30 Cdo 1099/2026-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Lichovníkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 20 000 500 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 247/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, č. j. 72 Co 114/2024-36, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 4. 2024, č. j. 29 C 247/2022-29, odmítl podání žalobce ze dne 3. 10. 2022, doručené soudu dne 5. 10. 2022 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak proto, že žalobce si přes výzvu soudu prvního stupně nedoplnil své podání a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat. Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 5. 6. 2024, č. j. 72 Co 114/2024-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Dovolatel nebyl soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání opětovně vyzván. Kromě toho, že byl vyzýván již jednou soudem prvního stupně, je dovolacímu soudu z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, přičemž v těchto řízeních často podává i dovolání. Své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen si žalobce musí být vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16). Žalobce tedy nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Tomáš Lichovník pověřený člen senátu