30 Cdo 73/2026-84 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Jatka MS s. r. o., identifikační číslo osoby 27905977, se sídlem v Měšicích, Zahradní 466, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřičský a katastrální, se sídlem v Praze 8 – Kobylisích, Pod Sídlištěm 1800/9, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 36 C 86/2025, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2025, č. j. 69 Co 292/2025-39, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvy dle znění specifikovaného v žalobě, z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného pod sp. zn. V-1496/2016-741 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Moravské Budějovice, v němž požadovala vymazání zástavního práva váznoucího na jejích nemovitostech. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 7. 2025, č. j. 36 C 86/2025-24, řízení zastavil (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení adekvátní výše soudního poplatku a vyzval žalobkyni ke sdělení čísla účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok III a IV). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně v záhlaví uvedeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, kterou dovolatelka sice výslovně neformuluje, avšak z její argumentace v dovolání je zřejmé, že nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, který zastavil řízení z důvodu, že žalobkyně svůj nárok předběžně neuplatnila ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a v rámci jejíhož řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011. Smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy dle § 14 OdpŠk je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům, jak plyne mj. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je přitom podmínkou pro uplatnění všech nároků na náhradu škody vůči státu podle uvedeného zákona, tedy i nároků na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemateriální újmu, jehož se žalobkyně v tomto řízení domáhá, s tím, že nebyl-li tento nárok předběžně projednán, je třeba tento nedostatek podmínky řízení řešit postupem podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, publikovaný se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2010), a nedojde-li k jeho odstranění aktivitou žalobce, je třeba řízení zastavit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011, a ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011 či usnesení ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 86/2021). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011, výjimku z výše uvedeného pravidla (tj. splnění podmínky řízení v podobě předběžného uplatnění nároku u úřadu) představuje situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 OdpŠk, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá. Za této situace by zastavení řízení nemohlo naplnit účel sledovaný § 14 OdpŠk, bylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. V daném případě tedy lze výjimečně od požadavku předběžného projednání nároku upustit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008, ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 či ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3032/2022. Pokud odvolací soud ve zde souzené věci, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že jelikož ze žalobkyní předloženého dopisu ze dne 13. 11. 2024, adresované Ministerstvu spravedlnosti bylo zřejmé, že žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem toliko v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2015, nikoli v řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice pod sp. zn. V-1496/2016-741, a vzhledem k tomu, že žalobou je požadována náhrada nemajetkové újmy způsobené v uvedeném řízení před Katastrálním úřadem pro Vysočinu a žalobkyně ani přes opakovanou výzvu soudem prvního stupně neprokázala splnění podmínky řízení řádného uplatnění žalovaného nároku podle § 14 OdpŠk, ani neučinila kroky k jejímu odstranění a ani neavizovala, že kroky k odstranění nedostatku podmínky řízení učiní, a rovněž se nejedná o shora popsanou výjimku, bylo namístě přistoupit k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., nelze takovému závěru ničeho vytknout a je plně v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud uvádí, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což však není případ zde projednávané věci. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 3. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu