33 Cdo 1056/2025-210 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně CREMA INVEST a. s., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Stříbrná Lhota 747 (identifikační číslo 272 39 306), zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Boušova 792/25, proti žalované K. B., zastoupené Mgr. Petrem Šupalem, LL.M., advokátem se sídlem v Dolní Lhotě, Hořínůška 126, o 160 442,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 37/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2024, č. j. 23 Co 279/2024-152, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2024, č. j. 23 Co 279/2024-152, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 21. 6. 2024, č. j. 11 C 37/2024-105, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 288 911,83 Kč s úvěrovými úroky ve výši 16 614,77 Kč za dobu od 8. 1. 2019 do 20. 4. 2022, s úroky z prodlení ve výši 42 521,08 Kč za dobu od 8. 1. 2019 do 20. 4. 2022, s 9,40 % úvěrovými úroky ročně z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s 11,75 % úroky z prodlení z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení; žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 53 652,04 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že úvěrující banka před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, neposoudila její schopnost splácet úvěr bilancí konkrétně zjištěných příjmů a výdajů a nezjistila, jak splácela své dosavadní dluhy. Z čistého příjmu domácnosti (13 143 Kč) po úhradě splátky 5 798,28 Kč (bez pojištění ve výši 517 Kč) zbývala částka neposkytující dostatečné rezervy při výpadku příjmů či při nenadálých výdajích. Smlouva o úvěru je proto v celém rozsahu neplatná (§ 580 odst. 1, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákonů č. 183/2017 Sb., č. 303/2017 Sb., a č. 307/2018 Sb., dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Úvěrující mohla nárok z titulu bezdůvodného obohacení poprvé vymáhat 8. 1. 2019, žaloba byla podána 11. 1. 2024, takže právo se promlčelo a žalovaná, která vznesla námitku promlčení, není povinna plnit (§ 609, § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o. z.). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 10. 2024, č. j. 23 Co 279/2024-152, na základě odvolání, jímž žalobkyně rozsudek napadla v rozsahu 160 442,20 Kč s příslušenstvím, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 160 442,20 Kč s 11,75 % úroky z prodlení od 9. 10. 2023 do zaplacení (v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 27 318 Kč. Podle odvolacího soudu, který vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, úvěrující banka formálně porušila povinnost poskytovatelky úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti tím, že neověřila tvrzené příjmy a výdaje, což ale samo o sobě v projednávaném případě nevede k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy. Pokud žalovaná úvěr dlouhodobě splácela, nemohla být při uzavření smlouvy předjímána skutečnost, která nastala se značným časovým odstupem po jejím uzavření (úvěr přestala splácet po 4,5 letech). Pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr tedy nebyly v době poskytnutí úvěru prokázány. Nárok žalobkyně ze závazkového právního vztahu není promlčen, protože tříletá promlčecí lhůta začala běžet den po 22. 4. 2022 (§ 619 odst. 1, § 629 o. z.). Z obsahu dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, se podává, že žalovaná předložila otázku hmotného práva, kterou pokládá za dovolacím soudem dosud neřešenou, a to „co jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet“ (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016). Skutečnosti, ze kterých v projednávané věci vycházel, odvolací soud posoudil nesprávně, uzavřel-li, že z nich objektivně nevyplývá pochybnost o schopnosti žalované úvěr za sjednaných podmínek splácet. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podle žalované odchýlil odvolací soud i v řešení procesní otázky týkající se § 213b odst. 1 a § 118a občanského soudního řádu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Dovolání je podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda o schopnosti žalované splácet úvěr panovaly ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici). Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud po doplnění dokazování výpisy z běžného účtu žalované u úvěrující banky za rok 2018 a přehledem splátek úvěru vyšel z následujících skutkových zjištění. Kreditní obrat za rok 2018 na běžném účtu žalované vedeném úvěrující bankou činil 164 365,04 Kč; debetní obrat za stejný rok činil 164 323,42 Kč. Odesílatelem příchozích plateb na účet byla společnost Proman s. r. o. (zaměstnavatelka žalované). V žádosti o prescoring úvěrových produktů z 7. 1. 2019 uvedla žalovaná, že 13 143 Kč činí její průměrný čistý měsíční příjem (jediný zdroj příjmů), ostatní nezbytné měsíční náklady nemá žádné, celkový čistý měsíční příjem domácnosti vyčíslila částkou 50 000 Kč; nemá žádnou vyživovanou osobu a její mzda nepodléhá srážkám. V žádosti o úvěr z 7. 1. 2019, v níž absentuje bilance příjmů a výdajů, sdělila úvěrující bance – vyjma celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 70 000 Kč – stejné údaje. Úvěrující banka v matematickém modelu výpočtu úvěruschopnosti vycházela z životních nákladů žalované ve výši 4 452,25 Kč měsíčně a měsíční splátku úvěru ve výši 6 540,75 Kč shledala odpovídající její schopnosti úvěr splácet. Žalovaná 8. 1. 2019 uzavřela s MONETOU Money Bank, a.s. smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčku. Úvěrující banka jí poskytla 450 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve sto dvaceti anuitních měsíčních splátkách s úhradou pojištění (6 315,28 Kč, poslední splátka 8 694,31 Kč) a zaplatit úroky ve výši 9,40 %. Žalovaná obdržela peněžní prostředky 8. 1. 2019. Úvěr splácela od 16. 2. 2019 do 16. 3. 2021 sjednanými měsíčními splátkami po 6 315,28 Kč, od dubna 2021 do listopadu 2021 hradila splátky v nižší výši, od prosince 2021 do března 2022 neplnila, v dubnu 2022 zaplatila 400,29 Kč, v květnu, červnu, červenci a srpnu 2022 hradila splátky po 10 315 Kč, v červenci 2022 zaplatila 389,44 Kč a od 16. 9. 2022 do 18. 9. 2023 hradila každý měsíc 6 500 Kč. Celkem zaplatila 289 557,80 Kč a zůstala dlužna 160 442,20 Kč. Úvěrující banka v souladu se smlouvou zesplatnila úvěr k 20. 4. 2022 a 22. 4. 2022 vyzvala žalovanou, aby dluh uhradila do 6. 5. 2022. Pohledávku za žalovanou postoupila úvěrující banka I-Xon a.s. (12. 9. 2023), ta ji postoupila žalobkyni (13. 10. 2023). V rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, od jehož závěrů dovolací soud neshledal důvody se odklonit, Nejvyšší soud dovodil, že „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024). V projednávané věci úvěrující banka porušila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 větě první a odst. 2 větě první zákona č. 257/2016 Sb. tím, že neověřila žalovanou deklarované příjmy a výdaje. To však – jak správně uvedl odvolací soud – k závěru o neplatnosti smlouvy nevede. I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Rozhodující tedy je, zda finanční poměry žalované v době uzavření smlouvy (co se událo po 4,5 letech splácení je pro posouzení úvěruschopnosti žalované nedůležité) nevykazovaly důvodné pochybnosti úvěr ve výši 450 000 Kč ve sto dvaceti měsíčních splátkách splatit. Skutečnosti, z nichž odvolací soud po doplnění dokazování vycházel – jediný zdroj příjmů ve výši 13 143 Kč měsíčně a životní náklady 4 452,25 Kč měsíčně – vylučují právní závěr o neexistenci důvodných pochybností týkajících se její schopnosti úvěr splácet. Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, kterou odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o. s. ř. přípustné. Takovou není otázka procesního práva, jíž žalovaná namítla nedostatky v poučovací povinnosti odvolacího soudu (§ 213b odst. 1 a § 118a o. s. ř.). Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu