33 Cdo 1403/2026-41 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v exekuční věci oprávněné České televize, IČO 00027383, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1132/4, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, proti povinné A. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 37/2025, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 19 Cmo 172/2025-20, t a k t o: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2025, č. j. 16 C 37/2025-10, odmítl podání povinné označené jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 14 Cm 18/2025-19, jež mu bylo doručeno dne 2. 6. 2025. 2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 3. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro opožděnost. 4. Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odstavec 3). 5. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne. 6. Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného. 7. Podle § 243c odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 pro řízení u dovolacího soudu obdobně. 8. Napadené usnesení odvolacího soudu, v jehož závěru byla povinná řádně poučena o možnosti podat proti němu dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, a to k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, bylo povinné doručeno dne 7. 1. 2026 (viz doručenka připojená k č. l. 21 spisu). Povinná na toto usnesení poté reagovala podáním ze dne 22. 1. 2026 doručeným soudu prvního stupně dne 28. 1. 2026, v němž vznesla námitku podjatosti členů senátu, který ve věci rozhodoval, dále navrhla provedení opravy jeho odůvodnění ve smyslu § 165 o. s. ř. a dodala, že podání mimořádného opravného prostředku „bude následovat“. Vlastní dovolání pak povinná sepsala dne 7. 4. 2026, kdy jej též elektronicky (bez podpisu) zaslala prvostupňovému soudu, přičemž dne 10. 4. 2026 jej odevzdala k poštovní přepravě (viz č. l. 30 a 35 spisu). 1. 2. Z uvedeného je patrné, že dovolání povinné bylo podáno poté, co zákonná dvouměsíční lhůta stanovená pro jeho podání, jejíž poslední den připadl v závislosti na okamžiku doručení napadeného rozhodnutí na pondělí 9. 3. 2026, uplynula. Jedná se tudíž o dovolání opožděné. 3. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud v souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. nezkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky. Pro známé postoje dovolatelky, které v tomto řízení i v celé řadě dalších podobných řízení dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění poplatkové povinnosti, kdy namísto zaplacení soudního poplatku opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků, pak dovolací soud k nesplnění této povinnosti vztahující se k podanému dovolání v daném případě nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020). 4. Nepodepsaným podáním ze dne 11. 6. 2026, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, dovolatelka v návaznosti na obdrženou informaci o složení senátu, který je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu příslušný o dovolání v této věci rozhodnout, vznesla námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu, z nichž tento senát sestává, odůvodněnou takto: „…se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podávám objektivně důvodný podnět“. Součástí vznesené námitky podjatosti, která se co do obsahu v ničem neliší od jiných četných námitek, jimiž dovolatelka pravidelně reaguje na získanou informaci o složení senátů dovolacího soudu, které v jejích věcech rozhodují či rozhodovaly, tak není žádné konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, z čeho dovolatelka důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob dovozuje, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, když namísto toho obsahuje jen zcela vágní formulace. Takto odůvodněná námitka podjatosti není námitkou řádnou, a je-li přesto vznesena, a to opakovaně, lze ji hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tedy dán není, neboť za daných okolností se podle § 41a odst. 3 o. s. ř. k této námitce nepřihlíží (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1137/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2708/24, ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2527/2025, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 559/26, nebo ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 28 Cdo 66/2026). 5. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v dané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost coby prostředcích nápravy směřujících proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž o náhradě nákladů řízení zásadně nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].1. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 6. 2026 Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu