3 Tdo 55/2026-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2026 o dovolání, které podala obviněná S. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 50 To 226/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 13/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné S. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 7. 2025, sp. zn. 5 T 13/2025, byla S. K. (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to a podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v XY dne 27. 1. 2025 v době od 12:40 hodin do 12:50 hodin si na prodejní ploše prodejny OBI, XY, pod oděv a do batohu vložila zvětšující zrcátko v prodejní ceně 189 Kč, dvoje pracovní rukavice v celkové prodejní ceně 158 Kč, štípací kleště v prodejní ceně 719 Kč, ruční šroubovák v prodejní ceně 269 Kč a zimní čepici v prodejní ceně 199 Kč, tedy zboží v celkové prodejní ceně 1.534 Kč, a bez jeho zaplacení vyšla ven z prodejny skrze stavební východ, kde byla zadržena ostrahou prodejny, svým jednáním způsobila společnosti OBI Česká republika, s.r.o., IČO: 60470968, se sídlem Budějovická 3a, 140 00 Praha 4, škodu v celkové výši 1.534 Kč, a popsaného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 48/2022 ze dne 30. 3. 2022, který nabyl právní moci stejného dne, uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonala dne 2. 3. 2023, dále byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 10 T 52/2020 ze dne 17. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2022, uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a byl jí uložen společný trest odnětí svobody ve výměře třiceti čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonala dne 2. 1. 2024. 2. Za to byla odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 3. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území města Plzně na dobu 2 (dvou) roků. 4. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 7. 2025, sp. zn. 5 T 13/2025, podala obviněná odvolání směřující do výroku o uloženém trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 50 To 226/2025, a to tak, že k odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 7. 2025, sp. zn. 5 T 13/2025, ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněná odsuzuje podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. II. 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 50 To 226/2025, podala obviněná dovolání (č. l. 193–194 spisu), ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 7. Obviněná namítla, že coby obviněná měla zákonné právo mít od počátku řízení obhájce ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy však toto právo nebylo soudy respektováno a naplněno. Z toho důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud „napadená rozhodnutí zrušil“ a věc vrátil k dalšímu řízení. 8. K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 1013/2025. 9. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitku obviněné, uvedl, že obviněná podrobněji nespecifikuje bližší okolnosti, na jejichž základě by bylo nutno dovodit, že měla mít již od počátku řízení ve věci obhájce. Podle dostupných záznamů obviněná byla na osobní svobodě omezena až od 13. 7. 2025 (v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 92/2025), přičemž hlavní líčení proti obviněné ve věci nyní předkládané se konalo již dne 10. 7. 2025. Již z tohoto časového přehledu je zřejmé, že toto omezení v osobní svobodě nemohlo být u obviněné dáno již v době konání hlavního líčení v nyní předkládané věci. Jiné omezení osobní svobody v rozhodné době přitom nevyplývá ani z obsahu databáze Centrální evidence stíhaných osob, v níž je patrné, že kromě věci nyní předkládané a výše uvedené věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 92/2025 nebylo proti obviněné vedeno jiné trestní řízení, v jehož rámci by snad mohla být rovněž omezena na osobní svobodě a byl by tak u ní dán nyní prosazovaný důvod nutné obhajoby. 10. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že dovolání obviněné je do té míry kusé, že jakékoli další pátrání po hypoteticky v úvahu připadajících důvodech nutné obhajoby by bylo nutně nepřípustným nahrazováním aktivity dovolatelky a domýšlením její dovolací argumentace. Zároveň však nelze uzavřít, že by takto podané dovolání neobsahovalo, byť ve zcela elementární míře, zákonné náležitosti. Státní zástupce tak nemohl než dospět k závěru, že takto koncipované dovolání je zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 12. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 50 To 226/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, kdy výrok o vině zůstal beze změny. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 13. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou vznesená námitka naplňuje jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 14. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. 15. Jedná se zejména o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř. a § 42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení [§ 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.)] Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je svým vymezením užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu, neboť jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod naplněn (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2007, věta 2; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, svazek 17, č. T 413, věta 2, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2003, svazek 19, č. T 455, věta 1; dále též rozsudek ESLP ze dne 23. 5. 2019 ve věci Doyle proti Irsku, stížnost č. 51979/2017, § 79 až 103). 16. Současně má Nejvyšší soud za to, že výklad tohoto dovolacího důvodu nelze pojímat čistě restriktivně, a že tedy pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou splněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Naplnění tohoto dovolacího důvodu nicméně nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. NS 19/2003-T 455 a TR NS 17/2005-T 806). 17. Obviněná naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že měla být od počátku řízení z důvodu nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastoupena obhájcem. Obviněná jakékoli bližší specifikace okolností, za nichž mělo dojít k porušení ustanovení o nutné obhajobě, nepředkládá. 18. Ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. říká, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu. 19. Ze spisového materiálu se podává, že ke dni konání hlavního líčení (tj. ke dni 10. 7. 2025) se obviněná nenacházela ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, případně ve zdravotnickém zařízení za účelem pozorování. Dále se ze spisového materiálu podává, že dne 22. 5. 2025, poté, co byla obviněná na podkladě příkazu k zatčení podle § 69 odst. 1 tr. ř. vydaného Okresním soudem v Plzni dne 5. 5. 2025 pod sp. zn. 5 T 13/2025 zatčena a předvedena, proběhlo vazební zasedání s tím výsledkem, že obviněná byla podle § 69 odst. 6 tr. ř. ze zatčení propuštěna (č. l. 92–94, 95 spisu). Obviněná byla vyslechnuta, řádně poučena a v rámci vazebního zasedání jí byl rovněž doručen návrh na potrestání a současně i předvolání k hlavnímu líčení v projednávané věci, které vzala na vědomí s tím, že se k hlavnímu líčení dostaví. Obviněná na sebe uvedla aktuální adresu místa pobytu a telefonický kontakt. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 10. 7. 2025 (č. l. 127–130 spisu) se podává, že obviněná se bez řádné omluvy k hlavnímu líčení nedostavila. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. a § 205 odst. 2 tr. ř. bylo následně vydáno usnesení, že hlavní líčení proběhne v nepřítomnosti obviněné. Je možno uvést, že obviněná byla stíhána pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, na který byl stanoven trest odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 3 léta. Nebyla tak tedy naplněna ani podmínka ustanovení o nutné obhajobě uvedená v ustanovení § 36 odst. 3 tr. ř. (Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení). 20. Obviněná byla následně omezena na osobní svobodě ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 92/2025 z důvodů § 67 písm. c) tr. ř., a to ode dne 15. 7. 2025 (protokol o vazebním zasedání č. l. 136–137a spisu). 21. V rámci odvolacího řízení v projednávané věci byla obviněná nejdříve zastoupena advokátem JUDr. Petrem Morongou, a to na základě udělené plné moci ze dne 16. 7. 2025 (č. l. 143 spisu), který rovněž za obviněnou podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná dne 9. 9. 2025 doručila soudu vypovězení plné moci JUDr. Morongovi z důvodu ztráty důvěry a požádala o ustanovení nového obhájce. Téhož dne byl obviněné ustanoven obhájce JUDr. Rostislav Netrval, Ph.D., a to z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť se obviněná nadále nacházela ve vazbě (č. l. 168 spisu). O konání veřejného zasedání byla obviněná řádně a včas vyrozuměna (doručenka ze dne 29. 8. 2025 na č. l. 160 spisu), rovněž tak ustanovený obhájce JUDr. Netrval, Ph.D. Veřejné zasedání proběhlo dne 17. 9. 2025 za přítomnosti obviněné i jejího obhájce JUDr. Netrvala, Ph.D., (protokol o veřejném zasedání na č. l. 175–176 spisu). 22. Na podkladě těchto skutečností lze spolehlivě dospět k závěru, že v projednávané věci nebyla porušena ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu ustanovení § 36 tr. ř., a nebyl tak ani naplněn obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. IV. 23. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podala obviněná S. K., odmítl. 24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu