33 Cdo 1209/2025-126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) S. Č. a b) N. Č., zastoupených JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, proti žalované EUROEDUCATION JPR s.r.o., se sídlem v Brně, Kounicova 285/41, identifikační číslo 27743144, zastoupené Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 187/5, o zaplacení 2 145 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 51/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 21 Co 93/2024-107, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 51 C 51/2022-82, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 1 065 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, jakož i žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 1 080 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Podle soudu prvního stupně nemají žalobci právo na požadované plnění, neboť e-mailovým podáním ze dne 9. 12. 2020 neodstoupili platně od uzavřených smluv o poskytování vzdělávacích služeb (posuzováno podle obsahu e-mailové zprávy) a nemůžou tak uplatňovat právo na vrácení zálohových plateb. Smluvní strany si nedohodly možnost odstoupení od smlouvy a důvody pro odstoupení podle § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z důvodu podstatného porušení smlouvy žalovanou nebyly podle soudu prvního stupně dány. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2024, č. j. 21 Co 93/2024-107, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že z e-mailové zprávy žalobce ze dne 9. 12. 2020 nelze dovodit platné odstoupení či výpověď smlouvy; požadavek na vrácení peněz přitom může být důvodný jen tehdy, bylo-li od smlouvy řádně odstoupeno (byla vypovězena). Podle odvolacího soudu poučovací povinnost podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nenastupuje v situaci, kdy žalující strana úplně tvrdí skutkový stav a označí i důkazy k jeho prokázání. Skutečnost, že soud přednesená tvrzení a k nim provedené důkazy posoudí tak, že neodůvodňují vyhovění žalobě, není důvodem pro poskytnutí poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobci přednesli úplná tvrzení, že od smlouvy odstoupili, a jako důkaz označili e-mail ze dne 9. 12. 2020. Jestliže v odvolání začali tvrdit, že od smlouvy odstoupili podáním ze dne 15. 7. 2021, a k tomu předložili důkazy, pak jde o nepřípustné novoty, k nimž odvolací soud nemohl přihlížet. Odvolací soud dospěl k závěru, že nezahájili-li žalobci studijní program od října 2020, uplatní se bod 4. 3 článku IV smlouvy o tzv. propadné záloze ve výši 26 000 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost – bez ohledu na návěstí v čl. II pod bodem 5 dovolání [posuzováno podle celého jeho obsahu - § 41 odst. 2) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“)] – ve smyslu § 237 o. s. ř., spatřují v neposkytnutí poučení podle § 118a o. s. ř., přičemž mají za to, že postup soudu prvního stupně odporuje závěrům vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 29 NSČR 211/2016, a v jeho rozsudcích ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3233/2017. Zároveň mají za to, že se soudy dostatečně nezabývaly přiměřeností smluvní pokuty a postavením žalobce jako spotřebitele, ani tím, že soud prvního stupně nepřípustně před zahájením jednání ve věci samé prezentoval svůj právní náhled na platnost odstoupení od smlouvy. S tímto odůvodněním navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné. Považují-li dovolatelé dovolání za přípustné proto, že je odvolací soud nepoučil podle § 118a o. s. ř., nenapadají – přesto, že odkazují v obecné rovině na závěry judikatury Nejvyššího soudu – žádný závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýkají, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě – pokud by jí skutečně řízení bylo postiženo – však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci naplněn není. Ve vztahu k dalším právním otázkám zmiňovaným v dovolání žalobci nevymezili, které z předpokladů přípustnosti dovolání jsou v jejich případě naplněny; pouze polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelů. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). V části, ve které dovolání žalobců směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu