30 Cdo 1040/2026-411 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) D. H., a b) P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 60/2017, o dovolání žalobce b) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 10. 2025, č. j. 23 C 60/2017-382, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 16 Co 370/2025-391, takto: I. Řízení o dovolání žalobce b) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 10. 2025, č. j. 23 C 60/2017-382, se zastavuje. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 10. 2025, č. j. 23 C 60/2017-382, odmítl odvolání žalobce b) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2025, č. j. 23 C 60/2017-376 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání před soudem prvního stupně (výrok II). 2. K odvolání žalobce b) Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 11. 2025, č. j. 16 Co 370/2025-391, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím (po částečném zastavení řízení) se po žalované domáhala původní žalobkyně M. R. jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o odmítnutí dovolání a nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1902/2015 (dále jen „posuzované řízení“). Usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. 23 C 60/2017-332, pak soud prvního stupně rozhodl, že místo zemřelé M. R. bude v řízení pokračováno s žalobci a) a b) jako jejími právními nástupci. 4. Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce b) dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce b) však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce b) proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Ve zbylém rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce b) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. 8. Dovolání žalobce b), které směřuje proti usnesení o odmítnutí odvolání, není přípustné v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, a to dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jak byl žalobce b) v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen, neboť v souladu s § 229 odst. 4 o. s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Stejně tak není přípustné dovolání žalobce b) ani v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku II usnesení soudu prvního stupně, a ve výroku II usnesení odvolacího soudu, a to dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 9. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce b) o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle § 241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle § 238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. přednost. 10. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 11. Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání. 12. Žalobce b) v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení částečně zastaveno a částečně bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 5. 2026 JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu