33 Cdo 1014/2026-118 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. V., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalovanému J. Č., svěřenskému správci Svěřenského fondu I. obchodní (identifikační číslo 068 48 001), zastoupenému JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 18, o 2 099 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 42/2025, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2025, č. j. 56 Co 231/2025-99, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Rozhodnutím citovaným v záhlaví Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek, jímž Okresní soud Plzeň-město uložil žalovanému zaplatit žalobci 2 099 000 Kč s 12,75 % úroky z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení 155 592 Kč; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 41 503 Kč. Žalobce se domáhal plnění z titulu výpovědi smlouvy o svěření prostředků do správy za účelem jejich společného investování, uzavřené 24. 9. 2021 mezi žalobcem a Svěřenským fondem I. obchodní. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který žalovaný napadl včas podaným odporem, v němž mimo jiné namítl, že žaloba nesplňuje náležitosti stanovené § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť z ní nevyplývá, že žalovaný (J. Č.) je svěřenským správcem a není v ní ani označen svěřenský fond. V následném rozsudku soud prvního stupně žalobě – jak uvedeno výše – vyhověl; námitky týkající se nesprávného označení žalovaného v žalobě eliminoval s tím, že žalobce všem náležitostem žaloby dostál. Stejný závěr následně zaujal také odvolací soud, jenž uvedl, že z podaného návrhu jednoznačně vyplývá, že směřuje proti svěřenskému správci daného svěřenského fondu. To, že tak není uvedeno ve formuláři v kolonce pro označení žalovaného, ale až v identifikaci nároku při uvedení skutečností významných pro rozhodnutí, není chybou žalobce; v části návrhu týkající se žalované strany žádná taková kolonka umožňující identifikovat žalovaného jako svěřenského správce, není. Žalobce tak učinil hned na prvním místě, které mu umožnilo tuto informaci soudu sdělit. Námitky týkající se nesprávně uvedeného žalovaného (jako fyzické osoby) v hlavičce elektronického platebního rozkazu označil odvolací soud za nadbytečné vzhledem k jeho zrušení na základě podaného odporu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Návrhem z 19. 12. 2024 se žalobce domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, který byl dne 17. 1. 2025 Okresním soudem Plzeň-město vydán, a jímž bylo žalovanému J. Č., jako fyzické osobě, uloženo zaplatit žalobci 2 099 000 Kč příslušenstvím. Na základě včas podaného odporu žalovaného byl elektronický platební rozkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je v části B) Účastníci a jejich zástupci – ŽALOVANÝ jako žalovaný uveden J. Č., identifikovaný datem narození a adresou bydliště, v části C) Předmět – právo na zaplacení peněžité částky, Nárok – 1, Skutečnosti významné pro rozhodnutí je uvedeno: „Návrh na vydání tohoto elektronického platebního rozkazu je proti žalovanému podáván jako proti svěřenskému správci subjektu: Svěřenský fond I. obchodní, IČ: 06848001. Svěřenský fond nemá procesní pasivní legitimaci a žaloby je třeba podávat vůči svěřenskému správci – viz. KS v Ústí nad Labem (Rc) 14 Co 138/2020. Označení žalovaného je tedy: J. Č., nar. XY, bytem XY, svěřenský správce – Svěřenského fondu I. obchodní, IČ: 06848001“. Podstatou dovolacích námitek žalovaného je nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů, že návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahoval řádné označení účastníka. Podle dovolatele absence v jeho označení jako svěřenského správce v kolonce návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je v rozporu s § 79 odst. 1 o. s. ř. a soudy měly v případě pochybností o správnosti identifikace procesní strany vyzvat žalobce k odstranění vad podání. To, že byl v návrhu nesprávně označen, dovolatel dovozuje ze záhlaví vydaného (v současné době však již zrušeného) elektronického platebního rozkazu, v němž soud prvního stupně žalovaného identifikoval pouze jménem, datem narození a bydlištěm (tedy jako osobu fyzickou). Nebýt procesní obrany dovolatele by elektronický platební rozkaz nabyl právní moci a následně by se stal vykonatelným – tím pádem by v důsledku chyby soudu byl vydaným rozhodnutím postižen majetek uvedené fyzické osoby, nikoli majetek svěřenského fondu. Přitom v řízení je nezbytné důsledně rozlišovat, kdy je žalován svěřenský správce jednající jménem a na účet svěřenského fondu a kdy je žalována fyzická osoba jako samostatná nositelka práv a povinností. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh, který musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. Účelem právní úpravy týkající se formalit, jež musí být dodrženy při podání žaloby, je zajistit řádný chod spravedlnosti a zejména respektování právní jistoty, která je jedním ze základních prvků výsadního postavení práva. Výklad procesních pravidel obecnými soudy však nesmí omezit přístup jednotlivce k soudům takovým způsobem nebo v takové míře, že by uvedené právo bylo zasaženo v samé své podstatě. I když tedy právo podat civilní žalobu podléhá zákonným podmínkám, obecné soudy se musí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak přílišné pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 281/04). Z judikatury dovolacího soudu dále vyplývá, že § 79 odst. 1 o. s. ř. stanoví obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby a že postačí, aby byly náležitosti v žalobě uvedeny takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Přitom nezáleží na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Cdo 421/2002, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1108/2007, či ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1349/2024). Přesně touto optikou je nutné hledět na právě projednávanou věc. Žalobce v návrhu na zahájení řízení (resp. na vydání elektronického platebního rozkazu) jasně uvedl, že žalovaným je J. Č. v postavení svěřenského správce Svěřenského fondu I. obchodní. To, že tak neučinil přímo v kolonce „označení žalovaného“, neboť tato mu uvedení postavení J. Č. jakožto svěřenského správce neumožňovala, ale až v popisu uplatněného nároku (a to hned v první větě), nemá na bezvadnost žaloby žádný vliv. Jak uvedeno výše, řádné označení žalovaného z žaloby jednoznačně vyplývá. Rozhodnutí odvolacího soudu, stejně tak jako soudu prvního stupně, je tak v této otázce zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Z nesprávného názoru, že žalobce žalovaného v návrhu nesprávně označil, poté vychází také námitka dovolatele, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s jím citovanou judikaturou, konkrétně rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1754/2022, dle kterého „označení žalovaného jako fyzické osoby, nebo jako svěřenského správce, vyjadřuje rozlišení postavení takové osoby jako odlišných procesních subjektů, neboť s každým z těchto postavení se pojí odlišná práva a povinnosti, a to i když v obou případech bude na straně žalované vystupovat tentýž člověk. Je-li taková osoba v pozici žalovaného, vyjadřuje takové rozlišení, zda je žalobou požadováno plnění z osobního majetku této osoby, nebo plnění z autonomního majetku svěřenského fondu, k němuž vlastnická práva vykonává svěřenský správce vlastním jménem na účet fondu“. Námitky směřující proti již zrušenému elektronickému platebnímu rozkazu, v němž byl jako žalovaný označen jako fyzická osoba, přípustnost dovolání založit nemohou. Jak vyplývá z výše citovaného § 237 o. s. ř., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bude (mimo jiné) přípustné jen tehdy, bude-li dovolatelem vymezená právní otázka tou, na níž napadené rozhodnutí závisí. Takovou však v daném případě není žalovaným uvedená otázka, zda „je přípustné, aby se žalobce domáhal splnění povinnosti vůči osobě vystupující v postavení svěřenského správce prostřednictvím řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, a to za situace, kdy procesní forma tohoto řízení neumožňuje jednoznačné a bezvadné označení žalovaného v jeho funkčním postavení správce cizího majetku, a kdy by případný pravomocný elektronický platební rozkaz dopadal do odlišné majetkové sféry, než do které následně směřuje meritorní rozhodnutí soudu“. Proti výroku o nákladech odvolacího řízení je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Nepředložil-li dovolatel žádnou právní otázku, jež by založila přípustnost jím dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ § 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 5. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu