31 Cdo 509/2026-326 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Zbyňka Poledny, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce QELLAN, s. r. o., se sídlem v Třebíči, Hrotovická 1202/27, identifikační číslo osoby 25532677, zastoupeného Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Brněnská 53/101, proti žalovanému Outulný, a. s., se sídlem v Brně – Horních Heršpicích, Bohunická 133/50, identifikační číslo osoby 26230992, zastoupenému Mgr. Miroslavem Šianským, advokátem se sídlem v Brně, Mácova 520/62, o zaplacení částky 471 485 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 C 36/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241, takto: Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 23. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. února 2022, č. j. 263 C 36/2020-133, Městský soud v Brně: [1] Uložil žalovanému (Outulný, a. s.) zaplatit žalobci (QELLAN, s. r. o.) částku 471 485 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. října 2017 do zaplacení (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (II. výrok). [3] Určil, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (III. výrok). 2. Usnesením ze dne 15. června 2022, č. j. 263 C 36/2020-156, soud prvního stupně rozhodl o nákladech státu. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. února 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241: [1] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku tak, že žalobu zamítl (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, včetně nákladů státu (druhý až čtvrtý výrok). 4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. prosince 2024, č. j. 23 Cdo 2817/2024-269: [1] Dovolání odmítl (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech dovolacího řízení (druhý výrok). 5. K ústavní stížnosti žalobce (proti prvnímu výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024, č. j. 23 Cdo 2817/2024-269, a proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu) Ústavní soud nálezem ze dne 3. září 2025, sp. zn. IV. ÚS 778/25: [1] Určil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (první výrok). [2] Zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024 (druhý výrok). [3] Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl (třetí výrok). 6. Tříčlenný senát č. 23, který měl podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu znovu projednat a rozhodnout o něm, pak usnesením ze dne 10. února 2026, č. j. 23 Cdo 2613/2025-299, postoupil věc [podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“). 7. Postoupení odůvodnil tím, že Ústavní soud má v nálezu za ústavně souladný (na základě respektu k autonomii vůle) takový závěr, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky (v posuzované věci až splatností stěžovatelčiny faktury) [tedy závěr odlišný od toho, jenž byl vyjádřen v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, z nějž vyšlo (nálezem zrušené) usnesení Nejvyššího soudu]. 8. Velký senát se pak zabýval podmínkami, za kterých může postoupenou věc projednat a rozhodnout o ní, přičemž pro tyto účely měl za rozhodná následující ustanovení zákona o soudech a soudcích [v aktuálním (rozhodném) znění]: § 19 (1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií (dále jen „velký senát“) rozhoduje jen tehdy, jestliže jim byla věc postoupena podle § 20. (…) § 20 (1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní. (2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 neplatí, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam. (3) Odstavce 1 a 2 neplatí, byl-li odlišný právní názor již vysloven ve stanovisku Nejvyššího soudu, zaujatému podle § 14 odst. 3. 9. V takto ustaveném právním rámci velký senát především poukazuje na to, že Nejvyšší soud vysvětlil ve stanovisku svého pléna ze dne 14. září 2011, Plsn 1/2011, uveřejněném pod číslem 1/2012 Sb. rozh. obč. (dále též jen „stanovisko“), že velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu má právo i povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí, dodávaje, že postup předpokládaný ustanovením § 20 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Následně Nejvyšší soud v onom stanovisku uzavřel, že nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 20 zákona o soudech a soudcích a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému (tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí. 10. V rozsudku velkého senátu ze dne 13. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, uveřejněném pod číslem 121/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 121/2012“), pak Nejvyšší soud uzavřel, že rozpory v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu přísluší řešit velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu; prosté převzetí názoru Ústavního soudu tříčlenným senátem Nejvyššího soudu ke sjednocení rozhodování nepostačuje. Tento závěr přijal při řešení situace, ve které jeden z tříčlenných senátů občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu tím, že do svého rozhodnutí převzal právní názor obsažený v nálezu Ústavního soudu (který se týkal jiné věci), založil rozpor s dříve vydanými rozhodnutími jiných tříčlenných senátů občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud tak měl za správný postup, jímž mu po zjištění takto vzniklého rozporu v rozhodovací praxi tříčlenných senátů občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu příslušný tříčlenný senát předložil věc k projednání a rozhodnutí podle § 19 a § 20 zákona o soudech a soudcích. 11. V usnesení velkého senátu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1468/2023, uveřejněném pod číslem 73/2024 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 73/2024“), Nejvyšší soud dále vysvětlil (maje na tomto základě v dotčeném ohledu za dále nepoužitelné závěry rozsudku velkého senátu ze dne 14. dubna 2021, sp. zn. 31 Cdo 38/2021), že je-li tříčlenný senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem obsaženým pro poměry dané věci ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu, není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu bez zřetele k tomu, že dodržení závazného právního názoru Ústavního soudu způsobí rozpor v rozhodovací praxi tříčlenných senátů Nejvyššího soudu. To platí bez zřetele k tomu, zda jde o závazný právní názor o hmotném právu, nebo o závazný právní názor o procesním právu. 12. Velký senát uzavírá, že výše uvedené závěry R 73/2024 se uplatní i v poměrech nyní projednávané věci, tj. platí, že je-li tříčlenný senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k projednání a rozhodnutí, vázán názorem obsaženým pro poměry dané věci ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu, není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu bez zřetele k tomu, že dodržení závazného právního názoru Ústavního soudu způsobí rozpor rozhodnutí tříčlenného senátu s rozhodnutím velkého senátu příslušného kolegia. V nyní projednávané věci tedy nejsou splněny podmínky, za kterých může velký senát postoupenou věc projednat a rozhodnout o ní; proto ji přikazuje k projednání a rozhodnutí (zpět) tříčlennému senátu č. 23. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu