypořádal odvolací soud, který podle něj nepřiléhavě zdůraznil, že obviněný byl u hlavního líčení osobně přítomen a byl zastoupen obhájcem. Podle dovolatele však podstata vady nespočívala v jeho fyzické nepřítomnosti, nýbrž v tom, že byl k hlavnímu líčení předveden překvapivě a bez možnosti se na ně připravit. 8. Obviněný dále uvedl, že ztráta zásilky obsahující vyrozumění o změně termínu nemůže jít k jeho tíži. Soud podle něj měl na takovou mimořádnou situaci reagovat odročením hlavního líčení, byť i jen na krátkou dobu. Připomněl, že právo na přípravu obhajoby podle čl. 40 odst. 3 Listiny je třeba chápat jako právo na efektivní a účelnou možnost obhajoby. Jelikož byl k hlavnímu líčení přiveden nečekaně, byl podle svých slov vyveden z rovnováhy a nemohl se hájit tak soustředěně a kvalifikovaně, jak zamýšlel, a to zejména při závěrečné řeči. 9. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil podle § 265k odst.1 tr. ř. napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatele konstatoval, že Nejvyšší soud již v této věci jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 Tdo 515/2025-1913, kterým vyhověl předchozímu dovolání obviněného založenému na tom, že v době předchozího rozhodování odvolacího soudu se obviněný nacházel ve vazbě v Polské republice a veřejné zasedání nemohlo být konáno v jeho nepřítomnosti. Nynější dovolání se však týká jiné otázky, totiž tvrzeného porušení práva na přípravu obhajoby při hlavním líčení dne 19. 2. 2024. 11. Státní zástupce uvedl, že se v zásadě ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, podle nichž k porušení obhajovacích práv obviněného v míře odůvodňující zrušení rozhodnutí nedošlo. Vychází z toho, že zásilka obsahující změnu termínu hlavního líčení z 1. 3. 2024 na 19. 2. 2024 se zřejmě ztratila, takže obviněný byl k dřívějšímu hlavnímu líčení předveden nečekaně. Současně však zdůraznil, že od doručení původního předvolání dne 6. 2. 2024 do hlavního líčení dne 19. 2. 2024 uplynulo téměř čtrnáct dnů, obviněný byl u hlavního líčení osobně přítomen, byl zastoupen obhájcem a při tomto jednání byl učiněn jen dotaz na jeho osobní poměry a byly čteny listinné materiály, které mu byly známy. I když připustil, že postupem soudu prvního stupně došlo k formálnímu narušení obhajovacích práv obviněného, nepovažuje je však za natolik intenzivní, aby vyžadovalo zásah dovolacího soudu. Zdůraznil, že dovolatel neuvedl žádný konkrétní důkazní návrh, argument nebo jinou obhajobu, kterou by dne 19. 2. 2024 neuplatnil právě kvůli nedostatku přípravy. Ani v dovolání podaném s odstupem více než dvou let podle státního zástupce neoznačil, jaký konkrétní praktický dopad mělo tvrzené pochybení na jeho obhajobu. Podle státního zástupce je proto třeba posuzovat věc nejen formálně, ale také materiálně, tedy podle skutečného vlivu vytýkaného pochybení na zachování práva na obhajobu a na spravedlivost řízení jako celku. 12. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 16. Obviněný neuplatnil žádný dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b tr. ř., avšak uplatnil relevantní ústavněprávní argumentaci, kterou je i Nejvyšší soud ve světle judikatury Ústavního soudu povinen přezkoumat a případně poskytnout ochranu ústavně zaručeným právům obviněného, do nichž bylo soudy nižších stupňů zasaženo. 17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 18. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání 19. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu, kterým byl zamítnuto jeho odvolání. Z argumentace obviněného je také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně, a že uplatňuje námitky toliko procesního charakteru. 20. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že obviněný namítá, že hlavní líčení proběhlo bez jeho včasného vyrozumění, neboť ačkoli mu bylo doručeno předvolání na termín 1. 3. 2024, byl již dne 19. 2. 2024 bez předchozí informace o změně termínu nečekaně eskortován k soudu, čímž bylo porušeno jeho právo na poskytnutí času a možnosti přípravy obhajoby. 21. Obviněný své dovolání nezaložil na žádném z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Naopak sám připustil, že jím namítaná vada žádný z těchto zákonných dovolacích důvodů nenaplňuje. Podání obviněného tedy již z tohoto důvodu stojí mimo zákonný rámec dovolacího přezkumu, neboť dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nelze opřít o jakoukoli vadu řízení, nýbrž jen o takovou vadu, kterou zákon podřazuje pod některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů. 22. Dovolací soud nicméně nepřehlédl, že obviněný svou argumentaci vystavěl na porušení svého práva na spravedlivý proces a práva na přípravu obhajoby plynoucího z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud si je vědom, že zákonné dovolací důvody nelze vykládat způsobem natolik restriktivním, aby se dovolací přezkum dostal mimo ústavní rámec ochrany základních práv. Ani tento ústavněprávní přesah však nemůže vést k závěru, že každé procesní pochybení soudu automaticky zakládá důvod ke zrušení pravomocného rozhodnutí, když rozhodující je vždy povaha vytýkané vady, konkrétní okolnosti řízení a její skutečný dopad do možnosti obviněného uplatnit své právo na obhajobu. 23. V nyní projednávané věci je nesporné, že obviněnému bylo dne 6. 2. 2024 doručeno předvolání k hlavnímu líčení, které se mělo konat dne 1. 3. 2024, a že následně došlo ke změně termínu na den 19. 2. 2024. Ze samotného dovolání, z vyjádření státního zástupce i z obsahu spisu plyne, že zásilka obsahující vyrozumění o této změně termínu se zřejmě ztratila, takže obviněný se o dřívějším konání hlavního líčení fakticky nedozvěděl a v uvedený den byl k soudu eskortován, což z jeho pohledu nepochybně může být hodnoceno jako překvapivé. Takový postup samozřejmě není procesně bezvadný, avšak dané pochybení nelze hodnotit izolovaně (toliko v jeho formální rovině), nýbrž v souvislosti s tím, jaký byl jeho konkrétní dopad na výkon obhajovacích práv obviněného (materiální rovina). 24. Odvolací soud považoval za významné, že obviněný byl hlavnímu líčení osobně přítomen, byl zastoupen obhájcem a od doručení původního předvolání dne 6. 2. 2024 do konání hlavního líčení dne 19. 2. 2024 uplynulo téměř čtrnáct dní (viz bod 13. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě). Současně zdůraznil, že dokazování u tohoto jednání spočívalo pouze v krátkém dotazu na osobní poměry obviněného a ve čtení listinných důkazů, které mu byly známy. Tento aspekt věci je pro posouzení uplatněné námitky zcela klíčový. Nešlo totiž o situaci, v níž by byl obviněný postaven před nové skutkové nebo právní okolnosti vyžadující zásadní změnu obhajoby, ani o situaci, v níž by se hlavní líčení konalo bez jeho účasti nebo bez účasti jeho obhájce. 25. Námitce obviněného lze přisvědčit potud, že právo na přípravu obhajoby nelze zužovat jen na formální zachování minimální lhůty nebo na pouhou fyzickou přítomnost obviněného u jednání. Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje, že obhajobě musí být dána reálná možnost uplatnit její práva a že rozsah času, který má obhajoba k dispozici, má být pro ni předvídatelný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 3939/19). V poměrech nyní projednávané věci však nelze dospět k závěru, že došlo k tak závažnému porušení obhajovacích práv obviněného, které by odůvodňovalo kasační zásah dovolacího soudu. Obviněný sice nebyl o přesunu termínu hlavního líčení vyrozuměn (formálně tedy došlo k dílčímu pochybení), avšak jednání se konalo za jeho účasti, za účasti jeho obhájce, v procesní situaci, v níž podle dostupných podkladů nedošlo k žádnému významnému skutkovému ani právnímu vývoji, který by vyžadoval novou či zásadně odlišnou přípravu obhajoby (materiální rozměr práva na možnost přípravy obhajoby nebyl narušen) a zákonná lhůta pro přípravu obhajoby byla i přesto obviněnému poskytnuta ve více než dvojnásobném rozměru, než jaký upravuje ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř. 26. Takto pojaté materiální rovině práva na přípravu obhajoby odpovídá i další judikatura Ústavního soudu, na kterou správně odkázal státní zástupce. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 401/25, tak např. plyne, že pětidenní lhůtu k přípravě na odročené hlavní líčení není třeba mechanicky vyžadovat tehdy, pokud v řízení nedošlo k takovému významnému vývoji, který potřebu nové přípravy předznamenává. Překvapivost dřívějšího termínu hlavního líčení je nepochybně procesně nežádoucí, avšak sama o sobě nepostačuje, pokud není spojena s konkrétním zkrácením práva na obhajobu. Stejný závěr podporuje i judikatura vztahující se k jiným procesním vadám. Ústavní soud i Nejvyšší soud při posuzování vad u změn právní kvalifikace, neodkladnosti či neopakovatelnosti důkazu nebo odůvodnění příkazu k odposlechu nevycházejí jen z formální existence vady, ale zkoumají také její reálný dopad na práva obhajoby a spravedlivost řízení jako celku (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 826/07, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 975/2017). 27. Nejvyšší soud proto uzavírá, že ani ústavněprávní argumentace uplatněná obviněným není věcně opodstatněná, když nedošlo k materiálnímu zásahu do jeho práva na obhajobu (resp. práva na přípravu obhajoby ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Uvedenému nasvědčuje i to, že i přesto, že obviněný vyrukoval s danou námitkou po více než dvou letech po předmětném (překvapivém) hlavním líčení, dosud neuvedl žádný konkrétní důkazní návrh, který by dne 19. 2. 2024 před nalézacím soudem z důvodu nepřipravenosti neuplatnil, ani žádný obhajobný argument, který by z téhož důvodu opomenul; k materiálnímu dopadu tvrzeného zásahu do práva na přípravu obhajoby neuvedl nic. Pak je však namístě jeho dovolání odmítnout, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu 28. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu