30 Cdo 1501/2026-174 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) Ing. Kláře Tauschové, IČO 03680797, se sídlem v Roztokách, Felklova 2008 a 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení částek 339 840 Kč a 100 000 Kč, vedené u Obvodnímu soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 50/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2025, č. j. 55 Co 364/2025-134, takto: Dovolací řízení se zastavuje. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 22 C 50/2024-124, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. 55 Co 2/2025-56 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). 2. Usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. 55 Co 364/2025-134, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. 2. 2026 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřovalo pouze proti potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem, požádala však o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). 8. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejím dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. 9. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává značné množství dovolání, byla si tedy vědoma podmínky povinného zastoupení (což ostatně na straně 4 dovolání i výslovně uvedla), neboť byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady, a to např. v řízeních vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5057/2017, 30 Cdo 5058/2017, 30 Cdo 1206/2020, 30 Cdo 1208/2020, 30 Cdo 1209/2020 (k tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1112/2023, ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 33 Cdo 845/2025, nebo ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. 26 Cdo 681/2026). 10. Pokud pak jde o žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, tak je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobkyně lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1206/2020, ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1208/2020, nebo ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1209/2020). 11. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu (v daném řízení se jedná již o třetí zcela shodnou žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů doloženou shodnými listinami, i přes to, že její předchozí žádosti nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2025, č. j. 22 C 50/2024-88, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 7. 2025, č. j. 55 Co 239/2025-110, vyhověno z důvodu řádného neprokázání jejích majetkových poměrů, a následné její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé řízení pak nebylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2026, č. j. 22 C 50/2024-171, ze shodných důvodů). Takový zneužívající procesní úkon žalobkyně pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). 12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobkyni nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a její počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021, ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. 30 Cdo 2637/2024, nebo ze dne 1. 4. 2026 sp. zn. 26 Cdo 681/2026). 13. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí [v řízení je pokračováno ve vztahu k žalované 2)], ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 6. 2026 JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu