30 Cdo 675/2026-35 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 42 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 197/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2025, č. j. 16 Co 243/2025-18, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Znojmě dne 22. 7. 2025 domáhal vůči žalované zaplacení částky 42 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jejíž vznik měl souviset s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2025, č. j. 17 Co 40/2025-12, jakož i s nesprávným úředním postupem soudu, který měl spočívat porušení povinnosti soudu učinit blíže neurčený úkon. 2. Okresní soud ve Znojmě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 9. 2025, č. j. 9 C 197/2025-11, uvedenou žalobu pro její vady odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo do jeho výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. 5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Procesněprávní otázka týkající se náležitostí podané žaloby, při jejímž řešení měl odvolací soud podle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout, čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované jeho usnesením ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. Stejný závěr pak platí i pro otázku účasti žalované na procesu odstraňování vad této žaloby, jež podle žalobcova názoru dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena. 8. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě srozumitelně nespecifikoval, od jakého konkrétního nesprávného úředního postupu svůj nárok odvozuje a jakou roli v této souvislosti sehrálo v žalobě označené rozhodnutí, s nímž žalobce vznesený požadavek rovněž spojil, ani jakou konkrétní majetkovou újmu požaduje po žalované nahradit, jak došlo ke vzniku této škody a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (vedle žalobcem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 887/2021, ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2437/2021, ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 100/2025, ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1438/2025, ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1743/2025, ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3130/2025, ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3131/2025, nebo ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 30 Cdo 125/2026). Námitka, kterou žalobce v rámci vymezené dovolací otázky současně zpochybnil správnost postupu spočívajícího v nedoručení předmětné žaloby žalované, pak nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (jak patrno např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1511/2005, nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 713/2008). 9. Poukazuje-li žalobce na údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, na absenci zkoumání podmínky předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, na nesplnění poučovací povinnosti ve smyslu § 5 o. s. ř., jakož i na údajné porušení § 95 o. s. ř., pak k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není. 10. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasni. 11. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 3. 2026 Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu