33 Cdo 1422/2026-49 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem ve věci dědictví po zůstavitelce A. R., za účasti 1) P. R. a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 228/2024-MOP, o dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2025, č. j. 24 Co 228/2024-MOP-27, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 Co 106/2025-32, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. 24 Co 228/2024-MOP-27, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou dne 9. 12. 2024 podal P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. 24 Co 228/2024-881, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 6. 2024, č. j. D 719/2003-867. 2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Obě tato rozhodnutí napadl P. R. dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 4. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). 5. Co se týče dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, pak dovolatel při jeho podání nebyl zastoupen advokátem. 6. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o. s. ř, která má právnické vzdělání. 7. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 8. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). 9. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout. 10. P. R. není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo (a plyne to i z nyní předloženého spisu), že dovolatel podává u soudů mimořádně vysoký počet různých návrhů, přičemž v řízeních o nich přistupuje též k hojnému podávání opakovaně zamítaných žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i k využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto dovolatelova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si dovolatel musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, proti němuž podaná ústavního stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1177/20, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2002/2021, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1892/2022, ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023, ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 166/2024, ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 30 Cdo 846/2024, nebo ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 239/2025). K opětovné neodůvodněné dovolatelově žádosti o ustanovení zástupce, jež byla zahrnuta do podaného dovolání, přitom dovolací soud nepřihlédl, a to v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, nebo v této věci vydané usnesení ze dne 18. 3. 2026, č. j. 28 Cdo 84/2026-40). 11. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ 12. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení dovolatele nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, a proto dovolací řízení i v tomto rozsahu zastavil, a to podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. 13. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023). 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 6. 2026 Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu