3 Tz 1/2026- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Ondřeje Círka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. A. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, porušen zákon ve výroku o trestu v ustanoveních § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku, § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a § 82 odst. 3 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného M. A. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, částečně zrušuje, a to v celém výroku o trestu. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Berouně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, byl obviněný M. A. (dále též jen „obviněný“) na podkladě schválené dohody o vině a trestu uznán vinným ze zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 4. 2024. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněnému napadeným rozsudkem uložen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byly podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku uloženy přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době odčinil podle svých možností způsobenou škodu a podrobil se terapeutickému programu pro řidiče podle § 102a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění účinném od 1. 4. 2024. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci (motorového vozidla) a podle § 73 odst. 1, odst. 3 trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Berouně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tak, že: „dne 4. 8. 2023 v době od 10:28 do 10:32 řídil osobní motorové vozidlo Ford S-Max, RZ: XY, na dálnici XY ve směru od XY na XY za velkého provozu, přičemž během jízdy v úseku 31 km až 34,5 km dálnice záměrně ohrožoval život a zdraví řidiče osobního vozidla Toyota Proace, RZ: XY, poškozeného J. R., jenž jej měl dříve údajně vybrzdit, tím, že − v 31. kilometru dálnice XY, kdy jel v levém jízdním pruhu rychlostí větší než 130 km/h, předjel před ním jedoucí vozidlo poškozeného a po zařazení se před něj do pravého jízdního pruhu na vzdálenost cca jednoho metru začal bezdůvodně prudce brzdit téměř do zastavení, kdy na to musel poškozený okamžitě reagovat úhybným manévrem vpravo do odstavného pruhu a objetím vozidla obviněného A. v jeho těsné blízkosti, aby zabránil střetu vozidel, přičemž bez užití úhybného manévru hrozila dopravní nehoda, která by s ohledem na vyšší rychlost a blízkost obou vozidel mohla s vysokou pravděpodobností vést k těžkému poranění poškozeného, jež by vyžadovalo lékařské ošetření včetně hospitalizace zejména s možným citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu alespoň šesti týdnů nebo jiným vážným poraněním či trvalými následky, − poté v 32. kilometru dálnice XY, kdy poškozený v pravém jízdním pruhu dojížděl k nákladnímu vozidlu Iveco, RZ: XY, které hodlal předjet, mu v tom bránil tím, že v levém jízdním pruhu předjel před vozidlo poškozeného, čímž jej zablokoval, vzápětí úmyslně zpomalil na jeho úroveň, začal na vozidlo poškozeného najíždět a přitom přejel částečně do pravého jízdního pruhu, kdy poškozený byl nucen opět uhýbat k pravé krajnici, aby zabránil střetu, poté pokračoval v jízdě na XY, přičemž z okénka pravých zadních dveří vozidla obviněného A. vyhodila dosud nezjištěná osoba před vozidlo poškozeného dvě plechovky od nápojů, jež vozidla jedoucí na dálnici nezasáhly, − dále v 34. kilometru dálnice XY před sjezdem na obec XY se svým vozidlem záměrně zpomalil, kdy čekal na vozidlo poškozeného, až jej dojede, a když jej poškozený dojel, tak přejel před jeho vozidlo do levého jízdního pruhu a opět začal bezdůvodně brzdit, čímž donutil poškozeného výrazně snížit rychlost ze 128 km/h na cca 80 km/h, − vzápětí v 34,5. kilometru dálnice XY, když se poškozený z důvodu bezpečnosti zařadil se svým vozidlem do pravého jízdního pruhu, s ním souběžně přejel do pravého pruhu, kde s vozidlem opět prudce zabrzdil až do úplného zastavení, čímž záměrně donutil poškozeného rovněž na dálnici zastavit, aby si s ním mohl vyřídit jeho údajné předchozí vybrždění ze strany poškozeného, načež z vozidla vystoupil i přesto, že kolem jejich stojících vozidel v levém jízdním pruhu a připojovacím pruhu nájezdu na dálnici od obce XY projížděla jiná vozidla, která byla v důsledku vzniklé situace nucena výrazně snížit rychlost, došel k vozidlu poškozeného, začal se do něj dobývat přes uzamčené dveře u řidiče, tahal prudce za kliku, přitom na poškozeného křičel, aby z auta vylezl, a když tak neučinil, kopal do dveří u řidiče, poté u nich utrhl kliku, mlátil pěstí do levého zpětného zrcátka, jež následně utrhl, a utržené zrcátko hodil do okénka dveří u řidiče, které tímto poškodil, ale nerozbil, přičemž tohoto jednání zanechal až poté, co poškozený ve vozidle vytáhl svoji legálně drženou pistoli Glock 19C, kterou měl u sebe, načež se obviněný A. vrátil ke svému vozidlu a odjel směrem na XY, přičemž obviněný A. takovým jednáním i zastavením v jízdním pruhu na dálnici za plného dopravního provozu ohrožoval život, zdraví a majetek ostatních nejméně devíti účastníků silničního provozu jedoucích v té době v uvedeném úseku dálnice, neboť tak mohl na dálnici způsobit závažnou dopravní nehodu více vozidel, byť pouze shodou náhod k dopravní nehodě nedošlo, přičemž poškozené firmě ARMED STORE, s. r. o., IČO: 28108523, způsobil poškozením vozidla Toyota Proace, RZ: XY, škodu 15 312,94 Kč.“ II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle něj byl z důvodů vyložených v odůvodnění mimořádného opravného prostředku tímto rozsudkem porušen zákon v neprospěch obviněného ve výroku o trestu v ustanoveních § 48 odst. 3, odst. 4, § 73 odst. 1, odst. 3 a § 82 odst. 3 tr. zákoníku. 5. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel nejprve rekapituloval relevantní právní úpravu a literaturu. 6. Následně v rámci posouzení předmětné věci stěžovatel uvedl, že uložená povinnost podrobit se ve zkušební době podmíněného odsouzení terapeutickému programu pro řidiče podle § 102a zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen z. s. p.) jako součást trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. 7. Stěžovatel je přesvědčen, že povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče byla obviněnému uložena nezákonně jako přiměřená povinnost podle § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku v souvislosti s trestem odnětí svobody, respektive i uložení této povinnosti podrobit se výše uvedenému programu ve zkušební době podmíněného odsouzení je nezákonné. 8. Způsob uložení této povinnosti podle stěžovatele fakticky znamená nepřijatelné nucení obviněného k jejímu vykonání, navíc koncepce výroku o trestu vzhledem ke zpoplatnění terapeutického programu pro řidiče (aktuálně 13 310 Kč, vč. DPH) představuje skrytou peněžitou sankci. Plně v dispozici obviněného je, zda terapeutický program pro řidiče absolvuje, a splní tak zákonnou podmínku pro vrácení řidičského oprávnění, nebo naopak neabsolvuje, a řidičské oprávnění mu nebude vráceno (§ 102a odst. 1 věta druhá z. s. p.). 9. Stěžovatel upozorňuje jednak na to, že povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče ukládaná podle trestního zákoníku je zvláštní povinností, kterou soud může uložit pouze v souvislosti s trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel. Dále poukazuje také na zásadní odlišnost této povinnosti od přiměřeného omezení a přiměřené povinnosti ukládaných podle § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku (konkrétně např. od povinnosti podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy podle § 48 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku – resocializačnímu programu pro řidiče zajišťovaného Probační a mediační službou). Rozdíl mezi těmito povinnostmi se podle stěžovatele zakládá na faktu, že absolvování terapeutického programu pro řidiče tvoří zákonnou podmínku stanovenou v § 102a odst. 1 větě druhé z. s. p. pro vrácení řidičského oprávnění, což u druhé zmíněné povinnosti podmínkou není. Soud navíc neměl podle stěžovatele v projednávané věci o uložení povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče vůbec rozhodovat, což vyplývá přímo ze zákonného ustanovení § 102a odst. 5 věty předposlední z. s. p. 10. Stěžovatel též odkázal na pozměňovací návrh poslankyně Ožanové (evidovaný pod č. 6276 v systému Poslanecké sněmovny) k vládnímu návrhu zákona, později přijatého pod č. 220/2021 Sb., jímž byl do českého právního řádu s účinností od 1. 4. 2024 zaveden institut terapeutických programů pro řidiče. 11. Závěrem k projednávané věci stěžovatel předestřel závažnou újmu obviněného způsobenou napadeným rozsudkem, která spočívá v hrozbě přeměny podmíněného odsouzení na výkon trestu odnětí svobody, pokud nesplní uloženou povinnost podrobit se ve zkušební době uloženému terapeutickému programu pro řidiče. V této souvislosti si stěžovatel požádal o informaci, zda se obviněný přihlásil do nějakého programu, což mu nebylo ze strany koordinátora pro Metodické centrum/Centrum pro dopravní výzkum potvrzeno. 12. V rámci stížnosti pro porušení zákona řešil stěžovatel i judikaturní význam rozhodnutí Nejvyššího soudu o této stížnosti, neboť ze své vlastní činnosti zjistil, že aplikace ustanovení trestního zákoníku upravujících postup soudů při ukládání této povinnosti činí soudům v praxi potíže. Konkrétně pak upozornil na nezákonné ukládání povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče jako přiměřenou povinnost podle § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku v souvislosti s jiným druhem trestu, než je zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, popřípadě je tato povinnost ukládána samostatně jako druh trestu bez jakékoli vazby na jiný trest. Další nezákonnost spatřuje stěžovatel v ukládání této povinnosti s tím, že má být vykonána ve zkušební době podmíněného odsouzení nebo ve lhůtě určené pro vykonání obecně prospěšných prací nebo v jinak určeném časovém úseku. Stejně tak bylo zjištěno, že tato povinnost je ukládána nadbytečně i v situacích, kdy již vyplývá přímo ze zákona, tedy byl-li uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu nejméně osmnácti měsíců (viz § 102a odst. 5 věta předposlední z. s. p.). Kromě výše uvedených nedostatků z praxe upozornil stěžovatel i na neurčité výroky o trestu, kdy nebylo zřejmé, zda soud uložil povinnost ve smyslu § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku nebo povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče podle z. s. p. 13. Stěžovatel popsal i konkrétní nežádoucí dopady uvedené vadné soudní praxe. Primárně poukázal na to, že obvinění jsou nezákonně nuceni k zaplacení a absolvování terapeutického programu pro řidiče. A dále, že uvedená praxe může vést k poškození obviněného zejména tím, že jednak Probační a mediační služba bude realizovat vůči obviněnému povinnost podle § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku (nikoli tr. ř., jak je uvedeno v mimořádném opravném prostředku) podrobit se jí zajišťovanému programu sociálního výcviku a převýchovy – resocializačnímu programu pro řidiče, jednak obecní úřad obce s rozšířenou působností bude na základě žádosti o vrácení řidičského oprávnění po vykonání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel trvat na předložení certifikátu o absolvování terapeutického programu pro řidiče. 14. Pro podporu svých tvrzení a závěrů připojil stěžovatel vadná soudní rozhodnutí a zajištěné spisy, které dokládají popsanou problematickou praxi. 15. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, byl porušen zákon ve výroku o trestu v § 48 odst. 3, odst. 4, § 73 odst. 1, odst. 3 a § 82 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Berouně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil. Podle jeho názoru soudem uložená přiměřená povinnost podle § 102a z. s. p. nemohla být obviněnému uložena jako přiměřená povinnost podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku, neboť se jedná o zvláštní povinnost, kterou soud bez vazby na lhůtu pro její vykonání může uložit jen v souvislosti s trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku. 17. Státní zástupce dále rozvedl podmínky ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností, zabýval se jejich výčtem, podobou a rozsahem způsobených zásahů do svobody jednání a rozhodování pachatele při zdůraznění zachování požadavku přiměřenosti těchto omezení a povinností a účelu sledovaného jejich uložením. Kromě těchto omezujících direktiv státní zástupce zdůraznil, že obsahem přiměřených omezení a přiměřených povinností nesmí být činnost, která může být předmětem některého druhu trestu, jehož uložení by se tímto postupem nahrazovalo a jejich formulace musí být dostatečně určitá, aby byla tato opatření vykonatelná, kontrolovatelná a pro pachatele dostatečnou zárukou jasného vymezení mezí jeho chování a přípustných zásahů do svobody jednání a rozhodování, včetně předvídatelnosti podmínek pro uložení trestu. 18. Dále se státní zástupce věnoval vymezení rozdílu mezi povinností podrobit se terapeutickému programu pro řidiče ukládané podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku a přiměřeným omezením a přiměřenou povinností ukládaným podle § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku a důsledky jejich nesplnění. Vadně uložený trest může ve svém důsledku v právě projednávané věci pro obviněného znamenat, že nesplněním povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče podle § 102a z. s. p. navázanému na zkušební dobu podmíněného odsouzení, hrozí přeměna podmíněného odsouzení na trest nepodmíněný. Své závěry pak státní zástupce opřel i o komentářovou literaturu. 19. Ve shodě se stěžovatelem navrhuje i státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, byl porušen zákon ve výroku o trestu v § 48 odst. 3, odst. 4, § 73 odst. 1, odst. 3 a § 82 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Berouně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 20. Obviněný se ve svém (opožděném!) vyjádření, podaném prostřednictvím ustanovené obhájkyně [z důvodu nutné obhajoby podle § 36a odst. 2 písm. b) tr. ř.], s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil. Jednak souhlasí s argumentací stěžovatele a doplňuje, že u využití terapeutického programu pro řidiče dle zákona o silničním provozu se jeví záměr zákonodárce předpokládající jeho spojení s odklony a podobnými zakončeními v rámci trestního řízení, a to v návaznosti na pozbytí řidičského oprávnění. Proto vnímá propojení mezi absolvováním terapeutického programu pro řidiče a přeměnou podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody jako zásah do jeho základních práv, konkrétně uvádí porušení práva na osobní svobodu zaručenou čl. 8 odst. 1, 2 a na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 21. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch, a zrušil současně i napadený rozsudek Okresního soudu v Berouně a věc vrátil soudu k novému projednání. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 22. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, ve vytýkaném směru porušen, a to v neprospěch obviněného. 23. V projednávané trestní věci byl obviněný uznán vinným na podkladě schválené dohody o vině a trestu zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl obviněnému uložen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku mu byly uloženy přiměřené omezení a přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době odčinil podle svých možností způsobenou škodu a podrobil se terapeutickému programu pro řidiče podle § 102a z. s. p. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci (motorového vozidla) a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. 24. Nejvyšší soud předně konstatuje, že zákon č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 4. 2024 novelizoval mimo jiné příslušná ustanovení trestního zákoníku, přičemž povinnost podrobit se terapeutickému programu může soud uložit pachateli, který se trestného činu dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla (srov. § 73 odst. 3 tr. zákoníku). Tuto povinnost, která je ukládána podle z. s. p. je třeba považovat za zvláštní povinnost, kterou je možné uložit výhradně při současném uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, a to bez ohledu na skutečnost, na jakou dobu byl vymezen tento trest (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1242, marg. č. 8.). Zákaz činnosti se nesmí vztahovat na jinou činnost než řízení motorového vozidla. Navíc tato zvláštní povinnost není vázána na lhůtu pro její vykonání a je čistě na vůli obviněného, zda terapeutický program pro řidiče absolvuje či nikoli. Zde je třeba zdůraznit, že absolvování programu je zákonnou podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění (viz § 102a odst. 1 věta druhá z. s. p.). 25. Terapeutický program pro řidiče je program sociálního výcviku určený zejména pro osoby, které pozbyly řidičské oprávnění podle § 94a z. s. p., přičemž jeho organizaci zajišťuje Centrum dopravního výzkumu, a spočívá ve skupinové terapii vedené lektorem, jemuž byla udělena akreditace podle § 102c odst. 1 z. s. p. Účastník tohoto programu musí zaplatit úhradu, jejíž výši stanovuje prováděcí předpis a která je příjmem Metodického centra. Úspěšné absolvování programu prokazuje certifikát (viz § 102a z. s. p.). 26. Nerespektování této povinnosti ze strany obviněného není trestním zákoníkem nijak sankcionováno a nelze to tedy posuzovat jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť porušení povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče nelze vnímat jako výkon zakázané činnosti [viz ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025. Dostupné na beck-online.cz]. Nicméně podle § 102 odst. 5 z. s. p. prokázání splnění této povinnosti je jednou z podmínek pro vrácení řidičského oprávnění, které obviněný pozbyl dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti ve smyslu § 94a z. s. p. S úspěšným absolvováním tohoto programu spojuje trestní zákoník i další privilegia, jako např. zohlednění při rozhodování o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti podle § 90 odst. 1 tr. zákoníku. 27. Naproti tomu ustanovení § 82 odst. 3 tr. zákoníku umožňuje soudu podmíněně odsouzenému uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 tr. zákoníku směřující k tomu, aby vedl řádný život, což je zároveň účelem jejich uložení a nelze jimi tedy sledovat jiný účel. Ustanovení § 48 odst. 4 tr. zákoníku pak obsahuje demonstrativní výčet přiměřených omezení a přiměřených povinností, které lze pachateli uložit k tomu, aby ve zkušební době vedl řádný život, to znamená, že vedle nebo místo vyjmenovaných lze pachateli uložit i další taková omezení nebo povinnosti. Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti v podstatě slouží ke konkretizaci obsahu uloženého alternativního trestu. 28. Konkrétní způsob plnění jednotlivých povinností vyjmenovaných v § 48 odst. 4 písm. a) až d) tr. zákoníku není blíže právně upraven, proto v každém jednotlivém případě bude závislý na potřebách pachatele, na jeho individuálních vlastnostech a možnostech, na příčinách a podmínkách, které ho vedly ke spáchání trestné činnosti, na sociálním prostředí, v němž žije, na tom, zda a popřípadě jaké vykonává zaměstnání, na jeho rodinných, majetkových, zdravotních, bytových a ostatních osobních poměrech (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 958, marg. č. 14.). 29. Přesné vymezení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti musí být obsaženo ve výroku rozsudku, neboť jen výrok je po právní moci rozsudku vykonatelný a musí být formulovány tak, aby byly určité a také kontrolovatelné, v tomto případě střediskem Probační a mediační služby, jinak nemají význam (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1341, marg. č. 3.). Po novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb. může soud za splnění podmínek podle § 82a rozhodnout o předčasném zrušení uložených přiměřených omezení a přiměřených povinností. 30. Jejich uložením soud reaguje na specifické problémy týkající se pachatele, které byly příčinou či jednou z příčin spáchání trestného činu, přičemž cílem je snížit riziko případné recidivy. Dodržování stanovených omezení a povinností je pak významným kritériem pro posuzování chování pachatele po dobu výkonu daných alternativních trestů (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 955–956, marg. č. 11). 31. Nesplnění uložené přiměřené povinnosti nebo přiměřeného omezení je důvodem ke stanovení dohledu, přiměřenému prodloužení zkušební doby, stanovení dosud neuložených přiměřených omezení a přiměřených povinností, případně i rozhodnutí soudu o výkonu trestu. 32. Zároveň platí, že přiměřená omezení a přiměřené povinnosti by neměly nahrazovat konkrétní druh trestu, který lze v daném případě uložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 7 Tz 20/64 ze dne 31. 3. 1963). 33. Z výše uvedené komparativní analýzy vyplývají signifikantní rozdíly mezi povinností podrobit se terapeutickému programu pro řidiče ve smyslu § 102a z. s. p. a povinností podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, konkrétně resocializačního programu pro řidiče podle § 48 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který by se v právě projednávaném případě jevil jako vhodná přiměřená povinnost. Jedná se totiž o dvě odlišné povinnosti, upravené v různých právních předpisech, které stanoví různé zákonné podmínky jejich ukládání, různé následky jejich porušení nebo naopak jejich splnění, včetně různé lhůty pro jejich absolvování. 34. Terapeutický program pro řidiče je navázán výlučně na trest zákazu činnosti spočívající výhradně v zákazu řízení motorových vozidel, zatímco přiměřené omezení a přiměřené povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 tr. zákoníku mají obecnou povahu a jsou tedy podmínkou pro vedení řádného života u všech trestů a opatření, s nimiž zákon spojuje možnost jejich uložení. Takto lze příkladmo z trestů uvést domácí vězení podle § 60 odst. 6 tr. zákoníku, obecně prospěšné práce podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku, zákaz pobytu podle § 75 odst. 3 tr. zákoníku, a z opatření pak podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku, podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku, podmíněné upuštění od potrestání s dohledem podle § 48 odst. 3 tr. zákoníku, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 89 odst. 2 tr. zákoníku. Naproti tomu terapeutický program pro řidiče má vazbu na specifickou oblast, a to bezpečnost silničního provozu, přičemž (pouze) tento zákon jej také obsahově vymezuje. Jeho realizace je pak svěřena Centru dopravního výzkumu. I v tomto se přiměřená omezení a přiměřené povinnosti podle § 48 odst. 4 tr. zákoníku odlišují, neboť jejich splnění zajišťuje příslušné odborné pracoviště (resp. odborník, instituce) poskytující vhodné programy pro získání potřebné pracovní kvalifikace, programy sociálního výcviku a převýchovy, psychologického poradenství a léčby závislosti na návykových látkách (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 958, marg. č. 14.). 35. Vycházeje z výše uvedeného a při aplikaci shora uvedených teoretických východisek na okolnosti nyní posuzované trestní věci je proto zřejmé, že Okresní soud v Berouně nezákonně uložil obviněnému povinnost podrobit se (zpoplatněnému) terapeutickému programu pro řidiče, kterou nesprávně navázal na trest odnětí svobody, což neodpovídá výše uvedeným podmínkám pro uložení zvláštní povinnosti ve smyslu § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Takto nezákonně uložená zvláštní povinnost ve svém důsledku nutí obviněného k uhrazení a absolvování speciálního programu pro řidiče, neboť bez certifikátu o jeho absolvování nemůže úspěšně žádat o vrácení řidičského oprávnění (srov. § 102 odst. 5 z. s. p.), přičemž úhradu takového programu lze vnímat jako skrytou peněžitou sankci, která zasáhne obviněného v jeho majetkové sféře. Navíc při takové nezákonné kombinaci podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče (nesprávně uloženého jako přiměřené povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 tr. zákoníku a § 82 odst. 3 tr. zákoníku) obviněnému při jejím nesplnění ve zkušební době hrozí zákonem předpokládaná přeměna doposud podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na nepodmíněný trest odnětí svobody, což by jinak při dodržení zákonných podmínek nebylo možné. Určité komplikace pro obviněného spojené s takto uloženou povinností podrobit se terapeutickému programu pro řidiče pak představuje i skutečnost, že Centrum dopravního výzkumu, které realizuje tyto programy pro řidiče, neeviduje obviněného jako uchazeče o tento kurz. 36. Závěrem pak Nejvyšší soud doplňuje, že uložení uvedené povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče bylo nejen z výše uvedených důvodů nezákonné, ale také zcela nadbytečné, neboť její uložení v případech, kdy je uložen trest zákazu činnosti převyšující 18 měsíců, vyplývá přímo ze zákona (srov. § 102 odst. 5 věta předposlední z. s. p.). 37. Pouze pro úplnost a nad rámec konkrétně uplatněných námitek stěžovatele Nejvyšší soud také upozorňuje na to (při vědomí toho, že napadený rozsudek neobsahuje s ohledem na ustanovení § 129 odst. 2 tr. ř. odůvodnění), že soud prvního stupně při ukládání trestu zákazu činnosti pravděpodobně nereflektoval novelu trestního zákoníku č. 220/2021 Sb. účinnou od 1. 4. 2024, v důsledku čehož uvedený trest zákazu činnosti uložil podle ustanovení § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku namísto ustanovení § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. IV. Způsob rozhodnutí 38. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 7 T 20/2024, byl porušen zákon ve výroku o trestu v § 48 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku, § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a § 82 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. S ohledem na toto zjištění proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu, a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Berouně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch. 39. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu