30 Cdo 355/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 21/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2025, č. j. 16 Co 233/2025-31, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Znojmě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 9. 2025, č. j. 9 C 21/2025-245, odmítl žalobu doručenou soudu dne 21. 1. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 10. 2025, č. j. 16 Co 233/2025-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že žalobě se vyhovuje. Namítal, že soudy obou stupňů se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která přesně specifikuje, pro jaké vady podání lze podání odmítnout. Namítal i nesprávné poučení ve výzvě k odstranění vad podání. Nejvyšší soud toto odvolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba i přes její doplnění ze dne 11. 6. 2025 po řádném poučení soudem prvního stupně je pro svou nesrozumitelnost a absenci základních náležitostí neprojednatelná (žalobce ji nedoplnil ani v rámci podaného odvolání), je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne JUDr. Pavel Simon předseda senátu