3 Tdo 65/2026-I-884 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 v řízení o dovolání, které podal obviněný T. N. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 36/2025, t a k t o: Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. N. D. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 T 36/2025-753, byl obviněný T. N. D. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (doslovně citováno z rozsudku) „dne 28. 11. 2024 v přesněji nezjištěné době v ranních hodinách v mobilním objektu parcelní číslo XY v obci XY, část XY, okres XY, po předchozím vzájemném slovním střetu s poškozeným D. T. D., po kterém poškozený vzal ruční pilu s čepelí o délce řezného břitu 45 cm a obžalovaného udeřil nejméně třikrát do hlavy, čímž mu způsobil dvě řezná poranění ve vlasové části hlavy a jedno řezné poranění v obličejové části hlavy, obžalovaný v reakci na tento fyzický střet a v obavě z dalšího pokračování napadení vzal na stole odložený a dosud neidentifikovaný ostrý hrotnatý nástroj, kterým střední až velkou intenzitou úmyslně bodl jmenovaného poškozeného do břicha v oblasti pupku, kde mu způsobil bodnou ránu hlubokou nejméně tři centimetry a pronikající břišní stěnou až do břišní dutiny k přední stěně žaludku, v jejímž průběhu došlo k zasažení epigastrické tepny vyvolávajícímu masivní krvácení bezprostředně ohrožující život poškozeného, a takto jednal srozuměn s tím, že poškozeného takovým způsobem usmrtí, k čemuž ovšem díky včasnému a vysoce odbornému lékařskému zákroku nedošlo“. Za to byl obviněný podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a zároveň mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené SV pojišťovně, a.s. na náhradě škody částku 1 858 747,42 Kč. 2. O následných odvoláních obviněného a státního zástupce, který je zaměřil v neprospěch obviněného do výroků o vině a trestu, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného na nezměněném skutkovém základě nově uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na 6 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku též trest vyhoštění na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému znovu uložena povinnost zaplatit poškozené SV pojišťovně, a.s., na náhradě škody částku 1 858 747,43 Kč. Odvolání obviněného pak bylo samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. 3. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný T. N. D. dovoláním, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. 3 Tdo 65/2026, podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, i jemu přecházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 T 36/2025-753, zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Tím, že v dovolacím řízení došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí, na jehož podkladě obviněný vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, vyvstala pro Nejvyšší soud povinnost rozhodnout o jeho vazbě (§ 265l odst. 4 tr. ř.). 5. Z předloženého procesního spisu vyplývá, že obviněný byl vzat do vazby již v přípravném řízení, a to usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 0 Nt 2025/2024-11 (č. l. 26 spisu) z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř. Ke stížnosti obviněného poté Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. 14 To 5/2025-33, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněný se bere do vazby podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. (č. l. 35 spisu). Oba soudy shodně dospěly k závěru, že do té doby zjištěné skutečnosti zakládají důvodnou obavu, že obviněný by se mohl pobytem na neznámém místě, a to i v cizině, vyhýbat trestnímu řízení. Konkrétně zdůraznily, že s právní kvalifikací zvlášť závažného zločinu (resp. jeho pokusu), pro nějž je stíhán, se pojí hrozba uložení vysokého trestu odnětí svobody, přičemž obviněný je zároveň cizím státním příslušníkem, který na území České republiky přicestoval nelegálně, nemá zde stálé bydliště ani zaměstnání, a dokonce u sebe nemá ani žádné osobní doklady. Stížnostní soud pak navíc doplnil, že bezprostředně po projednávaném incidentu opustil místo činu a později byl zadržen na základě operativně získaných informací na značně vzdáleném místě (v XY). 6. O dalším ponechání obviněného ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. později postupně rozhodly v přípravném řízení Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. 0 Nt 1603/2025-8, a po podání obžaloby v hlavním líčení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 T 36/2025-728. Stížnost obviněného proti posledně zmíněnému rozhodnutí Vrchní soud v Praze zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením ze dne 17. 7. 2025, č. j. 7 To 77/2025-766. 7. Podáním datovaným 4. 3. 2026 a doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne obviněný prostřednictvím své obhájkyně sdělil, že pro účely eventuálního rozhodování o vazbě v dovolacím řízení nežádá o osobní slyšení před soudem a vyjádří se pouze takto písemně. Uvedl, že jeho poměry zůstaly od posledního rozhodování o vazbě nezměněny. Celá jeho rodina nadále žije ve Vietnamu a v České republice nikoho z příbuzných nemá. Protože mu byl v nynější věci uložen nepodmíněný trest, nemá zde zajištěné ani zaměstnání a bydlení. Oboje si však v minulosti po svém přicestování do České republiky dokázal zařídit a je přesvědčen, že by se mu to po případném propuštění na svobodu podařilo znovu. Poukázal na to, že se ve výkonu trestu chová slušně a plní veškeré povinnosti vězně, za což byl i odměněn pochvalou. Domnívá se, že pokud stíhaný skutek byl nutnou obranou, anebo minimálně nenaplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku (resp. pokusu tohoto trestného činu), pak jeho další umístění do vazby by bylo nepřiměřeným opatřením, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že je omezen na osobní svobodě již jeden a čtvrt roku. Zároveň dovolací soud ubezpečil, že rozhodně nemá v úmyslu odcestovat do zahraničí, rád by zůstal na našem území po delší dobu a svou prací odsud dál finančně podporoval rodinu. Připustil, že s ohledem na způsob, jakým přicestoval do České republiky a dosud v ní pobýval, mu tuzemské úřady patrně další pobyt zde nepovolí. Věří však, že minimálně do skončení trestního stíhání by mu jej umožnit mohly. Sám chce zůstat i proto, aby měl možnost očistit své jméno, neboť skutečně neměl v úmyslu poškozeného usmrtit. Následků svého jednání si je dobře vědom, nemíní je zlehčovat, ale vznikly při jeho obraně proti útoku poškozeného. 8. S přihlédnutím k dosavadnímu průběhu a výsledkům řízení, kdy Nejvyšší soud svým rozhodnutím ve věci samé definitivně nevyloučil, že obviněný jednal způsobem naplňujícím znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle 21 odst. 1 tr. zákoníku, případně znaky zločinu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nebo teoreticky i jiného trestného činu, nelze než uzavřít, že ve věci i nadále v nezměněné podobě trvá (stejně jako tomu bylo před pravomocným odsouzením obviněného) důvod vazby útěkové ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. Způsob, jakým se obviněný nelegálně dostal na území Evropské unie a poté konkrétně i České republiky, kde neměl a nemá absolutně žádné pracovní, rodinné či jakékoli jiné pevnější osobní vazby, tedy zde není zhola nic, co by jej k České republice byť jen minimálně vázalo, to vše v kombinaci se stále reálně hrozícím nepodmíněným trestem odnětí svobody až na šest a půl roku, jednoznačně odůvodňuje obavu, že by se v případě pobytu na svobodě mohl vyhýbat trestnímu stíhání tím, že by uprchl do ciziny nebo se skrýval v tuzemsku. S ohledem na velmi vysoký stupeň této obavy, jakož i charakter a závažnost trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nelze mít za to, že by účelu vazby bylo možné dosáhnout jiným opatřením. 9. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle § 265l odst. 4 tr. ř. vzal obviněného do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Ondřej Círek předseda senátu