30 Cdo 409/2026-587 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/17, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Vinařského fondu, IČO 71233717, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 449/3, zastoupeného JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 163/12, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 36/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 25 Co 125/2025-515, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Streličky, advokáta. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 65 C 36/2019-436, zamítl návrh žalobce ze dne 21. 4. 2023 na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 36/2019 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výroky II až IV). Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I dovoláním napadeného usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi jeho účastníky (výroky II až IV téhož usnesení). Takto bylo rozhodnuto o žalobcem navrhované obnově řízení (specifikované výše), v němž se žalobce neúspěšně domáhal náhrady škody. Žalobu na obnovu řízení žalobce odůvodnil tím, že disponuje novými důkazy, které nemohl v původním řízení předložit a které by pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí. Za tyto důkazy označil jednak e-mail z Katedry logiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 25. 1. 2023, jednak výstup z vyhledavače Bing ze dne 6. 3. 2023 a potvrzení Microsoftu o otevření pozvánky do Bing ze dne 6. 3. 2023, které podle svých slov nemohl v původním řízení použít, neboť využití umělé inteligence v době probíhajícího řízení nebylo obvyklé a žalobce nepředpokládal, že by bylo možné zjistit stanovisko v oboru logiky. Odvolací soud se ztotožnil s argumenty soudu prvního stupně, pro které byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta. Podle nich žalobce označil za nové důkazy skutečnosti, které směřují pouze proti logičnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v původním řízení, a proto se jedná pouze o polemiku s odůvodněním rozhodnutí soudu, a naopak se nejedná o skutečnosti, které by byly způsobilé jakkoliv ovlivnit předmět řízení, respektive jeho výsledek. Nadto není dán důvod, aby právo vykládal pracovník filozofické fakulty, neboť soud zná právo, a co se týče použití ChatGPT ve verzi 3.5, pak je obecně známou skutečností, že není spolehlivým zdrojem faktických informací. Proto odpověď ChatGPT nemůže sloužit jako důkaz, který by mohl ovlivnit případné povolení obnovy řízení, neboť tuto odpověď nelze použít jako skutečnost, rozhodnutí či důkaz. Zároveň jak komunikaci se zaměstnancem katedry logiky, tak výstup z ChatGPT mohl žalobce použít v původním řízení. Usnesení odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Podle § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Především nelze dovolání shledat přípustným pro posouzení otázek obsažených v dovolání pod písmenem f), které se týkají výroků usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (tedy části výroku I, jíž byly potvrzeny výroky II až IV usnesení soudu prvního stupně, a dále výroků II až IV usnesení odvolacího soudu). V tomto směru je dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). Přípustnost dovolání žalobce podle § 237 o. s. ř. pak nezakládají dovolací námitky uvedené pod písmenem e) dovolání (v kteréžto části dovolatel uvádí, že nové důkazy nesměřují pouze proti logičnosti rozhodnutí soudu, ale týkají se i merita věci, jestliže vedlejší účastník použil své veřejné prostředky na poskytnutí podpory bez žádosti o ni jako osoba soukromého práva, přestože je podle žalobcem nově předložených důkazů může použít pouze na poskytnutí podpory jako osoba veřejného práva podle zákona č. 321/2004 Sb.), neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jestliže své (dovoláním napadené) rozhodnutí založil (mimo jiné) na závěru, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, jehož pomocí lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu totiž platí, že obnova řízení je prostředkem ke zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci, který nemohl být v původním řízení náležitě či úplně zjištěn (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4542/2008, či usnesení ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1684/2020). Jako důvod obnovy řízení přitom nelze úspěšně uplatnit námitku nesprávného právního posouzení věci v původním řízení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004, ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1156/2009, či ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 26 Cdo 590/2013), čehož se právě v tomto řízení podle závěrů obou soudů nižších stupňů žalobce domáhá (a vyplývá to i z obsahu dovolání). Ve světle tohoto závěru je pak již nerozhodné řešení dalších dovolatelem položených otázek či jím předestřených dovolacích námitek, které se týkají věrohodnosti výstupů z programu ChatGPT 3.5 (otázky sub písm. a/ dovolání), toho, zda je tento program vytvořen k posuzování právních norem, jejich logického, gramatického či jiného výkladu (polemika obsažená sub písm. c/ dovolání) nebo toho, zda žalobce nemohl komunikaci s ChatGPT či komunikaci s Š. z katedry logiky bez své viny použít v původním řízení (část dovolání sub písm. b/ a d/). Ani jejich odlišné vyřešení (zodpovězení ve prospěch dovolatele) by se totiž v poměrech žalobce nemohlo nijak projevit (nemohlo by pro něj přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé), což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nákladové výroky není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění v něm uloženého domáhat v rámci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 19. 5. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu