30 Cdo 3017/2025-301 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně PALETY-KUPKA GROUP s. r. o., identifikační číslo osoby 01809326, se sídlem v Plzni, Hřímalého 2707/20, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 882 766 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 58/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 72 Co 107/2025-282, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení celkové částky 882 766 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ohledně přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od prosince 2014 do prosince 2015 (za zdaňovací období leden 2015 částky 158 168 Kč s příslušenstvím, za zdaňovací období březen 2015 částky 151 826 Kč s příslušenstvím, za zdaňovací období duben 2015 částky 149 656 Kč s příslušenstvím, za zdaňovací období květen 2015 částky 147 489 Kč s příslušenstvím, za zdaňovací období červenec 2015 částky 143 151 Kč s příslušenstvím a za zdaňovací období prosinec 2015 částky 132 308 Kč s příslušenstvím) vedených Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Odvolacím finančním ředitelstvím a navazujícím soudním řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Af 49/2018 a následně u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 242/2021. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 25 C 58/2022-262, zamítl žalobu o zaplacení částky 882 766 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 100 Kč (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v rozsahu výroku I, včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelkou tvrzená nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu spočívající v absenci vypořádání se s její námitkou, zda nemělo být dovolatelce přiznáno odškodnění formou konstatování porušení práva jako tomu bylo ve věcech dovolatelky rozhodnutých rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 6. 2023, č. j. 26 C 122/2022-115, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 91 Co 289/2023-147, a dále rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 68 Co 359/2023-127, a ze dne 23. 1. 2024, č. j. 11 Co 355/2023-123, plně skutkově i právně srovnatelných s nynější věcí, pokud jde o účast dovolatelky na daňovém podvodu a s tím spojený závěr o minimalizaci významu průtažného řízení pro ni, čímž se měl odvolací soud odchýlit od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3312/2016, ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3711/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2271/2013, a ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1071/2015, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na takovém řešení právní otázky napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud své rozhodnutí o zamítnutí žaloby totiž nezaložil na závěru o presumpci vzniku nemajetkové újmy a s tím souvisejícím nepatrném významu předmětu řízení pro žalobkyni, ale uvedl, že vzhledem k prokázanému nepoctivému jednání žalobkyně při podání přiznání k dani z přidané hodnoty a uplatňování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období se nejistota žalobkyně ohledně výsledku posuzovaných daňových řízení a navazujícího soudního řízení zjevně omezovala jen na to, zda bude její nepoctivý záměr zkrátit stát na dani z přidané hodnoty odhalen. Taková nejistota pak dle odvolacího soudu nemůže být předmětem odškodnění a představuje okolnost, která vznik presumované odškodnitelné nemajetkové újmy žalobkyně v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vyvrací. Současně uvedl, že již z tohoto důvodu nelze požadavku na přiměřené zadostiučinění vyhovět. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 3. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu