30 Cdo 317/2026-88 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Lichovníkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 803 300 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 223/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 11. 2022, č. j. 54 Co 208/2022-40, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 55 C 223/2021-33, odmítl podání žalobce ze dne 20. 9. 2021, doručené Městskému soudu v Brně dne 30. 9. 2021 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak proto, že žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil vady shora uvedeného podání. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 7. 11. 2022, č. j. 54 Co 208/2022-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2023, č. j. 55 C 223/2021-53 bylo o žádosti žalobce rozhodnuto tak, že se mu pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů neustanovuje. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2024, č. j. 55 C 223/2021-66, odmítnuto. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 6. 5. 2024, č. j. 54 Co 85/2022-73. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Dovolatel byl soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání opětovně vyzván. Žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů znovu, o jeho žádosti již však bylo pravomocně rozhodnuto. Žalobce tedy nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Tomáš Lichovník pověřený člen senátu