30 Cdo 3286/2025-126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Dukar, s. r. o., identifikační číslo osoby 25047922, se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, zastoupené JUDr. Matejem Pláňavským, advokátem, se sídlem v Brně, Husova 594/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 2 743,09 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 163/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, č. j. 55 Co 175/2025-113, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se původně domáhala zaplacení částky 2 777,59 EUR s příslušenstvím navýšené o 20% inflaci jako náhrady škody spočívající v nákladech řízení vedeného u Okresního soudu v Žilině pod sp. zn. 20 Cb/163/2012 ve výši 2 671,09 EUR a nákladech exekuce vedené Exekutorským úřadem Námestovo, soudní exekutor JUDr. Miloš Kabáč, pod sp. zn. 370 Ex 295/18, ve výši 106,50 EUR. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 10 C 163/2024-90, zastavil řízení o zaplacení částky 34,5 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34,5 EUR od 3. 2. 2018 do zaplacení, to vše navýšené o 20 % inflace (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 743,09 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 743,09 EUR od 3. 2. 2018 do zaplacení, to vše navýšené o 20 % inflace (výrok II), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Dovolání není přípustné pro dovolatelkou namítané odchýlení odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 2 Afs 24/2005, nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 177/2021, a usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 6Cdo/98/2017, v otázce nepřezkoumatelnosti a nekonzistentnosti rozsudku odvolacího soudu, když rozpor s judikaturou těchto soudů předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje. Dovolatelkou namítané porušení práva na spravedlivý proces v souvislosti s nepřezkoumatelností a nekonzistentností rozsudku odvolacího soudu, spočívající v absenci vypořádání se s relevantními argumenty žalobkyně a nekritickém převzetí závěrů soudu prvního stupně, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od nálezů Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, a ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3643/15, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá. Dovolací soud již ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, vysvětlil, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (§ 157 odst. 2, § 211 o. s. ř.), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody. V nyní řešené věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), nejsou dány zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, zejména nebyla zjištěna existence jakéhokoliv odpovědnostního titulu, ať už nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Škoda měla spočívat v nákladech řízení u slovenských soudů a soudního exekutora ve Slovenské republice, nicméně o nákladech nalézacího i exekučního řízení bylo vždy rozhodnuto, což ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk neumožňuje požadovat v tomto řízení jejich náhradu. Navíc procesní postup žalobkyně před cizími soudy nemůže zakládat odpovědnost žalované, neboť ta se podle § 1 odst. 1 OdpŠk vztahuje pouze na škodu způsobenou při výkonu státní moci, tedy na území České republiky, a k tomu v daném případě nedošlo. V poměrech projednávané věci je tedy zřejmé, na čem odvolací soud své rozhodnutí založil, a jeho stručné a jasné odůvodnění nikterak neznemožnilo dovolatelce uplatnit její dovolací námitky. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 3. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu