30 Cdo 3001/2025-297 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně Operátor Letiště Vrchlabí s.r.o., IČO 17389682, sídlem ve Vrchlabí, Zámecká 221, zastoupené Mgr. Michalem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 2 747 522,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 6/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-276, ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-281, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-276, ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-281, se v rozsahu výroku II ohledně zamítnutí žaloby co do částky 2 233 972,57 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku III zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-276, ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-281, se v rozsahu výroku I a výroku II co do částky 513 550 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 3. 11. 2024 do zaplacení, odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhá po žalované náhrady škody ve výši 2 750 972,57 Kč s příslušenstvím (předmětem dovolacího řízení je částka 2 747 522,57 Kč s příslušenstvím), a to z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně v souvislosti se zajišťovacím opatřením Policie ČR, pro které dle jejího názoru nebyl důvod, neboť nepeněžitý vklad nemovitosti do dceřiné společnosti neměl žádný vliv na majetek společnosti Letecká škola Vrchlabí, akciová společnost (právní předchůdkyně žalobkyně), uplatnila dva samostatné nároky – jednak náhradu škody ve formě zákonných úroků z prodlení z peněžitého dluhu, který jí vznikl v důsledku nemožnosti realizace nepeněžitého vkladu a povinnosti složit jeho hodnotu v penězích, na což neměla prostředky a kromě hodnoty nepeněžitého vkladu musela uhradit i úrok z prodlení v částce 2 233 972,57 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 9 000 000 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do 24. 4. 2024); a dále náhradu nákladů právního zastoupení, vynaložených v souvislosti s řízeními o zrušení zajišťovacího opatření ve výši 517 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 15 C 6/2025-231, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z této částky jdoucím od 4. 11. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 2 746 372,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p. a. od 3. 11. 2024 do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 4 600 Kč ve výši 12,75 % p. a. za den 3. 11. 2024 (výrok II), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 51 Co 87/2025-281, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu odvoláním napadené částky 1 150 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 4. 11. 2024 do zaplacení změnil tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 700 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 26. 8. 2022 bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV, vydáno podle § 79 odst. 1 tr. řádu usnesení č. j. KRPH-90977/TČ-2022-050080, kterým došlo k zajištění nemovitostí ve vlastnictví společnosti Letecká škola Vrchlabí, akciová společnost. Následně byla podána stížnost, která byla zamítnuta dle § 148 odstavec 1 písm. c) tr. řádu usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 0 NT 777/2022. Ústavní stížnost podaná v této věci danou společností byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3054/2022. Následný návrh na zrušení zajištění nemovitostí ze dne 25. 1. 2023 byl zamítnut dle § 79e odst. 2 tr. řádu usnesením Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 21. 2. 2023, č. j. 1 ZN 113/2022–79. Okresní soud v Trutnově dne 7. 3. 2023, sp. zn. 0 NT 741/2023, uvedené zamítavé rozhodnutí potvrdil. Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 927/23, bylo rozhodnuto, že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 0 NT 741/2023, a usnesením Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 21. 2. 2023, č. j. 1 ZN 1113/2022-79, bylo porušeno právo stěžovatelky (společnosti Letecká škola ve Vrchlabí, akciová společnost) na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a usnesení zrušil. Usnesením ze dne 2. 6. 2023, č. j. KRPH-90977-97/TČ-2022-050080, policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodl podle § 79f odst. 1 tr. řádu, že zajištění nemovitostí se ruší, neboť zajištění věcí již není potřeba, a to na základě výsledků prověřování věci, zejména na základě předběžných závěrů znaleckého posudku, který byl policejním orgánem zadán ke zjištění hodnoty zajištěných nemovitostí. Usnesením policejního orgánu ze dne 2. 8. 2023, č. j. KRPH-90977-107/TČ-2022-050080, které nabylo právní moci dne 11. 8. 2023, byla podle § 159a odst. 1 tr. řádu předmětná trestní věc odložena. 5. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že samotné původní usnesení Policie České republiky ze dne 26. 8. 2022, č. j. KRPH-90977-4/TČ-2022-050080, kterým podle § 79a odst. 1 tr. řádu jako nástroj trestné činnosti byly zajištěny předmětné nemovitosti, nabylo právní moci a pro nezákonnost zrušeno nebylo. Toto usnesení bylo zrušeno až na základě rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV ze dne 2. 6. 2023, č. j. KRPH-90977-97/TČ-2022-050080, které nabylo právní moci dne 6. 6. 2023 s tím, že bylo zrušeno zajištění uvedených nemovitostí podle § 79f odst. 1 a 3 tr. řádu z důvodu dokončení vyšetřování, prověřování celé situace a zjištění další nepotřebnosti zajištění uvedených nemovitostí, jak toto vyplývá z odůvodnění usnesení a použití zákonného ustanovení. Nelze tak dle soudu prvního stupně dospět k závěru, že by samotné usnesení o zajištění uvedených nemovitostí ze dne 26. 8. 2022 bylo nezákonným ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Pokud pak žalobkyně tvrdí, že uvedené rozhodnutí bylo „nesprávné“, měla a mohla se dle soudu prvního stupně vyslovení nezákonnosti rozhodnutí domáhat opravným prostředkem v řízení samém. 6. Nezákonným rozhodnutím je však dle soudu prvního stupně usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 0 NT 741/2023, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 21. 2. 2023, č. j. 1 ZN 113/2022-79, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 927/2023, pro porušení práva stěžovatelky, Letecké školy Vrchlabí, akciová společnost, na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Zároveň je však nutné dle soudu prvního stupně poukázat i na odůvodnění uvedeného nálezu, neboť Ústavní soud dospěl k závěru o porušení základních práv stěžovatelky s tím, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly, zda je stále nezbytné, aby shora uvedené zajištění trvalo k okamžiku, kdy zajištění majetku trvá a má být posuzováno. Uvedené orgány totiž posoudily nezbytnost zajištění pouze k okamžiku vydání rozhodnutí o zajištění a paušálně ve vztahu k probíhajícímu trestnímu řízení, nijak se však nezabývaly novými skutkovými okolnostmi. Toto bylo „zhojeno“ vypracováním znaleckého posudku ze strany Policie České republiky, na který odkazuje i žalobkyně, a na základě něhož, jak je shora uvedeno, bylo celé zajištění zrušeno, nikoliv však na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 927/23. 7. Ohledně nároku ve výši 2 233 972,57 Kč (soudem prvního stupně je v bodu 1 a bodu 9 nesprávně uvedena částka 2 333 972,57 Kč – pozn. Nejvyššího soudu) představující škodu v podobě zákonného úroku z prodlení ze základu dluhu ve výši 9 000 000 Kč od splatnosti dluhu dne 30. 8. 2022 do 24. 4. 2024 (datum připsání kupní ceny ve prospěch poškozené, získání prostředků pro úhradu dluhu), dospěl soud prvního stupně k závěru, že zde jednak není dána příčinná souvislost se samotným odpovědnostním titulem, tj. s usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově, č. j. 1 ZN 113/2022-79, a Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 0 NT 741/23, když žalobkyně sama odvíjí vznik této škody právě od samotného zajištění uvedených nemovitostí, a to na základě usnesení Policie České republiky ze dne 26. 8. 2022. Toto usnesení nabylo právní moci a bylo zrušeno na základě usnesení Policie České republiky ze dne 2. 6. 2023, na základě skutečnosti, že ke dni 31. 5. 2023 byl vypracován znalecký posudek a následně dne 2. 6. 2023 došlo právě na jeho základě ke zrušení zajištění uvedených nemovitostí, kdy toto vyplývá právě i z třetího odstavce uvedeného rozhodnutí Policie České republiky, č. j. KRPH-90977-97/TČ-2022-050080, ze dne 2. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 6. 6. 2023. Nebylo tedy zrušeno na základě rozhodnutí Ústavního soudu, ten naopak ústavní stížnost žalobkyně usnesením sp. zn. IV. ÚS 3054/2022 odmítl. Nelze tak dle soudu prvního stupně dospět k závěru, že by zde existovala příčinná souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění, a tvrzeným vznikem škody ve formě úroků z prodlení. 8. Ohledně nároku žalobkyně na náhradu nákladů na právní zastoupení shledal soud prvního stupně jako účelně vynaložené náklady vzniklé v příčinné souvislosti nebo které byly vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí pouze stížnost proti usnesení okresního státního zastupitelství ze dne 27. 2. 2023 a poradu s klientem přesahující jednu hodinu. 9. Co se týče výše odměny advokáta za právní zastupování, soud prvního stupně dovodil, že vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o trestní řízení, měla by být podpůrně použita ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud prvního stupně aplikoval § 10 odst. 3 písm. c) této vyhlášky, kdy za tarifní hodnotu se považuje částka 30 000 Kč, za jeden úkon právní služby přísluší pak dle soudu prvního stupně částka 2 300 Kč. K tomu je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce nežádal náhradu režijních paušálů ani DPH. 10. Co se týká požadavku na zákonný úrok z prodlení, tento žalobkyně požadovala ode dne 3. 11. 2024, šestiměsíční doba k projednání nároku však dle soudu prvního stupně uplynula až dne 3. 11. 2024. Žalovaná by se tak dostala do prodlení až ke dni 4. 11. 2024. 11. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval důkaz výzvou ke splacení peněžité povinnosti spojené se zmařením nabytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu ze dne 27. 8. 2022 a doplnil dokazování smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2024 a oznámením o záměně ze dne 3. 7. 2024 postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. Zjistil, že Letecká škola Vrchlabí, akciová společnost, IČO 17389682 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postoupila obě pohledávky uplatněné žalobou v celkové výši 2 750 972,57 Kč na žalobkyni, což bylo žalované, u které již byl nárok předběžně uplatněn právní předchůdkyní žalobkyně podáním ze dne 3. 5. 2024, sděleno dopisem žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 7. 2024. 12. Odvolacím soudem bylo dále zjištěno, že žalobkyně (jednající Ing. Janem Bäumlem) vyzvala svého jediného společníka a zakladatele – právní předchůdkyni žalobkyně (za kterou listinu podepsal předseda představenstva právní předchůdkyně žalobkyně Ing. Jan Bäuml), aby v důsledku vydání zajišťovacího opatření ze dne 26. 8. 2022, kdy došlo ke zmaření převodu vlastnického práva k předmětu nepeněžitého vkladu po transformaci původní vkladové povinnosti, uhradila žalobkyni peněžitý dluh ve výši 9 000 000 Kč. 13. Vzhledem k absenci relevantních skutkových tvrzení odvolací soud poučil při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213b odst. 1 o. s. ř. žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalobkyni jakési „příslušenství“, když ze žaloby není zřejmé, kdy a co bylo plněno, resp. zda a kdy byla k takovému plnění právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyní vyzvána. Současně žalobkyně byla upozorněna na následky neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v podobě nepříznivého rozhodnutí ve věci. 14. Žalobkyně v reakci na poučení odvolacím soudem uvedla, že žalobkyně vyzvala právní předchůdkyni žalobkyně k úhradě dluhu ve výši 9 000 000 Kč oznámením ze dne 27. 8. 2022. Došlo tak k zesplatnění dluhu ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a následně též k „zahájení úročení zákonným úrokem z prodlení“. K důkazu označila výzvu k úhradě „dluhu“. Dále žalobkyně podrobně specifikovala vyčíslení zákonných úroků z prodlení za výše uvedené období (30. 8. 2022 – 24. 4. 2024, za 604 dnů po 3 698,63 Kč denně) v souhrnné částce 2 233 972,57 Kč. Dále uvedla, že jistina dluhu byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně uhrazena na účet žalobkyně dne 24. 4. 2024, zákonné úroky z prodlení byly uhrazeny převodem dne 25. 4. 2025 s tím, že pokud byla převedena nepatrně vyšší částka o 12 131,73 Kč, pak tato část představuje úhradu příslušenství z jiného právního titulu a tato část netvoří předmět tohoto řízení. Dodala, že za škodu považuje již vznik peněžitého závazku, nikoliv jeho uhrazení. 15. Odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žalobkyně přes poskytnuté poučení nedoplnila tvrzení k tomu, „kdy a jak byla vyzvána právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyní k úhradě zaplacení úroků z prodlení“, nikoliv tedy dluhu ve výši 9 000 000 Kč jako takového. Jde při tom o právní skutečnost, od které se odvíjí vznik závazku, resp. pohledávky věřitele mající povahu sankce, která je aktivována až požadavkem věřitele v důsledku prodlení dlužníka se splněním dluhu. Žalobkyně tak dle odvolacího soudu neunesla břemeno tvrzení, neboť netvrdila relevantní skutečnosti vedoucí k závěru o tom, že je subjektem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná, tedy tím, kdo je podle hmotného práva skutečně nositelem tvrzeného subjektivního práva (aktivní věcná legitimace). 16. Dle odvolacího soudu ani navržený důkaz výzvou ke splacení peněžité povinnosti spojené se zmařením nabytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu ze dne 27. 8. 2022 nenasvědčuje tomu, že právní předchůdkyně plnila pohledávku spočívající v zákonných úrocích na základě předchozí výzvy věřitele (žalobkyně), neboť takovou výzvu k plnění neobsahuje. Odvolací soud uzavřel, že pakliže právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni plnila úroky z prodlení bez předchozí výzvy (požadavku) věřitele na jejich zaplacení, jak uvádí ve svém podání ze dne 19. 6. 2025, nemůže být dána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem žalované, pokud by byl v řízení shledán. Hlavní a zásadní příčinou vzniklé škody (vedoucí ke snížení majetkových hodnot právní předchůdkyně žalobkyně) by bylo totiž dle odvolacího soudu iniciativní plnění právní předchůdkyní žalobkyně bez právního jednání (i důvodu) vedoucího k obohacení žalobkyně. 17. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení částky 517 000 Kč, v žalobě pod bodem VI (odst. 44), bylo žalobkyní tvrzeno, že vedle zákonných úroků z prodlení požaduje náhradu škody ve výši právních nákladů vynaložených za účelem zrušení zajišťovacího opatření ve smyslu ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk. S odkazem na hodnotu zajištěné nemovitosti, jejíž cena byla stanovena znaleckým posudkem na částku 18 500 000 Kč, odpovídá tarifní hodnota částce 51 700 Kč za jeden úkon právní služby. Rozsah úkonů právních služeb je 10 úkonů, tedy v celkové výši 517 000 Kč. 18. Vzhledem k absenci relevantních skutkových tvrzení odvolací soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213b odst. 1 o. s. ř. při jednání odvolacího soudu konaném dne 17. 6. 2025 žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně tvrzení, že došlo k poskytnutí právních služeb v trestním řízení o vydání zajišťovacího opatření s tím, že je třeba uvést „kdo konkrétně zastupoval právního předchůdce a specifikovat konkrétní provedené úkony jejich datem v případě porady s klientem přesahující jednu hodinu“. 19. Žalobkyně v reakci na poučení odvolacím soudem v jím poskytnuté lhůtě v podání ze dne 19. 6. 2025 v tomto směru uvedla, že dále doplňuje podrobnější informace k jednotlivým daňovým dokladům za právní poradenství dokládající poskytnutí právních služeb, jejichž náhradu nákladů požaduje v rámci této žaloby. Ke každému z výše uvedených 10 právních úkonů označila konkrétní daňový doklad číslem, včetně data úhrady s uvedením výše plnění poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně. Označila a připojila důkaz fakturami za právní poradenství. Žalobkyně však neoznačila konkrétní osobu advokáta, který byl zmocněn jednat v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Krajským ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odborem hospodářské kriminality SKPV pod sp. zn. KRPH-90977/TČ-2022-0500800 jménem právní předchůdkyně žalobkyně; nespecifikovala ani právní porady s klientem přesahující jednu hodinu tak, aby mohla být jejich účelnost posouzena s ohledem na datum, kdy tyto porady proběhly. Odvolací soud proto uzavřel, že ani ohledně druhého nároku žalobkyně neunesla přes poskytnuté poučení břemeno tvrzení. 20. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně rozhodl správně o zamítnutí nároku na zaplacení částky 2 746 372,57 Kč s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že výrok I rozsudku soudu prvního stupně co do vyhovující částky 3 450 Kč příslušenstvím nebyl předmětem odvolání, nabyl tento samostatně právní moci a odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že co do nároku na náhradu škody za právní zastoupení ve výši 1 150 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 21. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním. 22. Žalobkyně ve svém dovolání pokládá tři otázky hmotného a procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu. 23. Při řešení první otázky, kdy vzniká právo na úhradu, resp. nastává splatnost úroků z prodlení, a zda je nutno v případě, kdy se dlužník ocitne v prodlení s plněním hlavního dluhu, jej dodatečně vyzývat k úhradě zákonných úroků z prodlení, se měl dle žalobkyně odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 297/2023, a sp. zn. 33 Cdo 3029/2011, stanoviska sp. zn. Cpjn 202/2005 a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2160/2012. 24. Žalobkyně zdůrazňuje, že podle této judikatury jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky a povinnost je hradit nevzniká samostatně, ale jednorázově již první den prodlení a jsou splatné společně s hlavním dluhem. Dlužníka není nutné separátně vyzývat k úhradě úroků z prodlení. 25. Okamžikem doručení výzvy ke splacení ze dne 27. 8. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně počala běžet dle žalobkyně zákonná lhůta bez zbytečného odkladu, po jejímž uplynutí se peněžitá pohledávka začala úročit. Povinnost hradit úroky z prodlení je dle žalobkyně přímým důsledkem vydání zajišťovacího opatření, právní předchůdkyni vznikl dluh na úhradu jistiny ve výši 9 000 000 Kč a s tím související povinnost hradit úroky z prodlení. Navíc, podle žalobkyně, i kdyby právní předchůdkyně žalobkyně peněžitý dluh a úroky z prodlení neuhradila, mohla by jejich náhradu požadovat po státu, neboť dle občanského zákoníku se škodou rozumí i dluh. 26. Žalobkyně uvádí, že požadavek odvolacího soudu, aby věřitel dlužníka vyzýval k úhradě zákonných úroků z prodlení, nemá oporu v platném právu, nelze tedy ani následnou úhradu těchto úroků považovat za bezdůvodné obohacení, jak to činí odvolací soud. 27. Otázku označenou jako druhou, zda je v rámci prokázání nákladů na právní zastoupení pro účely zákona č. 82/1998 Sb. dostačující předložení daňového dokladu za právní poradenství, který dokládá datum a rozsah provedeného úkonu, aniž byl poškozený v řízení formálně zastoupen, považuje žalobkyně za otázku, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena. 28. Dle žalobkyně výtka odvolacího soudu stran označení advokáta a nespecifikace porady s klientem nemá oporu ve spise, neboť žalobkyně daňové doklady opakovaně předložila. Pokud odvolací soud vykládá § 31 odst. 3 OdpŠk tak, že jeho předpokladem je procesní zastoupení ve věci, žalobkyně tento výklad nesdílí. Toto ustanovení uvádí, že se výše odměny za právní zastoupení stanoví dle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, podle kterých také žalobkyně škodu vyčíslila. 29. Žalobkyně tedy nesouhlasí s odvolacím soudem, že neunesla v souvislosti s nárokem na náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení důkazní břemeno. 30. Třetí, procesněprávní otázku, zda je s ohledem na zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí nutné, aby odvolací soud předem seznámil účastníka řízení s odlišným právním posouzením odchylujícím se od dosavadního průběhu řízení, argumentace účastníků a posouzení prvoinstančního soudu, považuje žalobkyně za rozhodnutou odvolacím soudem v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3071/2024, či usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2675/15 a sp. zn. III. ÚS 1472/23. 31. Žalobkyně k tomuto dovolacímu důvodu namítá, že výzva odvolacího soudu dle § 118a o. s. ř. nebyla jednoznačná a nedávala rozumný smysl ve světle současných tvrzení účastníků řízení, poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. zcela absentovalo. Otázka splatnosti zákonných úroků z prodlení ani otázka poskytnutí právního poradenství nebyla předmětem sporu mezi účastníky. 32. Žalobkyně namítá, že napadený rozsudek je v rozporu se zásadou zákazu překvapivého rozhodnutí, právní závěr, že nebyly splněny podmínky pro vznik pohledávky na úroky z prodlení a že nebylo prokázáno poskytnutí právních služeb, byl účastníkům sdělen odvolacím soudem až při vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně ohledně zákazu překvapivého rozhodnutí odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3071/2024 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1472/23. 33. Žalobkyně v dovolání navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 34. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 35. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání. 36. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 37. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 38. Dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku III rozsudku odvolacího soudu není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. To však v případě přípustnosti a důvodnosti dovolání ve zbývajícím rozsahu nebrání dovolacímu soudu, aby zrušil i tento nákladový výrok jako výrok závislý na výroku o věci samé. 39. Druhou otázku položenou žalobkyní v dovolání, tedy zda je v rámci prokázání nákladů na právní zastoupení pro účely zákona č. 82/1998 Sb. dostačující předložení daňového dokladu za právní poradenství, aniž byl poškozený v řízení formálně zastoupen, týkající se nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 513 550 Kč s příslušenstvím, posoudil odvolací soud v souladu s již existující judikaturou Nejvyššího soudu [srov. rozsudek ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2610/2015, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že úkon, který učinil vůči příslušnému orgánu účastník řízení, aniž by z daného úkonu bylo zjevné zastoupení účastníka řízení, nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Činí-li totiž účastník úkon sám svým vlastním jménem, pak nelze uvažovat o jakékoliv formě zastoupení, byť by již byla uzavřena smlouva, z níž by zastoupení účastníka řízení plynulo. Na tom nic nemění ani následné prokázání faktického zpracování písemného podání zástupcem, pro zastoupení není totiž významné, kdo podání zpracoval, ale kdo podání učinil.]. Tato otázka proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. 40. Otázka označená v dovolání jako třetí, tedy zda je s ohledem na zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí nutné, aby odvolací soud předem seznámil účastníka řízení s odlišným právním posouzením odchylujícím se od dosavadního průběhu řízení, přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího za situace, kdy žalobkyni ohledně splatnosti zákonných úroků z prodlení a nároku spočívajícího v náhradě nákladů právního zastoupení (viz podání žalobkyně označené jako Doplnění na výzvu soudu na č. l. 258) vyzval k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání dle § 118a o. s. ř. na jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025 a umožnil tak žalobkyni ve vztahu k těmto otázkám argumentovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003). Na tom nemění nic ani skutečnost, že žalobkyni předmětná výzva „nedávala rozumný smysl“. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu v závěru o neunesení břemene tvrzení ohledně nároků žalobkyně tak nemůže být překvapivé, neboť výzvou dle § 118a o. s. ř. dal odvolací soud v řízení jasně najevo, že dosavadní tvrzení a označené důkazy nedostačují vyhovění žalovaným nárokům. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je přitom za překvapivé považováno takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, a ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009). 41. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, kdy vzniká právo na úhradu, resp. nastává splatnost úroků z prodlení, a zda je nutno v případě, kdy se dlužník ocitne v prodlení s plněním hlavního dluhu, jej dodatečně vyzývat k úhradě zákonných úroků z prodlení, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu se v této otázce rozchází s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání 42. Dovolání je do nároku na náhradu škody ve formě zákonných úroků z prodlení ve výši 2 233 972,57 Kč s příslušenstvím důvodné. 43. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 44. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 45. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 46. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 47. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že povinnost dlužníka platit úrok z prodlení je jedním z právních následků prodlení dlužníka se splněním peněžitého dluhu (závazku) a spočívá v tom, že dlužník musí poskytnout věřiteli kromě vlastního plnění (jistiny) též stanovené procento z té části peněžitého dluhu (závazku), s nímž je v prodlení. Právo na úrok z prodlení vzniká ze zákona. Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Právo na úroky, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které oprávněný může (ale také nemusí) současně uplatnit s jistinou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod č. 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3029/2011, ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1751/2011, ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011, ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 5214/2014, ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 812/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4436/2009, a ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1464/2022). 48. Z rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněného pod č. 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že i úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky. Touto pohledávkou se přitom rozumí peněžité plnění (jistina), na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu, k jehož změně (potud, že lze nárokovat i sankce za prodlení s placením) dochází přímo ze zákona prodlením dlužníka. 49. Pokud odvolací soud v bodu 20 napadeného rozsudku uzavřel, že výzva žalobkyně její právní předchůdkyni k úhradě úroků z prodlení je právní skutečností, od které se odvíjí vznik závazku, resp. pohledávky věřitele mající povahu sankce, která je aktivována až požadavkem věřitele v důsledku prodlení dlužníka se splněním dluhu, je jeho právní posouzení dané otázky nesprávné. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení občanského zákoníku i ustálené judikatury Nejvyššího soudu, úroky z prodlení vznikají ze zákona, okamžikem, kdy se dlužník dostane do prodlení (tedy uplynutím splatnosti samotné pohledávky, ať je již splatnost pohledávky určena smluvně či výzvou věřitele), nikoli na výzvu věřitele. 50. I za situace, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalobkyni úroky z prodlení bez předchozí výzvy k jejich zaplacení, plnila by po právu a nemohlo by tímto dojít k bezdůvodnému obohacení žalobkyně, jak odvolací soud nesprávně uzavřel v bodě 21 napadeného rozsudku. 51. Právní posouzení dotčené otázky, pro kterou bylo dovolání připuštěno, odvolacím soudem, je tudíž nesprávné, a napadené rozhodnutí neobstojí. 52. Vzhledem k přípustnosti dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., resp. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud žalobkyní namítané vydání překvapivého rozhodnutí odvolacím soudem neshledal, jak již vysvětlil v bodu 40 tohoto rozsudku. Napadený rozsudek odvolacího soudu je však nepřezkoumatelný, neboť z jeho obsahu není možné zjistit, podle jaké právní normy dospěl odvolací soud k závěru, že podmínkou vzniku nároku na úrok z prodlení je výzva věřitele dlužníku k jeho úhradě. Závěry odvolacího soudu vztahující se k dané otázce se totiž nijak neodkazují na platnou právní úpravu, ze které by měly plynout. 53. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému rozsudek odvolacího soudu v rozsahu nároku na náhradu škody ve výši 2 233 972,57 Kč s příslušenstvím spolu se souvisejícím nákladovým výrokem podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V rozsahu nároku na náhradu nákladů právního zastoupení pak dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost. 54. Odvolací soud v dalším řízení znovu posoudí otázku vzniku a splatnosti úroků z prodlení, své závěry přitom podrobně odůvodní s konkrétními odkazy na platná zákonná ustanovení a judikaturu dovolacího soudu. V případě, že shledá vznik škody na straně žalobkyně, bude se zabývat dalšími okolnostmi rozhodnými pro posouzení toho, zda za danou škodu odpovídá stát. 55. Soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. 56. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 4. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu