31 Cdo 3205/2025-165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce A. H., proti žalované A. P., o 83 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 5/2024, o dovolání Mgr. Pavla Hlavičky, advokáta se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4, identifikační číslo osoby 71466118, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 51 Co 46/2025-146, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve sporu o zaplacení 83 000 000 Kč na náhradu škody, kterou měla žalobci způsobit žalovaná notářka nesprávným postupem v dědickém řízení, byl žalobci z důvodu nemajetnosti jako zástupce ustanoven Mgr. Pavel Hlavička, advokát se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 6. 2023, č. j. 32 D 600/2018-2465, bylo žalobci potvrzeno nabytí dědictví s čistou hodnotou pozůstalosti přes 42 000 000 Kč. Ustanovený advokát byl proto funkce zástupce zproštěn (usnesením téhož soudu ze dne 24. 6. 2024, č. j. 24 C 5/2024-122, s právní mocí k 31. 7. 2024). Pro zpětvzetí žaloby bylo řízení o náhradu škody zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2024, č. j. 24 C 5/2024-123 (s právní mocí k 31. 7. 2024). 2. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. 3. 2025, č. j. 24 C 5/2024-140, určil Mgr. Pavlu Hlavičkovi odměnu za zastupování žalobce ve výši 27 000 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení. Při rozhodování o odměně ustanoveného advokáta soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žaloba (ani po jejím doplnění ze dne 5. 5. 2023) není bez dalšího projednatelná, neboť zejména absentují konkrétní skutková tvrzení, z nichž by šlo smysluplně určit, čeho se měla žalovaná vůči žalobci dopustit a podle čeho konkrétně žalobce určil výši požadované částky. Žaloba je založena v zásadě pouze na zcela obecných tvrzeních, že žalovaná svými postupy (liknavými, vedoucími k průtahům, činěnými ke svému prospěchu či prospěchu dalších v dědictví zúčastněných osob) v rámci dědického řízení po žalobcově otci způsobila žalobci škodu, jejíž výši žádal prokazovat znaleckými posudky k určení znehodnocení s tím, že nemělo být přihlíženo k případnému zvýšení jejich hodnoty. Předtím, než mohl soud přistoupit k výzvě podle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“.), byla žaloba vzata zpět. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že pro nejasnost žaloby a pro zcela neodůvodněné zvolení výše žalované částky nelze ustanovenému zástupci přiznat odměnu za zastupování žalobce podle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, ale je třeba ji určit podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť případnou skutečnou hodnotu předmětu tohoto řízení lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, resp. Ji pro zastavení řízení ve věci samé nelze zjistit vůbec. Soud proto Mgr. Pavlu Hlavičkovi přiznal odměnu z tarifní hodnoty 10 000 Kč, tj. ve výši 27 000 Kč za 15 úkonů právní služby. 3. K odvolání zástupce žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2025, č. j. 51 Co 46/2025-146, usnesení soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše odměny činí 2 850 Kč, jinak je potvrdil. Odvolací soud uvedl, že zástupce žalobce vyúčtoval v tomto řízení pouze úkony učiněné po vyloučení věci k samostatnému řízení, tj. požadoval odměnu pouze za návrh na přerušení řízení ze dne 2. 3. 2023 (ve výši 36 150 Kč spolu s paušální náhradou) a za doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 5. 5. 2023 (ve výši 72 300 Kč spolu s paušální náhradou), celkem ve výši 109 050 Kč. K otázce určení tarifní hodnoty uvedl, že žalobce se částky 83 000 000 Kč mimo jiné i po žalované A. P. domáhal na základě tvrzení, že mu způsobila škodu v této výši „úmyslným poškozením žalobce v dědickém řízení a nakládáním s pozůstalostí, odpovídající trestným činům porušování povinností při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby původně bez jakékoli konkretizace“. Dne 14. 10. 2022 žalobu doplnil pouze ve vztahu k dalšímu ze žalovaných A. Š.. Dne 5. 5. 2023 v dalším doplňku žaloby ve vztahu k žalované uvedl, že pochybila tím, že neustanovila správce pozůstalosti po zůstaviteli a postupovala liknavě a se zbytečnými průtahy. Výši škody rozdělil na škodu na nemovitostech, na podílech ve společnostech a na škodu na movitých věcech s tím, že přesné určení výše škody bude záviset mimo jiné na znaleckých posudcích, jimiž žalobce nedisponuje. Je tedy zřejmé, že nikdy nebylo postaveno najisto, že by žalobci vznikla škoda a případně v jaké výši. 4. Odvolací soud proto s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 572/24, uzavřel, že na danou věc směřuje právní úprava § 9 odst. 1 advokátního tarifu, a přiznal Mgr. Pavlu Hlavičkovi odměnu ve výši jedné poloviny z částky 1 500 Kč [§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu] za návrh na přerušení řízení ze dne 2. 3. 2023 a ve výši 1 500 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] za doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2023, spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč, celkem 2 850 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal Mgr. Pavel Hlavička dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2453/2013, sp. zn. 30 Cdo 2914/2013, sp. zn. 30 Cdo 449/2014, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 a sp. zn. II. ÚS 572/24), podle které je při určení odměny advokáta potřeba vycházet z hodnoty sporu, tedy z výše škody tvrzené žalobcem. Namítá, že žaloba byla doplněna na výzvu soudu dne 5. 5. 2023 s uvedením hodnoty sporu (70 000 000 Kč), která ve vztahu k výši hodnoty projednávaného dědictví není excesivní, a rovněž s uvedením skutečností (neustanovení správce dědictví, průtahy), které podle žalobce ke škodě vedly. Proto mu náleží na odměně ustanoveného zástupce 109 050 Kč. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, který má právnické vzdělání, zabýval se nejprve přípustností dovolání. 7. Tříčlenný senát č. 25, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl právě při posuzování přípustnosti dovolání k závěru, že rozhodovací praxe tříčlenných senátů Nejvyššího soudu se rozchází (není jednotná) při posouzení přípustnosti dovolání ustanoveného zástupce proti rozhodnutí o odměně za zastupování podle § 140 odst. 2 o. s. ř. Proto tříčlenný senát rozhodl o postoupení věci (podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“). Velký senát pak věc projednal a rozhodl o ní podle § 19 a § 20 odst. 1 tohoto zákona. 8. Příkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se dovozuje přípustnost takového dovolání, je usnesení ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 830/2024, vyslovující, že dovolání je objektivně přípustné i se zřetelem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. [srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3016/2018, nebo ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3735/2021, v nichž dovolací soud přípustnost dovolání ustanoveného zástupce (opatrovníka) zkoumal v intencích § 237 o. s. ř., což znamená, že se zabýval i případem omezení jeho přípustnosti podle § 238 o. s. ř.]. Podle závěrů těchto rozhodnutí jsou odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení dva odlišné právní instituty; rozhodování o odměně advokáta coby ustanoveného zástupce či opatrovníka podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je, co do podstaty, rozdílné od rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků řízení podle § 142 a násl. o. s. ř., byť v obou případech zpravidla jde především o odměnu a hotové výlohy advokáta (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, nebo přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2388/10, publikovaný pod č. 80/2011 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu a přístupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). V tomto směru bylo rovněž připomenuto, že nárok na přiznání odměny ustanovenému advokátovi lze charakterizovat z hlediska povahy jako nárok hmotněprávní, jehož uspokojení spadá pod ochranu ústavně zaručeného práva na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 2751/11, publikovaný pod č. 34/2013 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 433/19, publikovaný tamtéž pod č. 122/2019). Část rozhodnutí týkající se výroku o nákladech řízení přitom zakládá nárok na jejich náhradu mající svůj původ v právu procesním. Výjimku z objektivní přípustnosti dovolání upravenou v ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je nadto třeba jako případ omezení (výluky) zákonného pravidla vykládat spíše restriktivně než extenzivně, a to zvláště v situaci, kdy občanský soudní řád u soudních rozhodnutí o obdobných nárocích, jež jsou rovněž uspokojovány z rozpočtových prostředků soudu (o znalečném a o tlumočném), přípustnost dovolání v ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. výslovně zapovídá. 9. Přípustnost dovolání advokáta jako opatrovníka účastníka shledal Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 697/2024. 10. Oproti tomu dovolání ustanoveného zástupce bylo pro nepřípustnost odmítnuto například usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 793/2020, se stručným odůvodněním, že usnesení, jímž odvolací soud uložil státu zaplatit zástupci ustanovenému účastníkovi hotové výdaje a odměnu za zastupování, případně též náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), je rozhodnutím o placení nákladů řízení, na které se vztahuje výjimka z přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. 11. Nejde o dovolání proti některému z usnesení odvolacího soudu označených v § 238a o. s. ř., takže pro posouzení jeho přípustnosti jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu: § 236 (o. s. ř.) (1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. (…) § 237 (o. s. ř.) Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. § 238 (o. s. ř.) (1) Dovolání podle § 237 není přípustné a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo, b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona, c) proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4, f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném, g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby, h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, k) proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, l) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o zproštění od složení zálohy nebo odejmutí zproštění od složení zálohy podle exekučního řádu. (…) § 239 (o. s. ř.) Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. 12. Ve výše uvedené podobě platí citovaná ustanovení občanského soudního řádu s účinností od 1. 1. 2022, po novele provedené zákonem č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a některé další zákony. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je pak součástí této úpravy s účinností od 30. 9. 2017. 13. Pro vyřešení otázky přípustnosti dovolání a pro odstranění rozporu v judikatuře Nejvyššího soudu je třeba určit, zda přípustnost dovolání, které směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odměně advokáta, který byl ustanoven účastníku jako zástupce nebo opatrovník ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř., je vyloučena podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 14. Smyslem a účelem uvedené úpravy a upřesnění tzv. výluk z přípustnosti dovolání novelou občanského soudního řádu, provedenou s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a některé další zákony, bylo kromě jiného i odbřemenění dovolacího soudu, a to podle důvodové zprávy k tomuto zákonu i cestou „restrikcí možností podat dovolání a pregnantnější dikcí zákonných podmínek, za jakých je dovolání přípustné a za jakých nepřípustné (§ 238 o. s. ř.).“ Procesní úprava dovolacího řízení tak byla doplněna o několik dalších výluk přípustnosti v tomto ustanovení, mimo jiné i o rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení. Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu novely občanského soudního řádu (pozdější zákon č. 296/2017 Sb.), který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 7. volebním období 2013 – 2017 jako tisk č. 987, „existuje několik kategorií sporů, které nejsou z dovolání (za splnění ostatních podmínek) vyloučeny na základě ustanovení § 238 o. s. ř., ačkoliv nedává dobrý smysl, aby se jimi zabýval Nejvyšší soud, jakožto vrcholný soudní orgán (k tomu blíže části 2, 3, a 4 Závěrečné zprávy RIA). Jedná se zejména o tzv. palmární spory“… (následuje výčet dalších tří případů). 15. Použitím výrazu palmární spory zákonodárce neosvětlil dostatečně přesně, jak zamýšlel vymezit rozsah nově omezené přípustnosti dovolání, a lze se spíše jen domnívat, že právnickým žargonem označil souhrnně taková rozhodnutí, která se jakkoliv týkají nákladů řízení, tedy nejen výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, nýbrž i taková rozhodnutí, která jsou podkladem pro následné nákladové výroky. Ostatně slovo palmáre obvykle označuje hotovostní (od latinského označení dlaně) platbu advokátovi za právní služby a rady. V éře bezhotovostních plateb se sice původní zaměření na „platbu do dlaně“ oslabuje, avšak povaha a důvod platby vystižené tímto označením se nijak nemění. 16. Tomu by nasvědčovalo i výslovné vyloučení přípustnosti dovolání proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o znalečném nebo tlumočném, jak stanoví § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Jde též o rozhodnutí, která předcházejí nákladovým výrokům, neboť částky v nich určené se promítají do výše náhrady nákladů řízení. Okolnost, že zákonodárce za dovoláním nenapadnutelné výslovně neoznačil též výroky o odměně advokáta, nemusí vést k závěru, že takový stav nezamýšlel, nýbrž v kontextu s důvodovou zprávou lze naopak vcelku bez potíží dovodit, že považoval novou dikci § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za dostatečnou a pokrývající jak výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, tak výroky o určení odměny ustanoveného zástupce či opatrovníka. 17. Významný je též systematický výklad zákona, z nějž vyplývá, že i strukturou ustanovení obsažených v hlavě třetí části třetí občanského soudního řádu je podporován závěr o širším dopadu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Pod nadpisem uvedené hlavy náklady řízení jsou totiž obsažena ustanovení § 137 až 151, která podnadpisy dále dělí na druhy nákladů řízení (§ 137 až 139), placení nákladů řízení (§ 140 až 141), náhradu nákladů řízení (§ 142 až 150) a rozhodnutí o nákladech řízení (§ 151). Úprava rozhodování soudu o odměně a náhradě hotových výdajů advokáta, který byl účastníku ustanoven jako zástupce nebo opatrovník, se nachází v § 140 odst. 2 o. s. ř., tedy jde o užší pojem podřaditelný pod placení nákladů řízení, zatímco rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a případně i vůči státu je sice podřazeno podnadpisu rozhodnutí o nákladech řízení, avšak z dikce § 151 o. s. ř. se podává, že jde o náhradu nákladů, čili o vypořádání vynaložených nákladů podle pravidel úspěchu ve věci a jejich modifikací ve smyslu § 142 a násl. o. s. ř. Používá-li tedy zkoumané ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pojem „výrok o nákladech řízení“, je zřejmé, že nemá na mysli pouze výrok o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř., nýbrž že cílí na širší okruh veškerého rozhodování o nákladech řízení podle celé hlavy třetí části třetí o. s. ř., tudíž i na rozhodnutí o odměně a náhradě nákladů ustanovenému zástupci. 18. Tento výklad je pak v souladu i se smyslem a účelem zákona, jak byl již podán v odstavci 14 tohoto rozhodnutí. 19. Velký senát proto za účelem sjednocení výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. uzavírá, že proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odměně advokáta ustanoveného podle § 29 o. s. ř. či podle § 30 o. s. ř., není dovolání objektivně přípustné. 20. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání Mgr. Pavla Hlavičky pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu