30 Cdo 620/2026-292 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně a) V. H., zastoupené Mgr. Petrou Krauss, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, b) L. D., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 80 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 96/2022, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, č. j. 28 Co 219/2024-242, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhaly náhrady nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 25/2013 jako soudem prvního stupně a následně před soudy vyšších instancí od prosince 2012 do 14. 1. 2022, tedy v trvání 9 let. V rámci předběžného projednání nároku poskytla žalovaná žalobkyním jako přiměřené zadostiučinění konstataci porušení práva na projednání věci v přiměřené době. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 C 96/2022-114, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyním náhradu nemajetkové újmy každé po 80 000 Kč (výrok I), a rozhodl, že žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení každá ze žalobkyň částku 2 100 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu požadavku žalobkyně a) na zaplacení 80 000 Kč tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) 26 250 Kč, jinak v tomto výroku ve vztahu k žalobkyni a) co do částky 53 750 Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) zcela náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a dovolacím soudem ve výši 42 230 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud tak rozhodl poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 25. 9. 2024, č. j. 28 Co 219/2024-153, v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 C 96/2022-114, ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu požadavku žalobkyně a) na zaplacení 80 000 Kč, a ve výrocích II a III v rozsahu, jímž byla žalobkyni a) uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 406/2025-195, a věc mu v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně a) ve výroku I co do zamítnutí přiznání částky 53 750 Kč včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. 6. Námitky žalobkyně a) směřující do posouzení významu druhého úseku posuzovaného řízení odvolacím soudem (dovolací námitka č. 1 a č. 2), nemohou založit přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř., pokud odvolací soud uzavřel, že druhý úsek posuzovaného řízení byl pro žalobkyni a) bez významu, a to na základě zjištění učiněného po provedeném dokazování v odvolacím řízení. Závěr odvolacího soudu, že po uplynutí funkčního období žalobkyně a) jako člena výboru SVJ, tedy právě v druhém úseku posuzovaného řízení, nemohla žalobkyně a) případný úspěch ve věci smysluplně využít za situace, kdy předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, kterým byla žalobkyně a) odvolána z funkce, navíc pokud současně tvrdila, že žalobou podanou v posuzovaném řízení chtěla docílit toho, aby se vedení SVJ podřídilo právním normám a zacházelo hospodárně s penězi, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3211/2015, a ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Tímto závěrem se odvolací soud neodchýlil ani od závěru učiněného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1793/2022, na který poukazuje dovolatelka, neboť v něm přiznal odvolací soud poškozenému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva za situace, kdy soudy obou stupňů shodně uzavřely, že význam posuzovaného řízení pro žalobce je vyšší. Odvolací soud rovněž respektoval názor Nejvyššího soudu v kasačním rozsudku ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 406/2025, neboť závěr o sníženém významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni a), resp. o jeho bezvýznamnosti, vztáhl při posouzení formy zadostiučinění pouze na druhý úsek řízení, nikoli na posuzované řízení jako celek, jak učinil v předchozím rozsudku ze dne 25. 9. 2024, č. j. 28 Co 219/2024-153, bod 20. 7. Pokud žalobkyně a) namítá, že prokázala intenzitu nemajetkové újmy za celé posuzované řízení (dovolací otázka č. 3), Nejvyšší soud uvádí, že taková skutečnost ze skutkových zjištění odvolacího soudu neplyne (viz bod 24 až 30 napadeného rozsudku). Dovolatelka tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. 8. Otázka, zda je v souladu s procesním právem a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), nepřiznání finanční náhrady za celé posuzované řízení, pokud význam předmětu řízení jako celku nebyl pro žalobkyni a) nepatrný (dovolací otázka č. 4), přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. také nezakládá, neboť odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího neodchýlil za situace, kdy rozdělil posuzované řízení na dva úseky s tím, že za první úsek, jehož význam shledal pro žalobkyni a) jako standardní, přiznal žalobkyni a) finanční zadostiučinění, a za druhý úsek, jenž shledal pro žalobkyni a) bez významu, jí přiznal zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, ve kterém Nejvyšší soud shledal, že význam předmětu řízení není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3211/2015, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení podle § 31a odst. 3 OdpŠk lze v případě, kdy dojde k zásadní změně ve významu předmětu řízení pro poškozeného v průběhu posuzovaného řízení, rozdělit rozhodnou dobu na dva úseky a pro každý z nich stanovit výši zadostiučinění zvlášť). 9. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, včetně žalobkyní a) namítané nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni a), jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu