33 Cdo 1032/2026-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Jakubem Pilným, advokátem se sídlem v Brně, Hutařova 18, proti žalovanému H. S., zastoupenému Mgr. Janou Průchovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova 467/2a, o zaplacení 969 138,27 Kč a 30 861,73 Kč s příslušenstvími, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 104/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 16 Co 281/2024-170, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 63 C 104/2022-99, výrokem I. zamítl žalobu v části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 797 675,79 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 969 138,27 Kč od 3. 11. 2019 do 4. 12. 2021 a ve výši 10 % ročně z částky 797 675,79 Kč od 5. 12. 2021 do zaplacení; výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 171 462,48 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 171 462,48 Kč od 5. 12. 2021 do zaplacení; výrokem III zamítl vzájemnou žalobu, kterou se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení 30 861,73 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 861,73 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení, a výroky IV až VIII rozhodl o nákladech řízení účastníků a o nákladech státu. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 16 Co 281/2024-170, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně změnil v odvoláním napadeném prvním výroku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 797 675,79 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 969 138,27 Kč od 3. 11. 2019 do 4. 12. 2021 a ve výši 10 % ročně z částky 797 675,79 Kč od 5. 12. 2021 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (výrok II) a o nákladech státu (výroky III a IV). Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupen advokátem, včasné dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce sice vymezil, v čem spatřuje přípustnost svého dovolání (je přesvědčen, že odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení odchýlil od blíže nespecifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu), pomíjí však, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je (objektivně) vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu