30 Cdo 878/2026-350 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně UNIMEX-INVEST, s. r. o., IČO 25872117, se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, zastoupené JUDr. Ladislavem Soukupem, advokátem se sídlem v Písku, Budovatelská 2030, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované CREDITEX HOLDING, a. s., IČO 16193938, se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, o zaplacení částky 65 814 707,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 133/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2026, č. j. 11 Co 384/2025-345, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 10. 2025, č. j. 22 C 133/2022-281, nepřipustil vstup společnosti CREDITEX HOLDING, a. s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. 2. K odvolání této společnosti Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 11 Co 384/2025-345, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vstup společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované připustil. 3. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody ve výši 65 814 707,40 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem úřednice Městského úřadu v Písku, jež vystavila dle žalobkyně nepravdivé potvrzení o tom, že v minulosti byl dán (jako tehdejší podmínka platného uzavření nájemní smlouvy) souhlas s nájmem nebytových prostor v obchodním domě LUNA v Písku, který následně žalobkyně nabyla ve veřejné dražbě. V době nabytí vlastnictví k předmětnému obchodnímu domu žalobkyní byla nájemkyní těchto nebytových prostor vedlejší účastnice (dříve s obchodní firmou JULIUS MEINL a. s.) jako právní nástupce původního nájemce společnosti JULIUS MEINL Praha s. r. o. a žalobkyně v žalobě tvrdila, že úřednice Městského úřadu v Písku byla k vydání sporného potvrzení, které následně vedlejší účastnice předložila k uplatnění svých nároků z nájemní smlouvy, „motivována“ a že věc je prověřována policií. Žalovaná částka pak představuje částku 14 240 639,20 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 51 574 068,20 Kč, kterou musela žalobkyně vedlejší účastnici na základě rozhodnutí soudu vrátit na předplaceném nájemném za dobu od předčasného ukončení nájemní smlouvy a dále na slevě z nájemného za dobu, kdy bylo vedlejší účastnici v užívání nebytových prostor žalobkyní bráněno, neboť nájemní smlouva byla dle názoru žalobkyně pro nedostatek souhlasu příslušného úřadu neplatná. 4. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to v celém jeho rozsahu. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost. 5. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka přípustnosti vedlejšího účastenství v civilním řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od v dovolání specifikované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury těchto soudů neodchýlil. Odvolací soud vyšel z toho, že se žalobkyně na žalované domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem úřednice Městského úřadu v Písku spočívajícím ve vystavení dle žalobkyně nepravdivého potvrzení o tom, že v minulosti byl dán souhlas s nájmem nebytových prostor, a současně tvrdí, že úřednici k tomuto jednání motivovala vedlejší účastnice. Následně uzavřel, že bude-li žalovaná (na jejíž straně vedlejší účastnice do řízení vstoupila) v řízení úspěšná (tj. nebude-li žalobě vyhověno), nebude mít žalovaná důvod domáhat se po vedlejší účastnici dle obecné právní úpravy ekvivalentu jejího (případného) podílu na škodě, v čemž odvolací soud spatřoval právní zájem vedlejší účastnice na výsledku řízení, neboť úspěch procesní strany, kterou chce v řízení podpořit, se příznivě projeví v jejím právním postavení a může tak být zabráněno dalšímu sporu, v němž by vystupovala jako účastník řízení (viz odstavce 11 a 12 odůvodnění napadeného usnesení). Námitky žalobkyně pak odvolací soud naopak vyhodnotil jako nedůvodné a upozornil na to, že argumentace žalobkyně o tom, že dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), odpovědnost ani spoluodpovědnost vedlejšího účastníka nevzniká, se míjí s tím, od čeho se v poměrech této věci odvíjí posouzení právního zájmu vedlejší účastnice na výsledku řízení a na úspěchu jí podporované procesní strany. Současně zdůraznil, že to byla žalobkyně, kdo otázku (tvrzeného) protiprávního působení vedlejší účastnice na úřednici Městského úřadu v Písku do řízení vnesl, nemůže tedy vedlejší účastnici vytýkat, že (též) od tohoto tvrzení (aniž by mu přisvědčila) odvozuje svůj zájem na úspěchu žalované v řízení. Odvolací soud rovněž odmítl žalobkyní tvrzený rozpor v zájmech vedlejší účastnice a žalované, neboť dovodil zájem vedlejší účastnice na tom, aby v řízení uspěla žalovaná, a navíc uvedl, že by bylo především na žalované, aby (případně) proti účasti vedlejší účastnice na své straně brojila, což neučinila, naopak ve vyjádření k odvolání konstatovala, že jednání vedlejší účastnice byla činěna v její prospěch (viz odstavec 14 odůvodnění napadeného usnesení). Odvolací soud se tedy v první řadě řádně v souladu s ustálenou judikaturou zabýval tím, zda má vedlejší účastnice právní (nikoliv jen morální, majetkový nebo jiný „neprávní“) zájem na výsledku sporu, který se projeví vítězstvím účastníka, k němuž přistoupila, jenž posoudil dle konkrétních okolností dané věci, a uzavřel, že tomu tak je (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, či ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1269/2016, ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019, ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 4272/2019, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod č. 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně se vypořádal i se všemi námitkami žalobkyně proti účasti vedlejší účastnice v řízení. 6. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že to byla žalobkyně, kdo v žalobě a zejména ve vyjádření nesouhlasu se vstupem vedlejší účastnice do řízení tvrdil protiprávní působení vedlejší účastnice na úřednici Městského úřadu v Písku, které je dokonce předmětem prověřování orgány činnými v trestním řízení, z tohoto jejího tvrzení vyplývající zájem vedlejší účastnice na výsledku řízení příznivém pro žalovanou (tj. na závěru, že se příslušná úřednice žádného nesprávného úředního postupu nedopustila, a tudíž nelze ani uvažovat o tom, že by ji k něčemu takovému vedlejší účastnice přiměla) tudíž není nijak nepravděpodobný, jak se žalobkyně v dovolání pokouší tvrdit [bod 2 písm. b) dovolání]. K tomu Nejvyšší soud rovněž akcentuje, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství dle výše uvedených závěrů judikatury je právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení (který tak vždy zůstane v určité hypotetické rovině), nikoliv to, aby byl jeho nárok z tohoto právního zájmu vyplývající předmětem samotného řízení, neboť pak by se příslušný subjekt musel řízení přímo účastnit a jeho vedlejší účastenství by tak nepřipadalo v úvahu. 7. Odvolacímu soudu rovněž nelze vytýkat ani to, že pro svůj závěr nepovažoval za relevantní námitky žalobkyně, že by mohly být zájmy vedlejší účastnice a žalované v určité (žalobkyní tvrzené) kolizi z důvodu postavení vedlejší účastnice jako přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení žalobkyně nebo z důvodu již skončeného jiného soudního sporu těchto subjektů [bod 2 písm. c) a d) dovolání], neboť předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je dle zmíněné ustálené judikatury právní zájem vedlejší účastnice na pro ní podporovanou stranu příznivém výsledku řízení, do něhož hodlá vstoupit, nikoliv to, že se nikdy dříve, případně v budoucnu, jejich zájmy do rozporu v jiných řízeních nedostaly či nedostanou. 8. Pokud žalobkyně v této souvislosti uváděla, že by se žalovaná nemohla podle zákona č. 82/1998 Sb. po vedlejší účastnici žádného regresního nároku domáhat [bod 2 písm. a) dovolání], neboť takovou možnost tento zákon nepřipouští, tak zcela opomíjí, že odvolací soud právní zájem vedlejší účastnice na výsledku řízení pro žalovanou neodvozoval z toho, že by pak žalovaná mohla vůči vedlejší účastnici uplatnit regresní nárok dle § 16 a násl. OdpŠk (jenž se týká regresního nároku vůči úředním osobám a územním samosprávným celkům, jež se na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu přímo podílely), ale od žalobkyní tvrzeného spoluzpůsobení škody nejen státem, ale i vedlejší účastnicí jako dvěma škůdci, jež by bylo třeba vypořádat dle § 439 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Výše uvedená námitka se tudíž s právním posouzením věci odvolacím soudem míjí, a tudíž nemůže přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. založit, neboť nejde o otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu bylo přímo založeno a jejíž odlišné hodnocení dovolacím soudem by mohlo přinést žalobkyni jiné, příznivější rozhodnutí ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 9. Namítala-li žalobkyně současně vady v postupu odvolacího soudu spočívající v nevypořádání některých otázek (a to nepřípustnosti vedlejšího účastenství na straně žalované z důvodu konfliktu zájmů vedlejší účastnice a žalované z důvodu postavení vedlejší účastnice jako věřitelky přihlášené do insolvenčního řízení žalobkyně a z důvodu vedení dřívějšího sporu mezi nimi), a tedy i nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, tak k případným vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě splněno není. Navíc žalobkyně přehlíží, že s oběma otázkami se odvolací soud (byť souhrnně) vypořádal a uvedl, že argumentaci žalobkyně ohledně rozporu v zájmech vedlejší účastnice a žalované, který by měl vylučovat vedlejší účastenství, nepovažuje za případnou, jak je blíže rozebráno již výše. 10. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu řízení ve věci samé (ani účast vedlejšího účastníka v něm) nekončí, a řízení ani nebylo ve věci samé skončeno již předtím (ve věci samé probíhá odvolací řízení), nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu