30 Cdo 3262/2025-165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybníkářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 4 079 000,50 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 174/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2025, č. j. 38 Co 293/2024-89, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 20 C 174/2021-59, zamítl žalobu o zaplacení částky 4 079 000,50 Kč (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II) s tím, že o nákladech právního zastoupení žalobce bude rozhodnuto v samostatném rozhodnutí po právní moci rozsudku (výrok III). 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 38 Co 293/2024-89, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Výrok III rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním dotčen. 3. Zaplacení částky 4 079 000,50 Kč se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012 (dále jen „předmětné řízení“), který vedl k tomu, že žalobce dle něj nezákonným způsobem pozbyl členská práva a povinnosti vztahující se k bytu č. XY v bytovém domě v XY (dále jen „předmětný byt“). Tento nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že ačkoliv mu bylo v prvním stupni Krajským soudem v Brně vyhověno a rozhodnuto, že je členem Stavebního bytového družstva Družba, je nájemcem předmětného bytu a náleží mu členská práva a povinnosti vztahující se k němu, v odvolacím řízení byla Vrchním soudem v Olomouci žaloba zamítnuta, aniž byl žalobce předem seznámen s právním názorem soudu, a aniž měl možnost navrhovat důkazy a předkládat argumenty ve svůj prospěch, což žalobce považoval za postup v rozporu se zásadami spravedlivého procesu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ačlánku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento dle žalobce nesprávný úřední postup se pak odrazil i ve výsledku řízení o vyklizení předmětného bytu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 97/2018 a v navazující exekuci. Žalovaná částka pak měla sestávat z hodnoty předmětného bytu v době podání žaloby ve výši 4 000 000 Kč, z nákladů řízení, které musel žalobce zaplatit dalším účastníkům řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012, a to Stavebnímu bytovému družstvu Družba ve výši 14 700 Kč a manželům Kočvarovým ve výši 43 564 Kč, a dále z nákladů exekučního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 74 EXE 88/2020 ve výši 21 379,50 Kč. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, a to ve výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost. 5. Dovolání není přípustné proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku II rozsudku soudu prvního stupně, a to podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání v tomto rozsahu, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). 6. Ohledně dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností dle § 237 o. s. ř. 7. Odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby jednak z důvodu neexistence odpovědnostního titulu (neboť rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, která měla být dle tvrzení žalobce nezákonná pro nesprávný úřední postup, nebyla pro nezákonnost zrušena a žalobce nevyužil všechny možnosti jejich dalšího přezkumu, zejména nepodal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání ani se následně nedomáhal přezkumu rozhodnutí ústavní stížností a podal jen neúspěšnou žalobu na obnovu řízení, při jejímž projednávání dovolací soud navíc výslovně konstatoval, že vada řízení spočívající v odnětí možnosti žalobce jednat před soudem byla zhojena, a tato rozhodnutí tudíž žádnou nezákonností netrpí) a jednak z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a označenými soudními rozhodnutími (zejména nebylo prokázáno, zda by v případě dalšího pokračování v řízení a umožnění žalobci prokázat cenu bytové jednotky byl výsledek řízení pro něj příznivý, což navíc v odškodňovacím řízení soud jako předběžnou otázku posuzovat nemůže) (viz odstavec 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V dovolání pak žalobce jednak zpochybnil závěr o neexistenci odpovědnostního titulu, neboť odpovědnost státu může vzniknout i v případech, kdy nebylo nezákonné rozhodnutí formálně zrušeno, a dále namítal extrémní rozpor mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a skutečnostmi vyplývajícími ze spisu o předmětném řízení, neboť proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci žalobce dovolání i ústavní stížnost podal. Svými otázkami tedy žalobce míří pouze do prvního důvodu potvrzení zamítnutí žaloby odvolacím soudem. Tyto otázky (při jejichž řešení se měl odvolací soud dle žalobce odchýlit od v dovolání specifikované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu) tedy přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. založit nemohou, neboť spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016). 8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 25. 2. 2026 JUDr. Hana Poláškován Wincorová předsedkyně senátu