33 Cdo 1210/2026-255 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Viktora Sedláka ve věci žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Krč, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalovaným 1) C. N. B. A. a 2) D. A., zastoupeni JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, o zaplacení 22 811 030,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 45 C 266/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2025, č. j. 10 Co 168/2025-206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 450 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 45 C 266/2022-171, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení částky 22 811 030,79 Kč se specifikovaným úrokem a úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, č. j. 10 Co 168/2025-206, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 811 030,79 Kč se specifikovaným úrokem a úrokem z prodlení (výrok I), rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu: Žalovaní dne 24. 9. 2018 požádali žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 000 Kč za účelem financování nemovitosti - komerční budovy XY na adrese XY (dále jen „nemovitost“), kterou měli ve svém vlastnictví. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaných. Ve smlouvě uzavřené dne 3. 1. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 25 000 000 Kč žalovaným, kteří se zavázali ho splatit formou 234měsíčních splátek po 147 073 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 31. 7. 2019 a poslední dne 31. 12. 2038 (dále jen „smlouva o úvěru“). Roční úroková sazba byla fixována na pět let ve výši 3,39 %, smlouva byla zajištěna zástavním právem k financované nemovitosti, pohledávkami z pojištění financované nemovitosti a pohledávkami ze smlouvy o splátkovém účtu. Žalovaní čerpali celkem 23 715 351,02 Kč a uhradili 3 574 204,23 Kč. Dne 5. 1. 2022 žalovaní požádali žalobkyni o změnu smluvních podmínek z důvodu zhoršující se finanční situace a navrhli změnu splátkového kalendáře, dne 20. 1. 2022 sdělili, že stávající účetní rok budou ve větší finanční ztrátě, než jak tomu bylo minulý rok. Dne 1. 3. 2022 se dostali do prodlení s úhradou úvěru, když neuhradili měsíční splátku splatnou dne 28. 2. 2022. Dne 7. 3. 2022 žalobkyně - z důvodu prodlení a z důvodu proklamované platební neschopnosti - prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalované k úhradě zůstatku úvěru (ve výši 22 878 530,44 Kč) do 18. 3. 2022. Následně dne 5. 4. 2022 žalobkyně (v rámci snahy o splacení úvěru) zaslala žalovaným koncept notářského zápisu, jehož obsahem byla dohoda o splnění dluhu včetně uznání dluhu a dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Dne 8. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána advokátní kanceláří zastupující žalobkyni, aby ve svém zájmu žalobkyni kontaktovala a domluvila si splátkový kalendář, aby předešla podání žaloby a navyšování nákladů. Žalobkyně před podáním žaloby (dne 10. 5. 2022) opětovně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky, žalovaní však od 2. 3. 2022 neuhradili nic. 4. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že strany uzavřely platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaných. Souhlasil i s jeho závěrem, že smlouva není neplatná „z důvodu neznalosti českého jazyka“ žalovaného. Oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně postupovala při zesplatnění úvěru v rozporu se zákonem i smlouvou, odvolací soud uvedl, že žalobkyně sice nedostála své povinnosti vyplývající z § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), vyzvat k úhradě dlužné částky a poskytnout lhůtu ještě před tím, než se úvěr v důsledku prodlení stane splatným, avšak důvodem zesplatnění úvěru byla i žalovanými proklamovaná neschopnost úvěr dále splácet, tedy jiná událost, která podle podmínek uzavřené smlouvy zakládala důvod předčasného zesplatnění úvěru. Podle odvolacího soudu je nutno zesplatnění úvěru žalobkyní považovat za platné a učiněné v souladu se smluvním ujednáním, o jehož oprávněnosti svědčí i následný průběh jednání účastníků potvrzující důvodné narušení a ztrátu důvěry ze strany žalobkyně, jestliže žalovaní přestali úvěr splácet a nevyužili žalobkyní nabídnuté možnosti uzavřít dohodu týkající se splnění a uznání dluhu formou notářského zápisu, podle níž jim měla být poskytnuta lhůta šesti měsíců na vyřešení jejich finanční situace a k zajištění finančních prostředků avizovaným prodejem nemovitosti. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně jednala vůči žalovaným jednoznačně, srozumitelně a s odbornou péčí, přičemž na její straně neshledal žádné protiprávní jednání. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále taky jako „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že „totožné právní otázky dosud dovolací soud neřešil“. 1) Žalovaní namítají, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že neznalost českého jazyka u žalovaného nezpůsobila neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Oproti odvolacímu soudu prosazují, že žalobkyně nedostála své povinnosti jednat čestně, transparentně, s odbornou péčí a v souladu se ZSÚ zohledňovat zájmy spotřebitele, když „žalovanému nebylo předloženo žádné prohlášení, ve kterém by bylo jednoznačně uvedeno, že všem podepisovaným listinám rozumí“. 2) Odvolací soud pochybil, uzavřel-li, že došlo k zesplatnění úvěru na základě smluvních ujednání. K zesplatnění úvěru může dojít pouze při naplnění skutkové podstaty § 124 ZSÚ, tedy v důsledku prodlení spotřebitele, a týká se pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru a nikoli budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nejednala v jejich zájmu a nepřijala jimi navrhované opatření; namísto toho učinila kroky, které vedly k nemožnosti úvěr splácet, jakož i prodat „zajištěnou nemovitost“ a zajistit tak alespoň „splacení jistoty úvěru“. 6. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; součástí dovolání byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. 7. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, příp. zamítl. 8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 11. Dovolání není přípustné. 12. Z obsahu dovolání je patrné, že dovolatelé brojí proti závěru odvolacího soudu, který shledal smlouvu o úvěru platnou, neboť nepřisvědčil jejich argumentaci, že by tvrzená neznalost českého jazyka žalovaného byla důvodem její neplatnosti. Dovolatelé přitom prosazují, že žalovaný „nepodepsal prohlášení, že podepisovaným listinám rozuměl v jiném než českém jazyce, kterému prokazatelně nerozuměl“, ač důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídá skutkový závěr, že žalovaný všechny předložené listiny řádně podepsal, aniž by požadoval jejich překlad, a že po celou dobu společně se žalovanou komunikovali s žalobkyní v českém jazyce (viz bod 56 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s bodem 7 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. 13. K aplikovatelnosti § 124 ZSÚ se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 922/2022 (ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2678/22), v němž uvedl, že účelem § 124 ZSÚ je zejména zabránění predátorským praktikám spočívajícím v okamžitém zesplatnění celého spotřebitelského úvěru. Ačkoliv platí, že v případě splatnosti úvěru v důsledku prodlení spotřebitele by věřitel měl před tím, než se úvěr stane splatným, vyzvat k úhradě dlužné splátky, v řízení nevyplynulo, že by absencí této výzvy byla žalovaným upřena výhoda vyplývající z uvedeného ustanovení spočívající v poskytnutí času na řešení jejich dluhu. Absence dané výzvy neznamená, že by se dlužník bez dalšího mohl úhradě dlužné jistiny úvěru vyhnout. V situaci, kdy žalovaní v lednu 2022 oznámili žalobkyni, že nejsou schopni nadále na dluh nic hradit a žádné další úhrady již neprovedli, na základě čehož žalobkyně (oznámením ze dne 7. 3. 2022) úvěr zesplatnila, zaslala jim koncept notářského zápisu a vyzvala je prostřednictvím advokátní kanceláře ke sjednání splátkového kalendáře, a až následně dne 10. 5. 2022 zaslala žalovaným předžalobní výzvu k plnění a dne 27. 6. 2022 podala žalobu, nemůže mít chybějící výzva k uhrazení dlužných splátek za následek zamítnutí žaloby. Ze skutkových závěrů neplyne, že by součástí požadované částky byly též budoucí náklady úvěru. 14. Dovolatelé napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. i v jeho části týkající se výroku o nákladech řízení, ve vztahu k níž není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 15. Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 16. S ohledem na výsledek řízení dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť sdílí osud samotného dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu